Tak trochu je mi líto, že jsem se probrala moc pozdě na to, abych se zapojila do projektu o místě, kde vznikají blogy. Včera jsem zabloudila na díly projektu a usmála jsem se, protože jsem asi před dvěma lety myslela na to samé. Napsat nějakou výzvu a posbírat fotky koutů, kde se to všechno odehrává. Lidi už mají takovou povahu. Rádi nahlížejí v noci do rozsvícených oken a zvědavě věří v teplo rodinného krbu někoho jiného.
Už měsíc bydlím úplně sama. Moje spolubydlící se tak trochu splašila a v podstatě ze dne na den odplachtila do jiné části Prahy a bytu. Můj vnitřní souboj se odehrával ve dvou variantách. Budu se mít celkem fajn a splatím chybějící školné, ale budu muset nabrat jinýho nájemníka na pokoj. Nebo budu bydlet sama a finanční situace bude jen tak tak. Vyhrála samota, protože jak víme, jsem trochu asociální a sama jsem stejně nejradši. Momentálně probíhá zkušební doba – jestli se dá uplatit byt v jedné osobě a mít zároveň co jíst (a že já toho sežeru…). Podle verdiktu se uvidí co dál.
Ale proč to vlastně píšu. Před rokem tu bydlel J., který trávil čas v pokoji u počítače a já byla většinu času v kuchyni. Stejný scénář se odehrával další rok se spolubydlou. Všechno jsem tedy vlastně spisovala na gauči, v dece, s výhledem do zahrady, za letních večerů na balkoně, který je pro rozjímání se slovy a sklenkou vína ideální. Jenže teď jsem tu sama a bylo potřeba pokoj přesunout tak, aby tu nebyly zóny pro dva lidi, ale jen jediná – pro mě. Jeden večer šoupání nábytku po pokoji znamenal, že jsem změnila působiště práce s počítačem.
Slušelo by se ještě poznamenat, že samozřejmě mám psací stůl. A je fakt pěknej. Vyrobený svépomocí z dřevěných palet a součástí koutku mám přesně ty správný věci jako je globus nebo starý psací stroj. Má to jediný háček. Ačkoli to místo je krásné, z nějakého tajemného důvodu ho vůbec, ale vůbec nepoužívám. Také mám houpací křeslo, ale to zase svádí spíš ke čtení. Útulně to ale vypadá všude… Došlo mi, jak stylově jednotná v tom svém zabydlovacím uvažování vlastně jsem. Gaučík v kuchyni má také tu správně hřejivou atmosféru a stejně tak balkon, který obdivuje každý, kdo se u mě zastaví na skleničku.
Jenže teď já trávím většinu času tady. V paletovém sezení, které původně bylo trochu jinde, ale já ho umístila do středu místnosti. Dřevem jsou propletená světýlka, takže i v temnu jen se svíčkami člověk dobře vidí na klávesnici. Polštáře a deky jsou hodně měkké, aby se sedělo dobře a kocour Vojta za opěradlem pohodlně vrní ze spaní. Jakoukoli knihu potřebuji, mám po ruce, stačí se jen natáhnout. Nohy hodím na stolek a do prastarého noťasu datlím tyhle svoje nesmysly. A zdá se mi to jako nejlepší místo na světě.
Dívala jsem se na místa, která poslali do projektu ostatní, a uvědomila jsem si, že o nich vypovídají možná ještě víc, než vzhled jejich blogu. Člověk tak nějak přesně věděl, ke komu by se na kafe vydal rád a kdo je mu svým útulnem úplně cizí i kdyby psal jako Bůh. Možná to je prostě tak – ukaž mi, kde píšeš blog, a já ti povím, kdo jsi…
P.S.: Papírky od čokolád byly před fotkou pečlivě posbírány a hrnky od kafe přesunuty na onen nepoužívaný stůl. 😀 Pokud vám tam tento tvůrčí nepořádek chybí, hravě si ho domyslete… 🙂
Taky jsem se chtěla zapojit a moc to nevyšlo…
Ta světýlka u knížek jsou boží!
V rohu v ložnici 🙂 Na postel je tam moc zima, tak je tam aspoň PC 🙂
Takhle se ale čtenář nedozví, jakou čokoládu má Teeda ráda!
Skvěle popsané a to sezení je hodně dobrý nápad. Myslím, že na základě tvého tvůrčího místa bych na kafe klidně šla. 🙂
Nepokazila si trochu záber keď si si pracovisko pred sfotením upratala? Si ubrala fotke na výpovednej hodnote o Tvojej osobe 😛
Bez těch papírků to prostě není ono! 🙂 Já mám na stole s notebookem pořád takový "provoz", že jsem se radši akce nezúčastnil a jen tiše doufám, že vnější neuspořádanost není prostým odrazem neuspořádanosti vnitřní :-).
Taky jsem to o tom projektu zjistila krapet pozdě. Škoda no. 😀
[4]: No tohle byl sežranej celej paklík kinder čokoládek… 😀
Možná je lepší, že jsi to nestihla, protože takhle jsi to podala možná mnohem pečlivěji. Vždy je lepší článek, než fotka a krátký komentář v cizím článku. :3
Krásné místečko, útulné. K tobě bych na kafe zašla ráda. 😀
[10]: Zrovna včera večer jsem strávila 6 hodin (!) s kladivem a hřebíkama, přesouváním nábytku a zúzulňovala jsem znovu… 😀 vyloženě mě to baví. 😀
[11]: Největší útulno ovšem nastane, když se do záběru dostane ji Vojtěch. 😀 To by se ti teprve líbilo. 🙂 🙂