Tohle je cukroví, jsem jako dítě nikdy nejedla a dlouhá léta jsem ho bojkotovala, protože mi u nikoho nejelo. No, jenže před pár roky mi šla u pohádek huba vandrem a protože na tácu nic jiného nebylo, strčila jsem do pusy tenhle úleček. Aha! Kde se to vzalo u nás doma, co to je, proč je to tak dobrý, okamžitě jsem rozjela pátrání.
Výsledek? Mamka dostala krabičku s cukrovím od jedné své babičkovské kamarádky a ta mi nejdříve jeden rok poslala těsto, abych si je uplácala taky a další rok mi poslala po mamce už rovnou celý recept. A bylo vymalováno. Stalo se z toho nejoblíbenější cukroví každoročního vánočního večírku a všichni je prostě zbožňují. Jak se říká, odříkaného největší krajíc, že…
Co je potřeba
Na těstíčko:
- 200 g nastrouhaných piškotů
- 120 g moučkového cukru
- vanilkový cukr
- 2 kávové lžičky kakaa
- 100 g změklého másla
- 3 polévkové lžíce rumu
- 2 polévkové lžíce mléka
Na krém
- 80 g změklého másla
- 50 g moučkového cukru
- 1 žloutek
- 3 kávové lžičky rumu
Postup – co s tím tedy udělat
Piškoty nestrouhejte ručně, ale hoďte je do mixéru. Já jsem poměrně líná čekat na hladkou směs, takže v mých hnízdech najdete takový ty drobečky piškotů a ničemu to nevadí, tedy jemnost mletí je na vás.
Nahažte k tomu všechny ostatní suroviny a propracujte v těsto. To zabalte a dejte zachladit.
Přichází ten moment, kdy vytvarujete úl. Chladnější těsto bude pevnější a snáze se vám bude z formiček vyklápět. Měkké těsto bude ulpívat a nepůjde vyloupnout. Dělám to tak, že si nadělám z kousku těsta stejně velké kuličky a ty tlačím postupně do formičky vysypané moučkovým cukrem, aby šlo vyndavání snáze. Vařečkou, která má z nějakého důvodu na tohle ideální tvar vytlačuji ďolíčky a prázdné úlečky kladu prázdné na připravený tác.
Na krém musíte mít máslo hezky povolené, rozměklé. Pokud bude moc studené, budete v tom mít pucky a nebude to vůbec, ale vůbec pěkný ani dobrý, protože se to zkrátka nespojí dohromady. Empiricky ověřeno, že je lepší počkat a tuhle drobnost skutečně nemít na háku.
Změklé máslo s cukrem, žloutkem a rumem vyšlehejte šlehačem do hezkého nadýchaného krému. Pokud se obáváte konzistence, můžete rum zašlehávat postupně po kapkách. Pokud chcete mít krém hladký a chcete, aby se vám s ním ideálně pracovalo, měli byste přejít rovnou plnění. Pokud ho dáte do lednice ztuhnout a pak později na plnění necháte trochu povolit, už se s ním zdaleka nedělá tak dobře , pouští máslo a nemá tak krémovou konzistenci. I tak to občas dělám, a vždycky si to vyčítám, Takže doporučuji připravit prázdná hnízda a pak teprve dělat krém a rovnou plnit.
Jakou vybrat formičku?
Strašně záleží, jakou máte formičku. Existují dva druhy a každý má své pro a proti. Formičky, většinou ty špičaté, které se prodávají často i s vytlačovátkem na jamku, mají tu výhodu, že pak můžete prázdné úly pohodlně nastrkat do držáčku a plnit rychleji krémem. Druhý typ je formička otevírací, tradičně s malou včeličkou. Ta má tu výhodu, že se z ní je snazší úl dostat neporušený ven, ale kdybyste si je chtěli nastrkat do držáčku, obtisk včeličky by se zničil a tak musíte vzít každé hnízdo do ruky a naplnit. Otevírací už se dnes dají ale koupit někde i ty špičaté a našla jsem dokonce i sněhuláčky a stromečky, což mi přijde celkem milé.
Sama dávám přednost otevíracím, nejsem moc trpělivý člověk a líbí se mi ta tradiční, protože mi ta včelička přijde roztomilá. Plnění dělám tak, že si vyskládám piškoty na tác, beru hnízda do ruky, zdobičkou ve druhé ruce naplním a hnízdo posadím rovnou na připravený piškot. Je to tedy nakonec rychlovka i bez držáčku. 🙂
Je to včelí úl nebo vosí hnízdo?
Klasický spor internetových diskuzí. Všichni se tak nějak kloní k tomu, že vosí hnízdo je špatně. Jak to vzniklo jsem nevypátrala. Někde jsem našla, že to špičaté je vosí hnízdo a to zaoblené včelí úl a cukroví se tak v názvu liší podle tvaru, ale to je celkem nesmysl.
Patrně někdo spíše dovodil, že zatím co včelí úl bývá hranatá boudička, vosí hnízdo má právě kulatý oblý tvar. Což je ovšem také chyba lávky. Správně je to skutečně včelí úl, jak napovídá tvar. Okamžitě ho poznáte, když se podíváte třeba na pohádku Jak se budí princezny. Chasník Jakub tam včelky odváží přesně v takových slaměných úlech, aby se princezna nepíchla… 🙂 Tyto klasické úly se dělaly i ve tvarech připomínající druhou variantu cukroví – tu špičatější. Když ještě připomeneme, že náplň má zlatou barvu se sladkou chutí, což evokuje med, tak není pochyb o pravosti názvu cukroví.
Takže, to bychom měli jednu záhadu vyřešenou. Další záhadou už je jen to, jak dlouho vám jedna várka tohohle cukroví vydrží. Já se můžu vsadit, že do Vánoc to asi nebude. 🙂
Další vánoční cukroví
Laskonky – aneb jak se elegantně zbavit zbylých bílků
a další bude 🙂 …
Tedy takové vosí hnízdo přímo s vosičkou vytištěnou jsem nikdy neviděla.
Natož jedla.
Vypadá mňamozně! 🙂
No mám takové obstarožní komunistické formičky 😀 Ale ono se dá normálně koupit i teď (je tam na něj link). Ta potvůrka je tam fakt roztomilá. 🙂
Mňam (to jsou fakt fotky k sežrání!) 🙂
U nás se asi vždycky říkalo úly, ale nějak mi nevadí ani jeden název 🙂
Jinak jsem jsem se jich mohla vždycky užrat. Teď jsem dost omezila cukr, takže se mi z toho množství v receptu kroutí pusa, nicméně si je stejně udělám, jen bez cukru v těstě (v piškotech je ho víc než dost) 🙂
No do těsta si myslím, že se to dá určitě snížit, ale krém, tam by to chtělo cukřík nechat, jinak se to nenašlehá do té správné nadýchanosti. 🙂
Jinak mě tedy osobně taky nevadí ani jeden název. Stačí mi, když se to dá sníst. 😀
Miluju vosí hnízda! Dělám je vždycky nadvakrát, jednou na začátek adventu a podruhý před vánocema… a rok od roku zvyšuju dávky…a stejně toho je vždycky málo! Bodejť by taky ne, když toho většina zmizí už při formičkování…
O víkendu jsem pekla Otylovi k narozkám do dortu korpus podle tvýho sachr receptu a povedlo se! A to jsem z něj měla vždycky respekt, protože se bojím cokoliv zamíchávat do vyšlehanýho bílku 🙂
Tý jo. Šikovná (představuj si uznalé přikyvování a potlesk). Sněhový korpusy jsou nejlepší a nejnadýchanější. Jak je jednou dáš, strávníci ti budou už navždycky padat k nohám. 🙂
Jinak já mám dobrý to, že ráda ten vosí piškot až měkkej a na to se musí alespoň den počkat. 😀
Osie hniezda? Včelie úle? Nie je to jedno? Hlavne, že to chutí 😛 🙂
Však jo. Kdo nemá jasno, může to sníst a nebude už o čem mluvit. 😀
Dosti lákavé, ale stále si myslím, že nejlepší náplň do vosích hnízd je vaječňák 🙂
Tak u nás doma nemusíme mít žádný spor, máme hnízdo i úl.
Já mám pocit, že mi to jako dítěti nejelo právě kvůli tomu, že jsem to někde ochutnala s vaječňákem a bylo mi to hořký. Ale kdo ví, jak by to bylo teď, když už jsem velká holka, že jo. Možná bych to měla zkusit. 😀
Tohle cukroví jsem ještě nikdy připravit nezkoušel. Třeba přišel ten čas, protože navnadit, to ty umíš skvěle :-).
No podívej… je to nepečený, dá se to dělat třeba u puštěné desky nebo historie cs, netrvá to dlouho, nemusí se to nechávat uležet víc než den… neexistuje prostě žádné proti. Vidím to tak, že u Čerfa doma budou letos Vánoce včetně úlečků… 😀
….u nás na Moravě se dělají z pomletých vlašských ořechů…místo piškotů
..a ty jsou ☺☺