Archiv pro štítek: Tipy na čtení

Když jsem koncem střední školy přečetla knihu Na cestě, slavnou a opěvovanou beatnickou bibli, byla jsem velmi zklamaná. Nikomu jsem o tom neříkala, protože “On the Road” byl, a zdá se mi, že pořád je, pojem. Pro mě ale celý Kerouac ztratil kouzlo a nechtěla jsem o něm ani slyšet. Už nikdy. Jenže zvědavost je…

Paměti kata Mydláře – Josef Svátek Vím přesně, kdy mě začal zajímat dějepis. Byla to velká náhoda. Jako malá jsem jezdila k tátovi a celkem dost se tam kousala nudou. Můj nevlastní brácha baštil historii neskutečným způsobem a právě jemu vděčím za lásku k dějinám, hlavně dějinám naší země. Když jsem se tam totiž jedny prázdniny…

Není to žádný literární skvost a nenajdete tam ani hlubokou filozofickou podstatu. Možná i proto je tam více než jasná a přímá pravda o kreativitě, umění, tvůrčí činnosti. Ať chcete dělat v životě cokoli – vést firmu, být slavným umělcem, být dobrým člověkem, myslím, že tahle maličká kniha, má potenciál vás nasměrovat. Protože to, co…

Dlouho jsem se nezasmála u knihy tak, jako s Alanem a jeho kumpány. Skutečně neotřelá kniha s přístupem tak osobitým a příjemným, že vám zabere nanejvýše pár vteřin si na něj zvyknout. Ve chvíli, kdy přistoupíte na specifickou nadsázku Jonase Jonassona, si budete moci lebedit ve skvělém čtenářském zážitku. Humor, dějinné momenty, zapeklitý detektivní případ….

Před chviličkou jsem se vrátila z jednoho čtyřsetstránkového setkání s Johnem Grishamem. Jedna z jeho posledních knih mě nechala prolajdat večer a noc a zanechala mě zase absolutně vzhůru a připravenou číst dál, kdyby bylo co. Tak je to vždy, když čtu o právu v jeho podání. Je to fascinující. Oddechovka, ale zatraceně chytlavá. Nemluvíme…

“Svět se hemží lidmi, kteří dokážou zapsat a přepsat myšlenky někoho jiného. My máme štěstí, my máme vlastní myšlenky.”   Je to zvláštní, ale někdy máte před nosem něco, na co jste celý život čekali a jen jste si nevšimnuli, že to je přímo tady. Je pak štěstí, když to najdete a víte, že už…

Jack London – Tulák po hvězdách Vyrostla jsem na dobrodružných knihách. Nepřeberné množství autorů a titulů, známých i neznámých. Bílý tesák Jacka Londona nebyl výjimkou a zavedl mě k dalším Jackovým knihám. Slova “Klondike” nebo “Yukon” se pro mě stala ekvivalentem neuvěřitelného dobrodružství, synonymem pro divočinu, sruby, kurděje, zlato, vlky. Jenom o to v myšlenkách zavadím…

Richard Bach – Jonathan Livingston Racek Je maličká a tenká. Strčíte jí do kapsy, až se půjdete projít ven. Na hodinu si sednete na lavičku a domů se pak vrátíte o něco bohatší. O touhu letět. O touhu plnit si své sny. O touhu beze strachu a svázání toužit po věcech, které se mezi ostatními nenosí….

J. D. Salinger – Kdo chytá v žitě Když jsem tuhle knihu četla, byla jsem překvapená. Ne tím, co jsem tam našla, ale tím, co tam lidé kolem mě nenašli. Jeden člověk mi řekl, že je to kniha o ničem. O klukovi, co je flákač. Že se tam nic neděje. Když jsem knihu půjčovala, bylo mi…

Gabriel García Márquez Sto roků samoty Budete v ní chvilkami tápat, ale budete ji číst rádi. Možná si budete každou chvilku myslet, že je vše roztříštěné a neucelené, ale na konci knihy se vše spojí a dojdete k pochopení. A k malému štěstí a smutku zároveň. Jako vždycky, když najdete řešení a uvědomíte si všechno….

Thomas Mann Smrt v Benátkách “To byly Benátky – ta lichotná a podezřelá krasavice – to město zpola pohádka, zpola past na cizince, v jehož hnilobném vzduchu kdysi hýřivě bujelo umění a jež vnuklo hudebníkům zvuky, které ukolébávají a záletnicky uspávají.” Thomas Mann byl německý prozaik a esejista, se kterým se každý z nás jistě…

To jsem celá já. Nabalovačka. Jdu do knihovny a chodím mezi regály. Člověk by řekl, že si prostě mohu jednu knihu vybrat a jít. Ale ne. Já hledám to, co potřebuji a mezitím se jich na mě nabalí deset!, které mě cestou zaujmou. Nezřídka se tak stává, že odcházím z knihovny a prohýbám se pod…

Jan Balabán Možná že odcházíme “Je čas hledat i čas ztrácet.” Věta uvozující tuto sbírku je nadevše výmluvná. Nic víc by vlastně ani nebylo třeba psát. Jan Balabán ukazuje lidi hledající, co ztratili. Ztracené lidi, co hledají. Čas který neplyne, protože je někde ztracený. I s lidmi. Pokud otevřete tuto knihu nesoucí titul Možná že…

Na základce jsem ji potkala poprvé. Setkání na prvních sto stran. Bylo to příliš brzy. V prváku na střední to bylo podruhé. Tentokrát na sto padesát. Ale k tomu, abych ji opravdu našla, bylo potřeba o pár let později stran sedm set. Nebudu tu psát žádný rozbor knihy. To si můžete najít od všech těch…

“Obraz musí být pojednaný, ne vylízaný.” Jiří Krásl   Procházela jsem svou knihovnu a říkala si, koho vyberu pro další setkání. Je tolik lidí, o kterých bych chtěla světu říct. Než jsem ale stihla vybrat dalšího velkého autora a spolu s ním stoh knih, které mě s ním seznámily, narazila jsem na knihu malou, jedinou,…

Na střední škole jsem se naučila leccos. Psát taháky, psát omluvenky, vymýšlet příběhy, když je to potřeba, předstírat pozornost, když se to vyžaduje. Na střední škole jsem také poznala skvělé lidi, převážně z řad učitelů. Můj dějepisář, moje češtinářka a můj učitel na kytaru, to byli lidé, kteří můj život ovlivnili více, než sami mohli…

Začalo to, když mě učitelka vyčapila na střední v hodině češtiny, jak si pod lavicí čtu a nedávám pozor. Tenkrát to byl svět Mika Waltariho v podobě Egypťana Sinuheta. Místo aby mi vynadala, začala se vyptávat, jestli se mi to líbí. Byla nadšená. Netrvalo to dlouho a přišla za mnou s knihou, kterou si musím…