Ani jsem to nepostřehla. V jednu chvilku bylo září a já se všech ptala: „Co je za měsíc? Devět?“. A teď jsem se konečně připravila na to, že budu za datum psát desítku a to tedy pozor, nebudu. Protože už je zkrátka a dobře listopad. A já se ptám, kam se, krucipísek, ten říjen poděl? Neudělala jsem nic, nestihla jsem nic a navíc jsem si myslela, kolik na to mám času. Ale! Jednu věc jsem přece jen udělala. Vyvolala jsem konečně fotky! 🙂
Asi by se po té roční foto/blogové přestávce hodilo připomenout, jak se věci mají. Můj překrásný, prehistorický Zenit E, se se mnou po minulém létě rozloučil. Přesněji řečeno, maličká plátěná závěrka, která má ve foťáku ovšem zásadní roli, mi dala na vědomí, že už svojí funkci plnit nehodlá a část fotek mi zničila – asi abych to pochopila jasně a názorně. Vedla jsem tady debatu, co tedy s tím. Opravit, sehnat jiný Zenit, sehnat úplně jiný foťák. A tak se stalo, že jsem si koupila novou lásku. Znovu Zenit E, stejný typ, stejný objektiv a v analogové jízdě se jede zvesela dál.
A tak, i když je podzim, mám tu konečně vyvolané jaro a kousek léta. Všechno na černobílý film Ilford 100, a je to první film, který jsem do nového Zenitu vložila. Protože expozimetr reaguje u tohohle foťáku zase maličko jinak, bylo pár fotek špatně nastavených, ve výsledku tedy moc tmavých, ale co už. Časem to dostanu do ruky…
Tak.
Scener ty fotky trochu vyžral a držet je v ruce je lepší. Přehrabávat se, třídit. Zkoumat a vymýšlet. A učit se z chyb.
A příště vytáhnu na světlo léto. Už ho taky mám! 🙂
Já tam ten čumáček u světýlka taky vidím 😉
Černobílé fotky mám nejraděj, mají takovou retro atmosféru. A všechno na nich vypadá hezčí.:-)
Paráda! Není nad živé stříbro! 🙂
Analogové fotografie mají svoje kouzlo. Také mám Zenit :), akorát mamině jednou spadl na zem a blbě ostří. Ale i tak ho mám ráda.
v reálu jsem vždycky fotky lepší a věřím, že ty tvoje jsou ještě parádnější, než jak vypadají tady. Je hezká náhoda, že na kupě míst, jsem byla zrovna tenhle víkend 🙂 Vyšlo nám parádní počasí a babí léto v Praze bylo vážně nádherné. Jen mě mrzí, že po sobotní zápřahu v muzeu voskových figurín mi došla u foťáku baterka, takže jsem nemohla cvakat podobné obyčejné věci, jako tu máš nafocené ty. Opravdu hezká sbírka. Povedla se ti 😉
Musí být fakt úžasné držet je v rukou, dotýkat se těch vzpomínek.
To jsou naprosto parádní fotky! Obdivuju lidi, kteří dokážou svými fotkami zachytit atmosféru a okamžik a to ty očividně umíš.
Vojtěch je nejlepší 🙂 Mamka má pohlednici, co se jmenuje Pardubice v noci, ta je nejlepší taky 🙂
Nádherný fotky a i krásný popisky k nim :O Taky mám pocit, že to poslední dobou všechno uteče moc rychle, aniž bych stihla něco udělat. 🙁
Sexy
[4]: Jestli spadl a blbě ostří, tak by foťák mohl být ok a problém bude na objektivu. Kdyžtak dej vědět. Mám jeden navíc (zatím ještě) ,)
Praha je velmi fotogenická. Ty schody s lucernou mají takovou atmosféru, že málem věřím, že bych do té fotky mohla vstoupit. A pak zarostlé okýnko, to je pohádka, nejspíš od Grimů. A pochopitelně světlo pro Vojtěcha, vidím jak k němu natahuje tvářičku. Ale i všechny ostatní jsou velmi pěkné, zčásti za to může i to černobílé provedení, to mám moc ráda, vždycky je to takové zvláštně zajímavé. 🙂
Je to jako retro focení. Líbí se mi to 🙂