Myšlenky

Dopisy Ježíškovi

Dopis Ježíškovi
Každý rok je to stejné. Končí léto a mamka začne omrzovat s dotěrným dotazem, kdy už konečně napíšu tomu “Ježíškovi”. V říjnu svátek, v prosinci narozeniny, Vánoce tlučou na dveře, kde má chudák rodinka brát neustále inspiraci! A tak poslušně každý rok sednu za psací stůl a vymýšlím co a také jak.
Jako malá jsem psala, kreslila a dopis pak v obálce prostě donesla na balkonový parapet a zatížila kamínkem. Historky, kterak “Ježíšci” poběhali půlku města, když jim vítr očekávaný seznam odfoukl, jsou dnes už legendární. Stejně legendární se stal flek v jednom z ještě dětských exemplářů. Když se mě totiž ptali, co ten miniaturní puntík v rohu papíru má být, tak jsem s překvapenýma očima odvětila: “Přece pejsek! Ale tajnej.” Každý rok jsem totiž do dopisu tradičně pejska umisťovala, a protože se zdálo, že naši tomu moc nepřejí, bylo potřeba to přání trochu kódovat.
Spolu s věkem se ukázala rostoucí snaha překonat sama sebe. Dopisy “Ježíškovi” se staly uměleckou a tvůrčí výzvou. Už jsem se nespokojila s obyčejným dopisem. Text jsem šifrovala, psala morseovkou nebo ho skládala z novinových titulků. Stříhala jsem časopisy a lepila koláže. Jednou jsem vyrobila vánoční balíček o velikosti 10×10 centimetrů a do něj umístila taktéž z papíru vyrobené maličké dárky – knihy, vinylové desky včetně obalů, kuchyňské potřeby, … a vše ve směšném a miniaturním měřítku. Do té krabičky jsem tehdy umístila skoro dvacet miniatur dárečků.
Proč ale ve svém dospělém věku pořád ještě trvám na takové legrační věci?
– Jsem pořád jako malá. A naši se na ty dopisy vždycky těší, protože je dělám zábavný. 🙂
– Nechci dostávat hlouposti. Když si o něco napíšu, tak je to něco, co bych si vážně přála (ale nepotřebuji to). Je to tedy věc po které toužím, ale nekoupím si jí, protože investuji do akutnějších záležitostí.
– Je to záchranný kruh pro ty co neví. Navíc se mi daří zachovávat možnosti ve třech finančních kategoriích. Zmíním jednu či dvě drahé věci, pak mnoho obyčejných a finančně snadno dosažitelných a nikdy nevynechám kategorii home made. Popisuji tedy, že potřebuji ušít futrálek na támhleto, obal na tohle nebo že bych chtěla dostat opravenou věc, kterou třeba už mám, ale nefunguje. Což je taky užitečný. 🙂
– Vždycky jsem překvapená příjemně. Nikdy nedostanu to, co nechci. Jen čekám, čím z mých návrhů se “Ježíšek” nakonec inspiroval. 🙂
– Pokud se tenhle dopis dostane na správné místo, je velká naděje, že “Ježíšek” zvedne telefon a obvolá všechny účastněné, aby rozdal či rozdělil typy. A to se vyplatí! 😀
– Seznam knih, které ukrývá má knihovna je takový, že kdybych nenapsala, co v té knihovně postrádám, jen těžko bych mohla čekat, že se mi něco nesejde dvakrát… ,)
– Je to výzva. Už teď vymýšlím, jak to udělat příště ještě originálněji!
– Tímhle to začíná. Je to tradice. Stejně jako cukroví… 🙂
Tak se netvařte tak dospělácky a běžte taky tvořit. 🙂

14 thoughts on “Dopisy Ježíškovi

  1. Moje děti taky psávaly a kreslily dopisy pro Ježíška. Letos po mě chtěl dopis dospělý syn, tak mu zkusím ten "seznam" nějak kreativně ozvláštnit.:-)

  2. Taky se o to vždy pokouším, ale často mám věci, které se těžko splňují. Ale je to příjemná tradice, kdy se mužeme vrátit do dětství. 🙂

  3. Psala jsem Ježíškovi dlouho, i když už jsem dávno věděla, že ve skutečnosti píšu rodičům. Proč jsem přestala? Z dospělosti ne. Já prostě nevím, co bych si tak mohla přát. Napsat do dopisu, že chci čaje a knihy, mi připadá zbytečné. Vlastně ani nic jiného neočekávám…

  4. "Tajnej pejsek" mi roztáhnul ústa do úsměvu! Naši Ježíšci nám prostě rozumějí! 🙂 Sám nic takového nedělám a vlastně ani nemám žádná hmotná přání. Jen pár nehmotných a zatraceně obtížně splnitelných. Uvidíme, třeba je i já letos napíšu, opatřím šifrovanou skvrnou a budu doufat, že přání neodnese škodolibý vítr.

  5. [4]: To si fakt krasne napisal. Hned ma to inspiruje a postavim sa u nas na letisku, kde uz par dni duje vietor ako divy a budem kricat priania do vetra. Mozno tak to sa dostane priamo k Jeziskovi a anjelici si usetria to poletovanie mestompri hladani mojej cedule.

  6. Zvyky jsou jako železná košile. Neměly by se rušit, ať je člověku kolik chce. Život je přece o tradicích a zvycích a Vánoce jakbysmet. Tenhle rok asi taky znovu napíšu Ježíškovi, ať si aspoň trochu ty Vánoce užiju už teď.

  7. Dopisy Ježíškovi povinně a pro všechny! A klidně i do e-mailů (i když psaný v obálce jsou samozřejmě kouzelný :)). Nenávidim, když se zeptám, co někdo chce k Vánocům a on řekne  nic. A pak trapná chvilka u stromečku… 😀

  8. Co se týče Ježíška rodiče mi nikdy nelhali.. nikdy si nevymýšleli tyto lži o "Ježíškovi" a proč taky Vánoce jsou krásné i bez něj. sejde se celá rodina.. plno lásky, dárečků.. výborný kapr.. je to krása, jak pro dospělé, tak i pro děti a bez lhaní, tak proč to dělat.. když se pak dítě dozví, že Ježíšek neexistuje, tak je to pro něj utrpení, tak proč mu lhát.. proč ztratit poté jeho důvěru.. přijde mi to jako hloupost.

  9. jé, to je super vidět, že nejsem jediná ještě takhle praštěná v našem věku 🙂 Letos je to asi poprvé, co jsem dopis nepsala, protože jsem si dárky vybrala ještě před Vánoci a Jéžíšek má tak již vystaráno. Šlo totiž většinou o nejrůznější akce, které by bohužel do Vánoc nevydržely a nešlo tak čekat. Jinak jsem ale ještě letos i já poctivě psala a dávala dopis za okno, abych Jéžíška inspirovala a ušetřila mu pár starostí. Se všemi důvody, které jsi vypsala výše, totiž bezvýhradně souhlasím. Takový dopis dokáže ušetřit spoustu nervů a starostí, a to oběma zúčastněným stranám;)

  10. 🙂 To je krásný…. Já letos celé to vánoční čekání a těšení se nějak promeškala… Snad se mi to za rok podaří lépe. Ale dopis byl 🙂 Bohužel ale od Ježíška dorazila zpráva, že sehnat tak velkej ručník, jako jsem já sama, je nadježíškovskej úkol. Ale třeba překvapí 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *