Měla jsem skutečné štěstí. Vždy jsem vybírala skvěle. Ne každý se má tak, že ho vezmou tam, kam se hlásí a dostane se pokaždé tam, kam chce. A hlavně, studuje to, co ho baví. A tak k tomu něco povím. Prošla jsem klasickou univerzitou, vyšší odbornou školou i univerzitou s vysokou prestiží. A tak už dokážu trochu srovnat, čeho se vám kde dostane a jaké jsou klady a zápory všech zmíněných variant.
Jestli je to teprve před vámi, zamyslete se. Než podáte přihlášku, uvažujte logicky. Mám kolem sebe nespočet vystudovaných filozofů a humanistů. Nikdo z nich není ničím. Každá škola se vám bude snažit nakecat, že po absolvování jejího oboru najdete uplatnění všude možně. Jenže trh práce je neúprosný. A vy to nebudete studovat sami. Neměli byste přemýšlet, co chcete studovat, ale čím byste jednou chtěli být a zároveň, jestli vám bude platové ohodnocení v takovém oboru dostačující. Když se nad tím zamyslíte už teď, ušetříte si v budoucnosti kopu starostí.
Celkem běžné je, že ve dvaceti nevíte, co chcete. Je to přirozený, protože nežijeme v socialismu – nikdo nic nelajnuje, svoboda je všudypřítomná a vy nevíte, čeho si kousnout dřív, protože možností je milion. Pokud tedy skutečně nevíte, jděte po svých schopnostech. Najděte a sepište všechno, v čem vyčníváte nad ostatní, jste v tom jiní nebo vás to baví více než cokoli jiného. Důležité je co chcete. Ověřila jsem si na vlastní oči, že talent není na prvním místě.Je to píle a chtění. Sama jsem v to nevěřila, ale viděla jsem leccos – dokonce i v oblasti umění (i když ne úplně všude) se dá valná část věcí naučit.
Pokud jste sepsali a našli něco, co vám jde, jste v tom dobří nebo je šance, že v tom dobří budete, pokud si uvědomujete reálnou pozici, na které se to dá využít, a máte v hlavě, na jaké finanční úrovni si budete žít, pokud dosáhnete svého cíle, jste připraveni najít odpovídající obor. Tady můžete v mašinerii českého školství trochu narazit.
Neexistuje obor, kde budete studovat jenom to, co vás baví. Vždycky se najde hrozně hloupej a nepotřebnej předmět, u kterého jste si jisti, že vám je na úplné … ehm.. nic. Když už vás pak zase nějaký předmět nadchne, zjistíte, že vyučující je kolosální blb, který vám nejen že nic nepředá, ale ještě otráví to málo, co by mohlo být zajímavé. Nicméně, v životě jsou překážky běžné a pokud s nimi počítáte, tolik vás nepřekvapí. Většina univerzit navíc nabízí volně volitelné předměty a tak si můžete své vzdělání rozšířit o kde co. Například při studiu literatury absolvovat kurz arteterapie nebo archeologii jako já.Je to zábava a nesmírně užitečná věc.
Pokud jste smíření s tím, že cesta oborem bude sice zábavná, ale zároveň nebezpečná a klikatá (se spoustou blbců v cestě), je čas podat přihlášku. Fakt, ale vážně(!) si ohlídejte termín. A teď nemyslím jen to, že většina normálních vejšek má termín do 28. února, ale mám kolem sebe tolik zmařených pokusů už při podání, že zůstává rozum stát. – Ano, jde o přílohy. Důkladně zjistěte, že není potřeba lékařské potvrzení o schopnosti studia nebo vyšetření logopeda. Může se stát, že bude potřeba někým ze školy podepsané doporučení, úředně ověřené vysvědčení a další záludnosti. Jakkoli se to tváří zbytečně, večer před odesláním přihlášky je papír na půlku vyjmenovaných věcí nemožné sehnat. Některé školy navíc čachrují s datem ohledně peněz za přihlášku. Vše musí být do data a to včetně zaplacení poplatku.
A teď zpět k té přihlášce. Až do ní budete vpisovat obor, už předem zkoumejte přijímací řízení. Jestli je to pro vás reálné. Velmi zákeřná jsou scia, která se snaží lidi mechanicky přežvýkat a oddělit talenty od chladných logiků. Pokud víte, že na tento typ testů nejste, vybírejte školy, které se tomuhle svízelnému řešení vyhnuly. Pořád ještě existuje dost univerzit, které zajímá co víte, jací jste a jaké jsou vaše motivace.
Pokud vás zajímá obor, který je k dostání na více místech, doporučuji obhlédnout školu. Nepotřebujete na to ani den otevřených dveří. Vzpomeňte si na Rory Gilmore a její návštěvu Harvardu. Není tak těžké vlézt do školy a podívat se, jaká je tam atmosféra, jací lidé se tam dostali a jak vypadají přednášející. Dneska navíc není problém nají na fb skupinu nějakého oboru a zeptat se přímo studentů. Bývají vstřícní a informace od nich jsou k nezaplacení. Na rozdíl od prospektů škol, vás nemají potřebu přesvědčovat a kecat vám.
Na výběr máte školy soukromé a státní. Co se týče univerzit, byla bych na placené varianty velice opatrná. V Čechách také nálepka soukromé školy neznamená to co v zahraničí. Navíc, dokud máte možnost neplatit, využijte toho. Pokud se přesto dáte soukromou cestou, počítejte, jestli byste byli schopni zaplatit něco z toho sami a jestli vážně neexistuje lepší a levnější varianta. I bez školného totiž studium stojí celkem balík.
Dostala jsem se na úplně normální univerzitu se čtyřmi fakultami a byla jsem velmi spokojená. Více fakult znamená více možností volitelných předmětů. Na menší univerzitě se vám také dostane osobnějšího přístupu a jakési větší sepjatosti. Mám z ní pocit, že vás naučí nejvíce a učitelé jsou vstřícnější a sdílnější.
Prestižní univerzita, která má renomé, je u nás asi jen jedna. Tady nenajdete tak osobní přístup. Nikdo se s vámi moc nepáře a jistým způsobem je to drsná škola života. Naučíte se dodržovat termíny a nebrat slovo učitele na volnou váhu. Stres je větší a učí vás oddělit skutečně potřebné informace. Na přebytky není čas. Odměnou je titul, který nemá jen váhu vzdělání, ale i lesku. Je jen otázka, co je pro vás skutečně důležité.
Vošky. Mají jednu obrovskou výhodu. Stojí na pomezí středních a vysokých škol a jsou mnohem lehčí. Navíc vám nabízí praxi. Sice nemáte bakalářský titul před jménem a můžete si jen dumat na smyslem svého dis. (diplomovaný specialista), ale co, že jo. Jenže ta praxe, ta vám otevírá dveře. Dnešní trh, který je přesycený vysokoškoláky bez špetky reálných zkušeností, totiž prahne po někom, komu nebude
muset vysvětlovat, jak se vlastně pracuje. Pokud se do toho dáte, ověřte, jak praxe na takové škole vypadá, kdo ji zajištuje a kolik jí budete mít. A to se týká i uměleckých škol.
Vždy podávejte více přihlášek. Něco vysněného, abyste si nemohli vyčítat, že jste to nezkusili. Něco reálného, co byste chtěli vážně dělat. A něco záchranného, co nemá zase až tak težké přijímačky a mohlo by se vám to hodit, kdyby to hlavní neklaplo.
Jo. Napsala jsem toho hodně, ale jak jsem zmínila, dívám se kolem. A vidím ty krachy. Vidím několik nedostudovaných škol nebo dostudovaných nesmyslných oborů. Vidím své kamarády na pracáku nebo na pracovních pozicích, které je sedřou a nikdy se nebudou mít dobře. A nechtějí tam být. Přitom se stačilo dobře rozhodnout. Tak přemýšlejte. Poučte se z chyb druhých. Plánujte. Věřte si. A nebojte se.
Myslím si, že kdyby to četl nškdo ještě ze základky, tak se tebou řídí, i já bych se řídila. 🙂 bohužel jsem nechala školu a odstěhovala se do ciziny, kde čekám až mi bude 18 abych začala makat 🙂 moc pěkně napsaný:-)
Moc dobře sepsané. Kdybych měl podobnou volbu před sebou, zamyslel bych se přesně podle tvých rad. Čímž neříkám, že bych si uměl vždycky odpovědět.
S některými názory moc nesouhlasím.
[1]: Dík. Třeba to přeci jen ještě někdy užiješ. 🙂
Já měl na VŠ jeden celý rok praxi, takže tam se myslím dobře kombinovala výhoda VoŠ a VŠ. Ono jak píšeš tak studium je fakt hodně individuální záležitost a je to hodně o štěstí vybrat si to správné.
"Nikdo z nich není ničím."
Jako silný paradox k tomuto článku na mě působí ta slova v záhlaví.
[5]: Také jsem měla na VŠ praxi, ale je to něco jiného. Spíš tě nechají nahlédnout, než že by ses skutečně zapojil do procesu, který ti dá příležitost.
[8]: Když jde člověk studovat filozofií, musí s tímto počítat. Nelíbí se mi tvá definice "ničeho". Minimálně jsou to moudří lidé a pokud je člověk moudrý, má hodnoty někde jinde než v mamonu. Možná by bylo dobré uvážit to, že veškeré vědy vznikly právě z filozofie a to i třeba taková matematika.
Nějakou predstavu o tom co chci dělat uz mam a určitě si podám alespon 4 přihlášky. Dneska jdu i na Gaudeamus, tak snad mi to ještě více pomuze 🙂
Bože, taky mě to čeká. Mám z toho větší stresy, než ze samotné maturity 😀
Děkuju, toto jsem potřebovala 🙂
[9]: "Když jde člověk studovat filozofií…Minimálně jsou to moudří lidé" – tohle je takdy dost zvláštní formulace. Diplom z filozofie opravdu neudělá z člověka moudrého.
[13]: Uznávám. Tak minimálně jsou to vzdělaní lidé. 😉
Já jsem ve druháku na gymplu a tak je to zdánlivě daleko, ale už teď se dívám a pomalu se v tom nevyznám čím dál tím víc, takže děkuji za tento článek. 🙂
Tak tenhle článek si mi napsala přímo "na přání" 🙂
Mě to čeká až za hodně dlouho – koneckonců teď bych měla spíš řešit, kam na střední, nebýt na osmiletém gymplu -, ale i tak se o to dost zajímám. Já mám ten problém, že mě přitahují a zajímají právě ty humanitní obory. Jazyky, historie. Uvažovala jsem nad překladatelstvím (že bych překládala českou literaturu nebo psala dabované scénáře do zahraničí, protože si myslím, že u nás máme knihy a filmy na poměrně slušné úrovni, která už dávno měla přesáhnout hranice Česka), nad historií, protože mě nesmírně zajímá a ráda bych psala historické články, zabývala se výzkumem a tak.. A pak jsem taky přemýšlela nad tím, co kdybych na vysokou nešla.
[9]: Mezi moudrým a studovaným člověkem je rozdíl. A Základní věc je, si stanovit, čeho chce člověk dosáhnout, čím chce být a proč to vlastně dělá. Jde mi o lidi, co školy studují, protože prostě neví co.
[18]: Co zvažuju asi prásknu až ve chvíli, kdy budu mít za sebou přijímačky (nebo alespoň část). 🙂 Ale mezi městy Praha úplně nefiguruje…
Vážně dobrý článek, který by mohl hodně maturantům pomoct. Já jsem měla štěstí, celou dobu jsem tak nějak nenápadně směřovala tam, kde jsem teď a i přes vyjmenované překážky jsem doopravdy spokojená, už chybí jen dostudovat :-). S těma přihláškami by to chtělo dvakrát podtrhnout. Živě si pamatuju, jak jsem se prvního března ptala přítele na něco ohledně přihlášek a náhodou jsem zjistila, že si vlastně žádnou nepodal, protože si myslel, že má ještě čas. Málem mě kleplo za něj, naštěstí "typické klučičí" technické obory mají většinou termín podání posunutý o měsíc i víc – asi dobře vědí proč.
Pěkné shrnutí. 🙂 I když mě lehce děsí…
Krásně napsané. 🙂
[20]: Jo. Chlapi jsou na tohle vůbec specialisti. 😀
Myslím si, že podstatné na vysokoškolském studiu je využít ty 3, 5 a víc let k získání kontaktů a navázání známostí. Bez toho se ztratíš, ať vystuduješ UK nebo zapadlou soukromou vejšku kdesi v Uherském Hradišti.
Moc dobrej článek.
Skvělý článek! Já jsem měla tu smůlu, že jsem vyloučila to, co mě nebaví, a došla jsem k tomu, že mi zbývá jen humanitní obory. 😀 Zatím plánuji hlásit se na vysokou školu ve Skotsku, hlavně kvůli angličtině (ráda bych překládala, učila a tak), obor japonská studia. Což není něco, čím by se úplně dalo uživit, ale skotské vysoké školy nabízí možnost studovat dva až tři obory na jednou, takže přemýšlím, že si ještě přidám něco jako angličtinu, lingvistiku, psychologii nebo tak. 🙂
[24]: Od té doby, co na UK jsem už si to taky nemyslím. .) Ale ty to máš, jako kytičkář, vůbec jinak, to se nedá popřít. 🙂
Souhlasím nejvíc v tom, že je mnoho vysokých škol, ale málo pracovních příležitostí. Studovat to, co bychom chtěli, je krásné, ale pokud se s tím neuplatníme v práci, je to přepychový koníček.
[9]: Dovoluji si trochu nesouhlasit, být vzdělaný neznamená být moudrý. Další kapitola je, umět později znalostí využít v praktickém životě nebo v práci.
Mně nejvíc dojímají lidi, co si chodí na vejšku pro titul a je jim jedno, co budou studovat, navíc předem ví, že v tom oboru nezůstanou. To je důvod, proč si myslím, že by mělo být všude školný! Já mám školu soukromou (CEVRO) a vybrala jsem si ho právě proto, že ten konkrétní obor dělat chci a dělám, že mě zajímá. Takže mi není "líto peněz", protože za ně dostanu to co chci a nezneužívám veřejné školství k tomu, abych měla titul a pak šla úplně z oboru pryč. Přijde mi to nemravný.