Jak jsem se potkala s ilustrací

“Obraz musí být pojednaný, ne vylízaný.” Jiří Krásl

Procházela jsem svou knihovnu a říkala si, koho vyberu pro další setkání. Je tolik lidí, o kterých bych chtěla světu říct. Než jsem ale stihla vybrat dalšího velkého autora a spolu s ním stoh knih, které mě s ním seznámily, narazila jsem na knihu malou, jedinou, osamocenou a zastíněnou tak trochu veledíly kolem. A proč ne? A tak ji tu máte. Je to dětská kniha a vždy jsem k ní měla trochu zvláštní vztah. Kdykoli jsem o ní mluvila, nikdo ji moc neznal. Upadla v zapomnění na dlouhá léta. Když jsem ale na střední škole měla dělat seminární práci na ilustrátora knihy a mohla si vybrat kohokoli, vybavila se mi okamžitě, jako by právě ležela na stole přede mnou. A teď, když uběhlo zase tolik let, se k ní vracím, abych vám řekla, co je na ní tak zvláštního a proč byste ji vlastně měli poznat.

Srnečka Sisi od Josefa Prchala je dílo malé, nenápadné a přece v něm najdete tolik.

Jedna linie vypovídá příběh vran šedivek. Jejich boje o přežití, odchov mláďat a vůbec celého toho vnitřního světa lesů bez okrasy, tak skutečného a právě tak krutého.

Druhá linie nese ústřední příběh. Malý kluk najde v lese srnče a odnese ho pryč. Jak je známo, srna se již nedotkne mláděte, na které člověk sáhl. A tak nalezené srnče šťastnou náhodou putuje do myslivny, kde vzniká zvláštní přátelství se psem, malá každodenní dobrodružství a nakonec touha vrátit se tam, kam patří. Všichni nakonec pochopí, že není možné, aby žila jinak než ve skutečné přírodě, venku, za plotem, tam, kde se rozpínají luka i lesy. Protože tam skutečně patří a ne jinam.

Jedna kapitola za druhou se střídají životy rodiny ptáků a příběh nalezeného srnčete. Roční období a životní etapy krokují čas, který uběhl. Bude vám z toho smutno nebo alespoň mě vždycky bývalo.

Ale není to jen hebký a syrový příběh. Ilustrace, které ho doprovází, jsou stejně, ne-li více, fascinující. Snažila jsem se dohledat něco o akademickém malíři Jiřím Kráslovi, který má doprovodné kresby na svědomí. Ukázalo se, že je to téměř nemožné, a tak o něm mám jen velmi kusé informace. V povědomí ho ale možná máte, protože to byl právě on, kdo ilustroval Foglarův komiks Kulišáci nebo známou trilogii Josefa Pohla.

Jeho styl je osobitý. Skutečně poznatelný rukopis, který si uvědomuje i laik jako já. Pracoval s čínským akvarelem a právě u Kulišáků je vidět, jak se kresby jakoby rozpíjí, barvy přechází mezi sebou do ztracených linií a vytváří tak trochu zamlženou a volně plynoucí kresbu. Tu ale právě v Srnečce Sisi najdeme jen málo. Většina ilustrací je černobílá a musím se doznat, že ji v té podobě mám ještě radši. Proč mně už jako malou jeho ilustrace tak braly? Nejspíš stejně jako dnes. Nejde mu o detail. Trochu abstrakce a trochu čitelného vytváří kompaktní dojem. Nechá vás to uvažovat samostatně. Dovolí vám to si v hlavě něco dotvořit a vnímat to po svém. Je to citlivá ilustrace a má, abych to vyjádřila podle svých dojmů, náladu. Atmosféru. Auru. Něco jako mlžný opar, který nad tím cítíte. Je to jako poslední tajná ingredience k příběhu, ke kterému lahodí a jdou spolu ruku v ruce.

Jako malou mě kniha fascinovala krutostí. Příroda tu je skutečná, dravá, bojující o život každý den. Smrt je stále očekávanou možností. Popisy vás ale uchvátí a budete se chtít rozběhnout šumícím lesem naplněného vůněmi a sluncem. A ten les vypadá přesně tak, jak ho nakreslil Jiří Krásl. Rozpíjí se ve vás, stejně jako vy v něm.

Akademický malíř Jiří Krásl žil v letech 1908 – 2004. Vystudoval státní grafickou školu a poté Vysokou uměleckoprůmyslovou školu v Praze. Věnoval se především ilustrátorství s přírodní tématikou.

Josef Prchal žil v letech 1907 až 1987. Byl spisovatel a především pedagog. Zabýval se dějepisem, češtinou, pedagogikou a psychologií. Publikoval celkem 32 knih.

_{* Použité ilustrace pochází z knihy Srnečka Sisi od Josefa Prchala a jejich autorem je Jiří Krásl.}