segedín

Segedínský guláš

Už jsem asi velká holka, protože jak jednou umíte tuhle věc, můžete už cokoli. Segedín je základ. Učila jsem se ho sama a měla jsem strach, že to bude moc kyselý, málo křehký, málo smetanový, a víte co? Byla to pohodička. Troufám si říct, že tohle je začátečnickej recept u kterýho se nenadřete a i tak dojdete k labužnickému výsledku.
Není to žádný rodinný recept. Dělala jsem ho podle Dity P. z Albertu (říjen 2013) a víte co? Byl stejně super jako ten, co dělá moje teta ze Lhoty. Takže…
Co je potřeba:
– 1 kg vepřového plecka
– 3 lžíce hladké mouky
– olej na osmahnutí masa
– velká cibule
– 3 lžíce sladké papriky
– 1 lžička kmínu (já dala mletý, protože celý moc nemusím)
– 200 ml vývaru (s vodou se to dá taky, i když…)
– 1 lžíce rajčatového pyré (klidně se tam dají vrznout 3 nebo 4)
– 400 g kysaného zelí
– 1 kelímek zakysané smetany
– bobkový list
– sůl, pepř, cukr
Co s tím, aby to bylo dobré:
Zelí si scedím a nechám vykapávat. Maso nakrájím na asi dvoucentimetrové kostky a obalím je v hladké mouce. Velmi důkladně je oklepu a na pánvičce osmahnu ze všech stran. Jakmile se maso zatáhne, tak ho sundávám na připravený talíř.
Cibulku si nakrájím na drobno a hodím do hrnce na trošku oleje osmahnout. Jakmile je zlatá, přidám kmín a papriku. Promíchám a stáhnu z plamenu. Pokud byste papriku nechali dlouho, zhořkla by. Přidám osmahlé maso, rajčatové pyré a vývar. Osolím, opepřím a hodím 2 – 3 bobkové listy.
Hrnec dám znovu na střední plamen a nechám pod poklicí dusit, dokud maso není měkké. Ideálně se jeví pozvolných 30 minut. Pak vmíchám vykapané zelí a ještě kolem 20 minut nechám dusit. Maso má být křehké a jemné, musí se krásně rozpadat. Kdyžtak dusit, aby se dosáhla kýžené jemnosti. ,)
Nakonec vmíchám smetanu a dochucuji. Sůl, pepř, případně cukr, pokud se vám kyselost zdá moc palčivá. Nechám chvilku ještě pobublat, aby se dochucení pěkně spojilo, a pak už to hrnu na talíř pěkně s knedlíčkem a znáte to… boule až za ušima… 🙂
Summary
recipe image
Recipe Name
Segedínský guláš - jednoduchý recept
Published On

About The Author

24 thoughts on “Segedínský guláš

  1. Na segedínu jsou nejtěžší kynutý houskový knedlíky. 😀 Nevím, proč jsem se ho vždcky tak bála. 🙂

  2. Největší vtip je, že se vaření vsihni hrozně  bojí, ale v podstatě na něm nic není a je to mnohdy rychlejší, než se na první pohled zdá.

  3. Taky se furt odhodlávám, protože tohle je pro mě bůhvíproč taky takovej symbol "dospěláctví", ale zatím jsem jej nikdy sama nedělala, ale jak říkáš, zrovna na tomhle receptu fakt nic težkýho není 🙂

  4. [2]: Upřímně, když čekám, jak a jestli mi to těsto vykyne, připadá mi celý mateřství jako jednoduchá disciplína! 😀

  5. Paní u které v bydlím mi zakázala vařit cokoli víc než podusit zeleninu nebo uvařit rýži a ty mi tady pod nos píšeš takový ňamózní inspirativní receptíčky a podkládáš to fotkama, po kterých mám chuť ještě větší! Že se nestydíš! 😉

  6. Dobrou chuť, pokud zrovna obědváte. Akorát mě překvapila na fotce ta porce (můj rodič takové množství označuje "pro rekonvalescenty"). Až po chvilce mi došlo, že to jistě bylo tak, že jsi to kilo plecka skoro celé snědla a až pak ti docvaklo, že ho máš vlastně ještě cvaknout na blog!

  7. Zakysaná smetana dělá svoje! Já segedín dělala zatím jen dvakrát. Jednou byl k sežrání a podruhé na vylití do záchodu. Tak jsem zvědavá, jestli do třetice všeho dobrého nebo zlého 🙂

  8. Miluju segedín. :3 Je zajímavé, že se skoro všichni trochu delšího vaření šíleně bojíme. Přitom je to krásně jednoduché. Stačí dodržovat recept a najít si své vychytávky. Nejhorší je to pokrájet a neříznout se. 😀

  9. segedín jsem zatím nedělala, ale mám už několikrát vyzkoušený klasický guláš a když jsem nepokonila ten, tak tohle bych snad taky zvládla 😀 ten tvůj vypadá krásně 😉

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *