když jde člověk stále rovně, daleko nedojde
Ono by se skoro zdálo, že dortík, ale ne. Jen koláč. Maličkej. Pro rychlé slupnutí. Když potřebujete horu šlehačky, horu banánů a horu čokolády. A to těsto? Nejčokoládovější. Co je potřeba: Omlouvám se – je to takové moje těsto, takže oficiální míry neexistují – jen ty moje, které jsem naštěstí duchapřítomně zapsala do notesu. 😀…
Tak si tak v klidu kráčím, myslím, že to bylo někde na Malostranské. Směju se zmateným turistíkům, co jim mapy a foťáky lezou všude a klidně si natáhnu krok směrem k metru. Stojím na eskalátoru a zívám. Pofoukne. Pofoukne víc. Je to jasný, tam dole se blíží se metro. Možná je to právě to moje….
Test těsta na housky a rohlíky a vítězný recept: 4 verze housek + 1 den pečení + 1 den snídání = vítězný recept – aneb ty nejlepší si upečte taky 🙂 (Pro recept sjeď rovnou trochu níže :)…. ) Měla jsem velký plán. Sepsat to všechno velmi pečlivě a udělat detailní analýzu s porovnáním fotek….
Když jde člověk stále rovně, daleko nedojde. Opakuju si to a dumám. Vytyčila jsem si cestu. Ne cíl. Největší problém je, že cesta mívá rozcestí a když neznám cíl, nevím, jak se mám vlastně rozhodovat. Kudy dál? Mám pocit, že se mi to všechno zašmodrchalo. A zamlžilo. Mám divný období. Období časově stísněné a přitom…
Skončil mi zase jeden větší kus volna a kromě jiného měl i tu výhodu, že jsem se letmo stavila doma. Má bezscenerová situace je bezútěšná, a tak pokaždé, když se mamince mihnu na zápraží, hned se tasím s vyvolanými kousky a okupuji počítač. Výjimečně přeskočím pořadí focení, protože předchozí dva filmy na sebe navazují a…
Vrátila jsem se tam ještě jednou. Do neexistující čtvrti, kterou na základech starých fotografií vystavěl pan Foglar. O tom, jak jsem se k tomu vlastně dostala a proč jsem tam bloudila s foťákem hned několikrát, to už jsem psala. První zachycení, které mělo být černobílé, nevyšlo, protože veškeré úsilí bylo přetrženo i s filmem. Nezbylo…
Paměti kata Mydláře – Josef Svátek Vím přesně, kdy mě začal zajímat dějepis. Byla to velká náhoda. Jako malá jsem jezdila k tátovi a celkem dost se tam kousala nudou. Můj nevlastní brácha baštil historii neskutečným způsobem a právě jemu vděčím za lásku k dějinám, hlavně dějinám naší země. Když jsem se tam totiž jedny prázdniny…
Deštivé ťukání, vrtkavá lednice a ti pánové, co pracují v tramvajovém kolejišti do úmoru za každého počasí a dokonce i v neděli. Celá tahle kakofonie se mísí s pocitem toho, že mám práci a měla bych něco dělat. Místo toho uvažuji o vlivu nelibozvučnosti okolního studeného světa na mé chutě. Zkrátka a dobře, chce to…
Není to poprvé. Je to u mě vlastně docela běžná věc, na kterou si moje okolí poměrně často stěžuje. Neumím lidi chválit. Nejde mi to přes pusu. Připadám si divně, když se někomu snažím říct, že je to “super”. V důsledku to vypadá tak, že když už to udělám, působí to jako pěst na oko….
Míra mojí ignorace je znát podle délky reakce. Dneska jsem projela hlavní stránku blog.cz a našla článek, který vyšel už v pondělí. S výkřikem “jupijajéj” jsem ho otevřela, dvakrát prohltala a třikrát mi u toho spadnul blog.cz. Nějaký “error” prý a “nepodařilo se”. Jak typické a výmluvné, že. Říká se tomu přenos emocí. Zkrátka a…
Zkrátit plánovanou dovolenou znamená prodloužit tu neplánovanou. Za neplánovanou dovolenou počítám všechen volný čas, který vám zbyde, a vy s ním můžete naložit podle svého. Péct, vařit, být líní, přečíst několik knih a – vydávat se na jednodenní vejletíčky. A přesně na ty je potřeba svačina! Když jsem je dělala poprvé, trochu jsem odflákla míry,…
Celé to bylo strašně jednoduché. Dva týdny dovolené. Našetřených pár tisíc. Pojedeme na stopa, spát budeme pod širákem nebo u lidí přes “gaučing”. Super plán. Realita naprosto odlišná. Ono to začalo už před pár měsíci. Vymyslela jsem, že chci jet do Albánie. Nějak mě ta země zaujala, a tak jsme si řekli, že si tam…
Drama o třech kapitolách. Ani nevím čím začít. Jestli tím, že už nejsem holka z ípáku nebo tím, že bydlím s chlapem (čti čunčetem). Možná by se i slušelo říct, že to mám teď celých 12 minut (!) tramvají na první metro. To je další úžasná záležitost. A pak už asi jen ty krabice. Všude….
Opravdu hodně lidí v mém okolí si zakládá foodblogy a já trochu smutně přihlížím. Nemám totiž na to, abych si ho založila také. Ačkoli mě sem tam někdo do škatulky foodblogu přihodí, naprosto s tím nesouhlasím. Mám totiž poměrně jasnou představu o tom, jak by to mělo fungovat a také o tom, co je v…
Jak to začalo. A proč jsem to vlastně fotila. Dostala jsem výplatu a zcela neuváženě prošla kolem Luxoru. Chyba a nebo taky ne. Jak se to vezme. Vlastně jsem se chtěla jen tak porozhlédnout. Další chyba, protože kdo mě zná, tak ví, že se nerozhlížím dlouho a ihned po něčem zatoužím. Už je to delší…
Fotografický klub vypsal téma “Moje nejmilovanější fotografie”. Sice nejsem součástí klubu, tak nesmím přispět, ale jasně, že mě to bere. A i když zbožňuji asi tak stovky různých fotek, mám ráda jednu svojí, kterou jsem zachytila náhodou a má všechno, co ten okamžik měl. A vtipné na tom je, že jsem ho zachytila na svůj…
Našla jsem další záludnosti v běhu. To byste nevěřili, jak je těžký se k tomu vůbec dokopat. Nazout boty, někam dojít a tam se rozběhnout. A vůbec nejtěžší je to ve chvíli, kdy kvůli tomu nařizujete budíka na super brzo ráno nebo když máte volné odpoledne na válení se u knihy, počítače, sporáku, ale ne……
(Už je to mu nějaká doba, co jsem tahle slova poskládala. Patří k mé kytaře, takže je to vlastně píseň. Slova jsem v hlavě našla a zapsala, ale melodii jsem nepodchytila, a tak… zůstala jen tahle malá cigaretová úvaha…) Životní závislost, iluze davů, zvrácená láska pochybných mravů. Její žár uštkne a její…
Jaro v plném proudu a v každém obchodě na mě křičí cedulky s nápisem “Jahody v akci!”. Já si je někdy kupuji jen tak a baštím je neumyté ještě v tramvaji. Lidi na mě koukají a já jsem sladká až za ušima. Když jsem teď naposledy přičichla k vaničce jahod a ona voněla tak správně…
Držím se hesla – když nemáš co říct, tak mlč. Je nutno dodat, že takhle dlouhá odmlka tu asi nikdy nebyla. Mojí plochu počítače zaplnilo pár nakousaných věcí a v hlavě mám asi tisíc nápadů. Jenže, znáte to. Dokud to není hmatatelné, tak to není. Ale, přeci jen tu pár drobků s pevnými rysy mám….
Žiji a studuji v Praze tři čtvrtě roku. Z počátku jsem spala na gauči v kuchyni u sestřenky, pak jsem sehnala byt, práci a kruh absolutního vytížení se uzavřel se školní praxí. Ale teď, i když mám stále málo času, jsem ten trochu rozdílný režim vstřebala a začínám si Prahu konečně víc užívat. Zamilovala jsem…