Jedno analogové jaro, prosím.

Jedno analogové jaro, prosím.

Ani jsem to nepostřehla. V jednu chvilku bylo září a já se všech ptala: “Co je za měsíc? Devět?”. A teď jsem se konečně připravila na to, že budu za datum psát desítku a to tedy pozor, nebudu. Protože už je zkrátka a dobře listopad. A já se ptám, kam se, krucipísek, ten říjen poděl? Neudělala jsem nic, nestihla jsem nic a navíc jsem si myslela, kolik na to mám času. Ale! Jednu věc jsem přece jen udělala. Vyvolala jsem konečně fotky! 🙂

Asi by se po té roční foto/blogové přestávce hodilo připomenout, jak se věci mají. Můj překrásný, prehistorický Zenit E, se se mnou po minulém létě rozloučil. Přesněji řečeno, maličká plátěná závěrka, která má ve foťáku ovšem zásadní roli, mi dala na vědomí, že už svojí funkci plnit nehodlá a část fotek mi zničila – asi abych to pochopila jasně a názorně. Vedla jsem tady debatu, co tedy s tím. Opravit, sehnat jiný Zenit, sehnat úplně jiný foťák. A tak se stalo, že jsem si koupila novou lásku. Znovu Zenit E, stejný typ, stejný objektiv a v analogové jízdě se jede zvesela dál.

A tak, i když je podzim, mám tu konečně vyvolané jaro a kousek léta. Všechno na černobílý film Ilford 100, a je to první film, který jsem do nového Zenitu vložila. Protože expozimetr reaguje u tohohle foťáku zase maličko jinak, bylo pár fotek špatně nastavených, ve výsledku tedy moc tmavých, ale co už. Časem to dostanu do ruky…

Za plotem
Okýnko, které příroda zavřela
Stylová jízda
Taková normální ulice v Praze
Z mostu
Zvukomalebně
Tisíc třista úhlů
T+J. Love. Never. Dies.
Dýmkaření
Ondřej
Matěj
Dva a půl
Světlo pro Vojtěcha
/ Já vím, že nikdo než já to asi neuvidí, ale ve skoro úplné tmě si ten můj kocour přičichnul ke světýlku. A mě to přišlo tak hezký, že jsem ani nestihla nic přenastavit a cvakla. Nevím, jestli to mohlo v té tmě být lepší, ale stejně mě ten kousek baví. 😀 /
Jóga na Letné
Jarní zevlování
Skejťáci, vagabundi, umělci…
Symboly
Cizinci
____

Tak.

Scener ty fotky trochu vyžral a držet je v ruce je lepší. Přehrabávat se, třídit. Zkoumat a vymýšlet. A učit se z chyb.

A příště vytáhnu na světlo léto. Už ho taky mám! 🙂

13 Replies to “Jedno analogové jaro, prosím.”

  1. v reálu jsem vždycky fotky lepší a věřím, že ty tvoje jsou ještě parádnější, než jak vypadají tady. Je hezká náhoda, že na kupě míst, jsem byla zrovna tenhle víkend 🙂 Vyšlo nám parádní počasí a babí léto v Praze bylo vážně nádherné. Jen mě mrzí, že po sobotní zápřahu v muzeu voskových figurín mi došla u foťáku baterka, takže jsem nemohla cvakat podobné obyčejné věci, jako tu máš nafocené ty. Opravdu hezká sbírka. Povedla se ti 😉

  2. Nádherný fotky a i krásný popisky k nim :O Taky mám pocit, že to poslední dobou všechno uteče moc rychle, aniž bych stihla něco udělat. 🙁

  3. [4]: Jestli spadl a blbě ostří, tak by foťák mohl být ok a problém bude na objektivu. Kdyžtak dej vědět. Mám jeden navíc (zatím ještě) ,)

  4. Praha je velmi fotogenická. Ty schody s lucernou mají takovou atmosféru, že málem věřím, že bych do té fotky mohla vstoupit. A pak zarostlé okýnko, to je pohádka, nejspíš od Grimů. A pochopitelně světlo pro Vojtěcha, vidím jak k němu natahuje tvářičku. Ale i všechny ostatní jsou velmi pěkné, zčásti za to může i to černobílé provedení, to mám moc ráda, vždycky je to takové zvláštně zajímavé. 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *