když jde člověk stále rovně, daleko nedojde
Než jsem na tuhle záhadu přišla, musela jsem si projít sérií let, kdy jsem perníčky mohla nechat před plánovaným pozřením leda tak hodinu namočené nebo jsem s nima mohla lehkým hodem klidně vysklít okno. Nic jiného se nedalo dělat. Byly totiž jako kámen. A to i v případě, že se po upečení tvářily měkce. Jenže…
To byste nevěřili, jak snadno se dá podělat taková primitivní věc, jako je poleva na perníčky. Moc tekutá stéká, moc tvrdá nejde vytlačit, láme se a drolí, nedrží na perníčcích… Jo, ano, prošla jsem si tím. U nás doma se nikdy perníčky nedělaly, a tak recept na ty pravé a hned měkké jsem si musela…
Tohle je cukroví, jsem jako dítě nikdy nejedla a dlouhá léta jsem ho bojkotovala, protože mi u nikoho nejelo. No, jenže před pár roky mi šla u pohádek huba vandrem a protože na tácu nic jiného nebylo, strčila jsem do pusy tenhle úleček. Aha! Kde se to vzalo u nás doma, co to je, proč…
No. Já vůbec neměla v plánu sem ten recept psát. Je to vlastně dost jednoduchý a říkala jsem si, co bych na tom asi tam mohla rozepisovat, že. Ale fakt je, že i když tuhle kombinaci občas dělám, tak se vždycky koukám do notýsku, jak že to vlastně bylo. Takže sepsat to, možná není úplně…
Je velmi těžké najít ten pravý recept na jemný koláč. Mám na mysli takovou tu typicky českou buchtu s ovocem, bublaninu, která ale nebude mít to hrubé buchtové těsto, ale jemné a nadýchané. Najít recept mi trvalo docela dlouho. Několik jich bylo moc dobrých a já je občas upeču znovu, ale i tak jsem hledala ještě…
Sedím si tak v tramvaji a dumám nad tím, jak vůbec nepiju. Víte, já celkově nemívám vůbec žízeň a doplňování tekutin je pro mě poslední dobou výzva. Něco, o čem si dlouho říkám (roky), že bych měla změnit a ono to tak nějak nejde. Pokoušela jsem se stáhnout aplikaci na pitný režim, dávat si do…
Řešila jsem to dlouho. Tohle místo, tenhle blog, tahle doména. Začít blogovat na Blog.cz je strašně jednoduché. Všechno je primitivní, vše je v češtině, možnost být vidět je větší než jinde, díky hlavní stránce. Když už ale trochu blogově dospějete, začnete pokukovat po jiných stránkách. Po takových, kterým se nepřizpůsobujete vy, ale ony se přizpůsobí vám….
Dlouho ticho po pěšině, byť na srdci a na jazyku takových slov a pocitů. Ale včera jsem seděla v tramvaji (a přemýšlela nad svým nevalným pitným režimem – o tom jindy), když mi došlo, jak mi některé drobnosti z dřívějšího života chybí. Třeba tenhle blog. Důvod, proč sem moc nepíšu je jednoduchý. Připadám si už…
Tohle jídlo má několik letních obřích plus. Je lehoučké. Dá se jíst jako hlavní chod i příloha. Dá se baštit za studena. Je to úplně skvělý k masu, takže pokud zvažujete, co vzít s sebou na grilovačku, tohle je ideální. Ve Francii je to prý jedno z nejčastějších venkovských jídel a dokonce se natočil stejnojmenný…
Možná to znáte… ani nevíte jak, dostane se k vám prsten a najednou ho vláčíte do Mordoru. A když to konečně máte hotový, tak máte pocit, že jste bez cíle. Všechno je jinak a přitom vlastně stejně. Život se nezměnil, jen nevíte, kam teď vlastně nabrat směr. Dokončila jsem školu a na další už nejdu….
Asi před dvěma lety, jsem měla za úkol na jeden předmět napsat esej na téma budoucnosti internetu. Co se s ním stane, jak se bude vyvíjet a měnit. Kromě citování dat, jsem si neodpustila poetické srovnání, ve které věřím čím dál tím více. Internet je neprostupná džungle a lidé se v ní začínají ztrácet. Budoucnost…
Už je to slušná řádka let, co jsem zakládala svůj blog. Včera tomu bylo 4 roky. Nechce se mi věřit, že jsem to vlastně vůbec kdy udělala a co víc, že jsem tu doznala internetovému světu tolik ze svého života. Dneska jsem probrouzdala hlavní stránku a všimla si článku na rozloučenou od Standy. Klikla na…
Marně vzpomínám, kdy jsem v půlce ledna měla čas, volno, pohodu. Mám pocit, že kam až se táhnou moje vzpomínky, se táhne i jedno zkouškové za druhým. Pokaždé nachlup stejné. Studené, smutné, nenáviděné. A přece je ve vzduchu teď i něco jiného než jen zbytky studeného kafe a mrazivá rána cestou na tramvaj. Každý rok…
Každé Vánoce stejný scénář. Upečeš rohlíčky, linecký, taky vyrobíš vosí hnízdečka, pracny a kdovíco ještě všechno. A pak přijde ten moment, kdy v lednici zůstane miska bílků, protože z nějakého tajemného důvodu, všechno vánoční cukroví vyžaduje jen žloutky. Co s tím? Trochu bílku padne na polevu na perníčky, z něčeho se dá udělat sněhové cukroví,…
Směs voňavé pečené zeleniny a bylinkového kuřete, spousta šťávy a k tomu divoká rýže a svěží salátek. Jen to naházíte do mísy a máte hotovo. Za oknem prší, ale doma je s touhle věcí na talíři teplo a útulno. 🙂 Co je potřeba: 3 celá kuřecí stehna sůl, pepř čerstvý tymián sladká mletá paprika uzená…
Zní to jako pohádka. A vlastně skoro jo. Byla to krása. Tohle svázání bylo ztělesněním svobody a tohle “navždy” bylo symbolem “teď”. Byla to mladá krásná svatba neuvěřitelně zajímavých lidí. A to nesoudím jen podle ženicha a nevěsty. Lidi totiž můžete prohlédnout i podle toho, jaké mají přátele. A taková je svatba vlastně vždy. Taková,…
Zeleninové, husté, ostré, bylinkové, sladké a barevné. Podzim si žádá dýňové polévky, masité bašty a chutě, které zahřejí a barevně prozáří zašedlé mokré dny. A já dostala cuketu! A ranec paprik. Tak co jiného udělat, než pořádnou mísu zeleninového rizota. Co je potřeba: cuketa, papriky, rajčata (co máte rádi) sůl, pepř kurkuma, chilli tymián česnek…
Letošní léto se trochu roztrhl pytel s bílými šaty. Nebo alespoň mě se to tak zdálo. A protože v mém okolí nikdo takové věci na film nefotí, nějak se náhodou stalo, že jsem se k tomu nachomýtla já. Byla to třetí svatba, na které jsem kdy byla, druhá svatba, na které jsem fotila a první…
Tak trochu je mi líto, že jsem se probrala moc pozdě na to, abych se zapojila do projektu o místě, kde vznikají blogy. Včera jsem zabloudila na díly projektu a usmála jsem se, protože jsem asi před dvěma lety myslela na to samé. Napsat nějakou výzvu a posbírat fotky koutů, kde se to všechno odehrává….
Neudělala jsem nic a zabralo mi to veškerý čas. A myslím, že zdaleka nejsem jediná, kdo se teď po začátku léta probral, aby zjistil, že z venku mu na okno ťuká podzim. Po čtvrt roce jsem nedostala vyhazov z žádné práce, žádné školy, kupodivu ani z autorského klubu ne. Takže je to vlastně zatraceně úspěšný…
Pomalu začíná léto a já ráno co ráno snídám na balkoně. Popíjím kafe a dívám se do zahrad. Balkon má tu výhodu, že přede mnou není automaticky počítač a já se hned nezavrtám na internet. Místo toho se dívám, poslouchám ráno a vychutnávám. Mažu si topinky pestem, vařím krupicovou kaši nebo rozklepávám vejce na křupavou…