když jde člověk stále rovně, daleko nedojde
Cítila jsem to už při cvaknutí. Něco není, jak má být. Klade to trochu jiný odpor. Zvuk zní trochu jinak. Dva filmy jsem dokonce vytáhla v půlce, protože jsem měla pocit, že se něco stalo. Poslední film mi nevyšel vůbec. Z posledních dvou jen maličko. Abych pochopila, co je špatně, rozhodla jsem nechat vyvolat špatné…
Sedím u stolu a piju horkou kávu. Co jsem se přestěhovala, mám výhled do obrovské zahrady. Komplex domů má ve svém středu veliký uzavřený prostor, kam nemůže ruch z vedlejších ulic. Je to dlouhý zelený obdélník rozdělený všelijak bez ladu a skladu na zahrady patřící jednotlivým domům. Ani nedohlédnu nakonec. V zahradách jsou stromy obtěžkané…
Já vím, léto je už téměř pryč a nastupuje sychravý podzim, ale já jsem si kousek léta schovala do mrazáku a teď ho můžu vytahovat jak se mi zlíbí. A mě se rybízu zachtělo právě teď. Tyhle muffiny mají vláčné těsto a mandličky na něm krásně křupou. Nejsou moc sladké, kyselý rybíz tam krásně zapadá….
Pokud ho uděláte dobře, pochutnáte si. Pokud ne, shoříte jak papír, protože zázvor umí být pěkně ostrý. Já jsem si ho zamilovala pro ten moment, kdy se napijete a cítíte horkost v každém místě, jakého se čaj dotýká. Zahřeje vás a ochrání před nachlazením. Za podzimních plískanic by se snad ani nic jiného pít nemělo….
V pražském Kalichu se divadelně zpracoval seriál Žena za pultem. Role pokryli Kaiser a Lábus a podle mě je naprosto jasné, do jaké roviny to asi tak posunou. A nemám s tím problém, vsadím se, že to bude psina. Celé to má ale háček. Když Česká televize sdílela tuto událost a napsala k tomu „normalizační…
Když jsem byla nemocná, uvařila jsem si jí celý hrnec a baštila jí stále dokola. Česnek je zázrak. Trochu jsem tady obšlehla z pár stránek, cože to česnek vlastně má (vitamíny A, B, C, vápník, selen, jód) a cože to vlastně umí (podporuje látkovou výměnu, hojení ran, sexuální výkonnost, snižuje cholesterol, stres, krevní tlak a…
Větší náhoda už to být nemohla. Jak to ale bývá, jsou to právě ty největší náhody, co nám obrátí život vzhůru nohama. Všechno to začalo tím, že se mi stýskalo. Mám doma kočku, už celkem stařenku. Vikís je asi patnáct let a je velmi velmi svá. A mě napadlo, že když teď bydlím v Praze,…
Jsem ráda, že Literární klub zase rozjel nějakou akci. Chtělo to trochu fouknout do prachu. A šli na to tradičně přes duel. V čem to spočívá. Na každý týden se přihlásí dva dobrovolníci, vyfásnou téma a píšou. Jejich věci se nastejně vyvěsí, a pak už hlasuj vůle boží… projít do dalšího kola, může vždy jen…
Ještě včera jsem si říkala, že za oknem jakoby se už dostavil podzim. Září skutečně klepe na dveře a plískanice pomalu začínají studit za krkem. V obchodech už se zase objevují krásné těžké dýně. A ty jsou na uplakané vlezlé počasí úplně nejlepší. Hřejivá a hustá polévka se špetkou chilli vás zahřeje až do morku…
Barevné mají své kouzlo, ale černobílá vytáhne věci, které tam cítíte a očima nevidíte. Ale na tom filmu, tam jako by vážně byly. Budova staré zničené restaurace a kavárny Terasy Barrandov. Kdysi skvostné místo prvorepublikových dýchánků, které jsou teď už jen ztracenou vzpomínkou. Dnes pochybná ruina s pochybným osudem a ještě pochybnější budoucností. Co a…
Vlastně bych je vůbec neznala, kdybych nejela autem po nedaleké silnici a neviděla čnít nad Prahou nebohou zříceninu jakési podivné budovy. Abych zjistila, co je to vlastně zač, otevřela jsem mapu a zkoumala, kudy jsem jela. A tak jsem na ně přišla. Slavnou restauraci a kavárnu, s legendárním bazénem, jejichž slávu odvál čas a lidská…
Začala bych omluvně. Tím, že jsem v afektu. Komu to nevadí, nechť čte dále… Autorský klub. Zní to dobře, že jo. Ale je potřeba si ujasnit dvě věci – A) Co si myslíme, že je autorský klub. B) Co byl či je ve skutečnosti. Jádro pudla není jen v tom, že mezi bodem A a…
Ono by se skoro zdálo, že dortík, ale ne. Jen koláč. Maličkej. Pro rychlé slupnutí. Když potřebujete horu šlehačky, horu banánů a horu čokolády. A to těsto? Nejčokoládovější. Co je potřeba: Omlouvám se – je to takové moje těsto, takže oficiální míry neexistují – jen ty moje, které jsem naštěstí duchapřítomně zapsala do notesu. 😀…
Tak si tak v klidu kráčím, myslím, že to bylo někde na Malostranské. Směju se zmateným turistíkům, co jim mapy a foťáky lezou všude a klidně si natáhnu krok směrem k metru. Stojím na eskalátoru a zívám. Pofoukne. Pofoukne víc. Je to jasný, tam dole se blíží se metro. Možná je to právě to moje….
Test těsta na housky a rohlíky a vítězný recept: 4 verze housek + 1 den pečení + 1 den snídání = vítězný recept – aneb ty nejlepší si upečte taky 🙂 (Pro recept sjeď rovnou trochu níže :)…. ) Měla jsem velký plán. Sepsat to všechno velmi pečlivě a udělat detailní analýzu s porovnáním fotek….
Když jde člověk stále rovně, daleko nedojde. Opakuju si to a dumám. Vytyčila jsem si cestu. Ne cíl. Největší problém je, že cesta mívá rozcestí a když neznám cíl, nevím, jak se mám vlastně rozhodovat. Kudy dál? Mám pocit, že se mi to všechno zašmodrchalo. A zamlžilo. Mám divný období. Období časově stísněné a přitom…
Skončil mi zase jeden větší kus volna a kromě jiného měl i tu výhodu, že jsem se letmo stavila doma. Má bezscenerová situace je bezútěšná, a tak pokaždé, když se mamince mihnu na zápraží, hned se tasím s vyvolanými kousky a okupuji počítač. Výjimečně přeskočím pořadí focení, protože předchozí dva filmy na sebe navazují a…
Vrátila jsem se tam ještě jednou. Do neexistující čtvrti, kterou na základech starých fotografií vystavěl pan Foglar. O tom, jak jsem se k tomu vlastně dostala a proč jsem tam bloudila s foťákem hned několikrát, to už jsem psala. První zachycení, které mělo být černobílé, nevyšlo, protože veškeré úsilí bylo přetrženo i s filmem. Nezbylo…
Paměti kata Mydláře – Josef Svátek Vím přesně, kdy mě začal zajímat dějepis. Byla to velká náhoda. Jako malá jsem jezdila k tátovi a celkem dost se tam kousala nudou. Můj nevlastní brácha baštil historii neskutečným způsobem a právě jemu vděčím za lásku k dějinám, hlavně dějinám naší země. Když jsem se tam totiž jedny prázdniny…
Deštivé ťukání, vrtkavá lednice a ti pánové, co pracují v tramvajovém kolejišti do úmoru za každého počasí a dokonce i v neděli. Celá tahle kakofonie se mísí s pocitem toho, že mám práci a měla bych něco dělat. Místo toho uvažuji o vlivu nelibozvučnosti okolního studeného světa na mé chutě. Zkrátka a dobře, chce to…
Není to poprvé. Je to u mě vlastně docela běžná věc, na kterou si moje okolí poměrně často stěžuje. Neumím lidi chválit. Nejde mi to přes pusu. Připadám si divně, když se někomu snažím říct, že je to „super“. V důsledku to vypadá tak, že když už to udělám, působí to jako pěst na oko….