když jde člověk stále rovně, daleko nedojde
Nikdy se u nás tahle luxusní věc nedělala, ale jezdila jsem v létě a na víkendy k tetě do Lhoty a jestli měla něco výborný, tak právě tyhle řezy. Dělala jich celý plech a na vrch dávala čokoládovou polevu, která opravdu ztuhla a při krájení se lámala. Ty čokoládové střepy, které se daly ulomit a…
Vůbec nemám čas. Fakt na nic. Tedy na nic, co bych měla. A když už mám čas, tak ho špatně využívám (flákám se!). Stává se ale, že něco poetického do toho života přece jen musím vtěsnat. Třeba tenhle dortík. Narozeniny se zkrátka odložit nedají. Takže tady je moje přání. Maličké, jemné, nadýchané, s trochu alkoholu….
Je to stejný typ dortu, jako dělávám vždycky. Můj oblíbený sachrův korpus a ten nejvděčnější lehoučký šlehačkovo pudingový krém. Jenže tentokrát tu hlavní roli hrají pistácie. Nevím proč, ale když jsem se chystala péct dort na vernisáž k výstavě Place and Taste, zdálo se mi, že se žádná jiná chuť ke skupině umělců nehodí tolik…
Jahody. Zase ty smyslné, krásné jahody, tak šťavnaté a tak sladké. A ta čokoláda. Tak křupavá a hebká. Člověk by se v ní nejradši rozpustil. Podobný dortík jsem tu už zmiňovala. Tentokrát jsem ho ale dělala velký a trochu vylepšený. Nevydržel ani den. Byl sněden rychle a zběsile. Rvačka o jahody. Rvačka o čokoládové plátky….
Povím vám o čokoládovém snu. Možná mi neuvěříte hned, ale teprve až když se vás ta chuť dotkne. A pak neodoláte nikdy víc. Pojďte si ho upéct… Co je potřeba na těsto: 100g hořké čokolády 100g změklého másla 100g moučkového cukru 1 špetka soli 5 vajec 70 g mletých mandlí 2 lžíce kakaového prášku 80…