Archiv rubriky: Myšlenky

Sedím si tak v tramvaji a dumám nad tím, jak vůbec nepiju. Víte, já celkově nemívám vůbec žízeň a doplňování … Continue reading “Kávové vzpomínky” →

Dlouho ticho po pěšině, byť na srdci a na jazyku takových slov a pocitů. Ale včera jsem seděla v tramvaji … Continue reading “Je blog vázaný na anonymitu?” →

Možná to znáte… ani nevíte jak, dostane se k vám prsten a najednou ho vláčíte do Mordoru. A když to … Continue reading “Akce Mordor” →

Už je to slušná řádka let, co jsem zakládala svůj blog. Včera tomu bylo 4 roky. Nechce se mi věřit, … Continue reading “Řekni mi, jaké používáš appky, a já ti povím, kdo jsi” →

Marně vzpomínám, kdy jsem v půlce ledna měla čas, volno, pohodu. Mám pocit, že kam až se táhnou moje vzpomínky, … Continue reading “Je leden. A po něm jaro…” →

Neudělala jsem nic a zabralo mi to veškerý čas. A myslím, že zdaleka nejsem jediná, kdo se teď po začátku … Continue reading “Podzimní dilemata” →

Okupuje mě podivný klid a cuká mnou vědomí, že něco nehraje. Zkoušky dělám až příliš snadno, práce se mi až … Continue reading “O štěstí, práci a lidech” →

Čert vem knihy. O to mi tu nejde. Myslím, že je stále dost těch, co do ruky knihu vezmou. Kdykoli … Continue reading “Lidé nečtou…” →

Začínám z toho být trochu otrávená. Kdykoli něco takového řeknu, tak se na mě sesype parta lidí, kteří to nechápou. … Continue reading “Děti? Díky, nemám zájem.” →

Život se scvrknul do modrého světla monitoru. Celý den v práci sedíte a koukáte do počítače. V tramvaji hledáte na … Continue reading “Blikající kurzor” →

Stejně jako každý rok, jsem slepila vlastní bezmeznou naivitu do pěti bodů a prohlásila jsem je za cíle určené pro … Continue reading “Nebát se strachů” →

Každý rok je to stejné. Končí léto a mamka začne omrzovat s dotěrným dotazem, kdy už konečně napíšu tomu “Ježíškovi”. … Continue reading “Dopisy Ježíškovi” →

Je to nejzvláštnější a přitom nejskvělejší věc. Být sám. Nejsem si zatím jistá, co si počít s tím, co mám … Continue reading “Zpátky do lesů” →

Dýchám. Stále ještě ano. Po dlouhé době blogového mlčení se sluší dát světu vědět, že tu ještě jsem. Změny, které … Continue reading “Od začátku” →

Otázka přátelství. Věc, která mě aktuálně velmi trápí. A vyvolává ve mě rozporuplné emoce. Člověk by nevěřil, jak je v … Continue reading “Tak zase sama” →

Mám otevřené okno do zahrad a poslouchám vzduch. Vlní se a je slyšet, jak někde v dálce mizí motorka. A … Continue reading “Ticho” →

Ani nevím, kdy přesně začaly prázdniny. Ten přechod byl tak plynulý, že se mi hranice škola / léto úplně setřela. … Continue reading “Čistý stůl” →

Seděla jsem na zídce a červánky za mnou dávaly všemu zvláštní podvečerní atmosféru. Měkkou a jemnou. Praha, která mi ležela … Continue reading “Hranice” →

Slovo za slovem. Hltám. Přelehávám a vrtím se na gauči. Lampička svítí do noci jediná. Čaj dávno vystydl. Otáčím na … Continue reading “Do poslední stránky” →

Nám se náš pomalý internet líbí. Zapneme ho a než naběhne, v klidu si přitom dojdeme do kuchyně pro kafe … Continue reading “O ranní kávě a kouzlu trojčlenky” →

Přistoupíš blíž. Ještě kousek. A když už cítíš, jak voní, tak se chytíš a přitáhneš. Jednoduché, že. Když už, tak … Continue reading “Když chceš blíž” →