Z rádia se nese písnička, kterou pokaždé když slyším, přenese mě do vzpomínek mých, cizích a nakonec do vrzavě znějícího filmu starých křivd a událostí, které se odehrály Tenkrát na západě. Je to jediná píseň, která se mi líbí v české verzi víc než originál. Věra Špinarová jí svým hlasem dala neobyčejné kouzlo a já jako první v představách vždycky vidím tvář nádherné Claudie Cardinale, která je se slavným snímkem neodmyslitelně spojená.
Tenkrát na západě mě vlastně provází od dětství. Než jsem se narodila, nosila jsem se několikrát do kina stále a znovu na tenhle stejný film. A jen pár dní po mém příchodu na svět si naši pořídili jako vánoční dárek kazetu s filmovým doprovodem k tomuhle slavnému westernu.
Postupem života jsem westernům propadla. Vyhledávala jsem žebříčky těch nejlepších a sledovala jeden za druhým. Říkávala jsem si, že je to trochu klučičí, ale co. Jenže pak přišel Nezbeda a povídá mi, že tak to vůbec není. Naopak. Westerny jsou dělaný pro holky. Docela rozumně mi to vysvětlil a já to pár let nechala uležet. A jak se dívám dál, myslím, že měl možná pravdu.
Westerny jsou vlastně pohádky. Dobro proti zlu, padouch proti hrdinovi. Dobro většinou zvítězí. Navíc pokaždé v hlavních rolích charismatičtí pěkní chlapi. Když se dívám na Hodný, zlý, ošklivý nemůžu si pomoci, ale bezmezně se vpíjím do charismatického zjevu Clinta Eastwooda. Je jedno, že za celý film pronese sotva pár slov. Jen si tak mlčí, tváří se tajemně a pokuřuje si svůj tenký doutníček. A to je na westernech typický. Hrdina, kterej nekecá, opředený tajemnou aurou, tajemstvím a je to chlap se vším všudy, co nikdy nemine cíl. Najdete je snad ve všech typech westernů, od těch klasických „spagetti“ z nichž Sergio Leone vytvořil legendu, až po nové typy jako je třeba Tarantinův Nespoutaný Django.
A tak se dívám na ty chlapíky s koltem nízko u pasu. Hltám jejich humor, charisma a hrdinství. Nezbeda měl pravdu. Jsou to holčičí pohádky. Kolikrát totiž spojení těhle vlastností najdete ve skutečném světě?
Fotky: Claudia Cardinale na topzine.cz,
Clint Eastwood na hdmag.cz
Ano, westerny jsou trochu pohádky, ale proč ne? Vždycky záleží, jak se ten základní model souboje dobra a zla zpracuje. Líbilo se mi, jak tenhle westernový princip zabudovali čeští filmaři do filmu Je třeba zabít Sekala.
Musím se přiznat, že ten film jsem neviděla a písničku bohužel neznám, a tak se moc nechytám v tvém článku. 😀
tak tady bohužel… westerny jsem nikdy nějak zvlášť nevyhledávala. Nespoustaného Djanga jsem viděla, ale takovou legendu, jakou je Tenkrát na západě, ne… ano stydím se, ale prostě… nějak se k tomu nemůžu dokopat. 🙂 ale máš pravdu v tom, že se dají považovat za pohádky 🙂
Než na to zapomenu, mimo článek: zmiňovalas na blogu u Guizmo, že tě štve, když si opravíš článek (větu nebo fotku, to je fuk) a dlouho trvá, než se to oficiálně načte a promítne do vnějšího vzhledu. Taky jsem si toho všimla, a zkusila jednu fintu, většinou zabírá – dej si zveřejněný článek do rozepsaných, otevři znovu v rozepsaných, pak oprav, co potřebuješ, dej uložit a pak dej zveřejnit. Opravený text by se ti měl promítnout okamžitě.
Padouch nebo hrdina, my jsme jedna rodina!
[1]: Na zpracování vždycky záleží, ať je to jakékoliv téma. 🙂 Ale ano, ten dovětek, to bylo ono. 🙂
Tvůj popis hlavního hrdiny mě velmi zaujal – máme to asi stejně! Ale nesedí mi ty westerny, ty já nikdy ráda neměla..