Archiv rubriky: Myšlenky

káva
Myšlenky

Kávové vzpomínky

Sedím si tak v tramvaji a dumám nad tím, jak vůbec nepiju. Víte, já celkově nemívám vůbec žízeň a doplňování tekutin je pro mě poslední dobou výzva. Něco, o čem si dlouho říkám (roky), že bych měla změnit a ono to tak nějak nejde. PokoušelaČti dál…

Knihy do školy
Myšlenky

Akce Mordor

Možná to znáte… ani nevíte jak, dostane se k vám prsten a najednou ho vláčíte do Mordoru. A když to konečně máte hotový, tak máte pocit, že jste bez cíle. Všechno je jinak a přitom vlastně stejně. Život se nezměnil, jen nevíte, kam teď vlastněČti dál…

Myšlenky v podzimní krajině
Myšlenky

Podzimní dilemata

Neudělala jsem nic a zabralo mi to veškerý čas. A myslím, že zdaleka nejsem jediná, kdo se teď po začátku léta probral, aby zjistil, že z venku mu na okno ťuká podzim. Po čtvrt roce jsem nedostala vyhazov z žádné práce, žádné školy, kupodivu aniČti dál…

Lidé nečtou
Myšlenky

Lidé nečtou…

Čert vem knihy. O to mi tu nejde. Myslím, že je stále dost těch, co do ruky knihu vezmou. Kdykoli jedu metrem nebo tramvají, tak se utvrzuji v tom, že čtení zdaleka není tak mrtvé, jak to mediálně vyznívá. To, co mám teď na mysli,Čti dál…

blikající kurzor
Myšlenky

Blikající kurzor

Život se scvrknul do modrého světla monitoru. Celý den v práci sedíte a koukáte do počítače. V tramvaji hledáte na telefonu přátelský kontakt, který vám chybí. Pak přijedete domů a jdete zase za modrým světlem, psát seminárky, rešerše, vymýšlet projety. Na cestu mým životem momentálněČti dál…

nebát se strachů
Myšlenky

Nebát se strachů

Stejně jako každý rok, jsem slepila vlastní bezmeznou naivitu do pěti bodů a prohlásila jsem je za cíle určené pro rok 2015. Nesplnila jsem z nich skoro nic. Co je na tom bezvadnýho vysvětlím hned… //2015// 1. Chtěla jsem se naučit běhat. To nevyšlo. UkázaloČti dál…

Dopis Ježíškovi
Myšlenky

Dopisy Ježíškovi

Každý rok je to stejné. Končí léto a mamka začne omrzovat s dotěrným dotazem, kdy už konečně napíšu tomu “Ježíškovi”. V říjnu svátek, v prosinci narozeniny, Vánoce tlučou na dveře, kde má chudák rodinka brát neustále inspiraci! A tak poslušně každý rok sednu za psacíČti dál…

Noční milenci v Praze
Myšlenky

Zpátky do lesů

Je to nejzvláštnější a přitom nejskvělejší věc. Být sám. Nejsem si zatím jistá, co si počít s tím, co mám a s tím, co nemám. Osm let jsem byla ve vztahu a zvykla jsem si na určitý druh jistoty. Potkávám se teď se dvěma pocity.Čti dál…

Letní západ slunce v lukách, cestou z lomů Amerika
Myšlenky

Od začátku

Dýchám. Stále ještě ano. Po dlouhé době blogového mlčení se sluší dát světu vědět, že tu ještě jsem. Změny, které byly cítit ve vzduchu, jsem ovšem převedla do skutečnosti. Jsem teď single děvče, které se těší. Na všechno. 🙂 Taky budu mít od konce záříČti dál…

Léto na Pálavě se starou dobrou partou kamarádů
Myšlenky

Tak zase sama

Otázka přátelství. Věc, která mě aktuálně velmi trápí. A vyvolává ve mě rozporuplné emoce. Člověk by nevěřil, jak je v nějakém normálním věku těžké, mít někoho, na koho je spoleh. Nebo mít někoho. Zakopaných psů je hned několik. Přesuny, party, drahé polovičky. Pokud jste vyrostliČti dál…

večerní Praha
Myšlenky

Ticho

Mám otevřené okno do zahrad a poslouchám vzduch. Vlní se a je slyšet, jak někde v dálce mizí motorka. A vůbec, celý ten šum je… letní noc. Čistá, v očekávání bouřky. Napnutý vzduch visí na vlásku, jen čekám, kdy se zvedající vítr utiší a zemČti dál…

Čistý stůl
Myšlenky

Čistý stůl

Ani nevím, kdy přesně začaly prázdniny. Ten přechod byl tak plynulý, že se mi hranice škola / léto úplně setřela. Plně jsem si to uvědomila až dneska. Místo toho, abych si z knihovny vlekla horu knih o válce ve Vietnamu nebo o Nixonovi, strčila jsemČti dál…

letní letná
Myšlenky

Hranice

Seděla jsem na zídce a červánky za mnou dávaly všemu zvláštní podvečerní atmosféru. Měkkou a jemnou. Praha, která mi ležela u nohou, začala postupně rozsvěcovat světla a vedle mě si sedla partička cizinců. Ten, co mi seděl nejblíže, se občas otočil a podíval se naČti dál…

stránky knihy
Myšlenky

Do poslední stránky

Slovo za slovem. Hltám. Přelehávám a vrtím se na gauči. Lampička svítí do noci jediná. Čaj dávno vystydl. Otáčím na další stranu a cítím, že se blížím. Ke konci. Poslední stránka, poslední odstavec, poslední věta, poslední slovo. Zaklapnu jí, obejmu rukama a přitisknu k sobě.Čti dál…

Neumím objímat lidi - co s tím?
Myšlenky

Když chceš blíž

Přistoupíš blíž. Ještě kousek. A když už cítíš, jak voní, tak se chytíš a přitáhneš. Jednoduché, že. Když už, tak obejmu jeho. Holku neobejmu. To neumím. A neumím obejmout ani ty kluky, když mě s nimi nepojí nějaký druh přitažlivosti. Celá já. Speciální. Neumím zkrátkaČti dál…