Jak jsem se potkala s Alanem

Dlouho jsem se nezasmála u knihy tak, jako s Alanem a jeho kumpány. Skutečně neotřelá kniha s přístupem tak osobitým a příjemným, že vám zabere nanejvýše pár vteřin si na něj zvyknout. Ve chvíli, kdy přistoupíte na specifickou nadsázku Jonase Jonassona, si budete moci lebedit ve skvělém čtenářském zážitku. Humor, dějinné momenty, zapeklitý detektivní případ. A hlavně, v té knize je úplně všechno. Už po pár listech si bude říkat, co by se proboha tak ještě mohlo stát. Věta “to nevymyslíš” tu přichází o iluze…

Stoletý stařík, který vylezl z okna a utekl, není nikdo jiný, než Alan. Společně s ním se vydáváme na spletitou cestu za novým životem a neočekávaným dobrodružstvím. Jenže to není všechno. Kromě uzlíku, který se zašmodrchává čím dál tím více, dostaneme možnost podívat se zpátky. Shlédneme celých sto let jeho života a malá rozcvička historie vás navzdory skutečným reáliím zaručeně pobaví.
Přenesete-li se na chvilku přes komediální nadání této knihy, můžete pozorovat velice zajímavou charakteristiku představitelů světových dějin. Rusko, Amerika, Čína, Francie, navzdory nadsázce si trochu líznete příchuti té které země. A ochutnávka je to velmi nevšední.
Místy až absurdní situace přináší myšlenky, které vyznívají mezi řádky. Jednoduché, nicméně logické uvažování Alana, dává pocítit skutečně čistou lidskou duši, tak prostou, že se vám místy chce křičet. Je jako dítě. Jeho myšlenky a někdy i vyřčená slova zvedají nejedno obočí a ať už je situační humor sebesilnější, pociťujete hořkost v realitě. Vzniká tak typický moment pobavení, kdy se nemůžete zasmát. Na této absurditě propojené s tak jemným a prostým vtipem je založená celá kniha.
Bylo by radostí vám líčit, do jakých nesnází se Alan kdy dostal, ale myslím, že se dá s jistotou určit, že pan Jonasson to zvládl lépe, než bych to kdy udělala já. Tak tedy… snad abych jen citovala jeho úvodní věnování. .)
Nikdo nedokázal okouzlit svoje publikum tak jako dědeček, když seděl na prášilovské lavici, lehce nakloněný nad hůl a ústa plná žvýkacího tabáku.
“Ale dědo… je to pravda?” divila jsme se my vnoučata.
“Ty, co říkaj jenom to, co je pravda, nemá cenu poslouchat,” odpověděl dědeček.

Jonas Jonasson je švédský autor narozený roku 1961. Doposud napsal dvě knihy, druhá bude v Česku vydána v roce 2014. Mezi jeho nejoblíbenější autory patří Jaroslav Hašek a Milan Kundera. Právě Hašek a jeho Švejk ho podle vlastních slov stylově ovlivnili. “Když na něj přijde, nemůžete jistě říct, jestli to byl nejhloupější člověk první světové války, nebo jestli byl jediný, kdo rozuměl, o co tehdy šlo. To samé se dá říct o Alanovi.” (viz. wiki)


About The Author

8 thoughts on “Jak jsem se potkala s Alanem

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *