Každý Němec není Hitler. Každý Ital není Mussolini. Každý Rus není Stalin.
Každý Němec není Einstein. Každý Ital není Leonardo da Vinci. Každý Rus není Dostojevskij.
Každý Čech nekrade. Každý Čech nemá genialitu jako Cimrman.
Každý národ má své klady a zápory.
Každý není jako Láďa. A všichni nejsou jeho opakem.
Přišel k nám do třídy v pětce. Bylo to jako vždycky – oťukávání. Puberťácké řečičky. A pak, víte jak to na konci základky chodí, …parta. Seděla jsem v lavici před Láďou a každou přestávku jsme byly s Míšou otočené dozadu. Řešili jsme věci, co se tak v sedmičce řešívají. Kdo s kým a proč a co zítra. Četli jsme si navzájem úryvky z praštěných knih. Po škole jsme courali s celou partou venku a nikomu se nechtělo domů. Proč taky. Všichni jsou přece tady. Někdo kouřil cíga a někdo motal brko. Někdo kreslil.
V hodinách výtvarky s ním nebyla řeč. Zadumaně svištěl tužkou po papíře a tvořil. Náš učitel u něj stával celé hodiny a nevěřícně kroutil hlavou. My jsme stávaly opřené o okno a dívaly se, jak nás zvěčňuje v tmavých grafitových tónech. Vždycky jsme vypadaly na tom papíře lépe. Baštili jsme ho. S tužkou v ruce mu to seklo.
Pak začal chodit s Térou. Děsně jsme to řešili. Jak se dali dohromady. Kdo co komu napsal. První pusa. Ohromný školácký vzrůšo. Pár měsíců to bylo dokonalý. Pak se Téra stěhovala zpět na Moravu. A Láďa byl smutnej.
Škola skončila a o hodně lidech jsem už neslyšela. Někdo se prý oženil, někdo má i děti, pár lidí udělalo vejšku, spousta lidí už maká. A pak se něco doneslo. Láďa pracuje. Žije v Anglii. Má hezkou rodinu. Rád by nás někdy potkal. Občas zajede do Čech na návštěvu. Pořád u sebe nosí ořezanou tužku. Je stejnej jako tenkrát, jen teď kreslí v zemi, kde se na něj dívají jinak. Trochu lépe.
Nikdy na něj nezapomenu. A na větu, kterou Téra tenkrát řekla při občance před tabulí. Probírali jsme sociální témata, menšiny a vnímání z pohledu naší společnosti. Učitelka se jí ptala, jestli jí to nevadí, chodit s někým takovým. A ona řekla: „Mě se líbí tací ti snědí, jak taliáni, či tak.“ Učitelka se divila její toleranci. My se mohli možná divit taky, ale nebylo proč. S Láďou se přece známe.
Až na tu přednost, kterou na něm Téra tak baští a až na to, že má ten talent, který mu všichni závidíme, je prostě jako my. Je jeden z nás.
Ne každý má právo soudit.
Nádherne napísané 🙂 Niekoho tak výnimočného by som tiež chcela stretnúť ^_^
Nádherně napsané a naprosto s tím souhlasím 🙂
velice pěkné…
wow… úžasné, líbí se mi tvoje psaní, člověka to chytne a nepustí 🙂
napsalas to úžasně! Občas to chce, abychom začali myslet! Jak by bylo těm, co urážejí ostatní, na jejich místě?
Ano, souhlasím – krásné! Ale také dodávám, že by takových Láďů mělo být hoooodně víc!
Krasny pribeh, dobre sa to cita. Vzdy sa treba divat na cloveka ako individualitu 🙂
máš talent na vyprávění… každý tvůj článek je originál a je moc hezky vystavěný, to se mi líbí 🙂
Pěkně napsáno. Zobecňování prostě nefunguje. Nemůžu říct, že když se nějací jedinci nějak chovají, chová se tak automaticky celá ta skupina.
[1]: Možná jsem měla štěstí a možná jich takových je mraky. Třeba taky na někoho tak prima narazíš. 🙂
Je o tolik pohodlnější vidět to špatné, než hledat v lidech dobro. Jsem ráda za tento článek a díky za to, že ses podělila o svou osobní dobrou zkušenost.
Zrovna dnes jsem přemýšlela nad spolužákem z první třídy, ale pak nám zmizel z dohledu a já o něm nic nevím. Škoda, přála bych mu spokojený život.
V osmé třídě se mnou chtěl chodit kluk – měl moc krásné modré oči, tmavé vlasy a snědší pleť. Chodil do parku, kam jsme chodili s výtvarkou kreslit. Mně se moc líbil, ale styděla jsem se.
Je to hrozně pěkný článek. Moc krásně napsaný. Myslím, že vaše učitelka musela být docela mimo, když se na to takhle otevřeně zeptala předevšema. Připomíná mi to jak v páté třídě naše učitelka s námi řešila proč vietnamci prodávají nekvalitní výrobky před vietnamskými studentkami, jejichž rodiče měli obchod… Přijde mi to velice netaktní. Do dnes si pamatuju, jak potom za mnou jedna z těch vietnamek přišla a smutně mi řekla, že to není pravda, že oni neprodávají nekvalitní věci….
[11]: Ano, to je pohodlnější. A také je pohodlnější jít s nesnášenlivým davem, než projevit názor jen na základě skutečné zkušenosti. To tak bývá.
Jsem modrooká blondýna, tudíž jsem občas mívala problémy s cikánkama, kterým jsem proto trochu vadila.
Krásné! 🙂
[16]: Hodně lidí zná jednoho nebo dva lidi, kteří jsou "jiní" a fajn.. je to zajímavý, kolik nás to takhle má. 🙂 A děkuji.. chtěla jsem něco změnit a nechtěla nic měnit a takhle ta kombinace chtění a nechtění dopadla. 😀