Zenit - fotky na film, Maruška

Vyvolané kousky léta

Člověk by chtěl takhle na úvod vytáhnout nějaké to moudro a pěkně ty fotky uvést. Háček je v tom, že v mém letošním trávení léta nic až tak geniálního nebylo. Jen takové to pražské dýchání teplého vzduchu, pikniky, dost (hodně) vína, courání po zapomenutých ulicích. Foťák zůstal dost dlouho v šuplíku, než mě vůbec napadlo do něj natáhnout nový film…

Několik kousků z dalšího zenitího filmu tedy vytahuji na blogové světlo. Opět černobílý Ilford 100. Jen tak drobečky, aby se neřeklo. Oproti předchozímu filmu už mi tolik nehapruje světlo a i když obří mezery stále mám (někdy to není jen mezi mnou a foťákem, ale i mezi mojí hlavou a zbytkem osoby…), tak celkově si začínáme já a Zenit II. sedat. Kamarádi z nás nakonec asi budou. Posílám tedy nějaké pozdravy našich prosluněných dnů…
R./spolubydlící/
Vojtěch čistí I.
Vojtěch čistí II.
Grébovka I.
Grébovka II.
Stydlivá
Maruška
Paul Éluard, ze sbírky Láska poezie (1923), Apolinářská ulice
Povrchy
Tady bych stála pořád. Voní to tu po mašinkách…
Kamarádky, maminky, …
Čekání
Tolik léto… teď už jen podzim…
_____________________________
Tak.
A volám další filmy. Bude svatba! 🙂

About The Author

9 thoughts on “Vyvolané kousky léta

  1. Ty tvé zenitovky já prostě zbožňuji. Letos jsem vytáhla naši starou Smenu. Je to dost nic moc foťák, ale dělá celkem pěkně zabarvené fotky, takže mám v plánu se od něj nějak odrazit a taktéž začít fotit na film. A časem třeba přejít právě na Zenit, jestli nějaký splaším. 🙂

  2. Taky to mám ráda na tom místě, kde to voní po mašinkách. A vůbec mě vždycky bavilo chodit kolem nádraží, i tech nejvíc pidi, a po kolejích. Ten puch, to je něco pro můj nos.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *