když jde člověk stále rovně, daleko nedojde
Otázka přátelství. Věc, která mě aktuálně velmi trápí. A vyvolává ve mě rozporuplné emoce. Člověk by nevěřil, jak je v nějakém normálním věku těžké, mít někoho, na koho je spoleh. Nebo mít někoho. Zakopaných psů je hned několik. Přesuny, party, drahé polovičky. Pokud jste vyrostli v jednom městě a máte tam partu nejlepších kamarádů, většinou…
It’s simple. Prostě jen nabídneš někomu místo na přespání. Nebo on tobě. Kdokoli komukoli. A největší fór? Můžeš vycestovat a zadarmo si bydlet. A ještě ti poradí. Zlepšíš si cizí jazyk, poznáš nové lidi. Neber to, viď. Akorát ti hoteliéři asi zkrachují…. 🙂 Když jsem ještě bydlela v Praze na ípáku, sdíleli jsme studentský byt…
Mám otevřené okno do zahrad a poslouchám vzduch. Vlní se a je slyšet, jak někde v dálce mizí motorka. A vůbec, celý ten šum je… letní noc. Čistá, v očekávání bouřky. Napnutý vzduch visí na vlásku, jen čekám, kdy se zvedající vítr utiší a zem zaplaví kapky. Čekám na ně. Pak nazuju sandálky a vylezu…
Ani nevím, kdy přesně začaly prázdniny. Ten přechod byl tak plynulý, že se mi hranice škola / léto úplně setřela. Plně jsem si to uvědomila až dneska. Místo toho, abych si z knihovny vlekla horu knih o válce ve Vietnamu nebo o Nixonovi, strčila jsem do plátěné tašky Kunderu a Huxleyho. Konečně. S nadsázkou by…
Je obyčejná. Levná. Trochu nepovšimnutá. A podceňovaná. To je ale vážně škoda. Venku panuje nedýchatelný horký vzduch. Není to úplně obědové počasí. Člověk nemá chuť k jídlu. Jím teď všechno na studeno. Těstoviny, když vychladnou. Ovoce, akorát vyndané z lednice. Jenže něco teplého do bříška prostě potřeba sem tam je. Takže! – Polévka! Lehká, zasytí,…
Praha je krásná. Jsou věci, které tu ale skutečně nenajdete. A tak jsem v půlce května zapakovala ranec a na dva dny se vydala do těch našich jihočeských kopců. Do nejkrásnějšího kouta naší země. Za vůní lesa, za tichem. Na Šumavu. Základní výchozí bod nám byla Nová Paka, kam můžete dojet pohodlně vláčkem. Všechno, co…
Vůbec nemám čas. Fakt na nic. Tedy na nic, co bych měla. A když už mám čas, tak ho špatně využívám (flákám se!). Stává se ale, že něco poetického do toho života přece jen musím vtěsnat. Třeba tenhle dortík. Narozeniny se zkrátka odložit nedají. Takže tady je moje přání. Maličké, jemné, nadýchané, s trochu alkoholu….
Seděla jsem na zídce a červánky za mnou dávaly všemu zvláštní podvečerní atmosféru. Měkkou a jemnou. Praha, která mi ležela u nohou, začala postupně rozsvěcovat světla a vedle mě si sedla partička cizinců. Ten, co mi seděl nejblíže, se občas otočil a podíval se na mě. Sympatickej tmavovlasej kluk. Cítila jsem ten pohled, a taky…
Slovo za slovem. Hltám. Přelehávám a vrtím se na gauči. Lampička svítí do noci jediná. Čaj dávno vystydl. Otáčím na další stranu a cítím, že se blížím. Ke konci. Poslední stránka, poslední odstavec, poslední věta, poslední slovo. Zaklapnu jí, obejmu rukama a přitisknu k sobě. Dívám se prázdně do prostoru a moje mysl víří. Myšlenky…
Bylo to právě na Zelený čtvrtek. Ve čtvrtek před Velikonocemi zradil Jidáš Iškariotský Ježíše, a pak se oběsil. A v tento den by se také jidášky měly péct a na Velký pátek jíst. Sladké, kynuté, s medem, symbolicky ve tvaru provazu. V mých představách to bývalo zbožné tajemné jídlo. Až minulý rok jsem narazila na…
Je mi zatěžko napsat přesný recept nebo postup. Nikdy nedělám vše stejně a dost často se řídím hlavně stavem ve spíži, než nějakým recepisem, což vám mohu vřele doporučit. Vznikají tak často nezapomenutelné zážitky. Sem tam se ale vyskytne hvězdná stálice, kterou jsem nucena opakovat dokola, do přežrání, do bezvládného odpadnutí. Rajčatové s tymiánem Co…
Je to už asi měsíc a půl. Vypravila jsem se do Dubí v severních Čechách. Takový malý výlet. Jen já, foťák, tatranka a jízdenka na vlak. Cílem byla bývalá dětská psychiatrická léčebna někdy přezdívaná Tschinkelova vila. Dnes už v podstatě ruina. Trocha urbexového dobrodružství… Mělo mi být jasné, že je to něco prokletého. O lesním…
Nám se náš pomalý internet líbí. Zapneme ho a než naběhne, v klidu si přitom dojdeme do kuchyně pro kafe a zatancujeme na písničku, která hraje v rádiu. Je to zábavné. S rychlým internetem není žádná zábava ani tanec. Je to jen práce. Něco na tenhle způsob říká Lorelai v jakési epizodě Gilmore Girls. Z…
Když jsem koncem střední školy přečetla knihu Na cestě, slavnou a opěvovanou beatnickou bibli, byla jsem velmi zklamaná. Nikomu jsem o tom neříkala, protože “On the Road” byl, a zdá se mi, že pořád je, pojem. Pro mě ale celý Kerouac ztratil kouzlo a nechtěla jsem o něm ani slyšet. Už nikdy. Jenže zvědavost je…
Přistoupíš blíž. Ještě kousek. A když už cítíš, jak voní, tak se chytíš a přitáhneš. Jednoduché, že. Když už, tak obejmu jeho. Holku neobejmu. To neumím. A neumím obejmout ani ty kluky, když mě s nimi nepojí nějaký druh přitažlivosti. Celá já. Speciální. Neumím zkrátka objímat lidi. Zóna, kterou má osoba vyžaduje nedotčenou, je obdivuhodně…
Stává se to. Někdy potkáte někoho, kdo je vám sympatický, něčím blízký a i když přesně nevíte proč, máte pocit, že jste přátelé. Čím jste starší, tím méně nových přátel nacházíte a víc těch starých mizí. Proto si těch vzácných náhod, jako je tahle, tolik vážím. Poznala jsem člověka, který se mi zdál něčím blízký,…
Když jsem ve čtvrtek v noci dokončila proces výroby sáhodlouhého elaborátu na poslední zkoušku, ani jsem si nešla lehnout. Jen jsem přes tu postel tak upadla. A zůstala ležet. Během pátku jsem sebrala poslední síly na poslední výkony. Když jsem celý ty svý plány vymýšlela, nenapadlo mě, že mít dvě zkouškový najednou… no… že to…
+ Je to tady. Období podávání přihlášek na vysokou. Plány, sny, znechucení, scia, lži, prachy a především otazníky. Ty životní. Mám kolem sebe celkem dost lidí, kteří si podávají přihlášky. Někteří poprvé, jiní už zase a zase a zase. Já už to mám za sebou. Nikam se nehlásím, ale dívám se a myslím si. Měla…
Je to stejný typ dortu, jako dělávám vždycky. Můj oblíbený sachrův korpus a ten nejvděčnější lehoučký šlehačkovo pudingový krém. Jenže tentokrát tu hlavní roli hrají pistácie. Nevím proč, ale když jsem se chystala péct dort na vernisáž k výstavě Place and Taste, zdálo se mi, že se žádná jiná chuť ke skupině umělců nehodí tolik…
Každý den se po Praze nacestuji tramvajemi a metrem hodinu až hodinu a půl. Knihy se vrší a pronikám do nových, stejně jako se vracím k těm starým, oblíbeným. A chci o nich mluvit. Peču a vařím, když to jde, a složky s fotkami receptů se pomalu plní a zakládám další a další. A leckde…
Ke každému Jing by mělo existovat jeho Jang. Stejně tak se stalo zvykem, že když už máte rohlíčky vanilkové, doplnit je těmi kakaovými je jen otázka vyváženého talíře a chutí. Dělávala jsem trochu jiné, ale pak jsem vyzkoušela tenhle recept a bylo jasné, že se s ním už nerozloučím. Troufám si říct, že nebudete schopni…