Jak se stát spisovatelem

Jak se stát spisovatelem

Tohle není návod. Tohle je reakce. Je to odpověď na ty stovky blogových výkřiků, které naříkají v těch samých větách a slovech. Spisovatelka. Žurnalistka. Novinářka.


Spisovatelkou se nestanete tak, že vystudujete školu. Dokonce ani tak, že napíšete knihu. Jediný způsob, jak být spisovatelkou, je knihu vydat a mít ji čtenou. Každý kdo uvaří, totiž ještě není kuchař, pokud se to nedá jíst. A pak je rozdíl mezi tím, co se dá jíst a tím, co mi tak chutná, že bych to jedla stále a znovu a klidně si i přidala. Je fajn si uvědomit, že neúspěšný spisovatel je prostě člověk, který píše a touží být spisovatelem.
Jak je to s tou školou. Ano. Obor žurnalistiky je naplněn k prasknutí a každý rok u nás několik univerzit chrlí stovky nových absolventů. Kolik se jich asi tak dokáže uplatnit? Jen ti, kteří jsou dobří. A to jsme zase na začátku. K tomu, abyste dobře psali, nepotřebujete studovat žádnou školu. Buď to máte nebo ne. Můžete svůj styl dopilovat, ale ne se ho naučit.
Škola je pro budoucího psavce důležitá z několika důvodů, ale žádný vyloženě nesměřuje k oboru žurnalistiky. Jediné, co potřebujete, je rozhled. Potřebujete číst. Potřebujete načíst klasiky, abyste dokázali pochopit podtextové odkazy dalších autorů. Potřebujete rozšiřovat slovní zásobu. Potřebujete poznávat nové styly a pojetí. Potřebujete si rozšířit obzory a na to stačí číst něco jiného než dívčí románky. Potřebujete číst i věci, které číst nechcete. Bývá to velmi užitečné.
To, co budete studovat jako obor, je pro vás vlastně pramen. Pokud půjdete studovat politologii, je pravděpodobné, že budete schopni psát o politice a novinařina vám bude v tomto směru mnohem otevřenější, než obyčejnému studentovi žurnalistiky. Pokud se pustíte do studia cizích jazyků, máte šanci psát reporty ze zahraničí. Pokud vás zaujme obor literatury, klidně se můžete dostat k recenzentům. Možností je mraky. A mimo jiné vám zajistí použitelnost ve více zaměstnáních. Pokud si například vyberete učitelský dvouobor, budete kovaní důkladně ve dvou disciplínách, a máte pak jistotu, že v případě, že se nedokážete uchytit jako psavec, můžete zatím učit nebo jinak využít toho, co jste vystudovali. Například studia více jazyků jsou v tomhle velmi vděčná. Tam se jako prozatímní možnost nabízí třeba i překladatelství.
Co ti novináři? Je to taková legrace? Ono je to lákavé. A jsou i taková místa snů, ale je potřeba si uvědomit, že dostat se do redakce prestižního časopisu není jen tak. A někdy i tam platí to samé, co pro obyčejného novináře. Nikdy nepíšete tak úplně to, co byste psát chtěli. Vždy je nad vámi někdo, kdo vám vaše nejlepší dílo vrátí těsně před uzávěrkou proškrtané a s výrazným nápisem “přepsat”. Musíte čerpat a citovat prameny v jiných jazycích. Lidé, o kterých napíšete a ve jméně bude překlep, vám budou vyhrožovat a jakákoli nepřesnost v článku vám bude omlácena o hlavu. Novinář nefunguje tak, že sedí v kanceláři nebo doma a v klídku si píše článek ve stylu Carry a Sexu ve městě. Navíc, vážně myslíte, že za jeden článek týdně byste dostali tolik, aby vám to pokrylo vaše životní náklady? Zkrátka a dobře, je to dřina. Moc hezká a lákavá, ale ne pro každého a je třeba říct, že ne každý o tom má úplně realistickou představu.
Tak jak se tedy stát spisovatelem? Jakou cestou se tedy vydat?
Neexistuje návod. A snít je moc fajn. Někdy ale neškodí si uvědomit, že na tom stejném webu sní úplně stejně tisícovka dalších holek. A kolik jich opravdu píše tak, že by si to zasloužilo přebal a desky? Pokud to soudím jako obyčejný čtenář, znám asi dva nebo tři blogy, které bych si koupila v knižní podobě. Jsou to výjimky, které ráda čtu pro styl psaní, pro zajímavé myšlenky a důmyslné pointy. Je opravdu zvláštní, že jsou to zrovna blogy, kde o touze “stát se spisovatelem” nenajdete ani zmínku.
To co jsem napsala není žádné dogma. Deset lidí, deset názorů, však to znáte. A na studiu žurnalistiky samo sebou není nic špatného. Pokud umíte psát, tak se potrénujete a něco nového jistě zjistíte. Jenom mi to nedalo. Tak pište a dělejte, co sami chcete nejvíce. Jen nad tím prostě uvažujte. Vy sami jste nakonec jediní, kdo opravdu ví, co ve vás je.
* s knihou mě fotila Lucie

23 Replies to “Jak se stát spisovatelem”

  1. studuju žurnalistiku – tahle věta zní hrozně hezky, ale co vlastně z těch lidí, co z ní vylezou, přesně je? Jaké mají možnosti? Navíc je to přesně, jak jsi psala – je jich teď strašně moc a jen málokdo má skutečný talent a odhodlání, aby mohl v redakci nebo jako spisovatel na volné noze pracovat. Já třeba knížku napsanou mám. A podle reakcí okolí je i docela dobrá… ale není vydaná a nejspíš ještě dlouho nebude, protože se v našich vodách jen těžko hledá vydavatelství, které si vezme na triko fantasy prvotinu mladé holky a ještě k tomu v takovém rozsahu, jakém jsem ji napsala… zkrátka – být spisovatelem není taková sranda, jak se může na první pohled zdát. A to samé platí o práci redaktora. Já vystřídala už pár redaktorských míst (jen na internetových portálech) a upřímně – není to žádný prd** 😀

  2. Žurnalistika je moc lákavá, mě se třeba moc líbí, ale je fakt, že samotným vystudováním tohohle oboru se novinářem člověk nestane a taky si uvědomuju, jak těžký musí být se uchytit a sehnat nějaký to vytoužený místo. Je to hrozně individuální. Přesně jak si napsala, ten člověk to musí mít v sobě.

  3. Tento článok akoby mi kričal z duše! V poslednej dobe nepočúvam nič iné, ako to, koľko ľudí ide na žurnalistiku, koľko ľudí chce písať, koľko ľudí chce vydať knihu a venovať na písaniu. Je to všade! Akurát že nie každý vie naozaj písať. Aj bežný človek cíti, kedy z diela niečo ide a kedy zase nie. Dobre si napísala to, že na mnohých blogoch, ktorých autori vlastne ani netúžia byť spisovateľmi, nájdeme množstvo lepších článkov ako na blogoch, kde je v každej druhej vete opísaná autorkina neskutočná túžba stať sa spisovateľkou.

  4. Pokud jde o debaty o "spisovatelství" bývám celkem příkrý. Spisovatel určitě není ten, kdo se spisovatelem "vyučil", byť by spisovatelství studoval desítky let. A už vůbec ne dobrým spisovatelem. Jsem velmi kritický i vůči všem těm populárním "kurzům tvůrčího psaní", pokud jsou svými frekventanty považovány za vstupenku do spisovatelského světa. Ale to je stejná potenciální diskuse jako ve všech jiných oborech: Když si jdu večer začutat na plácek za domem, opravňuje mě to k tomu, abych si dal na vizitku "Petr Vápeník – fotbalista"? 🙂

  5. [6]: Však si taky všimni toho, co jsem přesně napsal: že jsem "kritický ke kurzům tvůrčího psaní,které jsou svými frekventanty považovány za vstupenku do spisovatelského světa". Ano, řemeslo se takto dá částečně pilovat, ale hrozí i obrácený proces: zbožštění řemeslných pravidel. Zastávám názor, že spisovatel nemá pravidla papouškovat, ale tvořit. A svůj styl si má spisovatel tvořit cestou vlastních pokusů a omylů, protože právě to mu dává jedinečnost, která jediná ho v důsledku dokáže odlišit od masy ostatních adeptů :-).

  6. [1]:: Tohle téma jsem si vybrala, protože každý druhý blog to křičí do světa a mě to vadí. Ono to totiž bývá tak, že mezi "slepejma jednookej králem". Kdyby se ty lidi chvilku dostali do skupiny skutečné konkurence, valili by oči. Nestačí dobře psát. Musí mít nápady, být originální. V tom ti žádná škola nepomůže.

  7. Kdybych tento článek četla před pár měsíci, asi bych ho komentovala ve stylu, že je pěkné a neškodné živit v sobě spisovatelské (a nebo jakékoli jiné) sny. Nedávno mi ale kamarádka řekla, že se chce hlásit na žurnalistiku. Překvapilo mě to, ona není příliš psací typ. Řekla jsem jí, že si nemyslím, že to je nejlepší nápad (a to nejen proto, že jako argument uvedla jedničky ze slohů). Když člověk vidí někoho konkrétního, dojde mu, že ty sny můžou být i škodné a to i docela dost…

  8. Já bych řekla, že je to s tím psaním čím dál horší. Spousta lidí si o sobě myslí, jak budou čtiví, jak to umí, ale skutek utek. Ono se také podle mne čím dál tím méně knih čte. Počítače na to mají hodně vliv.

  9. především bych dodal, že je třeba o čem psát a mít něco prožitého… spousta geniálních autorů jsou bývalý alkoholici, feťáci, vystřídali nespočet povolání, prošli si opravdu krutými chvílemi.. to není návod na to, abyste teď šli ven, vypili flašku rumu, dali výpověď a šlehli si heroin… jen nemůže člověk ve dvaceti očekávat, že napíše bestseller

  10. [12]: Mám to kolem sebe taky. Lidi, co nedají dohromady nápaditou větu, ale na tyhle obory se hlásí. A já přitom vím, že ho v pohodě strčím do kapsy a sama bych se na takovej obor přihlásit nemohla, protože vím, že horda lidí píše tisíckrát lépe než já. Hm. Možná je to prostě sebevědomím. Někdy fakt až nezdryvým. 🙂

  11. Novinařina mě neláká 🙂 V osmnácti mě lákala psychologie – jenže brali 6 lidí z tisícovky 🙂 Miluji psaní a neumím si život bez něj představit. Stejně jako bez dětí… Je to těžké, rozhodovat se – co mě bude živit? A co mě bude bavit? Tak přeji všem, ať se to podaří spojit .-)

  12. [22]: Ne. Nejsou to synonyma. Je to vyjmenování toho, čím by chtěli blogeři vším být. Od člověka, který píše jako ty, je ale asi těžko chtít aby chápal významy slov.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *