Industriální divočina

Aneb vždycky je čas dělat něco, na co vůbec nemáte čas… 🙂

Zkouškové v podstatě hotové, úkolů přesto stále milion. No, to se nedá jinak, než uvařit segedín nebo se vydat na výlet, že jo. Takže jsem sedla za počítač a otevřela mapu, abych si tedy vybrala, kam se to vydám. A jak jsem tak prstem bloumala po okolí Prahy, zrak mi padnul na Kladno. A já si vzpomněla, že přesně před rokem touhle dobou, jsem tam už byla. Ne kvůli hokejovému týmu, ale protože tam mají perfektní starou rozpadlou huť. Krásnou, charismatickou a trošku nebezpečnou.

Areál bývalé Vojtěšské huti Koněv, spadající pod firmu Poldi Kladno, je tak trochu zašitej a ztracenej svět uprostřed funkčních budov nejrůznějšího významu. Kanceláře, jakési montovací prostory, bordel, opuštěné budovy, náklaďáky. Silničkou protkaný areál lemují složené pneumatiky, kontejnery, auta, palety. Industriální divočina, kde není radno se ztrácet. Strávili jsme tam asi 5 hodin času – až do západu slunce, a za tu dobu jsme skoro nikoho nepotkali, i když byl pracovní den. Najít jen vchod do areálu, nám zabralo asi tak hodinu a dvakrát jsme se ptali místních, kudy se dát. Začali jsme vždycky stejně. „Hledáme Poldi“. Problém je, že Poldina v tom místě je i funkční podnik, takže nás všichni posílali jinam. My jsme hledali starý areál železáren a měla tam podle webových informací vést dokonce naučná stezka.

Rovnou vám povím, že na naučnou stezku můžete zapomenout. Ne že by tam nebyla (i když místňáci o ní evidentně nemají ani potuchy), ale nejedná se o stezku, jako spíš cedule umístěné u objektů, ke kterým vás ale zavede jen a jen vaše intuice. První věc je, že podle oficiálního znění, je do objektů vstup jen na vlastní nebezpečí. Na druhou stranu, další věc je, že před každým zajímavým místem je nápis zákaz vstupu nebo plot s ostnatým drátem. Jak si níže všimnete, mám fotky zevnitř i za plotem, takže když se chce, všechno jde (- uznávám ale, že když se náhle objevila policejní hlídka a šla se číhnout po okolí, brala jsem schody docela solidně po třech a navíc se zvládla z nejvyššího patra nejzajímavější budovy dostat kompletně ven z areálu ne během minut, ale během vteřin a navíc sakra nenápadně…). Za návštěvu to ale rozhodně stojí. Nebyla jsem sama, protože můj exparťák chtěl mít fotku s vodní dýmkou a já zase brala odvoz na čtyřech kolech. Fér obchod, príma výlet. A také pár tipů pro ty, které by to nadchlo, a chtěli se tam také mrknout.

Rozhodně bych chtěla upozornit na hlavní a největší budovu, ze které se vám naskytne pohled na celé široké okolí. Jedná se o rudné zásobníky a budovou se dá vyběhnout po schodech až nahoru. Nejisté povahy budou možná z přecházení po sloupech nad hlubokými zásobníky chytat závratě. Na druhou stranu se odsud ze shora nejsnáze dostanete k trojici vápenných pecí, které dominují celé krajině. Cesta k nim vede po můstku (kdysi dopravníku materiálu), který se od zásobníků stáčí obloukem nad areálem a ústí do kolejiště, které vás dovede přímo k pecím. V jiném případě vede cesta přes (fakt vysoký) plot. V areálu je mnoho opuštěných a chátrajících budov, z nichž možná už šla mezitím, co to sem píšu, část k zemi, ale ještě jedna věc stojí jistě za doporučení. Vysoká budova, která připomíná bitevní scénu ze Star Wars, je součástí bývalých koksoven. Její rozměry jsou z dálky nebo na fotkách možná trochu matoucí. Zblízka je to ohromující a trochu děsivé.

Fotky současného stavu, jak jsem ho potkala já, tu najdete. Koho by zajímalo srovnání s minulostí, na stránkách Kladno minulé jsem našla sérii starých fotografií, kde si můžete porovnat pravdy dávno zaniklé…

…

a po vejletech bývá hlad, tak příště asi ten segedín, co?… 😀

…