Čert vem knihy. O to mi tu nejde. Myslím, že je stále dost těch, co do ruky knihu vezmou. Kdykoli jedu metrem nebo tramvají, tak se utvrzuji v tom, že čtení zdaleka není tak mrtvé, jak to mediálně vyznívá. To, co mám teď na mysli, je jiný problém a jiné čtení. Je to snaha diskutovat a říct vlastní názor. Takže v čem je jádro pudla?
Vlastně to je až takhle jednoduché. Sdílela jsem na facebooku článek. Pan Cílek v něm vysvětluje, proč je například ruční psaní důležité, a jakým způsobem jinak rozvíjí mozek. Fakt, že naše hlava bere rozdílně digitální a fyzickou informaci, je tak nějak všeobecně známý. Alespoň se mi tak zdá. Už jsem četla nespočet článků a tom, jaký je rozdíl mezi čtením z čtečky a skutečné knihy. Stejně tak, jaký je rozdíl mezi psaním poznámek ručně a na počítači. To je ale celé na jinou diskuzi. Já se chci tentokrát dostat někam jinam.
Článek měl trochu nevhodný titulek. S ohledem na text a vytržení, bych to přisoudila webovému editorovi, který uvažuje (jak ho k tomu práce nutí) tím směrem, aby lidé na článek více klikali. Právě proto se nejspíše v titulku skví cosi o příchodu „nejhloupější generace za mnohá staletí“. Problém je, jak zmiňuji, že o ničem takovém článek není. A teď, co se stalo, když jsem článek sdílela.
Rozhořela se diskuze. O tom, že lidé nejsou blbí, jen protože píšou na počítači.
Dobře, řekla jsem si. Proč diskutujeme o něčem, o čem se v článku vůbec nepíše?
Protože každý chce honem povědět svůj geniální správný názor. Hned! Titulek, možná proběhnout první odstavec a šup tam s komentářem. Kdekdo to zná. Hodně lidí na blogu má problém napsat poutavý text, který by gradoval a nutil číst dál. Takže čtenáři to berou letem světem a už komentují.
Má to samo sebou háček. Sem tam totiž autor přeci jen dojde k nějaké pointě. Buď jí odkrývá postupně, nebo celou dobu nic, a pak bác, je vám to náhle všechno jasné. Jenže pokud neprojdete oním odkrýváním nebo nedojdete k tomu bodu „bác a jasno“, tak vlastně nemáte co komentovat. Je to jako diskutovat o sklenici vody, kterou zapíjíte šťavnatý steak. Jádlo pudla bylo vynecháno.
Moje otázka je jednoduchá a trochu přihlouplá. Kde se v lidech bere ta snaha mít názor na vše, aniž by věděli, na co ten názor píšou? 🙂 Proč má člověk tu neodkladnou potřebu informovat aniž by byl informován?
(A mimochodem, děláte to někdy? Komentujete články jen na základě titulků?)
Já už několikrát narazila na poznámku, že "je prakticky společensky nepřijatelné na něco názor nemít, nic si o tom nemyslet a dát tak najevo, že o tom nic nevím". A myslím, že tenhle trend opravdu pochází ze západu, protože když se někdy pro srandu dívám na videa tipu "nejblbější odpovědi na základní otázky", tak u američanů často narazím na to, že odpoví klidně nějakou ptákovinu a vlastně ani neví, o čem mluví, ale je pro ně důležité něco říct a něco si o tom myslet. Třeba se jich zeptají co si mysleli, když jim dneska ráno ta a ta televize oznámila, že v časných hodinách zabili prezidenta Kennedyho. Ti lidi… začínali okamžitě rozebírat jak je to hrozné a jak by se mělo něco udělat s násilím a se zbraněma a jak se jim úplně zastavilo srdce, když to slyšeli, a teprve pak přiznali, že to vlastně vůbec neslyšeli a některým až pak došlo, že je to výmysl. Nebo se někoho zeptali co si myslí o nějaké osobě nebo zemi, oni zase dlouze rozebrali svůj názor, a když se jich pak zeptali, jestli ví, kdo to je, tak vyšlo najevo, že netuší. Ale nějak se o tom vyjádřit je pro ně přijatelnější, než říct, že neví co to je. Takže jestli lidem připadá, že je tu tlak na povědomí?
Někdy mě válcují jen ty titulky… Ale bez přečtení článku nekomentuju. Nemám tohleto ráda ani u sebe na blogu, takže to taky nedělám. Lidé možná umí číst, ale vnímat text a nedejbože ho pochopit? Pro některé moc zdlouhavé nebo obtížné, nevím…
Zajímavé! Takže lidé, komentující tento článek, jakoby vlastně nevědomky potvrdili pravdivost titulku. Naštěstí, tak zlé to snad nakonec nebude.
Myslím, že to není ani tak o tom, projevit svůj názor. Spíš si myslím, že hodně lidí teď má ve zvyku zanechávat komentář na jiných blozích (omlouvám se za ten výraz, ale opravdu netuším, jak se to skloňuje 😀 ), aby si získali publicitu. Například, když mi někdo okomentuje článek, většinou komentář oplatím (pouze v případě, že komentář není ve stylu "Hezký článek", neboli "Nemám tušení, o čem to je, jelikož jsem se vůbec neobtěžoval(a) číst, co jsi chtěla sdělit světu" 😀 ). Myslím, že na to lidé spoléhají, a tak prostě píšou komentáře, aniž by četli články a získávají tak na svém blogu návštěvnost.
Zvlast u tech clanku na titulce je videt, ze nekteri zanechavaji komenty, jen aby komentovali.
Já to komentuji tak různě…když mám náladu, tak článek přečtu…. jinak to odfláknu rychlím komentářem, přiznávám se… 😀 🙂
Někteří lidé se domnívají, že mít na všechno názor (nejlépe samozřejmě nekompromisní) je známkou sebevědomé moudrosti. I proto na mne velmi osvěžujícím dojmem působí, když někdo jen plaše pokrčí rameny a řekne: "Nevím, nikdy jsem o tom nepřemýšlel a ani se na k tomu nechystám, protože jsou pro mě důležitější věci na světě". Inu, to se mi to mluví, ale kdyby se ke mně na ulici přihasil někdo s mikrofonem a nějakou zásadní otázkou, už s předstihem bych si nejspíš na čele vymodeloval přemýšlivou vrásku a začal bych: "Tak asi takhle, paní redaktorko…" 🙂
Já bych se nikdy neodvažovala komentovat článek jen na základě titulků… jednak to je moje etické morální rozhodnutí, protože pak mám červíka pochybností, že by to lidi dělali u mne na blogu, jednak jsem písmenkofil – musím číst všechno. Pořád.
Trefný článek 🙂
Jenom na základě titulků ne, ale na základě detailů, které nějak zvlášť nesouvisí s myšlenkou článku….to často jo!:) Za to určitě může moje ADHD a neposedné prsty!:)
Já komentáře skoro k ničemu nepíšu, ale sem jsem ho musela samozřejmě napsat 😀
Hmm, pokud nepřečtu článek celý, nevyjadřuju nikdy nějaký názor. Třeba u takových těch recenzí občas odstavce přeskakuju a pak napíšu něco víceméně objektivního, to když není tolik času, kolik bych potřebovala. Ale netroufla bych si soudit bez znalosti. 🙂
Přesně tak, lidé nečtou. Děti už dneska vůbec neberou knížku do ruky a dospělí taky ne. Akorát samej facebook a… Počkat! 🙂
Mít názor je fajn, respektovat názor ostatních už chce cit. Mne třeba chybí, zvlášť když si uvědomím, že se s daným názorem/postojem… nedokážu ztotožnit.
Ne, nikdy to nedělám, nemyslím si, že bych se musela vyjádřit úplně ke všemu a lidstvo mým mlčením o něco přišlo. ;):D
Zrovna nedávno se mi taky strhla na facebooku diskuze, ta ale dle mého názoru nebyla založená na tom, že by si ostatní důkladně neprostudovali obsah, nicméně s jakousi zarputilou snahou nesouhlasit skoro se vším, co se někde šustne. Podle mě je dnešní doba hrozně plná vzájemné nenávisti a podivného škatulkování lidí. A ano, s tím se pojí i to, že člověk ani pořádně nečte (nebo neposlouchá) a už se uráží a píše emocionálně zabarvené komentáře.
Lidé tohle dělají z jednoho prostého dúvodu… chtějí sledovanost. A proto píší horlivě komentáře na každý článek každého blogera, aby se potom ti lidé podívali na jeho blog… ovšem smutnou pravdou je, že na takových blozích (doufám, že to skloňuji správné, jinak si toho nevšímej) většinou nenajdete nic, co by se dalo použít… i já jsem taková byla, takže mluvím z vlastní zkušenosti.. 🙂
ve většině případě když už chci vyjádřit nějaký názor, tak si to přečtu celé – teda pokud nevím, o co se jedná.. umí mě dostat jedna nejmenovaná blogerka, které dělá to, o čem tam píšeš.. u mě si nikdy nedočetla článek do konce, a pak tam mi pod článek napsala totální nesmysl, prostě pravý opak toho, co jsem napsala.. např. když jsem psala že bylo něco příšerného tak mi napsala: jsem ráda že sis to užila dle tvého článku nebo prostě něco takového.. tak jsem na to pokaždé hleděla, jestli si ze mě dělala srandu nebo ne..
Já osobně taky nejsem velký čtenář 🙁 ale když mě zaujme dlouhý článek už od začátku tak si ho ráda přečtu 🙂 ale taky neuznávám komentování za každou cenu a do komentářu pak napsat nesmyslnou větu nebo slovo… které třeba vůbec nesouvisí s článkem!!!
Tomu třeba taky nerozumím. I když často se mi stává, že dočtu článek do půlky a něco mě donutí chtít reagovat předčasně, ale obvykle buď do čtu a zjistím, že by to bylo k ničemu nebo se na to vykašlu a článek rovnou zavřu.
Popravdě mě nenapadá žádný důvod, proč tomu tak je. Tedy aspoň u článků, kdy je člověk třeba anonymní. Například na blogu se setkávám, a jsem si jistá, že nejsem zdaleka jediná, s komentáři jako: "hezký článek a krásný blog". To mi je hned jasné, že si člověk článek ani nepřečetl a chce si jen udělat reklamu na blog.
Někdx jsou titulky tak pitomý po prvních třech slovech, že nedočtu ani ten 😃
Je fakt,že lidé jsou lini číst, protože přeci oni ví nejlépe, jak to je … kolikrát se mi stane, že mám v komentářích na svem blogu názor na první odstavec 🙂
Ja mam knizky velmi rada tak sa tiez priklanam k nazoru ze este nie je po nich mrtvo;) a ja osobne som skor typ cloveka ktory radsej mlci nez aby sa vyjadril ku vsetkemu a povedal sprostost…inak zaujimavy nazor a pekny clanok, chvalim!
Já se před pár lety naučil psát levou rukou a hrozně mě to bavilo – víc než ťukání na klávesnici oběma. 🙂
Toto sa stáva vo sfére internetu a blogu pomerne často a ja osobne to nemám rada. Máš pravdu v tom, že článok musí mať isté "vrstvy", ktoré keď pospájame, niečo z toho postupne vzniká. Keď človeka ten článok nezaujme po nejakom tom odseku, proste to ďalej nečíta. Ale je fakt, že je hlúposť vyjadriť sa k jednému odseku bez toho, aby si prečítal ten zvyšok. A hlavne, že ten dotyčný sa robí "machrom", že ten jeho názor je svetoborný, hoci nemá čo dočinenia s celým článkom. Ja taká nie som. Keď ma článok nezaujme, odchádzam zo stránky. Ale ak už som niečo začala čítať a zaujalo ma to, tak to dočítam a až potom píšem svoj názor. S tvojím článkom úplne súhlasím a myslím si, že si to vystihla skvele. A prečo má človek potrebu informovať bez toho aby bol informovaný? Možno preto, že má potrebu byť niečo viac ako ostatní a chce sa diferencovať svojím názorom, ale robí to nesprávnym spôsobom, čo si asi on sám neuvedomuje… Ale u každého to môže byť individuálne. Možno u niekoho je tou príčinou lenivosť. 😀 Neviem.
Já to mám jednoduché – pokud mě článek nezaujme natolik, abych ho dočetla, tak buď nekomentuju, nebo se vyjadřuju jen k dílčím informacím, které mě zaujmou (což tam připíšu, aby mě někdo nenařkl z generalizování) 🙂
Nicméně teď jak tu čtu komentáře, tak souhlasím s tím prvním a dokonce myslím, že nás k tomu současná společnost vede čím dál tím více, i děti ve škole a tak… Si pamatuju, jak se mě vždycky na gymplu na hodinách literatury ptali, co si myslím o té a té knize – někdy jsem ji nečetla, někdy mě nezajímala, ale vždycky ode mě chtěli něco slyšet 😀 A dost často se mi nějaká nelíbila. No tak to bylo úplné harakiri, říct nedejbože, že vám nějaká kniha připadala naprosto stupidní, protože to hned začaly otázky typu ,,a proč se vám nelíbí?" No protože prostě proto, co já vím, proč mi nesedla… Není nic konkrétního, co mi vadí, ale prostě se mi jako celek nelíbí.
[25]: 😀 Nejvíc!
"Proč diskutujeme o něčem, o čem se v článku vůbec nepíše?"
Já jsem se s tím na svém webu také častokrát setkala, ale když jde o nějkaý hate nebo neoprávněnou kritiku, přede mnou i osttaními čtenáři se onen člověk ztrapní sám, když píše o něčem, o čem článek nepojednává a nikdo nerozumí tomu, koho, co a proč vlastně uráží.
Lidé se už ani nesnaží udělat si pořádný názor na kořen daného problému, starají se jen o sebe a o názory ostatních na jejich názory a jejich tvorbu. Lidstvo nehloupne, jen jsme každý čím dál tím víc zahleděný do sebe. Chceme vědět, kdo si co myslí o nás/naší tvorbě, a přitom nejsme sami schopní ocenit práci druhých. Nechceme si do hlavy cpát info navíc, nechceme znát na věc jinej názor, protože můj názor je přeci jediný správný, tak k čemu bych se měl zabývat názorem někoho dalšího?
btw vždycky mě těší, jak se u takových článků sejdou v komentářích děsně zajímavý a chytrý lidi.
No, když rozkliknu domovskou stránku blog.cz mnohdy na mě vyskakují takové ty bulvární titulky, kdy má člověk na první dojem pocit, že autor článku je velký pokrytec. Po rozkliknutí a přečtení článku většinou měním názor, protože článek je o úplně něčem jiném, než je titulek prezentuje.
Oni nereagují na článek, ale na titulek. Jak říkáš, byl špatně zvolený. Vyvolal rozhořčenost a ne zvědavost. Kdyby titulek korespondoval s obsahem, což člověk pozná, když text aspoň proletí, problém by nemusel vzniknout. Takhle to třeba i rozklikli s určitým očekáváním a skutečný obsah mohl čtenářům připadat mnohem nezajímavější.
Někdy jsou diskuze lepší než samotnej článek, mám třeba jednoho oblíbenýho komentátoru na facebookovské stránce Deníku sport (fandí Spartě). Objeví se nějakej článek o Spartě, někdo k tomu napíše něco kritickýho a tenhle můj oblíbenej komentátor začne s nadávkama na všechno možný. Jednou mě to pobavilo, když někdo s polským jménem (ale Čech) vytýkal Spartě, jak Lafata filmoval penaltu a on: "Táhni do Polska!" Ten druhej mu vysvětloval, že není z Polska, ale on si pořád jel to svoje: "Tady na žádný Poláky nejsme zvědaví!" Tak s ním se třeba docela dobře "diskutuje" 🙂
Docela slušná řádka komentářů. V dnešní době je docela běžné, že lidi reagují v komentářích pouze na název článku a samotný text vynechávají, jde to vidět zejména na serverech, které jsou věnovány událostem dne, většinou se pak celá debata začne točit kolem samotných komentářů a reakcemi na ně, kdy samotný hlavní článek se stává bezpředmětným. Je to dané také dobou, internet poskytuje prostor v diskuzích všem bez ohledu na věk a vzdělání a spousta lidí rádo zanechává v tomto světě svůj pohled na určité téma, aniž by se nad tímto nějak zvlášť zamýšlelo, často skryto za anonymní identitou. Osobně to nemám rád a zásadně čtu, pokud se neprokoušu až na konec, nekomentuji.
1) ne, nedělám 🙂
Nekomentuji skoro vůbec. Ovšem názor na to mám takový, že je to jistá forma literární "prostituce". Je to, podle mého, extrovertní vyjádření lidí v prostoru, pro který je tento prostor určen. Jak chápou oni. Mé básně a povídky komentují lidé zřídka, za což jsem rád. 😀 Je to jen prostituce a prostituce. Metaforicky se to dá překlenout v dalších X věcí, které lidé dělávají. Fotky, videa, statusy, články, divadlo, film, sport.