Je to nejzvláštnější a přitom nejskvělejší věc. Být sám. Nejsem si zatím jistá, co si počít s tím, co mám a s tím, co nemám. Osm let jsem byla ve vztahu a zvykla jsem si na určitý druh jistoty. Potkávám se teď se dvěma pocity. Se strachem, protože jsem sama, a s pocitem štěstí, protože můžu cokoli. Jsem svobodná.
1. Kamarádi nejsou kamarádi
Postupně se ukazuje to, co už se tak nějakou dobu po ukončení vztahů děje. Začínají se ozývat kamarádi. Kamarádi, kteří zkouší, jestli je to (i přes ono ukončení vztahu) mezi vámi stále jen přátelské.
Ano je. Protože to, co cítím a co dělám, je shodné s tím, co si myslím. Nelžu. Pokud vás mám ráda, tak vám to povím. A co víc, pověděla bych vám to už dávno, pokud by to byla pravda.
2. Všichni jsou zadaní
Je to taková nepříjemná věc. Stojíte v kavárně, posloucháte přednášku a všimnete si fakt pěknýho kluka. To by nebylo nic neobvyklého, kdyby si vás ovšem on nevšimnul také. Tak se na sebe občas zadíváte a oba občas ucuknete pohledem, a taky se oba podivně usmíváte, tak potutelně… Ten pocit, kdy se stydíte a víte. No a pak si to k němu nakráčí přítelkyně a vy si můžete akorát tak říct, jak je tenhle svět ztracenej.
A to se mi teď děje pořád.
3. Děvky uvnitř vás
Pokud prohlásíte, že nemáte chuť na jakýkoli vztah a máte toho po osmi letech až běda, zvedne se nějaké to obočí. Pokud ovšem navíc prohlásíte, že se nechcete vázat, ale máte chuť zkoušet nové věci, a prostě si tak hrát a zahrávat, rozhodně to bude mluvit v neprospěch vašeho charakteru.
Ach jo. Špatná jsem, špatná. Až běda…
4. Máte čas (sem tam) a je vám to na dvě věci, protože už nejste „dvě věci“
Chcete jít ven a chcete se jít bavit, ale kdykoli chcete napsat někomu ze svých známých, tak řešíte ono dilema. On má přítelkyni a ona má přítele. Jsou nerozluční, neroztrhnutelní, a vůbec, je to zkrátka párová indispozice. Nikdo s váma nikam nemůže jít, protože jste sólo. Jó, to kdyby se šlo ve dvou a ve dvou, tak by to jako ve čtveřici nebylo tak trapný. A mohli bychom dát deskovky a ták. Ale s tebou, když si už jen jedna?
Je to jako když pozvou Bridget Jones na večeři. Ťik ťak.
5. Zatracený city a zakázaný ovoce
Může se vám stát, že přes vaše předsevzetí, smýšlení a životní zásady, šlápnete do něčeho, do čeho jste neměli. Zkrátka a dobře, zapletete se citově. Stane se to, ani nevíte jak. A je úplně jedno, že to nechcete, a nejste tak jako tak ochotni s tím člověkem být a ani s ním být nemůžete (protože vás nechce, je vázanej, nebo mu to nepovíte, .. nebo cokoli… ). Prostě vás to sestřelí a nevíte, co si počít, protože svoboda, na kterou jste byli tak natěšení, je najednou zakalená. Myslíte na někoho, koho nemůžete mít a na základě toho odmítáte všechno ostatní, co se vám nabízí. Velká chyba. Jenže jak si jednou kousnete otráveného jablka…
Když už vám nějakej šmudla podstrčí to láskyplně nakažené jablko, tak můžete udělat dvě věci. Pustit se do té zbytečné citově zatěžující námahy nebo vycouvat. Já mám osm let sečtených a podtržených (a pud sebezáchovy), takže pokud hrozí zapletení, má rada zní „couvat“ – čti, že prchat, co ti dech stačí. Snad vystačí…
Celkově vzato se mi to líbí. Být sama. Je to jako když vám z malé zahrádky otevřou zadní vrátka, která vedou někam do lesů. Bez pěšin, bez záchytných bodů, s divokou zvěří a nebezpečím. Může vás sežrat cokoli, ale taky je tu to lesní ticho, co voní. Sem tam sladké plody a mezi stromy nebe. A můžete se vydat na všechny strany. Bez pravidel. Za dobrodružstvím.
Jen pozor na lovce, pasti a nenechat se svázat…
A pro koho teď pečeš?
Co nemluví ve prospěch charakteru může dost silně mluvit ve prospěchu něčeho jiného! 🙂
[1]: /[2]:/ Já mám teď výbornou spolubydlící. Cokoli upeču a uvařím, tak s nadšením zbaští.
Ono ovšem být sama a nemoct z toho vybřednout, to je pak horší. Když se potutelně usmíváš, ale objekt tvého zrychleného srdečního tepu si tě ani nevšimne, případně ano a znechuceně odvrátí hlavu. Možná tak toužím nebýt sama, protože jsem sama už příliš dlouho. Vlastně vztahově odjakživa.
To musí být docela síla, po osmi letech, hlavně proto, že člověk už je zvyklej na určitý trávení času a bum a nic. Ale ono si asi zase hodně rychle zvykneš 🙂
Teedo nemusíš odpovídat, já vím, že se osobní věci na blozích moc nepřebírají a taky mi do toho nic není, ale rozešli jste se po tak dlouhé době kvůli někomu třetímu nebo vám prostě skončila "spotřebnní lhůta"? Něco teď řeším a fakt by mě to zajímalo…
[4]: Tak myslím, že v patnácti máš na ty pocity nárok nejvíc :), na druhou stranu se tomu později usměješ. Máš všechny super věci teprve před sebou… 🙂
[7]: Asi mi nezbývá než doufat, že máš pravdu 🙂
Bodu 2 vzhledem k článkům co se každodenně objevují na titulce (a komentářům pod nimi) prostě nevěřím!
Kdysi dávno mi kamarádka napsala zprávu, která obsahovala slovní spojení "jsem zadana"… celá zpráva byla bez interpunkce, a tak jsem se logicky zeptala, jestli to znamenalo "jsem zadaná" nebo "jsem žádaná"… a dostalo se mi odzbrojující odpovědi, že to jde vlastně ruku v ruce. A je to možná trochu fakt. Ale to než taková moje soukromá odbočka. 🙂
[3]: Tak to nezbývá nic jiného, než nahlédnout i do jiných okruhů… A třeba zjistíš, že jsi to nakonec ty, kdo je vlastně nezkažený 🙂
Ono oba stavy mají něco do sebe. Když jsem byla zadaná, chyběla mi volnost a štvalo mě spousta věcí. Když jsem byla volná, chyběla mi ona jistota, že se můžu na někoho spolehnout, ale zase mi hodně věcí vyhovovalo. Teď jsem zadaná a zase mě kupa věcí štve a někdy bych nejradši svého Hasiče zabila, ale zároveň jsem strašně ráda, že ho mám 🙂
[9]: Dobře. Asi jsem měla dát na vědomí, že ti, co jsou mému oku lahodní, jsou zadaní. 😀
Moc přeju aby nově nabytá svoboda pro tebe dál byla jenom radostí, pasti bezpečně sklapnuté a otravných lovců pomálu a to všechno přesně tak dlouho, jak si sama budeš přát.:)
[11]: A jéje, ty s koňskou hlavou jsou asi úplně nejpřesnější 🙁 samozřejmě hned po těch, co mají procesor zavřený v křišťálové kouli a ptáš se jich nahý za úplňku. Kdybych si ten komentář přečetla dřív, ušetřila bych za vánoční dárky! 😀
Kruci, takhle samostatná, soběstačná a šťastně spokojená bych taky chtěla umět být.
Jé gratuluju k článku na úvodce! 🙂
wow
Ač jsem zatím neprodělala jediný rozchod, s mým milým jsme spolu 2 roky, tak si všechny ty pocity dokážu vybavit. A chápu tě. Je to skvělé, ale zároveň….
Děvky uvnitř nás. No…a to má být snad špatně?
Já se nechávám svazovat ráda 🙂
No tak to je sakra naprosto přesný.
Fíjo. Obdivuju, že si umíš užívat svobodu. Já si nedovedu představit, jak bych fungovala bez svého drahého, jsem prostě tak nějak dělaná do páru.
napíš :*
Dobrý článek, rozhodně lepší než většina, která se na titulce objevuje. Takové ty "je super být single". Ono to asi zase tak super nebude, když tři z pěti bodů se týkají potenciálního dalšího vztahu. 😀
Když chce slečna vyzkoušet něco nového, nemusí být rovnou přece "děvka" 😉 Ale jo, taky si často na večírcích připadám jako Bridget. Tick tock.
momentálně jsem v porozchodový fázi a není lehký udržet mysl na jisté úrovni… možná je to jenom můj případ, ale mám pocit, že se zbláznim a nedokážu normálně myslet.. a už nechce věřit nikomu a nic začínat
[25]: No, nechci působit špatně, ale to, že se mi někdo líbí, ještě neznamená další vztah. Spíš bych si hrála, což nejde, protože nikdo nic takovýho nesmí, když je zadanej. 😀 Je to zkrátka pech. Ale trvám na tom, že nebýt vazaná v páru, je prostě fajn. 🙂