Je jaro. Kvete kde co.
Kvetou fialky u nás před barákem.
Kvete žampion v naší lednici,
na který už měsíc nikdo nechce sáhnout.
V neposlední řadě kvetu i já. Z toho všeho.
Když jsem byla malá, říkali, že jsem pěkný kvítko.
Ve druháku mě uchvátila poezie Baudelairových Květů zla.
Jedno jaro jsem nenáviděla květák,
protože jsme ho měli celý měsíc doma k večeři.
Ráda sleduji, jak se rozvíjí kvetoucí čaj.
A pak jsou tu ty vlčí máky.
Moje oblíbené období je, když kvetou vlčí máky. Spojuji si je s teplem, chvilkama štěstí a cestami vlakem, protože je často vídám kolem kolejiště.
Byla jsem malé hůdě, když jsem se na chalupě potloukala mezi lesy a loukami na vlastní pěst. A jednou jsem utrhla vlčí mák a přinesla ho mamce. Mami, přinesla jsem ti kytičku. Milá kytička ihned uvadla. Tenkrát jsem na to tajemství přišla. Tahle květina se nedá utrhnout. Jestli se chci dívat, jak je krásná, musím se na ní dívat venku a nesmím jí trhat. Proto se mi nikdy neokoukají. Nikdy je nemůžu mít doma ve váze, nikdy vám je nikdo nenatrhá k narozeninám, nikdy je neuvidíte tak krásné, jako když se míhají ve větru uprostřed sluncem zalitého kolejiště.
Říkali mi, že je to plevel. Babička říkala, že je to červánčí. Nedávno jsem zjistila, že je to symbol na počest vojáků padlých za 1. světové války. Vlčí máky jsou také můj neoblíbenější obraz od Moneta.
Vnímám je jako symbol divokosti. Symbol něčeho, co nedokážu zkrotit. Než aby se vlčí mák nechal spoutat člověkem, zahyne hned. Vlčí je vlastně přesný název. Vždycky bude divoký. Rostlinka, která si zvlčila a která v sobě má něco charismatického. Vypadá křehká, připomíná krev a jahody a slunce a opojení vzduchem.
Těším se na moje vlčí období. Je blízko… stačí jen natáhnout prstíky a chytit se léta. Červenočerného léta s větrem, co se vlní v polích a se šimráním, co máte, když se vlakem ženete do neznáma za dobrodružstvím prázdnin. Divokých vlčích prázdnin.
* Fotky byly změněny během června 2013 z důvodu několika omylů s ohledem na patrně špatnou viditelnost textu zdroje… nahradila jsem vlastními fotkami .)
Je úžasný, že na pohled "obyčejné" rostlině, dokážeš najít něco tak úchvatného :). Na svatbě mají nevěsty většinou svojí nejoblíbenější květinu-máš dvě možnosti-buď se můžeš vdávat na louce, nebo na kolejích :D.
ta druhá fotka je krásná. loni jsem chtěla podobnou zkusit, ale na polích okolo našeho města žádné vlčí nebylo. vždycky, když kvetou vlčí máky, hrozně ráda jezdím na kole kolem těch polí, nebo si prostě udělám hodně dlouhou procházku se psem. ale nejlepší je se na ně dívat při západu slunce, tehdy mají to opravdové kouzlo prázdnin a horka.
Krásný článek, ale hlavně ty fotky!! Přemýšlela jsi někdy, hodit svoje dílko dohromady někam, třeba na zvláštní blog (chci adresu!!), nebo alespoň sem do galerie? Možná by jsi se i proslavila, protože ty fotky… <3 (jinak se o to postarám já a řeknu svýmu příteli, ať ti na příštím Budějovickým Majláseu uspořádá výstavu!!) 🙂
Kvetoucí čaj jsem o víkendu popíjela s kamarádkou, ale tyhle čaje mi moc nechutnaly. Ale ten vizuální zážitek stál za to čaj vypít 🙂
Měla jsem za to, že jsem ti tenhle článek už komentovala. 😉 No, asi ne, asi mám sklerozu. 😀
[1]:Já jsem vláčková, asi spíš na těch kolejích. 😀
Taky jsem je jako malá zkoušela přinést babičce do vázy. Rostly nám za domem na poli a vždycky jsem se vztekala, že než jsem je dovezla, tak byly zvadlé. Musím říct, že jsi je popsala krásně. Přesně takhle nějak, jsem si jejich uvadání vysvětlovala i já. Moje nejmilejší kytičky jsou právě ty fialky, které zmiňuješ v úvodu. Jsem posedlá fialovou barvou a navíc ta vůně… 🙂 jednou bych z nich chtěla mít svatební kytici, ale to asi není moc reálný 🙂
Pěkný článek a nádherné fotky 🙂