Než jsem na tuhle záhadu přišla, musela jsem si projít sérií let, kdy jsem perníčky mohla nechat před plánovaným pozřením leda tak hodinu namočené nebo jsem s nima mohla lehkým hodem klidně vysklít okno. Nic jiného se nedalo dělat. Byly totiž jako kámen. A to i v případě, že se po upečení tvářily měkce. Jenže ztvrdly potom. Ať už byly tvrdé hned nebo později, nepotěšilo mě to nikdy. Kupodivu jsem odhalila, v čem je to tajemství. A protože nejsem hamoun, tak vám to řeknu taky.
Pokud chcete perníčky měkké hned a vláčné hodinu i 14 dní po vytažení z trouby, musíte přesně dodržet postup. Poměry tu totiž hrají zásadnější roli než tušíte. A ještě jedna věc. Musíte dodržet čas pečení. Také naprosto přesně. A to i přes to, že se vám to nebude zdát. Pokud je v receptu jedna lžíce medu, nedávejte nikdy dvě. Pokud se mají perníčky vykrajovat na výšku cca 0,5 cm a péct 8 minut na 180 stupňů, udělejte to tak. I když se vám budou zdát málo upečený. Věřte mi.
Problém perníčků je ten, že působí jako jednoduché vykrajované cukroví a člověka to svádí k improvizaci. Tadyhle dám víc koření, tady víc kakaa ať jsou tmavší, místo cukru přidám víc medu… nedělejte to. Neexperimentujte. Pokud dodržíte to, co tu píšu, tak budou měkké, vláčné, dobré a budete úspěšní.
Ingredience
(na jednu malou krabičku perníčků – vyjde mi na cca 30 vloček na obrázku)
- 200 g hladké prosáté mouky
- 70 g moučkového cukru
- 25 g změklého másla
- 1 vejce
- 1 lžíce medu
- malá plochá lžička jedlé sody
- malá plochá lžička perníkového koření
- velká lžíce hořkého kakaa
- žloutek na potírání perníčků (na uvedené množství někdy až dva)
Postup
Smíchejte všechny suché přísady a teprve pak přidejte ostatní. Pečlivě vypracujte těsto, zabalte do folie a nechte zachladit.
Na pomoučené ploše pak znovu propracované těsto rozválejte a vykrajujte tvary. Ideální výška těsta je 0,5 cm a je lepší mít všechny stejně vysoké. Na to pomáhá položit kolem nějaké dvě destičky ve správné výšce a válet přes ně, abyste válečkem v koncích nezklouzli k tenčímu vyválení. 🙂 Jinak tlusté perníčky znamenají jinou dobu pečení podle tloušťky – a to fakt nechcete…
Protože při vykrajování několikrát zbytek těsta stlučete zpět do kuličky a budete znovu válet a tak dokola, dokud bude z čeho vykrajovat, může se vám stát, že těsto bude trochu vysychat. Na to stačí vzít tenký plátek másla a zapracovat ho do těsta. Bude znovu vláčné a bez prasklinek.
Připravené vykrájené perníčky postupně sázejte do trouby. Pečou se na 180, celkem 8 minut. Že jsou hotové poznáte tak, že se nafouknou. Ihned jak se na fouknou, jsou k vytažení. Nenechávejte je dopéct déle, i kdyby se vám zdálo, že to ještě není ono. Necháte-li je déle, budou tvrdé.
Ještě horké perníčky potírejte navrchu rozšlehaným žloutkem. Já tradičně každý rok přidávám červenou barvu. Když už, tak používejte kvalitní cukrářskou, doporučuji svou oblíbenou – vánočně červenou gelovou od Wilton, seženete ji ve speciálních cukrářských potřebách. Já ji pravidelně kupuju přes eshop u Malátků. 🙂 Perníčky pak vypadají ještě slavnostněji a kontrast s bílým zdobením je lepší.
Hned jak perníčky vytáhnete z trouby a potřete, tak je také stáhněte s papírem z plechu, aby víc nedocházely.
No a nakonec, i když je skladování v plechových krabičkách nádherné, doporučuji uzavřít vzduchotěsněji, abyste měli jistotu, že vám nebudou tvrdnout. 🙂 A to je celé.
I když – měla jsem celkem dlouho boje i s polevou na perníčky a vyzkoušela kde jaké babské rady. Výsledek je taky docela zajímavej. Takže pokud vás zajímá bílková poleva, recept jsem sepsala tady:
BÍLKOVÁ POLEVA NA PERNÍČKY >>>
Jsou moc dobrý! Máme u nás teď velký spor, jestli uděláme víc těch Egopedových nebo tady těch. Ale s Otylem jsme v přesilovce 🙂 Jen je tedy náročný vychytat ten správný čas – nafoukly se mi, 8. minuta padla, ale uvnitř vypadaly nedopečeně…Jeden plech jsem nějakým zázrakem nakonec trefila (a ten je boží :), ale druhý mám tvrdý 🙂
Jak říkám, i když se ti bude zdát, že se mají ještě péct, nemají. Strašně dlouho mi trvalo, než jsem na to přišla. 😀 Ale přesně tě chápu, taky jsem dřív měla pocit, že to přece nemůže ještě být. 😀 Takže nafouknou se a ven s nima.
A jak je dělá Egoped? Má je měkký? Lépe kořeněný? Našel nějakou vychytávku, co já ne? 🙂 Chci znát jeho argumenty! 😀
Odkážu ho sem, ať si je obhájí sám 🙂 Takže nevadí když jsou na řezu na prostředku ještě trochu „mokrý“?
Hmmm, to tedy nevím, já je nikdy horký nerozřízla. :/ . Po vychladnutí jsou prostě vláčný, ale jaký jsou ještě horký uvnitř, to nevím. Ale tak dobrý tip na zkoušku, na příští roz zkusím testovat i na řezu abych to tu mohla napsat. 🙂
S potěšením zjišťuji, že stále žiješ, i když mimo blogový svět a navíc i pečeš. Perníčky vypadají úžasně, škoda, že je po Vánocích, ale možná je zkusím na Velikonoce. Jinak moje rada je nechat uležet, ať byly jakkoliv perníky tvrdé, dva tři týdny ve špajzu(máme opravdu dobrou špajzku, pozůstatek původního baráku z kamenice) je naučily zpívat. Pardo! Je změkčikly. Ale je fakt, že ne každý má takové výhody a chce tak dlouho čekat. 🙂
Opravdu jen 25 g másla? Nemá to být víc? (Ještě jsem to nezkusila, jen se ptám dopředu.) Díky za rady.
Ano, na tohle množství to tak je. Ale jak píšu, když pak budete válet znovu a znovu na další vykrajování, počítejte, že tam třeba plátek másla ještě přijde, když se vám bude na pomoučené ploše vysoušet. 🙂
A nezapomeňte – vytáhnout je hned jak se nafouknou. Přeju krásné Vánoce! 🙂