když jde člověk stále rovně, daleko nedojde
Tohle jídlo má několik letních obřích plus. Je lehoučké. Dá se jíst jako hlavní chod i příloha. Dá se baštit za studena. Je to úplně skvělý k masu, takže pokud zvažujete, co vzít s sebou na grilovačku, tohle je ideální. Ve Francii je to prý jedno z nejčastějších venkovských jídel a dokonce se natočil stejnojmenný…
Možná to znáte… ani nevíte jak, dostane se k vám prsten a najednou ho vláčíte do Mordoru. A když to konečně máte hotový, tak máte pocit, že jste bez cíle. Všechno je jinak a přitom vlastně stejně. Život se nezměnil, jen nevíte, kam teď vlastně nabrat směr. Dokončila jsem školu a na další už nejdu….
Asi před dvěma lety, jsem měla za úkol na jeden předmět napsat esej na téma budoucnosti internetu. Co se s ním stane, jak se bude vyvíjet a měnit. Kromě citování dat, jsem si neodpustila poetické srovnání, ve které věřím čím dál tím více. Internet je neprostupná džungle a lidé se v ní začínají ztrácet. Budoucnost…
Už je to slušná řádka let, co jsem zakládala svůj blog. Včera tomu bylo 4 roky. Nechce se mi věřit, že jsem to vlastně vůbec kdy udělala a co víc, že jsem tu doznala internetovému světu tolik ze svého života. Dneska jsem probrouzdala hlavní stránku a všimla si článku na rozloučenou od Standy. Klikla na…
Marně vzpomínám, kdy jsem v půlce ledna měla čas, volno, pohodu. Mám pocit, že kam až se táhnou moje vzpomínky, se táhne i jedno zkouškové za druhým. Pokaždé nachlup stejné. Studené, smutné, nenáviděné. A přece je ve vzduchu teď i něco jiného než jen zbytky studeného kafe a mrazivá rána cestou na tramvaj. Každý rok…
Každé Vánoce stejný scénář. Upečeš rohlíčky, linecký, taky vyrobíš vosí hnízdečka, pracny a kdovíco ještě všechno. A pak přijde ten moment, kdy v lednici zůstane miska bílků, protože z nějakého tajemného důvodu, všechno vánoční cukroví vyžaduje jen žloutky. Co s tím? Trochu bílku padne na polevu na perníčky, z něčeho se dá udělat sněhové cukroví,…
Směs voňavé pečené zeleniny a bylinkového kuřete, spousta šťávy a k tomu divoká rýže a svěží salátek. Jen to naházíte do mísy a máte hotovo. Za oknem prší, ale doma je s touhle věcí na talíři teplo a útulno. 🙂 Co je potřeba: 3 celá kuřecí stehna sůl, pepř čerstvý tymián sladká mletá paprika uzená…
Zní to jako pohádka. A vlastně skoro jo. Byla to krása. Tohle svázání bylo ztělesněním svobody a tohle „navždy“ bylo symbolem „teď“. Byla to mladá krásná svatba neuvěřitelně zajímavých lidí. A to nesoudím jen podle ženicha a nevěsty. Lidi totiž můžete prohlédnout i podle toho, jaké mají přátele. A taková je svatba vlastně vždy. Taková,…
Zeleninové, husté, ostré, bylinkové, sladké a barevné. Podzim si žádá dýňové polévky, masité bašty a chutě, které zahřejí a barevně prozáří zašedlé mokré dny. A já dostala cuketu! A ranec paprik. Tak co jiného udělat, než pořádnou mísu zeleninového rizota. Co je potřeba: cuketa, papriky, rajčata (co máte rádi) sůl, pepř kurkuma, chilli tymián česnek…
Letošní léto se trochu roztrhl pytel s bílými šaty. Nebo alespoň mě se to tak zdálo. A protože v mém okolí nikdo takové věci na film nefotí, nějak se náhodou stalo, že jsem se k tomu nachomýtla já. Byla to třetí svatba, na které jsem kdy byla, druhá svatba, na které jsem fotila a první…
Tak trochu je mi líto, že jsem se probrala moc pozdě na to, abych se zapojila do projektu o místě, kde vznikají blogy. Včera jsem zabloudila na díly projektu a usmála jsem se, protože jsem asi před dvěma lety myslela na to samé. Napsat nějakou výzvu a posbírat fotky koutů, kde se to všechno odehrává….
Neudělala jsem nic a zabralo mi to veškerý čas. A myslím, že zdaleka nejsem jediná, kdo se teď po začátku léta probral, aby zjistil, že z venku mu na okno ťuká podzim. Po čtvrt roce jsem nedostala vyhazov z žádné práce, žádné školy, kupodivu ani z autorského klubu ne. Takže je to vlastně zatraceně úspěšný…
Pomalu začíná léto a já ráno co ráno snídám na balkoně. Popíjím kafe a dívám se do zahrad. Balkon má tu výhodu, že přede mnou není automaticky počítač a já se hned nezavrtám na internet. Místo toho se dívám, poslouchám ráno a vychutnávám. Mažu si topinky pestem, vařím krupicovou kaši nebo rozklepávám vejce na křupavou…
Můj kamarád má tůze rád šunkofleky. Jednou se dokonce zmínil, že je to jeho nejoblíbenější jídlo. Znělo to jako výzva, napadlo mě, že jako vánoční dárek by taková miska zapečených flíčků mohla být príma. Mělo to jeden háček. Nikdy předtím jsem je nedělala… Pustila jsem se do toho odhodlaně a vyzkoušela celkem tři recepty (mimo…
Okupuje mě podivný klid a cuká mnou vědomí, že něco nehraje. Zkoušky dělám až příliš snadno, práce se mi až moc líbí, lidi kolem sebe mám zbytečně moc ráda. Můj život je v nerovnováze. Být šťastná na obě strany je obrovsky těžké. Řeklo mi to nezávisle na sobě několik lidí. Něco se změnilo. Já. Jsem…
Čert vem knihy. O to mi tu nejde. Myslím, že je stále dost těch, co do ruky knihu vezmou. Kdykoli jedu metrem nebo tramvají, tak se utvrzuji v tom, že čtení zdaleka není tak mrtvé, jak to mediálně vyznívá. To, co mám teď na mysli, je jiný problém a jiné čtení. Je to snaha diskutovat…
Začínám z toho být trochu otrávená. Kdykoli něco takového řeknu, tak se na mě sesype parta lidí, kteří to nechápou. Přesvědčují mě, že k tomu dospěju, že to jednoho dne pochopím. Matky, které jsou už skutečně matky, se na mě dívají z vrchu, protože ony vědí něco, co já ne. Protože ony objevily ten obrovský…
Už jsem asi velká holka, protože jak jednou umíte tuhle věc, můžete už cokoli. Segedín je základ. Učila jsem se ho sama a měla jsem strach, že to bude moc kyselý, málo křehký, málo smetanový, a víte co? Byla to pohodička. Troufám si říct, že tohle je začátečnickej recept u kterýho se nenadřete a i…
Aneb vždycky je čas dělat něco, na co vůbec nemáte čas… 🙂 Zkouškové v podstatě hotové, úkolů přesto stále milion. No, to se nedá jinak, než uvařit segedín nebo se vydat na výlet, že jo. Takže jsem sedla za počítač a otevřela mapu, abych si tedy vybrala, kam se to vydám. A jak jsem tak…
Život se scvrknul do modrého světla monitoru. Celý den v práci sedíte a koukáte do počítače. V tramvaji hledáte na telefonu přátelský kontakt, který vám chybí. Pak přijedete domů a jdete zase za modrým světlem, psát seminárky, rešerše, vymýšlet projety. Na cestu mým životem momentálně nesvítí žádné slunce, jen bledé světlo, ze kterého na mě…
Stejně jako každý rok, jsem slepila vlastní bezmeznou naivitu do pěti bodů a prohlásila jsem je za cíle určené pro rok 2015. Nesplnila jsem z nich skoro nic. Co je na tom bezvadnýho vysvětlím hned… //2015// 1. Chtěla jsem se naučit běhat. To nevyšlo. Ukázalo se, že jsem zkrátka až příliš líná. A vůbec už…