(moje malá poezie o dopadech každodenních realit)
Hořké objevy
v nahořklém dechu
s prázdnou skleničkou
hořce a beze spěchu.
Ledové pohledy
v ledovém tichu
a mezi ledy na dně
ledovou hrdou pýchu.
Třpytivé oči
v třpytivých krůpějích
jsou přemítáním o dně
a třpytivých nadějích.
Hluboké rány
v hluboké duši
za každý krok
hluboce zkusí.
Hloupé myšlenky
v hloupých sledech
palčivé, vezněné,
o hloupých lidech.
Raněná v nitru,
hořká a ledová,
hloupě tam sedí,
třpyt očí schovává.
Raněná světem
samotou, láskou,
topí se skleničkou
s ledovou cháskou.
10 thoughts on “Slečna u baru”
Chlast stále vládne světu, opravte mě zda li se pletu.
To je krásné, je to jako kdybych se v tom našla, to je Tvé dílo? Pokud ano, tak smekám, něco tak krásného bych nedokázala vytvořit. Bravo!
[2]: Moc děkuju. Je to mé, určitě bych sem nikdy nedala nic cizího .). Člověk to píše všechno do šuplíku a říká si, jestli to někdy někdo vůbec bude chtít číst. Když pak napíšeš něco takového, tak opravdu taju a tetelím se a stydím. 🙂
Krásná tvorba.. Jestli je to opravdu tvoje.. Tak já nevím.. Ale měla by jsi v tom pokračovat a mělo by se o tobě dozvědět více lidí! Myla by jsi úžasná autorka! Smekám!!
Krásné. Krutá realita. Tahle báseň je ale opravdu povedená. Máš na básnickou tvorbu opravdu nadání.
Nádherné.
Pekný článok 🙂 A mimochodom máš krásny blog 🙂
Moc pěkná, povedená báseň:)
Díky za zmínku na blogu, jsem ráda, že jsi mi dala možnost přečíst si něco tak krásného a ledově hlubokého.
tahle báseň mě moc zaujala, líbí se mi, jak volíš slova.