(moje malá poezie o tom, že vzpomínky mají barvy, chutě a emoce)
Vůně té chvíle
mámivá, smělá.
Vzpomínky na něj, na ni,
na jednu duši, dvě těla.
Její vlasy
jako pomeranče se skořicí
Jeho ruce
jako boj v kleci s lvicí
Její oči
jako lžíce borůvek a džíny
Jeho hlas
jako večer a hluboké stíny
Její rty
jako krev vlčích máků
Jeho něha
jako let divokých ptáků
Vzpomínky na něj, na ni,
na dvě těla a jednu duši.
Mámivá, smělá,
nikdo ji nezadusí.
Pěkný… 😀
Krásné. A nesmírně milé.
,,Její rty
hezke … jen obcas je ta snaha o rym malinko kostrbata, co jit vice do volneho verse, ale s vetsim spadem (dynamikou) textu :))
Každé slovo tam má své místo. Správné místo. Tím jsem si jistá. .)
Velmi pěkné. Zařazeno do výběru. 🙂
Krásná přirovnání,moc se ti báseň povedla:-)