Jeden ze skutečných klenotů české hudební scény. Včera v pražském Jazz Docku pokřtila DVD Live at Café v lese. Další koncert, který jsem se prohoupala v tónech, které vás skutečně dokáží rozechvět. K dalšímu čtení nabízím hudební kulisu .) Ačkoli jsem zaujatá, protože její hudebnost mám prostě ráda, jistě se dá najít na křestu nějaká…
Rubrika: Myšlenky
Uvažování, hledání odpovědí, rozmýšlení tisíckrát rozmyšleného.✨ Občas si člověk potřebuje něco prostě napsat.🖋 Utřídit. Myšlenky. 💡
A pak jsou tu ty ponožky
A je to tady. Jako každý rok, ale letos je to nějaké bolestivější. Jedno za druhým škrtám svá předsevzetí v diáři, která jsem si vybájila spolu s lednem a spolu s nepopsanými stránkami. Papír vypadal tak čistě. Rok, se zdálo, bude tak dlouhý. Opak je pravdou. Stránky v diáři jsou popsané, proškrtané, všude vedou šipky,…
Warholím si, tralala.
S uměním je to vždycky trochu na hraně. Často si říkám, jestli to nebo ono je slavné, protože je dav stržen osobností umělce, či jde zrovna o nějakou módní vlnu. Ale pak si zase říkám, že kdyby dílo nevyvolávalo diskuzi, tak by to asi nestálo za zhlédnutí. Umění není řemeslo, které stačí dobře zvládnout. Umění…
O dešťivém potěšení
Konečně je tu podzim. Miluji všechna roční období a nemám ráda stěžovače typu – jaro je „mokrý a alergický“, léto je „upocený a žíznivý“, podzim je „mlhavej a bahnitej“, zima je „mrazivá, vlezlá a kousavá“. Bylo to minulý týden. Ráno mě probudily dešťové kapky za oknem. Po dlouhé době jsem měla volný den a kromě…
Modrooký
Utíkal jsem. Utíkal jsem jako o život a bez nadsázky se dá říct, že tu o život šlo. Kdo mohl tušit, že jsme skutečně na správné stopě. Že jsme skutečně našli to místo, kde se skrývá. Zastavil jsem se a tiše oddychoval. Obezřetně jsem naslouchal zvukům nepokojné buše. Blížily se kroky. Někdo běžel. Instinktivně jsem…
Nina
Jedno lednové odpoledne před třemi lety jsem se vydala do pošmourného nevábně vypadajícího zmrzlého města. A přesto jsem byla napnutá a těšila jsem se tím zvláštním způsobem, když si nejste jisti, co přesně přijde, ale jste zvědaví. Přejet celé město trvalo půl hodiny a najít ten pravý obchod ještě dalších deset minut. Chvilka váhání a…
Jak se stát spisovatelem
Tohle není návod. Tohle je reakce. Je to odpověď na ty stovky blogových výkřiků, které naříkají v těch samých větách a slovech. Spisovatelka. Žurnalistka. Novinářka. Spisovatelkou se nestanete tak, že vystudujete školu. Dokonce ani tak, že napíšete knihu. Jediný způsob, jak být spisovatelkou, je knihu vydat a mít ji čtenou. Každý kdo uvaří, totiž ještě…
Hrdinové nekecaj
Z rádia se nese písnička, kterou pokaždé když slyším, přenese mě do vzpomínek mých, cizích a nakonec do vrzavě znějícího filmu starých křivd a událostí, které se odehrály Tenkrát na západě. Je to jediná píseň, která se mi líbí v české verzi víc než originál. Věra Špinarová jí svým hlasem dala neobyčejné kouzlo a já…
Pokušení
Sedím za okénkem a dělám, jakože nic. Jde to velmi těžko. Cítím, jak se mi červeň hrne do tváří a nemůžu se na něj dívat, protože koutky mi škubou k úsměvu. Připadám si trochu neohrabaná a vratká. On je na druhé straně skla. Zapisuje se do knihy návštěv a během tahů propiskou několikrát vzhlédne. Na…
Léčba hladem
Současný svět je plný nemocí. Civilizačních nemocí. Těch, kterými se nenakazíte kýchnutím, ale přesto se šíří jako mor. Tahle doba nám nabízí svobodu a život, který chutná až podezřele dobře. Na druhou stranu nám podstrkuje ideál v podobě pečeného vzduchu v časopisech. A tak to tu máme. Obezita nebo anorexie. Vyberte si, co chcete, vyjde…
Kouzelný úsměv na konci cesty
Asi jako každý student, přes léto brigádničím, neboť do kapsy je stále hluboko. Už druhým rokem se mi poštěstilo pracovat na recepci, v jednom nejmenovaném domově důchodců. Když jsem na tuhle nabídku kývla, měla jsem docela strach. Bála jsem se tolika starých lidí, nemocí, smrti. Místo toho jsem se ale stala svědkem malých životních radostí…
Tajné samotářství
Nikdy jsem nechyběla na žádné akci. Vždycky jsem byla středem pozornosti a bavila všechny. A také organizovala vše. Přes to přese všechno jsem s sebou měla vždycky knihu a kdykoli se mi zachtělo, tak jsem prostě uprostřed bujaré grilovačky našla v chatě křeslo a šla si radši číst. Vyrostla jsem jako jedináček. Zvykla jsem si…
Moje rozutíkané vlakomyšlenky
Spolu s létem, ať už slunečným nebo deštivým, přichází moje radost z cestování vlakem. Mám vlaky ráda celý rok, ale v tomhle období je to jiné, hezčí. Připomíná to prázdniny, protože na výlety se u nás vždycky jezdilo vlakem. Bez vlaku to není výlet. Šumava je navíc protkaná malými lokálkami a je to kolikrát jediné…
Vzduch voní
Sedím na balkoně a paprsky večerního slunce malují všude kolem mě zlatavé obrazy. Bylinky vzadu na poličce už rostou. Ve vzduchu je šum a tlumené hlasy se rozléhají tímhle krásným maličkým městem. Včelky na vedlejší lípě stále ještě bzučí a trylkování ptáků zaujalo kočku, která se mi otírá o nohu. Večerní letní melancholie, na jazyku…
Studentské bylinkofígle
Nacházím se v tom stresovém období zkoušek a jak to tak bývá, bojuji s několika věcmi najednou. První věc je, že jsem se na to (jako vždy) vyflákla a teď už nemám šanci se to stihnout naučit. Druhá věc je ta, že se to budu snažit dohnat a budu potřebovat, aby to více lezlo do…
V grafitových tónech
Každý Němec není Hitler. Každý Ital není Mussolini. Každý Rus není Stalin. Každý Němec není Einstein. Každý Ital není Leonardo da Vinci. Každý Rus není Dostojevskij. Každý Čech nekrade. Každý Čech nemá genialitu jako Cimrman. Každý národ má své klady a zápory. Každý není jako Láďa. A všichni nejsou jeho opakem. Přišel k nám do…
Hledám kamaráda, zn. spěchá!
Když jsem chodila do školky, nechápala jsem ještě tak moc, že je důležité mít kolem sebe kamarády jako Anče od vedlejšího stolečku nebo Pepíka, co s ním máte společný háček na ručníček. Přátele prostě k životu potřebujeme a mé malé uvědomění si vlastní osamělosti přišlo až později, když už byla školková sdílení háčků jen nostalgickou…
Paneláková holka s vůní oregana
Někdo o mě může říct, že jsem paneláková holka. Ano, to jsem. Mám ráda horkou sprchu, prima postel a topení, kdy stačí otočit kohoutkem. Ale pak je tu ten druhý život. Od malinka jsem čas od pátku do neděle trávila na chalupě. Víkend co víkend. Samota, lesy, louky, lom, nikde ani živáčka. Potulovala jsem se…
Klíčovou dírkou do lesů
Když se má člověk učit, často to dopadne tak, že dělá něco úplně jiného a pak má výčitky svědomí. Mám do státnic necelé tři týdny a pořád se ještě přesvědčuju, abych už sakra začala něco dělat. Vychází mi to sedm a půl otázky na den a stejně mi to nezabrání prokrastinovat. Je tisíce možností, jak…
O živelných pohromách, slzách a smíchu
Věnováno panu Miloši Zemanovi. Člověka, bůhví proč, od přírody fascinují katastrofy. Fascinuje nás tornádo, které se řítí oblastí, unáší věci, zvířata, lidi, nechává spoušť. Přitahuje nás pohled na sopku chrlící lávu, je to nebezpečné a máme strach, ale stejně se musíme dívat. Chceme se dotknout vln při povodních, protože ta neskutečná a děsivá síla vody…
Šperkuji
Čím začít. Saccuba psala, že by ráda věděla, jak vyrábím šperky z pet lahví. Inu dobrá. Dostala jsem se k tomu náhodou a nejvíc jsem se toho stejně naučila vlastním zkoumáním. Ten materiál se dá využít na mnoho způsobů a tvarovat se z něj dá šperk ledajaký. Jedna z možností jsou tyto květinky. Obrňte se…