Přejdi na obsah

Teeda

když jde člověk stále rovně, daleko nedojde

Menu
  • Recepty
  • Myšlenky
  • Knihy
  • Toulky
  • Kdo
  • 🍽 Co k obědu
  • 🍰 Dorty
Menu

Sebastián

Zveřejněno v 4.2.2013 od teedacz
Bylo to na konci léta. Venku nebylo počasí nic moc. Nelákalo vás to nikam a nutilo nedělat nic. Skoro jakoby to byla záminka pro zákeřného rodiče, který vás chce za každou cenu zapojit do chodu domácnosti. A tak, než jsem se nadála, vlekla jsem několik panelákových pater dolů pytle se smetím. Nepříliš vonící úkol, kterému se mi nepodařilo vyhnout. Táhla jsem znuděně odpadky kolem domu a spílala v duchu všem, kdo kdy v našem bytě vyhodili cokoli do koše. Jenže pak se to stalo.

Zastavila jsem se asi tři metry od popelnic a zůstala stát. Jen jsem se dívala. Vedle dlouhých betonových nudlí, ve kterých se schovávaly popelnice pro celý dům, tu stálo v řadě několik košů na tříděný odpad. A vedle nich seděl.
Byl veliký, asi tak metr. Šedý. Jeho veliké černé oči se dívaly smutně, jako by to věděl. Jakoby si uvědomoval tíhu toho, co ho postihlo. Seděl tu sám, nehnutě a čekal, co bude dál.
Po tvářích se mi začaly koulet slzy. Snažila jsem se na něj nepodívat ani jednou. Odemkla jsem zámek a nacpala pytle do popelnic. Zamkla jsem a zůstala stát. Nešlo dělat nic. Jen jsem tam stála a bála se podívat na něj, na jeho očka, na tu skutečnost, že tohle se prostě v tomhle světě děje.
Otočila jsem se a šla zpátky domů. Celou cestu jsem bulela jak malá. Bezmoc. Touha ublížit někomu, kdo to provedl. Kdo to jemu provedl.
Když jsem odemkla dveře od bytu, mamka se na mě podívala a nechápala.
„Co se stalo?“
Několikrát jsem se nadechla, ale mluvit moc nešlo. Tak jsem jen řekla, jestli se mnou může jít dolů. Šla. Přivedla jsem jí k popelnicím a stály jsme tam obě. Podívala jsem se na nebe. Rychle se blížily mraky a začínal se zvedat vítr.
„Bude pršet. Co budeme dělat?“
Mamka si jen povzdechla. „Ten se ale do pračky nevejde.“
„Já vim. Asi ho budu muset vydrbat ve vaně.“
„Hm, jinak to asi nepůjde.“ přikývla.
A tak jsem ho vzala do náručí, objímala ho a nesla nahoru. Byl sice čistý, ale pro jistotu jsem ho posadila do vany a vydrbala. Ještě vlhkého a voňavého jsem ho opřela o topení a pohladila. Byl to jasnej Sebastián. Vypadal přesně tak. SEBASTIÁN. Seděl tu se svým novým jménem a za šedým oknem začaly bubnovat dešťové kapky.

1 komentář u „Sebastián“

  1. E. napsal:
    4.2.2013 (9:39)

    Juj to je hezký :)Něco podobnýho se mi taky stalo

    Odpovědět

Napsat komentář Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Teeda

Je to zábava, terapie a hlavně kousek života.

Kdyby něco, tak kontakt najdete tady >>>

Kromě toho, že vařím, cestuju a dumám o světě…

…také moc ráda fotím na analog  🎞#ZeniTe

…a v tom reálném životě je mojí doménou SEO. 🔎 #SEO-Terka

Štítky

brambory buchta na plech Co k obědu Co k večeři cuketa dort jahody jedlé dárky kakao kokos koláč kuře kynuté těsto maliny mascarpone maso mrkev omáčky papriky pistácie polévky Pomazánka Párty Přílohy rajčata Recepty bez masa Ryby rýže salát Silvestr sladké pečení sníh tipy na výlet po Česku Tipy na čtení tuňák tvaroh těstoviny Velikonoce vánoce Vánoční cukroví zelenina čokoláda čočka Šumava švestky

Na film

Pokud byste si rádi zalistovali mým analogovým světem točícím se kolem starého Zenitu E stačí klik SEM a jste tam…

© 2023 Teeda | Powered by Minimalist Blog WordPress Theme