Akce Mordor

Možná to znáte… ani nevíte jak, dostane se k vám prsten a najednou ho vláčíte do Mordoru. A když to konečně máte hotový, tak máte pocit, že jste bez cíle. Všechno je jinak a přitom vlastně stejně. Život se nezměnil, jen nevíte, kam teď vlastně nabrat směr.

Dokončila jsem školu a na další už nejdu. Poprvé po dvaceti letech nejsem student. Strašně jsem se na tuhle chvíli těšila. Každé odpoledne můžu jít ven, bez výčitek, že něco odkládám… všechny víkendy mám volné a můžu někam jet, kamkoli. Nemusím zůstat doma a smolit 15 normostran o berlínské krizi. A hlavně, můžu konečně dělat to, co chci a dřív jsem na to neměla nikdy čas. A jsme u toho. Co vlastně chci dělat. Nemám totiž nejmenší tušení.

Tak trochu se zdá, že všechny ty školy, který jsem studovala, jsou zástěrkou. Když nevíte, co chcete, můžete studovat furt pryč a všechno ostatní ve vašem životě je vlastně jen „zatím, než dostudujete“. Je to oddalování rozhodnutí, jak se sebou skutečně naložit.

Takže jsem tu. Mám hotovo. A nevím co si s tím počít.

Mám kolem sebe celkem dost lidí, kteří tuhle situaci řeší partnersky. Pořídí si parťáka, děti a každý rok šetří na dovolenou, aby rutinně unikli z rutiny. Ale každému, kdo sem někdy zavítal, je asi jasné, že tohle není můj plán (a to ani B a dokonce ani Z). Vyhlašuji životní rozhodování. Říkejme tomu akce Prsten nebo Mordor, asi je to fuk. Smyslem je zjistit co ponesu a kam.

Napiš mi… Co neseš kam ty?

_{P.S. Díky těm, co mi posledně vyplnili dotazníček.
Byla tam nějaká prosba na vanilkový rohlíčky. Uvidíme, co se s tím bude dát udělat. 🙂}