Stejně jako každý rok, jsem slepila vlastní bezmeznou naivitu do pěti bodů a prohlásila jsem je za cíle určené pro rok 2015. Nesplnila jsem z nich skoro nic. Co je na tom bezvadnýho vysvětlím hned…
//2015//
1. Chtěla jsem se naučit běhat.
To nevyšlo. Ukázalo se, že jsem zkrátka až příliš líná. A vůbec už nedokážu vstávat brzy ráno jen proto, abych dělala něco, co vůbec dělat nechci.
2. Chtěla jsem si zlepšit angličtinu.
To se nestalo. Přečetla jsem pouze jeden další díl Harry Pottera v originále a to znamená, že do cíle mi stále pět dílů chybí. A ono je to možná jedno. Angličtiny teď budu mít kolem sebe až běda, takže se možná v dalším roce přeci jen pohnu, aniž by to podléhalo mému chtění / nechtění.
3. Tohle je nejvtipnější bod. Nebudu litovat peněz.
Když jsem tohle předsevzetí psala, nemyslela jsem nejspíš na to, že se mi zmenší příjem a nebude z čeho střádat. Když není z čeho střádat, není co rozfofrovat. Předsevzetí, že tedy za našetřený obnos někam vyrazím, je stejně absurdní, jako si myslet, že bych v práci dostala dostatek volna nebo měla s kým vyrazit ven… Tenhle bod se stal nesplnitelný.
4. Měl tu být lepší blog.
Skutečně. Předsevzala jsem si, že se tady o to budu víc starat, víc psát, víc zajímat. Ukázalo se ale, že nemám ani špetku volného času a když už ho mám, tak chci dělat to, co se mi právě chce. A pokud se mi právě nechce, tak si z toho zkrátka nebudu dělat hlavu. Na tohle předsevzetí jsem se tudíž rezolutně vyflákla.
5. Být odvážnější.
To byl poslední bod. Konkretizovala jsem to tak, že něco změním. Že zkusím napéct pro lidi, že udělám výstavu fotek. Dostalo se mi obou příležitostí. A já je kupodivu obě nechala plavat. Zjistila jsem totiž, že mi ani na jednom z toho nezáleží.
Přesto je bod číslo 5 jediný, který jsem skutečně splnila. Byla jsem letos ta nejodvážnější holka. Změnila jsem úplně všechno. Rozešla jsem se s přítelem, tak trochu změnila bytovou situaci, překlopila školu, v původní práci mě čekají poslední dva dny. Všechno to dohromady bylo těžký, protože jsem se pustila do neznáma a dobrovolně překročila hranici bezpečí a opustila komfort zažitého.
Ukázalo se, že tahle pětibodová hromádka nebyla na nic. Pozvolna jsem na ní mohla sledovat, jak moc se mění věci, které chci, na věci, o které nestojím zase až tak moc, jak jsem si původně myslela. A že zase pro změnu stojím o něco jiného.
//Rok 2016// se na mě směje a já tu mám předsevzetí, která si jen tak necucám z prstu, ale plynou z toho, co se děje.
1. Moje angličtina bude lepší.
Možná i proto, že od ledna nastupuji do práce, kde budu z angličtiny překládat den co den a taky možná proto, že za pět měsíců budu tenhle předmět hájit u absolutorií. Jupijajéj..
2. Budu se hýbat.
Nastupuji do práce s normální pracovní dobou. Už žádné zavíračky do noci, práce o víkendech i státních svátcích. Nepředstavitelné množství času mi dovolí se zapsat na cokoli, co si vymyslím. Vyberu sport a na kondičku nepůjdu přes běh, ale přes něco, co mě donutí pravidelně docházet na smysluplnou činnnost. To mi šlo vždycky lépe… 🙂
3. Ach ten sever… nebo jih?
Vycestuju si alespoň na chvilku. Nová práce totiž poskytuje za plný úvazek plný plat. To znamená, že už budu moci. ,)
4. Naučím se vyvolávat fotky.
Ježíšek vyslyšel mé prosby a nadělil mi kompletní výbavu do fotokomory. Už mi chybí jen chemie, červená žárovka a můžu to rozjet.
5. Budu ještě odvážnější než letos.
Zjistila jsem něco legračně prostého. Abystě byli v životě více šťastní, potřebujete jen odvahu dělat to, co chcete. Zbytek jde tak nějak samo.
___
Letos jsem se naučila mít ráda lidi, které bych dříve ráda neměla, respektovat to, pro co bych dříve nenašla pochopení a vážit si některých jednoduchých vlastností, které jsem dřív podceňovala a přehlížela. Více jsem objímala, více jsem měla ráda a pila jsem více kafe a vína. Přečetla jsem hodně nových knih a našla nějaké nové přátele a myslím, že minimálně dva mi už zůstanou.
I když jsem loňská předsevzetí zazdila, těm novým bezmezně věřím. Vytyčit si pár vrcholků vážně není na škodu bez ohledu na to, jak to nakonec dopadne. Hlavní je nebát se strachů a nebát se odbočit z vytyčené cesty… o tom bude dost možná celá ta dvatisícešestnáctka. 🙂
___
P.S.: Doufám, že jste taky takoví neplniči předsevzetí, jinak mě to naplní bohapustou lítostivou náladou a představami o vlastní nicotnosti… 😀
Dobře napsané, budu držet palce.
Přeji ti, ať ti to vyjde 🙂 Člověk by asi chtěl moc, kdyby všechno tohle stihl najednou jak jsi zamýšlela 🙂 Ale něčeho jsi opravdu dosáhla a já ti gratuluji 🙂
Jsem velmi podobný plnič jako ty. Tu odvahu opravdu oceňuju, udělal jsem kdysi něco podobného a změnil jsem všechno, co šlo, a žiju z toho už pěkných pár let. A nabírám dech k další – byť tentokrát jen částečné – změně, a ani to není jednoduché. Máš mou úctu a držím palce!
Teedo, někdy tě asi obdivuju. Jít do práce plné angličtiny s pocitem, že v ní nejsem nic moc. Stanovit si prakticky totožná předsevzetí, která ale už jednou "nevyšla". Asi bych se měla inspirovat tím tvým Nebát se strachů. Přijde mi, že čím jsem starší, tím se bojím víc. Jsem celkem plnič, ale dávám si zřejmě ne 100% cíle.
Já myslím, že i když jsem si třeba svá předsevzetí nesplnila, pokrok jsem udělala a říkám si, že když si za svými cíli půjdu pomaleji, třeba se aspoň splní. A přeju to i tobě. 🙂
Ahoj, moc pěkný názor. Podívej se na ten náš a prosím taky ho zhodnoť, díky. Šťastný nový rok! 🙂 https://youtu.be/Z9g4pSZhz44
Krásně napsané. 🙂 Poslední bod: 5. Být odvážnější mě zaujal a trochu mi připomíná můj cíl. Taky mám v plánu v roce 2016 změnit spoustu věcí na které jsem si dříve netroufla nebo jsem je odsouvala/zavrhovala kvůli příteli. Do teď jsem toužila tyto sny uskutečnit, ale ohlížela se při tom na jiné a kvůli nim to odsouvala, ale teď budu trochu sobecká… Tak kdo ví, jaký bude rok 2016 a co přinese a co vezme… 😉
Moc ti přeju,aby to všechno vyšlo 🙂
Já jsem asi zvědavá, co děláš za práci?:)
taky se vždycky snažím mít alespoň "plány" do dalšího roku, když už ne přímo předsevzetí. Zásadně je ale nikam nezapisuju, protože pak bych byla na konci roku akorát naštvaná sama na sebe, že jsem zase nic nedodržela a neudělala. Už roky totiž nejsem tak naivní, abych věřila, že mě to k plnění dokope 🙂
Buď klidná, ještě nikdy jsem nesplnila do puntíku nic, co jsem si předsevzala pokud jsem nebyla ke splnění vyloženě donucená. A pořád to všechno nějak funguje a nemám pocit viny a většinou ani nedostatečnosti. Je dobré mít plán a nakonec se samo od sebe vyjeví, co je nutné a co ne. 🙂
Já si předsevzetí moc nedávám, spíš takové různé sny, co bych chtěla ten rok zažít a čeho se vyvarovat. A lítostivé chmurné náladě se pak obvykle nevyhnu 😀 Protože pokud jdu třeba do zahraničí za prací, tak není úplně nejlehčí už sehnat tu vhodnou práci s vhodným platem, natožpak pak ještě vymýšlet takové věci jako skvělé podmínky bydlení a podobně. Obvykle to prostě má svoje mouchy, ale zatím se jim podřizuju, protože prostě poznávat svět chci.
[9]: No já to asi nechci povědět. 🙂 Tím spíš, že jsem v měsíčním rozhodovacím procesu jestli vážně jo nebo ne.
Líbí se mi to předsevzetí se strachem. Moje předsevzetí bylo letos tak trochu podobné a znělo "začít psát svoji vlastní knihu", neboli vzít život do vlastních rukou, profiltrovat si co chci a co nechci a dosahovat výsledků, se kterými bych byla spokojená – ve škole, s lidmi, s budoucností, se vším co se naskytne. Ta odvaha je na tom podobně a souhlasím s tím, že je to to hlavní, co vás požene za tím co chcete a udělá vás spokojenější.
Super článek s ještě lepší myšlenkou.