když jde člověk stále rovně, daleko nedojde
„Obraz musí být pojednaný, ne vylízaný.“ Jiří Krásl Procházela jsem svou knihovnu a říkala si, koho vyberu pro další setkání. Je tolik lidí, o kterých bych chtěla světu říct. Než jsem ale stihla vybrat dalšího velkého autora a spolu s ním stoh knih, které mě s ním seznámily, narazila jsem na knihu malou, jedinou,…
Miluju, když moje plnicí pero klouže po papíře. Někdy píšu a najednou se soustředím místo na text, na tu linku, kterou hrot zanechává. Zkoumám hladkost a lehkost tahu a tichý šustivý zvuk pohybující se kovové špičky. Nechám se tím unést a vnímám jen ty oblé pohyby, rychle ubíhající řádkem. Minulé Vánoce jsem dostala věc! Jeho!…
Zatracenej čas. Tlačí mě jak kámen v botě. A nejen mě. Tlačí potraviny, co se mohou zkazit. Tlačí ledovce, co mohou roztát. Tlačí války, které se mohou prohrát. Tlačí vzpomínky, které mohou být zapomenuty. Tlačí termín, kdy se to má odevzdat. Tlačí ženy, které chtějí obojí. Tlačí nemocné, kterým hrozí smrt. Tlačí ptáky, kteří letí…
Na střední škole jsem se naučila leccos. Psát taháky, psát omluvenky, vymýšlet příběhy, když je to potřeba, předstírat pozornost, když se to vyžaduje. Na střední škole jsem také poznala skvělé lidi, převážně z řad učitelů. Můj dějepisář, moje češtinářka a můj učitel na kytaru, to byli lidé, kteří můj život ovlivnili více, než sami mohli…
Říkejte si tomu jak chcete. Mají to všichni mlaďoši tohohle světa, co se mají učit a neučí se. Myslím, že je to o příležitostech. Abych to vysvětlila, mám tu malou vzpomínku. Když jsem byla na vejšce ve třeťáku, první skoro dva měsíce mi nešel internet. Vyzkoušela jsem vše, ale všechno bylo nastaveno tak jak mělo,…
(moje malá poezie o tom, že vzpomínky mají barvy, chutě a emoce) Vůně té chvíle mámivá, smělá. Vzpomínky na něj, na ni, na jednu duši, dvě těla. Její vlasy jako pomeranče se skořicí Jeho ruce jako boj v kleci s lvicí Její oči jako lžíce borůvek a džíny Jeho hlas jako večer…
Asi bych k tomu měla dodat pár zásadních informací. Valentýn mi nikdy nevoněl, říkala jsem si, že je to hloupacatej komerční svátek a nechci s ním nic mít. Jenže. Ukázalo se, že je to bezvadná záminka na kino, vaření véči, pečení, a vůbec.. je evidentní, že když máte s kým, tak je to fajn. Pro…
„Terez, si v pořádku?“ napsala mi Lucie 18.12.2011. Věděla, že u mě to bude trochu jinak než u ostatních. Totiž, že já to mám trochu jinak. Že právě zemřel člověk, kterého jsem měla zatraceně ráda a byla jsem si tím jistá i před tím, než odešel.. Ten den strhl obrovské davy. A další dny se…
Začalo to, když mě učitelka vyčapila na střední v hodině češtiny, jak si pod lavicí čtu a nedávám pozor. Tenkrát to byl svět Mika Waltariho v podobě Egypťana Sinuheta. Místo aby mi vynadala, začala se vyptávat, jestli se mi to líbí. Byla nadšená. Netrvalo to dlouho a přišla za mnou s knihou, kterou si musím…
(moje malá poezie o dopadech každodenních realit) Hořké objevy v nahořklém dechu s prázdnou skleničkou hořce a beze spěchu. Ledové pohledy v ledovém tichu a mezi ledy na dně ledovou hrdou pýchu. Třpytivé oči v třpytivých krůpějích jsou přemítáním o dně a třpytivých nadějích. Hluboké rány v hluboké duši za každý…
Hladový studentský salát. Studentský, protože je to moje jednoduché kolejní jídlo. Hladový, protože jak ho ochutnáte, budete mít pořád hlad. A ten hlad nezmizí dokud nesežerete na posezení celou velikánskou mísu tohohle. Co je potřeba: – těstoviny (nejlepší jsou mašličky nebo krátké trubky, ale v nouzi poznáš kolínka.. hm nebo chleba :D)…
Když člověk žije ve větším městě, zná to. Paneláky. Kdo žije přímo v nich, zná to. Protější paneláky. V prvním patře, v druhém okně zleva, žije starý pár. On má vousy a vypadá přísně. Tak nějak si představuji šerifa z divokého západu. Je trochu snědý, ale ne moc. Má ostré rysy, je to vidět i…
Lehčí než vzduch. Křehčí než sněhová vločka. Sladké jako zamilované pusinky. Co je potřeba: – 3 bílky – 25 g cukru krupice – 200 g cukru moučka – 110 g mandlí jemně mletých nebo mandlové mouky – potravinářské barvivo (nebo kakao na čokoládovou verzi) Vyšleháme bílky a postupně přidáváme cukr krupice, šleháme do hladké lesklé…
Když jsem to slyšela, zaťukala jsem si na čelo. Mrkvový dort? Ale pak jsem otevřela Ditu P. a on s tou mrkvičkou nahoře vypadal na obrázku tak krásně. A tak jsem do toho šla. A světe div se, bylo to zatraceně dobré! 🙂 Něco je malinko přizpůsobené po vyzkoušení a také Dita o mrkvičkách ani…
Minulý rok jsem pořádala vánoční párty. Stejně jako každý rok to znamenalo mimo jiné založit událost na facebooku, popsat, co se bude zase dít a pozvat přátele. Když jsem provedla všechny tyhle běžné úkony a spokojeně se zahleděla na stvořené dílko, napadlo mě, že těch pozvaných přátel je tam nějak málo. Procházela jsem jednoho po…
Bylo to na konci léta. Venku nebylo počasí nic moc. Nelákalo vás to nikam a nutilo nedělat nic. Skoro jakoby to byla záminka pro zákeřného rodiče, který vás chce za každou cenu zapojit do chodu domácnosti. A tak, než jsem se nadála, vlekla jsem několik panelákových pater dolů pytle se smetím. Nepříliš vonící úkol, kterému…
Povím vám příběh jedné smutné zebry… Jsem psycholog. Mám poradnu na rohu Šeříkové a Liliové ulice. Dny mi plynuly v celku stejně. Pacienti se střídali. Všichni měli stejné problémy – lásku, zdraví, drogy, však to znáte. Ale včera se mi stalo něco divného. Do mého života přišla zajímavá osoba. Přesněji řečeno, drze si to nakráčela…
Velké narozeniny vyžadují velký dort. Moje sestřenka Lucie má focení tůze ráda, a tak mě napadlo jí narozeniny zpestřit dortem, který by naznačil, že focení je momentálně celý její svět. Když už budu dělat dort k významnému číslu nebude obyčejný, rozhodla jsem se. A vymyslela kombinaci, ze které své dílko stvořím. Na spodní část dortu…
Jednoho krásného rána jsme se s Lucií probudily a bylo nádherně. Takhle uprostřed prázdnin to byla ideální příležitost k prozkoumání něčeho, co ještě neznáme. Vzaly jsme mapu a rozhodly se konat. Malej vejletík o délce cesty necelých 10 kilometrů, zdálo se to jako nic. Předpokládaný čas cesty ze Stožce na Stožeckou kapli asi hodina a…
Trasu Zlatá Koruna – Kleť – Dívčí kámen projdete za 6 hodin a je dlouhá 23 kilometrů. Když započítáte svačiny a prohlídky zajímavých míst, zabere vám tento výlet celý den. A proč taky ne.. Když je hezky, můžete trávit venku čas od rána do večera. S uťapkanýma nohama a dobrým pocitem se vám bude spát…
Jeden týden pod Lužickými horami, v malém městečku Sloup v Čechách. Jeden týden napěchovaný každodenním překvapením v podobě nečekaných útvarů, jeskyní, průlezů a tajemných zákoutí. A kdo mi nevěří, ať tam běží. Vybrala jsem jen několik míst, která na mě nějak zapůsobila. Každý by si tam ale měl najít to své. Hrad vytesaný do skály…