/Ptáci díl 2./ jak to začalo najdete TU /
KONEČNĚ přiletěli ptáci do mého krmítka a cpali se jak šílení. Už je to delší dobu, co jsem psala, že čekám bez útěchy tři měsíce na ptáky. Ale všechno je jinak. Je to dva týdny, co ozbrojená skupina sýkorek atakovala naplněné krmítko. Jásala jsem a pilně dosypávala.
Víte, když jsem říkala, že mám pět kilo ptačího zobu, tak jsem myslela, jak nejsem vybavená. No a nejsem. Jestli to totiž takhle půjde dál, budu muset co nevidět dokoupit zásoby a nebo zavřít krám.
Ukázalo se, že krmítko jim nestačí. Mezi sýkorky se záhy vmísil neznámý pták a musím říct, že ač vypadá jako drobek, umí se do toho opřít. Asi někdy od té chvíle jsem si všimla, že prostor začíná být těsný. Každou chvilku bitka, strkanice, ptačí křik a pařátky letící dolů k zemi.
Ti moudřejší zjistili, že to, co sami svým bordelivým zobkáním vyházeli na podlahu, je vlastně taky k snědku a začali se pást dole. Sýkorky taky zjistili, že jejich ptačí kolegové se moc nezajímají o lojové koule a chopily se příležitosti. Já jen doufám, že ta koule je stavěná i na váhu tří ptáků, protože až se jednou s nima utrhne, bude to velké ptačí neštěstí. A když už jsem u té koule, ona to vlastně už žádná koule není. Oholili jí tak, že tam teď visí malej šíšojd a nikdy nepochopím, jak se na ní mohou udržet.
Také teď na stole u okna leží ptačí encyklopedie. Titulek spolehlivý a obsáhlý atlas by si měli nechat přetisknout. Já mám pocit, že jsem tam totiž půlku ptáků vůbec neobjevila. Bylo to zatraceně pracné najít, ale myslím si, že ten druhý druh ptáků, co sem lítá, by mohl být drozd. Konkrétně Drozd Cvrčala a možná i Drozd Zpěvný. Také se tu jednou objevila perlička a zabrala na chvilku celé krmítko. Sýkorek tu máme víc druhů a je to neskutečný chaos. V druhové rozmanitosti se ale topím i kvůli těm dalším opeřencům, co pokouší mé listovací schopnosti. Jeden z často létajících by mohl být strnad, ale to s tím trochu žlutým peřím? Zvonohlík nebo možná čížek? A co ten s červenou páskou? Vypadá jako stehlík, ale kdo se v tom má sakra vyznat?
Prostě tu vládne teď momentálně vzrůšo. A bordel. Mamka vyšiluje, že jsou semínka na celém balkoně. Taky mi tvrdí, že letos žádné muškáty sázet nebude, že tam stejně všude porostou slunečnice a až si přijde paní od zdola stěžovat, že na mě houkne, ať si to jdu vyřídit. Tak jsem zaujala bojovou pozici a řekla jsem jí: „Chceš mi snad říct, že mám jít, a ty hladový ptáčky vyhodit?“
Situace se tedy trochu uklidnila a mamka, i když to neříká, na ty ptáky kouká stejně ráda jako já. Uvažovala jsem o nějaké ceduli Nestrkat se!, ale nemám pocit, že by zabrala. Těžko těm ptákům vysvětlím, že pro všechny je dost (zatím) a nemusí se u toho rvát jak malí Pepové.
Je tu ovšem někdo, kdo by jim osobně rád předvedl, jak že se to teda dělá s tím žrádlem.
Moje kočka už dva týdny sedí přilepená k balkonovým dveřím a vyšiluje. Kníká a vrká, přešlapuje na místě a vousy zaměřuje na ptáky, chodící drze po podlaze před ní a u toho monitoruje ptačí střety nahoře v budce. Když pak nějakej ptačí trouba narazí do okna (ano, často nám to napálí do okenní tabulky), to je pro ní absolutní šok, neví jestli má dřív lovit nebo utéct. Snad si to sklo dobře uvědomuje, protože pokud by přes něj chtěla někdy zaútočit, neobešlo by se to bez zranění. A je úplně jedno, jak důmyslně se kryje kusem záclony za kterým dokáže nehnutě číhat celé hodiny. Ptáci na ní, slušně řečeno, hážou bobek a mám pocit, že minimálně ti opeřenci si výhodu nepropustného skla užívají.
Rozhodně je ale pravdou, že na té lípě před barákem nikdy tolik ptáků nebylo a máme šanci tu teď žít v těsném sepětí s klovající, uječenou a opeřenou přírodou. A je to nádhera. Nebo bude, až dojdu večer zase uklidit ten bordel… A co na tom, že kočka co nevidět vysklí ty balkónové dveře. Hlavně že jim chutná, pařátkům maličkým. 🙂
Je hezké že se takto o ně staráš, jiným lidem by byli ukradení 🙁
Krmítko sice nemám, ale hned za oknem mám malý keramický košíček a v něm je nasypaná slunečnice. Sýkorky se naučily velice rychle. Jen lehce cupitají po parapetu. Asi se bojí, aby mě nevzbudily. Krásný pohled na ně. Bohužel nestíhám fotit. 🙁
jeej, to je krásný nápad :)já nad tím taky už delší dobu pŘemýšlím, ale balkon chceme nechat zasklít, tak nevím jak by to bylo :/ možná z kuchyně :D.. to už by se naše kočka zbláznila no 😀 už teď prská, když dole vidí drozdy :d kdyby ji to vrtělo predlekou přímo před nosem přes okno 😀 asi by nadšená nebyla no 😀
V tom máš pravdu asi jsem se nepřesně vyjádřila. Chtěla jsem jen říct, že dneska a zvláště pak v čr se "originální" považuje za "výstřední".
Krásný, máš to lepší než televizi ze Zemanem, kterej tam je denně.
Jůůj,tak ty taky fotíš? Tak to mě těší 🙂 Už tě mám v oblíbených 🙂
Ach bože, to byl úžasný nápad, připevnit ptačí budku. Ráda bych taky něco takového provedla, ale myslím, že v paneláku by to nemělo kýžený účinek. Jediné mé zkušenosti s ptactvem se tedy zaměřují na domácí ochočenou korelu, která se snaží moji matku přebrat mému otci. Sweet. Třeba se jí to povede a všichni nakonec skončíme u psychiatra. PS: ty fotky jsou vážně úžasné a já se prostě nemůžu nabažit tvého úchvatného, vytříbeného slohu 🙂
[1]: Mám je ráda. Jsou to malincí roztomilý opeřený rošťáci. 🙂
Tak to je fajn, že už přilétli 😀 bordel dělají neskutečný, o tom žádná. Ale koukat na ně vydržím celé hodiny. Naše rodinka kosáků, co nám žije na zahradě se nás už nebojí. Zrovna dneska jsem šla vyhodit něco na hnojník a kosice tam seděla necelých třicet centimetrů ode mě a nebála se 🙂 to byla paráda!
[9]: Kosí rodinka je vůbec nejhorší. Jenom dělá neplechu a kadí po celém balkoně! 😀 Mít je na zahradě, tak by to bylo príma, ale na balkoně jsou to pěkní nezbedové.
[10]: A to my už máme asi pátou generaci 🙂 😀