Aneb vždycky je čas dělat něco, na co vůbec nemáte čas… 🙂 Zkouškové v podstatě hotové, úkolů přesto stále milion. No, to se nedá jinak, než uvařit segedín nebo se vydat na výlet, že jo. Takže jsem sedla za počítač a otevřela mapu, abych si tedy vybrala, kam se to vydám. A jak jsem tak…
Blikající kurzor
Život se scvrknul do modrého světla monitoru. Celý den v práci sedíte a koukáte do počítače. V tramvaji hledáte na telefonu přátelský kontakt, který vám chybí. Pak přijedete domů a jdete zase za modrým světlem, psát seminárky, rešerše, vymýšlet projety. Na cestu mým životem momentálně nesvítí žádné slunce, jen bledé světlo, ze kterého na mě…
Nebát se strachů
Stejně jako každý rok, jsem slepila vlastní bezmeznou naivitu do pěti bodů a prohlásila jsem je za cíle určené pro rok 2015. Nesplnila jsem z nich skoro nic. Co je na tom bezvadnýho vysvětlím hned… //2015// 1. Chtěla jsem se naučit běhat. To nevyšlo. Ukázalo se, že jsem zkrátka až příliš líná. A vůbec už…
Svatební
Je to trochu ironie. Svatby mě totiž vůbec neberou. Ale na druhou stranu, jít to fotit se ukázalo jako hezká věc. Je to první svatba, na které jsem byla s foťákem a svým způsobem mě to bavilo. O fotky mě požádala Bára, protože chtěla mít něco čistě analogově a já řekla „jo“, protože jsem si…
Dopisy Ježíškovi
Každý rok je to stejné. Končí léto a mamka začne omrzovat s dotěrným dotazem, kdy už konečně napíšu tomu „Ježíškovi“. V říjnu svátek, v prosinci narozeniny, Vánoce tlučou na dveře, kde má chudák rodinka brát neustále inspiraci! A tak poslušně každý rok sednu za psací stůl a vymýšlím co a také jak. Jako malá jsem…
Vyvolané kousky léta
Člověk by chtěl takhle na úvod vytáhnout nějaké to moudro a pěkně ty fotky uvést. Háček je v tom, že v mém letošním trávení léta nic až tak geniálního nebylo. Jen takové to pražské dýchání teplého vzduchu, pikniky, dost (hodně) vína, courání po zapomenutých ulicích. Foťák zůstal dost dlouho v šuplíku, než mě vůbec napadlo…
Portugalské koláčky s pomerančovým karamelem
Neboli také Pasteís de Nata. Pomerančové a skořicové. Že tedy ten podzim spěchá zimě na proti, alespoň podle kalendáře, tak v obchodech už je u košů s pomeranči cedule „sleva“. A všechno to po té kůře voní. Taky v ulicích jsou už první punče u stánků a skořici teď koupíte v pytlíčku s potiskem vloček….
Tíha
/něco mě tíží, asi, snad ve vzduchu, nevím… / Otevřená, spadla jsem na zem jako kniha a stránky se mi pomačkaly. Cosi tu zůstalo, tíha nepřečtených slov tiká. Otevírá moje prázdno v tobě. Tak trochu si mě svlékl a nechal v dešti. Potrestanou. Že jsem tě nepřečetla, nehodila na zem,…
Švestkové koláčky
Esence podzimu. Šťavnatý, sladký listopad ukrytý v listovém těstě, vanilkovém cukru a rozpečených švestkách. Možná se mi vysmějete, protože na tenhle recept nepotřebujete skoro nic. A nezabere vám to téměř žádný čas. Možná, že sepsat ten recept na blog, zabere víc času, než příprava těchto primitivních koláčků. Tak se jen nechejte zlákat švestkovou vůní… 🙂…
Zpátky do lesů
Je to nejzvláštnější a přitom nejskvělejší věc. Být sám. Nejsem si zatím jistá, co si počít s tím, co mám a s tím, co nemám. Osm let jsem byla ve vztahu a zvykla jsem si na určitý druh jistoty. Potkávám se teď se dvěma pocity. Se strachem, protože jsem sama, a s pocitem štěstí, protože…
Jedno analogové jaro, prosím.
Ani jsem to nepostřehla. V jednu chvilku bylo září a já se všech ptala: „Co je za měsíc? Devět?“. A teď jsem se konečně připravila na to, že budu za datum psát desítku a to tedy pozor, nebudu. Protože už je zkrátka a dobře listopad. A já se ptám, kam se, krucipísek, ten říjen poděl?…
Kachní paštika
Tenhle recept by se dal shrnout nějak tak jako – „upeč kachnu a nacpi jí do skleničky“. Je to navíc celé jedna velká náhoda. Doteď nevím co je to. Říkám tomu kachní paštika, ale co jsem tak koukala, tak to spíš odpovídá francouzskému rillettes. Zásadní ovšem je, že to chutná božsky, tak kdo by se…
Od začátku
Dýchám. Stále ještě ano. Po dlouhé době blogového mlčení se sluší dát světu vědět, že tu ještě jsem. Změny, které byly cítit ve vzduchu, jsem ovšem převedla do skutečnosti. Jsem teď single děvče, které se těší. Na všechno. 🙂 Taky budu mít od konce září novou spolubydlící. A je to poprvé v životě, kdy budu…
Tak zase sama
Otázka přátelství. Věc, která mě aktuálně velmi trápí. A vyvolává ve mě rozporuplné emoce. Člověk by nevěřil, jak je v nějakém normálním věku těžké, mít někoho, na koho je spoleh. Nebo mít někoho. Zakopaných psů je hned několik. Přesuny, party, drahé polovičky. Pokud jste vyrostli v jednom městě a máte tam partu nejlepších kamarádů, většinou…
Couchsurfing
It’s simple. Prostě jen nabídneš někomu místo na přespání. Nebo on tobě. Kdokoli komukoli. A největší fór? Můžeš vycestovat a zadarmo si bydlet. A ještě ti poradí. Zlepšíš si cizí jazyk, poznáš nové lidi. Neber to, viď. Akorát ti hoteliéři asi zkrachují…. 🙂 Když jsem ještě bydlela v Praze na ípáku, sdíleli jsme studentský byt…
Ticho
Mám otevřené okno do zahrad a poslouchám vzduch. Vlní se a je slyšet, jak někde v dálce mizí motorka. A vůbec, celý ten šum je… letní noc. Čistá, v očekávání bouřky. Napnutý vzduch visí na vlásku, jen čekám, kdy se zvedající vítr utiší a zem zaplaví kapky. Čekám na ně. Pak nazuju sandálky a vylezu…
Čistý stůl
Ani nevím, kdy přesně začaly prázdniny. Ten přechod byl tak plynulý, že se mi hranice škola / léto úplně setřela. Plně jsem si to uvědomila až dneska. Místo toho, abych si z knihovny vlekla horu knih o válce ve Vietnamu nebo o Nixonovi, strčila jsem do plátěné tašky Kunderu a Huxleyho. Konečně. S nadsázkou by…
Květáková polévka
Je obyčejná. Levná. Trochu nepovšimnutá. A podceňovaná. To je ale vážně škoda. Venku panuje nedýchatelný horký vzduch. Není to úplně obědové počasí. Člověk nemá chuť k jídlu. Jím teď všechno na studeno. Těstoviny, když vychladnou. Ovoce, akorát vyndané z lednice. Jenže něco teplého do bříška prostě potřeba sem tam je. Takže! – Polévka! Lehká, zasytí,…
Za tichem a vůní lesa
Praha je krásná. Jsou věci, které tu ale skutečně nenajdete. A tak jsem v půlce května zapakovala ranec a na dva dny se vydala do těch našich jihočeských kopců. Do nejkrásnějšího kouta naší země. Za vůní lesa, za tichem. Na Šumavu. Nová Paka – Swarzenberský kanál Základní výchozí bod nám byla Nová Paka, kam můžete…
Amarettový banánový dort
Vůbec nemám čas. Fakt na nic. Tedy na nic, co bych měla. A když už mám čas, tak ho špatně využívám (flákám se!). Stává se ale, že něco poetického do toho života přece jen musím vtěsnat. Třeba tenhle dortík. Narozeniny se zkrátka odložit nedají. Takže tady je moje přání. Maličké, jemné, nadýchané, s trochu alkoholu….
Hranice
Seděla jsem na zídce a červánky za mnou dávaly všemu zvláštní podvečerní atmosféru. Měkkou a jemnou. Praha, která mi ležela u nohou, začala postupně rozsvěcovat světla a vedle mě si sedla partička cizinců. Ten, co mi seděl nejblíže, se občas otočil a podíval se na mě. Sympatickej tmavovlasej kluk. Cítila jsem ten pohled, a taky…