Přejdi na obsah

Teeda

když jde člověk stále rovně, daleko nedojde

Menu
  • Recepty
  • Myšlenky
  • Knihy
  • Toulky
  • Kdo
  • 🍽 Co k obědu
  • 🍰 Dorty
Menu
Dharmoví tuláci - Kerouac tak trochu recenze na knihu

Jak jsem potkala dharmu

Zveřejněno v 4.3.20151.8.2021 od teedacz

Když jsem koncem střední školy přečetla knihu Na cestě, slavnou a opěvovanou beatnickou bibli, byla jsem velmi zklamaná. Nikomu jsem o tom neříkala, protože „On the Road“ byl, a zdá se mi, že pořád je, pojem. Pro mě ale celý Kerouac ztratil kouzlo a nechtěla jsem o něm ani slyšet. Už nikdy. Jenže zvědavost je dobrodružná vlastnost, co nedá spát.

Román Na cestě je ikonou knižního světa. Je to svatý svitek všech zevlů, ochlastů a lidí, co chtějí bezcílně bloumat životem. Je pravda, že vás nikdo nenechá takovým způsobem pohlédnout do tváře americké pouliční divočiny plné drog a prostitutek. Je to prostě bohémská a neuhlazená kniha o cestě.

Dodnes si pamatuju, jak nám na hodinách cpali do hlavy, že to sepsal za tři týdny na nějakou roli papíru. Tak divoce, jak to tehdy namlátil na stroji, to ale vydavatelný vážně nebylo. Do únosného stavu to dával ještě mnoho dalších let. Osobně dodám, že tu knihu jsem sice přečetla, ale bylo to lámavé prokousávání bez záchytných bodů. Byla jsem ztracená v moři popisů všeho a dialogů, které jsem nestíhala řadit a marně se je snažila členit na významové celky. Přesto to bylo poučné a leccos to vypovídalo.

Jestli mě někdy někdo něco naučil, tak to byl John Steinbeck a poznání, že není dobré dělat názor z jedné knihy. Hrabala jsem se právě v přecpaných regálech plným zatuchlých knih a mezi jinými na mě vypadl malý paperback. Dharmoví tuláci. Slyšela jsem o nich jen letmo někoho mluvit. Už jsem měla vybranou celou krabici knih (17!) a tak jsem usoudila, že když už antikvariát drancuju, tak jedna kniha navíc mě nevytrhne. A tak číslo 18 s nápisem Jack Kerouac putovalo do mé sbírky. Musím si přece rozšiřovat obzory.

A svět se otočil a změnil.

Okouzlil mě. Navodil ve mně pocit, že chci utíkat ven, někam pryč, do hor, najít smysl pravdy a prázdnoty a najít pointu života v nepromyšleném haiku. Už to nebyla změť bezcílnéhou toulání. Tady mělo každé stoupání smysl. Popisy přírody mě nutily čichat ve vzduchu jarní vůně a toužebně hledat v kalendáři volné místo, které bych mohla obětovat cestě na nějaký kopec, kde budu poslouchat jen svoje myšlenky. Zen, zabalený do divokých hor.

Jack Kerouac pro mě dostal jiný rozměr.

Našla jsem ho v přírodě. Trochu osamělého pijana a básníka, který hledá na cestě svůj život.

A přitom cesta a on jsou jedno.

9 komentářů u „Jak jsem potkala dharmu“

  1. hellboy napsal:
    4.3.2015 (22:21)

    Zajímavý že to bylo sepsaný za tři týdny:O

    Odpovědět
  2. Čerf napsal:
    4.3.2015 (23:40)

    Jsem celkem trpělivý čtenář, slouskal jsem už dost věcí čtenářsky hodně náročných, ale knihu Na cestě jsem třikrát rozečetl a nikdy nedočetl. Prostě mi to nejde; není to text pro mě.

    Odpovědět
  3. Teeda napsal:
    4.3.2015 (23:54)

    [2]: Na cestě se vážně nedá. Je to nečleněnej běs. Proto jsem byla tak překvapená, když jsem četla ty Dharmový tuláky. Jsou skvělí. 🙂

    Odpovědět
  4. Michelle napsal:
    5.3.2015 (10:05)

    tady ten směr mi vždycky přišel děsivý a z nějakého záhadného důvodu jsem neměla potřebu jej poznat. možná… že máš pravdu. možná, že bychom neměli zatracovat něco, co jsme nepoznali. možná, že ti budu věřit a zkusím si to přečíst. Na cestě teda ale asi ne 😀

    Odpovědět
  5. Bev napsal:
    5.3.2015 (15:42)

    Jednou jsem měla Cestu v ruce v knihovně, to jsem byla Kerouacovi zatím asi nejblíž. Tahle odbočka na mé čtenářské cestě mě teprve čeká.:)

    Odpovědět
  6. Magdaléna napsal:
    5.3.2015 (16:56)

    Podobnej postoj mám k Paní Dallowyový. Přečetla jsem to snad až napotřetí, po kouskách. Ale vnímala jsem fakt každý slovo. A jednou snad dojde i na ty další.

    Odpovědět
  7. Teeda napsal:
    8.3.2015 (23:21)

    [6]: Název blogu je životním motem, v angličtině zůstal protože při založení měl blog sekce anglicky. Předsevzetí o studiu angličtiny mě později pustilo, ale název blogu jsem už měnit nechtěla, když tu byl tak dlouho na očích.

    Odpovědět
  8. Cleo napsal:
    8.7.2015 (9:16)

    Upřímně, plánuju si přečíst Na cestě. Ale jak tak tady píšeš, začínám o tom pochybovat. 😀 Ale ano, nebudu dělat názor z jedné knihy. Díky tomu jsem ještě nezavrhla Fitzgeralda. 😀

    Odpovědět
  9. Kory napsal:
    2.3.2017 (8:48)

    Na cestě mě taky zklamalo, nebylo to nic než smutnej, bezcílnej, smutnej a depresivní život beze smyslu. Přečetla jsem to, ale vážně to ve mě zanechalo jen pocit, že nic nemá smysl. Paříš, někam jedeš, za něčím dobrý, úžasným, za nějakými dobrými lidmi, ale nakonec je to vždycky ´jenom smutný a tak musíš jet zase jinam. No… ale tohle znělo… docela lákavě.

    Odpovědět

Napsat komentář Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Teeda

Je to zábava, terapie a hlavně kousek života.

Kdyby něco, tak kontakt najdete tady >>>

Kromě toho, že vařím, cestuju a dumám o světě…

…také moc ráda fotím na analog  🎞#ZeniTe

…a v tom reálném životě je mojí doménou SEO. 🔎 #SEO-Terka

Štítky

brambory buchta na plech Co k obědu Co k večeři cuketa dort jahody jedlé dárky kakao kokos koláč kuře kynuté těsto maliny mascarpone maso mrkev omáčky papriky pistácie polévky Pomazánka Párty Přílohy rajčata Recepty bez masa Ryby rýže salát Silvestr sladké pečení sníh tipy na výlet po Česku Tipy na čtení tuňák tvaroh těstoviny Velikonoce vánoce Vánoční cukroví zelenina čokoláda čočka Šumava švestky

Na film

Pokud byste si rádi zalistovali mým analogovým světem točícím se kolem starého Zenitu E stačí klik SEM a jste tam…

© 2023 Teeda | Powered by Minimalist Blog WordPress Theme