Děti? Díky, nemám zájem.
Začínám z toho být trochu otrávená. Kdykoli něco takového řeknu, tak se na mě sesype parta lidí, kteří to nechápou. … Continue reading “Děti? Díky, nemám zájem.” →
Segedínský guláš
Už jsem asi velká holka, protože jak jednou umíte tuhle věc, můžete už cokoli. Segedín je základ. Učila jsem se … Continue reading “Segedínský guláš” →
Industriální divočina
Aneb vždycky je čas dělat něco, na co vůbec nemáte čas… 🙂 Zkouškové v podstatě hotové, úkolů přesto stále milion. … Continue reading “Industriální divočina” →
Blikající kurzor
Život se scvrknul do modrého světla monitoru. Celý den v práci sedíte a koukáte do počítače. V tramvaji hledáte na … Continue reading “Blikající kurzor” →
Nebát se strachů
Stejně jako každý rok, jsem slepila vlastní bezmeznou naivitu do pěti bodů a prohlásila jsem je za cíle určené pro … Continue reading “Nebát se strachů” →
Svatební
Je to trochu ironie. Svatby mě totiž vůbec neberou. Ale na druhou stranu, jít to fotit se ukázalo jako hezká … Continue reading “Svatební” →
Dopisy Ježíškovi
Každý rok je to stejné. Končí léto a mamka začne omrzovat s dotěrným dotazem, kdy už konečně napíšu tomu “Ježíškovi”. … Continue reading “Dopisy Ježíškovi” →
Vyvolané kousky léta
Člověk by chtěl takhle na úvod vytáhnout nějaké to moudro a pěkně ty fotky uvést. Háček je v tom, že … Continue reading “Vyvolané kousky léta” →
Portugalské koláčky s pomerančovým karamelem
Neboli také Pasteís de Nata. Pomerančové a skořicové. Že tedy ten podzim spěchá zimě na proti, alespoň podle kalendáře, tak … Continue reading “Portugalské koláčky s pomerančovým karamelem” →
Tíha
/něco mě tíží, asi, snad ve vzduchu, nevím… / Otevřená, spadla jsem na zem jako kniha a stránky se mi … Continue reading “Tíha” →
Švestkové koláčky
Esence podzimu. Šťavnatý, sladký listopad ukrytý v listovém těstě, vanilkovém cukru a rozpečených švestkách. Možná se mi vysmějete, protože na … Continue reading “Švestkové koláčky” →
Zpátky do lesů
Je to nejzvláštnější a přitom nejskvělejší věc. Být sám. Nejsem si zatím jistá, co si počít s tím, co mám … Continue reading “Zpátky do lesů” →
Jedno analogové jaro, prosím.
Ani jsem to nepostřehla. V jednu chvilku bylo září a já se všech ptala: “Co je za měsíc? Devět?”. A … Continue reading “Jedno analogové jaro, prosím.” →
Kachní rillettes / paštika / cokoli chcete
Tenhle recept by se dal shrnout nějak tak jako – “upeč kachnu a nacpi jí do skleničky”. Je to navíc … Continue reading “Kachní rillettes / paštika / cokoli chcete” →
Od začátku
Dýchám. Stále ještě ano. Po dlouhé době blogového mlčení se sluší dát světu vědět, že tu ještě jsem. Změny, které … Continue reading “Od začátku” →
Tak zase sama
Otázka přátelství. Věc, která mě aktuálně velmi trápí. A vyvolává ve mě rozporuplné emoce. Člověk by nevěřil, jak je v … Continue reading “Tak zase sama” →
Couchsurfing
It’s simple. Prostě jen nabídneš někomu místo na přespání. Nebo on tobě. Kdokoli komukoli. A největší fór? Můžeš vycestovat a … Continue reading “Couchsurfing” →
Ticho
Mám otevřené okno do zahrad a poslouchám vzduch. Vlní se a je slyšet, jak někde v dálce mizí motorka. A … Continue reading “Ticho” →
Čistý stůl
Ani nevím, kdy přesně začaly prázdniny. Ten přechod byl tak plynulý, že se mi hranice škola / léto úplně setřela. … Continue reading “Čistý stůl” →
Květáková polévka
Je obyčejná. Levná. Trochu nepovšimnutá. A podceňovaná. To je ale vážně škoda. Venku panuje nedýchatelný horký vzduch. Není to úplně … Continue reading “Květáková polévka” →
Za tichem a vůní lesa
Praha je krásná. Jsou věci, které tu ale skutečně nenajdete. A tak jsem v půlce května zapakovala ranec a na … Continue reading “Za tichem a vůní lesa” →