když jde člověk stále rovně, daleko nedojde
Nám se náš pomalý internet líbí. Zapneme ho a než naběhne, v klidu si přitom dojdeme do kuchyně pro kafe a zatancujeme na písničku, která hraje v rádiu. Je to zábavné. S rychlým internetem není žádná zábava ani tanec. Je to jen práce. Něco na tenhle způsob říká Lorelai v jakési epizodě Gilmore Girls. Z…
Když jsem koncem střední školy přečetla knihu Na cestě, slavnou a opěvovanou beatnickou bibli, byla jsem velmi zklamaná. Nikomu jsem o tom neříkala, protože “On the Road” byl, a zdá se mi, že pořád je, pojem. Pro mě ale celý Kerouac ztratil kouzlo a nechtěla jsem o něm ani slyšet. Už nikdy. Jenže zvědavost je…
Přistoupíš blíž. Ještě kousek. A když už cítíš, jak voní, tak se chytíš a přitáhneš. Jednoduché, že. Když už, tak obejmu jeho. Holku neobejmu. To neumím. A neumím obejmout ani ty kluky, když mě s nimi nepojí nějaký druh přitažlivosti. Celá já. Speciální. Neumím zkrátka objímat lidi. Zóna, kterou má osoba vyžaduje nedotčenou, je obdivuhodně…
Stává se to. Někdy potkáte někoho, kdo je vám sympatický, něčím blízký a i když přesně nevíte proč, máte pocit, že jste přátelé. Čím jste starší, tím méně nových přátel nacházíte a víc těch starých mizí. Proto si těch vzácných náhod, jako je tahle, tolik vážím. Poznala jsem člověka, který se mi zdál něčím blízký,…
Když jsem ve čtvrtek v noci dokončila proces výroby sáhodlouhého elaborátu na poslední zkoušku, ani jsem si nešla lehnout. Jen jsem přes tu postel tak upadla. A zůstala ležet. Během pátku jsem sebrala poslední síly na poslední výkony. Když jsem celý ty svý plány vymýšlela, nenapadlo mě, že mít dvě zkouškový najednou… no… že to…
+ Je to tady. Období podávání přihlášek na vysokou. Plány, sny, znechucení, scia, lži, prachy a především otazníky. Ty životní. Mám kolem sebe celkem dost lidí, kteří si podávají přihlášky. Někteří poprvé, jiní už zase a zase a zase. Já už to mám za sebou. Nikam se nehlásím, ale dívám se a myslím si. Měla…
Je to stejný typ dortu, jako dělávám vždycky. Můj oblíbený sachrův korpus a ten nejvděčnější lehoučký šlehačkovo pudingový krém. Jenže tentokrát tu hlavní roli hrají pistácie. Nevím proč, ale když jsem se chystala péct dort na vernisáž k výstavě Place and Taste, zdálo se mi, že se žádná jiná chuť ke skupině umělců nehodí tolik…
Každý den se po Praze nacestuji tramvajemi a metrem hodinu až hodinu a půl. Knihy se vrší a pronikám do nových, stejně jako se vracím k těm starým, oblíbeným. A chci o nich mluvit. Peču a vařím, když to jde, a složky s fotkami receptů se pomalu plní a zakládám další a další. A leckde…
Ke každému Jing by mělo existovat jeho Jang. Stejně tak se stalo zvykem, že když už máte rohlíčky vanilkové, doplnit je těmi kakaovými je jen otázka vyváženého talíře a chutí. Dělávala jsem trochu jiné, ale pak jsem vyzkoušela tenhle recept a bylo jasné, že se s ním už nerozloučím. Troufám si říct, že nebudete schopni…
Nejjednodušší a nejkrásnější cukroví. Jen taková pusinka. Můžete je udělat sněhobílé, klidně do nich přidat barevné duhové kuličky. Dají se dělat ve tvaru sněhuláčků, které pak dozdobíte nebo z nich můžete udělat úplně jednoduché čepičky. Vaše fantazie, vaše cukroví. Letos jsem tuhle pusinkovou klasiku dala do podoby vloček. Viděla jsem to v jednom časáku a…
Je to tady. Peču cukroví. A všechno vám chci dát okusit. Jistě že postupně. A začnu tím nejklasičtějším, čím vůbec můžu. Protože je mám stejně nejradši. Babiččinými rohlíčky. Těmi pravými. Nejlepšími na světě. Žádná vejce, žádné mandle. Prostě ty pravé, jak se dělávají, a jak je nespíš děláte doma taky, jestli máte babiččiny recepty. 🙂…
Můj kamarád, který je vyhlášeným kuchařem a vaří v jedné luxusní restauraci v Pařížské v Praze, je zmlsanej čumák. Kamarádí s těmi nejlepšími olivovými oleji na světě, s lanýži a vůbec s chutěmi, které jsou mým financím naprosto nedostupné. Ale přesto jsem ho dostala. O mém nakládaném hermelínu prohlásil, že “v životě snad nejedl tak…
Už jsem se jednou zmiňovala ve své svlékací teorii, že máme v “módě” typy zákazníků dělitelné podle svého chování v kabinkách. Čím déle však v obchodě s oblečením pracuji, tím více získávám pocit, že tahle práce má několik dalších rovin, o kterých jsem dříve skutečně nemusela přemýšlet. V momentě, kdy se v téhle práci posunete…
Přemýšlím nad tím teď snad každý den. Vždycky jsem byla trochu cíťa. Emotivní děvče. U hymny pláču a Němou barikádu nedokážu předčítat nahlas. Jsem tak hrdá Češka, až se toho bojím. Je v tom jistý patos. Přesto vždycky dokážu vytáhnout z kapsy dávku kritiky a ironie. Což je mimochodem typicky české. K tomu všemu jsem…
Nejdřív jsem ho upekla. Vychladl. Pak jsem ho pocukrovala. A nakonec se do něj zakousla a byla strašně zklamaná. Vůbec to nebylo takové, jaké jsem si to představovala. A tak jsem fotky hodila do koše a říkala si, že o tomhle koláči psát nebudu. Jenže jsem druhý den přijela pozdě z práce a nevěděla, co…
Už je to nějaká doba, co jsem zmiňovala náš nový přírůstek. Kocour Vojta zaujal v našem šedém životě místo malíře s paletou barev. Podotýkám dost neukázněného malíře, protože nám ten život okamžitě vybarvil a to tím nejdrsnějším způsobem. Na druhou stranu, člověk se naučí smát všemu. Náš život je teď o tolik vtipnější. Že bych…
Předsevzetí. Obyčejně si je lidé dávají s počátkem roku. Já ale letos začínám dřív. Mám potřebu si ve svém chaosu vytyčit vrcholky, které chci zdolat. Nedělám to pro srandu králíkům. Dělám to, protože si to potřebuju uspořádat. Navíc, už mám nový diář a nepopsané listy vyzývají. Zjistila jsem, že pokud si nedám konkrétní cíl, který…
Ono tak vlastně vůbec být nemělo. Původně to měly být tartaletky. Ale než já bych ty formičky sehnala, tak by byl podzim fuč. A s podzimem i tenhle koláč nasáklý hustou blumovou vypečenou šťávou, křupavý po mandlích a jemný po másle, a že tam toho všeho je… Recept mám z Apetitu 9/2014 a původně byl…
Cítila jsem to už při cvaknutí. Něco není, jak má být. Klade to trochu jiný odpor. Zvuk zní trochu jinak. Dva filmy jsem dokonce vytáhla v půlce, protože jsem měla pocit, že se něco stalo. Poslední film mi nevyšel vůbec. Z posledních dvou jen maličko. Abych pochopila, co je špatně, rozhodla jsem nechat vyvolat špatné…
Sedím u stolu a piju horkou kávu. Co jsem se přestěhovala, mám výhled do obrovské zahrady. Komplex domů má ve svém středu veliký uzavřený prostor, kam nemůže ruch z vedlejších ulic. Je to dlouhý zelený obdélník rozdělený všelijak bez ladu a skladu na zahrady patřící jednotlivým domům. Ani nedohlédnu nakonec. V zahradách jsou stromy obtěžkané…
Já vím, léto je už téměř pryč a nastupuje sychravý podzim, ale já jsem si kousek léta schovala do mrazáku a teď ho můžu vytahovat jak se mi zlíbí. A mě se rybízu zachtělo právě teď. Tyhle muffiny mají vláčné těsto a mandličky na něm krásně křupou. Nejsou moc sladké, kyselý rybíz tam krásně zapadá….