Nemůžu si vzpomenout, kdy mi kdo naposled na otázku „Jak se máš“ odpověděl jinak než – „Je to blbý, na levačku, vyhodí mě, nevzali mě, nesehnal jsem, nemám, chybí mi, poslední dobou nic nestíhám„.
Vlastně si nepamatuju jediný moment, kdy by mi někdo vykládal, jak je to všechno skvělý, nepočítám-li ovšem hodiny angličtiny, kdy všichni horlivě vykřikují „fajn“. V angličtině se životní strasti moc nenosí. Navíc to přece jen nikoho nezajímá.
Nechci se vykrucovat, dělám to taky. Ale jednou za čas mě zachvátí ten pocit, jak je to všechno božský. Nikomu to moc neříkám a na jak se máš, odpovím vždycky stejně – záporně.
Občas vás ale potká ten moment, kdy cítíte, že přesně teď je ta chvíle, kdy je to skvělý. Že se to nebude nikdy opakovat, že takhle je to to pravý. Vrýváte si do paměti okamžiky, které vám zároveň připadají smutně nostalgický, protože jsou tak dokonalý, že si jasně uvědomujete, že už je nikdy nezažijete znovu.
Minulé léto jsme se s mojí partou nejbližších sebrali a vyjeli do Mikulova na zásnubní večírek jedné spolužačky a príma žáby. Tvoříme tuhle partu od základky a dodnes podnikáme vetší akce spolu – voda, chata, vejletění a nebo třeba právě tohle.
Nacpali jsme se v pěti do auta a vyrazili přes celou republiku. Slunce svítilo, písničky hrály a pár klučičích nohou trčelo z okna. Báječný Mikulov nás přivítal svou ovíněnou atmosférou a my se ponořili hned a připili na všechno. Na svět, na nás, na tuhle chvíli. Na tohle místo.
Dívali jsme se z výšek na tu krásu a říkali jsme „tady bych chtěl žít“ nebo „tady by se bydlelo„. Spřádali jsme plány na vinice a sklípky, na prosluněné dny a na dokonalost bytí. Moravěnka nás držela v náručí dva dny a pak jsme ji opustili.
Nikdy tam asi nebudeme žít. Ve skutečnosti to nechceme zase až tak moc. To jen ty momenty, ty okamžiky.
Je to tak vždycky. Zamilujete se do míst, která jsou krásná. Někdy se zamilujete do vzpomínek, které se s tím místem pojí. Někdy je to obojí. Faktem ale zůstane, že když se vracíte po dlouhé době z velké dálky, váš domov začíná všude. Začíná, když potkáte českou hranici, když potkáte známé kopce v dálce, když poznáváte cestu. Stejné stromy, stejné schody, hele, támhle natřeli dveře. Člověk z toho má radost.
Včera jsem jen tak vyběhla ven. Chvilkama poprchávalo a já se plahočila rozbředlou pěšinou kolem rybníka. Z jedné strany se rýsoval zámek, z druhé kopce Blanského lesa a Šumavy. Jsem šťastná za tohle místo na světě. Můžu stát zrovna v bahně, umáčená a špinavá. Je to jedno. Ve skutečnosti to žádný kout na Zemi netrumfne, ať je tam tráva zelenější a nebe modřejší.
Stačí se dívat kolem na zmáčenej jarní svět. Tohle je místo, kde chci žít právě teď. Neměnila bych.
A kdybych u toho rybníka někoho potkala a ptal se mě, jak se mám, myslím, že bych možná přece jen změnila „české frázosloví“. Mám se fajn! Mám se skvěle. Vždyť přece – jaro je tu! 🙂
to posledni marko je dost dobre 🙂
i like this pics~ thanks for your sharing~
Krásny článok! 🙂 A ja nemôžem nič iné, len s tebou súhlasiť.
Moc hezky jsi to sepsala, já souhlasím. Tedy až na to, jak odpovídám já a mně podobní na tu otázku, jak se mám. Já říkám téměř vždy, že dobře. Ono totiž jak člověk stárne, tak ze svých nároků ubírá. Jsem spokojená, když je rodina zdravá a šťastná a mne nic nebolí.
Pravdivě zachyceno, jen si to každý neumí přiznat
Když jsem začal studovat na Hané, první, co jsem se o Hanácích dozvěděl je, že si neustále na něco stěžují. Což je ve výsledku pravda, ale vlastně tak činí všichni. 🙂
Daří se ti obdivuhodné fotky 🙂 sepsala jsi to pěkně, jen škoda, že si to jaro zase udělalo někam zajížďku a nechce se mu vrátit..
[4]: K téhle modrosti ale musí každý dospět. 🙂
Cítím to úplně stejně. Možná je to nedostatkem představivosti, ale nenapadá mě místo, kde bych žila raději než tam, kde jsem. 🙂 Většinou.
Krásné myšlenky. Je úžasné, když si uvědomíš, že teď a tady jsi šťastná doma.Vždy se ráda vracím domů.
Kráné fotky, krásný článek! 🙂
Tvůj článek je velmi působivý, v podstatě jsi všechno řekla, takže už nemám co doplnit do komentáře 🙂 jen prosímtě proboha: odpovídej "mám se dobře" vždycky 😀 lidi tě budou mít raději 😀 a i svět se bude zdát veselejší 🙂
Dojaly mě vzpomínky. Mám málo chvil, kdy se cítím skvěle. A chci jich víc. Možná bych měla trochu víc vzpomínat a vnímat krásu kolem sebe. 🙂
[9]: Děkuji. Je príma, že je nás víc.
nebankovni sms pujcka eu O_O