Divadlo mám ráda. Nemyslím, že jsem nějaký extra odborník. Něco mám načteno, z dramatické výchovy jsem maturovala a mám za sebou pár let v divadelním souboru. Nepovažuji se ale za někoho, kdo by měl právo a tolik zkušeností, aby mohl říkat, co je dobré a co není. Přesto si nemohu pomoct a jsem zklamaná. Jsem…
Rubrika: Myšlenky
Uvažování, hledání odpovědí, rozmýšlení tisíckrát rozmyšleného.✨ Občas si člověk potřebuje něco prostě napsat.🖋 Utřídit. Myšlenky. 💡
Odpad fest 2013 a je to fuč
Měsíce plánování, týdny a týdny práce a pak je to jako mžik. Jsem jedna z hlavních organizátorů malého festivalu v Českých Budějovicích. Někdo o něm mohl zaslechnout, někdo asi těžko. Co je ale důležité, právě máme za sebou pátý ročník. Mám pocit, že je to rok od roku těžší a těžší. Na druhou stranu je…
Vlčí období
Je jaro. Kvete kde co. Kvetou fialky u nás před barákem. Kvete žampion v naší lednici, na který už měsíc nikdo nechce sáhnout. V neposlední řadě kvetu i já. Z toho všeho. Když jsem byla malá, říkali, že jsem pěkný kvítko. Ve druháku mě uchvátila poezie Baudelairových Květů zla. Jedno jaro jsem nenáviděla květák, protože…
Tlení a placaté myšlenky
Někdy chcete udělat tolik věcí, že nakonec neuděláte vůbec nic. Krucipísek. A to ani nemluvím o tom, že čím více mám času, tím méně toho obyčejně udělám. Jsem prostě ten typ, co sám od sebe má mraky nápadů, ale k jejich realizaci potřebuje bič. Pamatuji si, jak jsem ve škole nestíhala. Tenhle chtěl seminárku, další…
Jak nikdo nic neudělal
Tak jsem trochu smutná, naštvaná nebo nevím co vlastně. Včera jsem měla takovej hloupej nápad. Ráno jsem vstala v osm a říkala jsem si, že když mám volno, bylo by fajn vymyslet nějaké smysluplné zaplnění dopoledne. Vrhla jsem se tedy na výrobu šperků na blížící se festival a k tomu jsem si pustila záznam procesu…
Ona
Proč o ní píšu. Znáte to, jak potkáte slečnu s pankáčem na hlavě, tak růžovým, že z něj nemůžete spustit oči? Nebo když potkáte jinou s tak krásnými šaty, že na ně musíte pořád koukat, připadáte si hloupě, ale nemůžete si pomoct? Přesně takhle totiž působí ona. Je tak zvláštní, že na ní musíte nevychovaně…
Lži a čtení myšlenek
Dělala jsem to jako malá a dělám to i teď. Lžu. Lžu, když mám pocit, že pravda by mě potopila v očích ostatních. Když se mě Martin v páté třídě zeptal, jestli kouřím, okamžitě jsem odpověděla, že jo. Říct že ne, to by bylo skutečně degradující a když se vám kluk líbí, musíte mu odpovídat…
Pařátky a strkanice
/Ptáci díl 2./ jak to začalo najdete TU / KONEČNĚ přiletěli ptáci do mého krmítka a cpali se jak šílení. Už je to delší dobu, co jsem psala, že čekám bez útěchy tři měsíce na ptáky. Ale všechno je jinak. Je to dva týdny, co ozbrojená skupina sýkorek atakovala naplněné krmítko. Jásala jsem a…
Louky, silnice, lesy, lidé, města …
… krajina ubíhá a já jsem nalepená na skle. Uvažuju. Malá meditace v rytmu kolejnic. Myšlenky bloudí po okolí a točí se kolem cíle. Někdy je to daleko, jindy je to blíž. Záleží, na jaké trase zrovna jedu. Na trase České Budějovice – Plzeň Bylo mi tenkrát asi 14 let. Věděla jsem, že až uslyším…
Momentální dokonalost bytí
Nemůžu si vzpomenout, kdy mi kdo naposled na otázku „Jak se máš“ odpověděl jinak než – „Je to blbý, na levačku, vyhodí mě, nevzali mě, nesehnal jsem, nemám, chybí mi, poslední dobou nic nestíhám„. Vlastně si nepamatuju jediný moment, kdy by mi někdo vykládal, jak je to všechno skvělý, nepočítám-li ovšem hodiny angličtiny, kdy všichni…
Štěstí v kousku sýra
Dneska to na mě nějak dolehlo. Už jen necelé tři měsíce do státnic. Přes sto okruhů z historie. Dalších padesát z češtiny. Ještě jsem nezačala. Nikdy se to nemůžu stihnout naučit. Vyhodí mě. Zůstanu bez vysoký školy. Budu muset vzít kytaru a sedět někde v cizině na hlavním nádraží a doufat, že jim budu připadat…
Čekání na ptáky
Začalo to nevinně pár slovy. Já chci ptačí budku. Krmítko. Chci mít na balkoně spokojený ptáčky. Budu se na ně dívat Budu je krmit. A fotit. Bude to príma. Pak přišel Jirka a povídá mi: „Hele, to jsou hrozný ptáci vopruzáci. Já je měl na koleji za oknem. Fakt hrůza. Nejdřív jsem je krmil, ale…
Retrolove
Miluju, když moje plnicí pero klouže po papíře. Někdy píšu a najednou se soustředím místo na text, na tu linku, kterou hrot zanechává. Zkoumám hladkost a lehkost tahu a tichý šustivý zvuk pohybující se kovové špičky. Nechám se tím unést a vnímám jen ty oblé pohyby, rychle ubíhající řádkem. Minulé Vánoce jsem dostala věc! Jeho!…
Co mě tlačí v botě
Zatracenej čas. Tlačí mě jak kámen v botě. A nejen mě. Tlačí potraviny, co se mohou zkazit. Tlačí ledovce, co mohou roztát. Tlačí války, které se mohou prohrát. Tlačí vzpomínky, které mohou být zapomenuty. Tlačí termín, kdy se to má odevzdat. Tlačí ženy, které chtějí obojí. Tlačí nemocné, kterým hrozí smrt. Tlačí ptáky, kteří letí…
Prokrastinace. Lajdáctví. Odkladačství. A internet.
Říkejte si tomu jak chcete. Mají to všichni mlaďoši tohohle světa, co se mají učit a neučí se. Myslím, že je to o příležitostech. Abych to vysvětlila, mám tu malou vzpomínku. Když jsem byla na vejšce ve třeťáku, první skoro dva měsíce mi nešel internet. Vyzkoušela jsem vše, ale všechno bylo nastaveno tak jak mělo,…
Václav Havel
„Terez, si v pořádku?“ napsala mi Lucie 18.12.2011. Věděla, že u mě to bude trochu jinak než u ostatních. Totiž, že já to mám trochu jinak. Že právě zemřel člověk, kterého jsem měla zatraceně ráda a byla jsem si tím jistá i před tím, než odešel.. Ten den strhl obrovské davy. A další dny se…
Život za sklem
Když člověk žije ve větším městě, zná to. Paneláky. Kdo žije přímo v nich, zná to. Protější paneláky. V prvním patře, v druhém okně zleva, žije starý pár. On má vousy a vypadá přísně. Tak nějak si představuji šerifa z divokého západu. Je trochu snědý, ale ne moc. Má ostré rysy, je to vidět i…
Minulý rok jsem pořádala vánoční párty. Stejně jako každý rok to znamenalo mimo jiné založit událost na facebooku, popsat, co se bude zase dít a pozvat přátele. Když jsem provedla všechny tyhle běžné úkony a spokojeně se zahleděla na stvořené dílko, napadlo mě, že těch pozvaných přátel je tam nějak málo. Procházela jsem jednoho po…
Sebastián
Bylo to na konci léta. Venku nebylo počasí nic moc. Nelákalo vás to nikam a nutilo nedělat nic. Skoro jakoby to byla záminka pro zákeřného rodiče, který vás chce za každou cenu zapojit do chodu domácnosti. A tak, než jsem se nadála, vlekla jsem několik panelákových pater dolů pytle se smetím. Nepříliš vonící úkol, kterému…
Smutná zebra
Povím vám příběh jedné smutné zebry… Jsem psycholog. Mám poradnu na rohu Šeříkové a Liliové ulice. Dny mi plynuly v celku stejně. Pacienti se střídali. Všichni měli stejné problémy – lásku, zdraví, drogy, však to znáte. Ale včera se mi stalo něco divného. Do mého života přišla zajímavá osoba. Přesněji řečeno, drze si to nakráčela…