Neapolský dort – měkký a lehoučký

Schovává v sobě kakaovou část, vanilkovou část, růžový střed a lehoučký krém. Navíc je načechraně roztomilý. Je to velký dort, takže je ideální pro více lidí a korpus ani krém nejsou složité na přípravu. Základní recept mám z jednoho starého Gurmetu z roku 2017, něco jsem si ale zjednodušila nebo přidala.

Dort je ideální jako narozeninový. Pokud děláte holčičí variantu, tak je růžová s jahodovým džemem ideál. Pokud byste chtěli v klučičí barvě, můžete použít borůvkový nebo ostružinový a barvit střed třeba do modra nebo šeda. 🙂

Dort jsem pekla na formu o průměru 24 cm, v původním receptu doporučovali na 20 cm, volba je tedy na vás.

Budeme celkem tvořit dvě těsta na tři korpusy a jeden krém.

1. První těsto na korpus je v základu stejné. Jen jedno ochutíme vanilkou a jedno ovocem a obarvíme. Pokud máte dvě formy, můžete si základ těsta udělat najednou, a pak ho jen rozdělit. V tom případě, nezapomeňte sečíst suroviny na základ těsta. Vznikne nám tedy jeden vanilkový a jeden růžový korpus. Níže suroviny pro jistotu rozepíšu na každá zvlášť a pokud budete tvořit najednou, tak sečtěte.

2. Další těsto bude kakaové a suroviny postup na něj jsem sepsala zvlášť tady: Recept na kakaový korpus.

3. Nakonec si umícháme krém, který pak budeme zase rozdělovat a různě ochucovat.

Co je potřeba:

Vanilkový korpus

  • 180 g hladké mouky
  • 200 g cukru krystal
  • 2 lžičky prášku do pečiva
  • 1 lžička jedlé sody
  • 113 g změklého másla (v pokojové teplotě)
  • 125 ml plnotučného mléka
  • 4 bílky
  • vanilkový extrakt (já jsem navíc použila polovinu vydlabaného lusku a druhou půlku dala do vanilkové části krému)

Růžový korpus

  • 180 g hladké mouky
  • 200 g cukru krystal
  • 2 lžičky prášku do pečiva
  • 1 lžička jedlé sody
  • 113 g změklého másla (v pokojové teplotě)
  • 125 ml plnotučného mléka
  • 4 bílky
  • 4 lžíce jahodového džemu
  • gelové barvivo (doporučuji Wilton Red)

Kakaový korpus: 

Nezapomeňte si nakoupit i na něj. Ingredience zase tady >>>

Dortový krém

  • 2x 500 g mascarpone
  • 500 g smetany ke šlehání
  • 100 g cukru moučka
  •  + 50 g holandského kakaa
  • + gelové barvivo
  • + vanilka

Jak na to

Korpusy

Vyšlehejte bílky do tuhého sněhu. Máslo vyšlehejte do světlé pěny a postupně do něj zašlehávejte cukr. Prosejte si mouku, sodu a prášek do pečiva. Do mírně teplého mléka přidejte vanilkový extrakt (lusk).  Zvolna přisypávejte sypkou směs k máslu a dolívejte mlékem, míchejte a střídavě dosypávejte a dolívejte dokud nebudete mít těsto. 

Pro vanilkový korpus můžete začít přidávat sníh, na růžový korpus v tuhle chvíli přidejte 4 lžíce džemu a barvivo a promíchejte.

Pak začněte přidávat po částech sníh. Jakmile vmícháte všechen sníh základy na kopus máte hotové a zbývá jen upéct.

Do papírem vyložené formy nalijte těsto a pečte na 180 stupňů. V receptu stálo 35-40 minut, než jsem měla těsto upečené a pevné já, trvalo mi to tedy 60-70 minut.

Teď přichází čas se vrhnout na třetí těsto a tím je kakaové. Jak jsem výše zmiňovala, postup najdete tady >> Kakaový korpus << a oproti předchozímu těstu je mnohem jednodušší, není ani třeba nic šlehat.

Krém a jeho variace

Nakonec si umíchejte krém.

Mascarpone vidličkou rozmačkejte a vymíchete. Postupně k němu přidávejte cukr. Pak ušlehejte smetanu do tuha a po částech přidávejte do mascarpone. 

Trochu krému v této podobě umístěte na podložku aby na ní korpus dobře držel. Pak na máznutí položte vychladlý kakaový korpus. Potřete ho krémem v základní podobě, položte růžový korpus, potřete vrstvou krému a nakonec položte vanilkový. Pomocí něčeho pravoúhlého doporučují zkontrolovat, že máte korpusy navršené v hezké rovině a dort se vám nenaklání na žádnou stranu. V Pise to sice bylo zajímavé, ale věřím, že u dortu byste takové umění neocenili. 🙂 

Celý dort potřete krémem, uhlaďte stěrkou a dejte do chladu. 

Zbytek krému si rozdělte na tři části: 

Do jedné jsem já přidala a zamíchala zbytek semínek z vanilkového lusku. Pokud nemáte klidně ho nechte čistý jak je.

Do druhé části jsem přidala trošku gelového barviva.

Do třetí jsem rozmíchala kakao.

Dejte si mističky s krémy do lednice a nachystejte si zdobičku nebo klidně jen pevný sáček s ustřiženým růžkem. Po ruce budete potřebovat příborový nůž s oblým koncem a odkládací talířek.

Jakmile máte nachystané pomůcky, vytáhněte dort a první krém z lednice a dejte se do zdobení. Vytvořte tři puntíky, a pak je nožem z poloviny jedním pohybem rozetřete. Vím, že to podle obrázku vypadá zdlouhavě, ale je to klidná a pohodová činnost a z celého procesu dortu mě bavila nejvíc. Takový mindfulness moment. Mě zbylo dost krému, a tak jsem pokračovala v rozmazávání i na vršku dortu, abych ho spotřebovala, ale kreativitě se meze nekladou, je to na vás. 🙂

Nazdobený dort nechte zachladit a natáhnout krém. Bude nadýchaný a měkkoučký. Hlavní plus tohohle dortu je, že na něm každý najde oblíbenou chuť a v kombinaci je to výborné. Zároveň to není žádný těžký máslový krém, dort je opravdu lehoučký.

Rychlé těstoviny s rajčatovou omáčkou a tuňákem

Je to neuvěřitelná rychlovka, na kterou máme ve spíži stále v záloze plechovku rajčat a tuňáka. Jakmile není čas nebo vůle něco vymýšlet a potřebujeme rychlý oběd nebo véču, tohle je záchrana v podobě teplého a skvělého jídla z několika málo surovin.

Co je potřeba

  • plechovka krájených rajčat
  • plechovka tuňáka ve vlastní šťávě
  • cibule
  • 2-3 stroužky česneku
  • těstoviny
  • pepř, sůl, oblíbené bylinky
  • olivový olej

Jak na to

Jako první dám do vroucí osolené vody vařit těstoviny. Pak se hned vrhnu na omáčku.

Cibuli nakrájím na jemno a na olivovém oleji nechám péct. Mezitím si nakrájím na drobné kostičky česnek a když už je cibulka měkká, přidám ho k ní na pánev. Míchám asi minutku a přiliju plechovku krájených rajčat. Ochutím solí, pepřem, přidám bylinky (tymián, oregano, co máte rádi).

Nechám chvilku probublat a úplně nakonec přidám tuňáka, ze kterého jsem předtím trochu slila šťávu. Nechám ho jen mírně prohřát.

Hotové těstoviny sliju, pokapu olivovým olejem, prohodím a dávám na talíř. Na to horkou rajčatovou směs s tuňákem a pokud mám, tak přidám něco čerstvého a zeleného na vrch (většinou mám v mrazáku alespoň pokrájené a ve skleničkách zamražené bylinky nebo petrželku – vřele doporučuji ). Na závěr celé zakápnu dobrým olivovým olejem a je to. Strašně rychlé, strašně dobré, strašně jednoduché.

Kakaový korpus na dort

Pekla jsem ho jako součást většího dortu o třech korpusech. Je ale o tolik jiný než jsem u korpusů zvyklá, že zaslouží samostatný recept. Není to takový ten klasický suchý kakaový piškot. Je to velmi vláčné a vlhké těsto, hodně tmavé a hutné. 

Chuťově je sám o sobě skvělý. Nechala jsem ho péct na horkovzduch a větráček mi ho nafoukal při vybíhání do jedné strany a tak jsem si ho musela seříznou na rovinku. Všechny odkrojky jsem ale snědla jen tak samotné. Opravdu výborné těsto. 🙂 Každopádně doporučuji péct bez větráčku, minimálně na počátku, aby jste měli korpus v rovince.

Co je potřeba:

  • 100 g hladké mouky
  • 180 g krystalového cukru
  • 50 g holandského kakaa
  • 1 lžička jedlé sody
  • 1 lžička prášku do pečiva
  • špetka soli
  • 50 ml oleje
  • 1 vejce 
  • 120 g podmáslí
  • 115 ml čerstvé kávy, trochu vychladlé

Jak na to:

Nejjednodušší recept na korpus. Smíchejte prosátou mouku, kakao, sodu, prášek do pečiva. Přidejte sukr a sůl. Sypké suroviny si promíchejte. V jiné misce si promíchejte podmáslí, olej a vejce a pak přimíchejte k sypkým surovinám. Nakonec přidejte kávu a promíchejte do hladka.

Bude se vám to zdát tekuté, ale není se čeho bát, tak to má být.

Vylijte do papírem vyložené formy a pečte na na 180 stupňů dokud nebude korpus pevný a špejle po vpichu bez drobečků.

Domácí sušenky – tvarohové a vláčné

Dělám je na Velikonoce ve tvarech zajíčků a oveček. Říkáme jim proto zaječí sušenky. Jdou ale samozřejmě vykrájet v jakýkoli tvar, ať už vánoční, valentýnský, haloweenský nebo nějaký neutrální. 🙂 Záleží na jen na vaší formičce. Jsou trochu nezvyklé tím, že jsou měkké a vláčné. Není to ten typ suchých a drobivých sušenek. Což je taky důvod, proč nám chutnají a vždycky velmi rychle zmizí.

Co je potřeba

  • 400 g hladké prosáté mouky
  • 75 g krystalového cukru s 1 vanilkovým cukrem
  • 1 a půl sáčku kypřicího prášku
  • 250 g měkkého tvarohu
  • 100 ml slunečnicového oleje
  • Trochu mléka, cca 40 ml
  • 1 vejce
  • + moučkový cukr na posypání hotových sušenek
  • + máslo na potření než je dáte do trouby

Jak na to

Mouku rozmíchejte s kypřicím práškem a krystalovým cukrem. Přidejte mokré přísady – tvaroh, vejce, olej a mléko. Vypracujte ručně hladké těsto. 

Pomoučete si plochu a vyválejte těsto na tlouštku mezi cca 0,5 – 1 cm. Vykrajujte tvary sušenek formičkou, opatrně podeberte a pokládejte na plech s pečícím papírem. Než dáte do trouby, potřete je rozpuštěným máslem. 

Pečte na 180°C dokud se nezačnou zabarvovat. Nechcete je mít tmavé. Mně to trvá cca 10-15 minut. Hned po upečení je sítkem a moučkovým cukrem, klidně vanilkovým, zasypte. Skladujte v uzavřené nádobě, aby se odležely a nevysychaly. 

Veselé Velikonoce! 

Pomalu tažený hovězí vývar

Vývar je základ nejen pro polévky, ale i omáčky nebo rizoto. Potřebujete ho často jen trochu a většinou se vám kvůli tomu nechce vařit celý hrnec. Znám to. Takže si ho vařím do zásoby. Část zbaštím v polévce nebo si jen tak vypiju z hrnečku a část si zamrazím po sklenicích na všechno tohle vaření. 

Udělat vývar není těžké. Vlastně je to tak lehký recept, že nevím, jestli tomu tak vůbec říkat. Chce to jen správné kousky masa a hodně zeleniny. Pak stačí mít trpělivost vyčkávat. Je to moje oblíbená činnost, protože vývar znamená, že naházíte suroviny hlava nehlava do hrnce, a pak ho necháte, aby to dělal za vás… jednou za čas se podíváte, jestli není potřeba dolít voda a tím vaše zapojení končí. Za mě ideální vaření. 🙂

Co je potřeba:

  • 2 hovězí kosti
  • 2 hovězí kosti na polévku s trochou masa
  • 2 mrkve
  • 2 petržele
  • polovina bulvy celeru (nebo celý malý)
  • palička česneku
  • 1 červená velká cibule
  • 1 klasická kuchyňská cibule
  • Bobkový list (dávám podle velikosti jak mi přijde pod ruku 3-4 lístky)
  • Černý kuličkový pepř (mamka to odpočítávala na deset, já tam hodím od oka)
  • Nové koření (mamka odpočítávala na 5, já to taky hážu jen od oka)

Myslím si, že dávám víc koření, než se někde píše. Jestli je to lepší nebo není, na to odpověď nemám. Ale vývar miluju a takhle od oka mi chutná vždycky. Nikdy jsem nepocítila, že by něčeho bylo moc nebo málo. 

Při výběru kostí je dobré jít k řezníkovi. Hovězí kosti totiž nemají jen tak někde a bez nich ten vývar není tak silný a dobrý. Myslete ale také na velikost hrnce. Pokud přinesete kostí více a zjistíte, že se vám to do hrnce nevejde (což se mi už párkrát také stalo 🙂 ), tak se dají prostě dát do mrazáku na příští vývar. 🙂 

Jak na to

Základem je se s tím vůbec nepytlit. Zeleninu jen omyju a okrájím jen nedobré části, kořeny a podobně. Mrkev ani petržel ani neškrábu, pokud jsou jakž takž ok. Česnek si přepůlím jako celou paličku, něco zůstane u sebe, něco se rozpadne. Je to v pohodě.

Cibuli překrojím na polovinu nebo třetiny, ale neloupu jí, jen pokud je něco od hlíny. Díky cibulovým slupkám bude mít vývar krásnou barvu a ani nemusíte kosti a maso nějak složitě předpékat v troubě. Nic takového není potřeba.

Všechno máte naházené v hrnci. Zalijte studenou vodou a dejte na malý plamen pomalu prohřívat. Od momentu, kdy uvidíte první bublinky varu klidně ještě stáhněte. Vývar by neměl intenzivně bublat… jen sem tam pustit nějakou bublinku, pomalu vrnět.

Takhle tiše předoucí ho nechte několik hodin. Jednou za hodinu nebo dvě ho zkontrolujte, dolijte vodou (můžete studenou) a nechte pokračovat. Za naprosté minimum považuji 5 hodin, ale lepší je nechat déle. Dávám mu 8 hodin a je skvělý. Někdy na něj zapomenu a táhnu ho i déle. Nevadí to ničemu. 🙂 

Z hotového vývaru si podběrkou postupně vysbírám kosti na obrání, pak kusy zeleniny. Nechám vykapat a maso obírám ještě za tepla. Vývar sliju přes cedník, většinou dvakrát. Pokud chcete dokonale čistý, můžete použít pláténko. Já se s tím tolik nepytlím, nepotřebuji nikdy vývar čistý jako jako sklo. 🙂

Pokud vývar necháte vychladnout, tak se na něm udělá tuková poklička. Já se na ní těším a nechávám jí celou. Pokud chcete ubrat, před zahřátím můžete sebrat kolik chcete a použít na něco dalšího. 

Zelenina z vývaru do polévky? 

Zeleninu z vývaru už dál nepoužívám. Po vykapání jde pryč. Pustila všechnu chuť i vitamíny. Pokud ale chci použít nějakou do polévky, vezmu čerstvou, pokrájím jí, na másle osmahnu, a pak přidám do polévky.

Pěna na vývaru – sbírat nebo ne?

Pěna se tvoří ze sražených bílkovin a pokud se vám ji nechce sbírat, tak nemusíte, časem se rozpustí a zmizí. 

Může vám to ale vývar trochu zakalit. Mám to půl na půl – někdy se kolem mihnu a řeknu si, že hele, mohla bych to sesbírat. Ale ten rozdíl není takový, že by mě to nějak extra nutilo. Na čirost vývaru pak existují různé fígle, jako zašlehání bílku, který pochytá všechny nečistoty a vývar bude zase krásně čistý. Já se přiznám, že ho mám často hezky čistý i když tu pěnu nesesbírám. #TerezaLenoch

Sůl do vývaru?

Zásadní je otázka soli. Často najdete, že se vývar nemá solit nebo naopak má. Záleží proč a na co ho děláte. Správná odpověď podle všeho neexistuje. 

Já ho většinou nesolím vůbec, i když je v něm maso (to si pak osolím než ho jím). Je to hlavně protože ho dělám do zásoby a nevím předem, do jakého pokrmu ho budu potřebovat. Dosoluji si ho tedy těsně před přípravou konkrétních jídel. 

Solím pouze vývar, který dělám na nějaké jídlo zároveň s přípravou vaření masa. Tam potřebuji osolené maso a solím tedy i vývar s takovým masem. To ale není tenhle případ.

Jak uskladnit vývar?

Upřímně, nemám tušení, jak tohle dělají ostatní a jestli to někdo praktikuje stejně jako já. Vývar si naberu ještě za tepla do zavařovaček. Menších, větších, abych mohla pak brát podle receptů. Vždy plním tak, aby zůstalo dost místa od víčka. Sklenice stavím na stojato bez utažení do mrazáku a po zmrznutí je teprve dovírám. 

Zatím se mi nikdy nestalo, že by mi nějaká praskla, ale místem ve sklenici i volným víčkem se případnému prasknutí snažím předejít. Sklenice vždy ukládejte popsané – jaký vývar, měsíc a rok a pokud jste ho solili, napište si to na něj také. Pokud nejste na štítky, obyčejná lihová fixka funguje taky a pak jde houbičkou zase dolů. 🙂

Aby vývar nezkysnul

Pokud chcete vývar spotřebovat v dalších dnech, tak dejte hned zachladit. Vydrží pár dní. V teple vám ale může zkysnout. Takže nechat ho za teplého letního večera nechat stát na lince není dobrý nápad. Dávám do komory na studenou dlažbu a pak do lednice. Pokud nemáte chladnou komoru, vývar jste uvařili večer, chcete jít rychle spát a on je úplně horký, tak ho postavte do dřezu se studenou vodou, a pak ho teprve dejte před spaním do lednice.

Nezbývá než…

Inspirace co uvařit z vývaru

Kromě klasických vývarů s nudličkami nebo knedlíčky, se hodí na základy krémových polévek: Květáková, dýňová, česnečka nebo třeba ředkvičková?

Silný vývar je nezbytný pro italské krémové parmezánové rizoto nebo třeba dokonalou koprovou omáčku, která se bez silného vývaru nedá pořádně udělat. 🙂

Chilli Con Carne

Velký hrnec, o kterém si myslíte, že vydrží na pár dní. Ale nevydrží. Je to poměrně žravá věc a oblíbená, protože uvařit hrnec čili je celkem jednoduchá a bezpracná záležitost.

Co je potřeba

  • 2 cibule
  • 2 červené papriky
  • 3-4 stroužky česneku
  • 500 g hovězího mletého masa
  • 500 ml vývaru
  • 2 plechovky krájených rajčat
  • rajčatový protlak (ta malá plechovka 80 g nebo dvě vrchovaté lžíce)
  • 2 plechovky tmavých fazolí
  • 1 plechovka kukuřice
  • majoránka, sůl, pepř
  • 1 chilli paprička (nebo víc, kolik snesete 🙂 )
  • lžíce sladké mleté papriky
  • lžíce římského kmínu
  • lžíce cukru
  • tmavá čokoláda
  • libovolně – koriandr na posypání

Jak na to

Cibuli nakrájejte na kostičky, papriku očistěte a také najkrájejte na malé kousky. Česnek pokrájete na drobno. 

Na v hrnci s olejem osmahněte cibuli do měkka. Mezi tím si vedle na pánvi si na troše oleje osmahněte maso do zlatova. Posolte, opepřete, posypte majoránkou. 

Do základu cibule hoťe pokrájenou papriku a po chvíli zasypte česnekem, mletou paprikou, římským kmínem a nadrobnou pokrájenou polovinou chilli papričky. Pak přidejte osmahnuté maso a promíchejte s kořením.

Přidejte rajčata, protlak a lžíci cukru. Promíchejte a přilijte vývar podle potřebné hustoty. Většinou přidám polovinu a pak dolévám průběžně, abych měla správnnou konzistenci po odvaření.

Celé to promíchejte, nechte pod pokličkou a na co nejmírnějším plameni si nechte klidně hodinku pracovat. Sem tam to zkontrolujte.

Na závěr přidejte obě plechovky s fazolemi a plechovku kukuřice. Promíchejte, nechte prohřát a ochutnejte jestli není potřeba dosolit a do pepřit. V tento moment přihoďte i pár kousků hořké čokolády.

Testujte pálivost. Jestli je to příjemně pikantní, tak je to akorát. Pokud ne, pokrájejte zbytek papričky a dochucujte, aby vám sedělo. Můžete nechat i méně ostré a pokrájené chilli servírovat tak, aby si posypal přidal kolik má chuť. Na vrch je také skvělé posypat trochou čerstvého koriandu pokud ho máte. Pokud ne, tak nevadí. 🙂

Jíme samotné nebo s chlebem. Hodí se třeba i rýže.

Další nápady na oběd? >>>

Malinový dort s krémem z mascarpone

To je jako vždycky… ani tu ten recept neměl být, ale přišlo mi na něj dokonce několik dotazů. Přitom je to variace věcí, které se tu již na blogu někde objevily. Nic nového. Klasický piškot, který já dělám pořád dokola a krém z mascarpone, který se dá dotvářet v mnoha obměnách. Dneska teda vypíšu zvlášť malinovou variantu, která je vděčná, lehoučká a příjemně sladká i kyselá zároveň. 🙂

Co je potřeba:

Na korpus

  • 5 vajec (oddělit)
  • 120 g moučkového cukru
  • 140 g hladké mouky
  • vanilkový cukr

Na krém

  • 1 mascarpone (250 g)
  • 1 smetana 33 %
  • moučkový cukr (podle chuti)

Na malinový rozvar

  • krabička malin (125 g)
  • cukr krystal
  • citronová šťáva

Dále je potřeba

Postup:

Jak na klasický piškotový korpus

Z bílků vyšleháme sníh. Až když je opravdu pevný, tak postupně zašleháme moučkový cukr.

Žloutky vyšleháme do pěny za postupného přikapávání pár lžic vroucí vody. Dělám to tak, že šlehám a sem tam cmrndnu trochu z varné konvice. Vznikne hustá žloutková pěna.

Mouku smíchám s vanilkovým cukrem, přidám k ní část sněhu a žloutkovou pěnu a opatrně vařečkou nebo stěrkou vmíchávám. Pak teprve po částech přidávám další a další část sněhu.

Jakmile je promícháno, tak naliju do dortové formy vyložené pečícím papírem a peču. Cca 180 °C a asi 30-35 minut. Zkouším špejlí, jakmile je bez drobečků, může to ven.

Na malinový rozvar

Dělám ho vlastně jako marmeládu. Maliny dám do rendlíčku, přidám skoro stejné množství vody a vrchovatou lžičku cukru. Zakapu citronovou šťávou a pomalu vařím asi deset minut. Trochu to zhoustne. Dám stranou vychladnout.

Na krém

Vyšlehám smetanu do tuhé šlehačky. Ale pozor, kdo moc šlehá, tak má máslo, 🙂 jakmile dělá pevné špičky, je čas skončit. Vedle v mističce si vidličkou důkladně rozmíchám mascarpone, které osladím moučkovým cukrem podle chuti. Pak k němu postupně přimíchávám šlehačku. To je celý základ krému.

Krém si rozdělím na menší a větší část. Jedna přijde dovnitř mezi korpusy, víc krému je třeba na potření z venku.

Jak to složit dohromady

Prořízlý korpus si potřu malinovým rozvarem (oba, na straně řezu). Zbytek rozvaru naliju na krém, který přijde dovnitř dortu. Nerozmíchávám, aby mi zůstala bílo červená struktura. Lehce potřu spodní část, nakladu maliny (nechávám si nějakou i na ozdobu na vrch) a zbytek krému dám na maliny. Přiklopím a teď už druhou várkou krému, čistou, bílou, potřu celý dort a pak dám zachladit.

Čokoláda na vrch

Rozehřeju si mléčnou čokoládu a nechám chvilku odpočinout, aby nebyla úplně horká, a pak ji celou naliju na vršek dortu a nožem opatrně rozetřu tak, aby sem tam přetekla i kapička dolů z dortu. Pokud bude čokoláda ještě dost teplá, malinko porozpustí polevu a trochu se s ní může nožem míchat a dělat takový reliéf jako je tu na fotce. A doprostřed si posadím pár zbylých malin.

A ještě samozřejmě… pokud chcete krájet tak, aby se čokoláda nelámala, stačí nůž namočit do horké vody, osušit, a pak celým ostřím pomalu projedete i tu křupavou čokoládu. Já mám ráda, jak to popraská, takže já se na to vrhám bez přípravy.

Stejný krém dělám i ve vanilkové verzi, třeba tady >>>

Míša řezy na plech

Nikdy se u nás tahle luxusní věc nedělala, ale jezdila jsem v létě a na víkendy k tetě do Lhoty a jestli měla něco výborný, tak právě tyhle řezy. Dělala jich celý plech a na vrch dávala čokoládovou polevu, která opravdu ztuhla a při krájení se lámala. Ty čokoládové střepy, které se daly ulomit a vzít do pusy i samotné, to bylo největší pokušení. Tenhle recept už nevím, jestli mám od tety nebo jsem ho někde našla, ale je mnou už léty ověřený a vychytaný. Navíc je bez vážení, takže rychlovka.

Co je potřeba

Na těsto:

  • 6 vajec (oddělit)
  • 2 lžíce oleje
  • 6 lžic polohrubé mouky
  • 1 lžička prášku do pečiva
  • 3 lžíce kakaa
  • 6 lžic cukru

Na krém:

  • 1 kostka másla
  • rum
  • 500 měkkého tvarohu (2 vaničky)
  • 5 lžic cukru
  • čokoláda na polití

Jak na to:

Žloutky utřít s cukrem do pěny, přidat olej, kakao, mouku smíchanou s práškem do pečiva. Prošlehat v hladkou hmotu.

Vyšlehat bílky do tuhého sněhu a po malých částech postupně vmíchat do těsta.

Vliju do formy vyložené pečícím papírem. Peču dokud není vyběhlé, špejle po vpichu musí zůstat bez drobečků. Nátěrku je dobré na to dávat až po vychladnutí – ideálně nechat kolem pečící papír, aby rovnou držel i krém, který tam později přijde.

Na krém je potřeba máslo úplně změklé – ideálně nakrájet na malé kostičky a nechat třeba hodinku v pokojové teplotě. Pak ho prošlehat, a pak teprve k němu přidat cukr, tvaroh a rum a vymíchat do hladka.

Celé rozetřít na vychladlý korpus a nechat zachladit, aby to ztuhlo. Teprve potom polévat čokoládou. 

Na vršek je nejlepší udělat klasickou čokoládovou polevu z čoko čoček, případně s trochou másla nebo tuku rozpustit čokoládu na vaření a tím to polít/rozetřít. Po zachladnutí bude křupavá. 🙂

Pokud vám dělá starost, jak ukrojit křupavou čokoládu, tak nuž opláchněte horkou vodou, osušte a krájejte. Já to dělám i tak, že vroubkovaným nožem udělám v čokoládě rýhu a při krájení mi to pak v takovém místě praskne.

Míša dort

To výše je verze je na plech, na malou formu (já dělám do dortové 24 cm) je to celé děleno dvěma, tedy:

Na těsto:

  • 3 vejce (oddělit)
  • 1 lžíce oleje
  • 3 lžic polohrubé mouky
  • 1/2 lžičky prášku do pečiva
  • 1,5 lžíce kakaa
  • 3 lžíce cukru

Na krém:

  • 1/2 kostky másla (125 g)
  • rum
  • 250 g měkkého tvarohu (1 vanička)
  • 2,5 lžíce cukru

Tip

Já do krému nedávám jen rum, ale svůj vanilkový extrakt, který je napůl vodka a po jedné čvrtině rum a jedné amaretto a v tom jsou naložené vanilkové lusky. Toho stačí přidat pár kapek a celé to pak úplně opojně voní. 🙂

Buchta z čokolády Margot bez vážení

Je to jedna z nejčastějších buchet na plech, který mamka dělala, když jsem byla malá. Vždycky jsem chtěla pomáhat, a tak mi dala míchat polevu a já jí vždycky ulízla, protože vypadala tak lákavě, voněla a potom jsem krčila pusu, že je to hořký. Dohromady s tou buchtou je ale perfektní. 🙂 Tenhle recept, který jsem ochutnala poprvé asi tak 25 let zpátky, ani nevím, odkud mamka má, ale skvělé je, že je bez vážení, takže rychlovka.

Co je potřeba na klasický velký plech

  • 2 hrnky polohrubé mouky
  • 1 hrnek cukru krystal
  • vanilkový cukr
  • prášek do pečiva
  • čokoláda Margot na hrubo nastrouhaná
  • 3 vejce (= 2 žloutky, 3 bílky a viz níž 1 žloutek do polevy)
  • 1 smetana ke šlehání
  • 1 lžíce oleje
  • 4 lžíce mléka

na polevu ještě

  • 100 g másla (stačí odkrojit podle čárek na obalu )
  • 3 lžíce kakaa
  • 4 lžíce rumu
  • 1 žloutek
  • strouhaný kokos

Jak na to

Smíchejte nejprve sypké suroviny a potom přidejte mokré, vymíchejte do hladkého těsta. Na vymazaný a vysypaný plech (máslo a hrubá mouka) nalijte těstou a dejte do středně vyhřáté trouby a pečte 20-30 minut.

Na polevu vidličkou rozetřete změklé máslo s kakaem, předejte žloutek a rum a vymíchejte v hladkou a krémovou hmotu.

Krém NIKDY nenatírejte na buchtu hned po vytažení z trouby. Je v něm žloutek a tak by se vám to zdrclo. Musíte počkat až bude ještě trochu vlažná, aby to hezky nasála, ale už ne horká, aby vám to žloutek mohl zhatit. Rovnoměrně natřete na celou plochu a pak posypte kokosem.  

Věděli jste, že Margot existuje od roku 1944?

Základní italské rizoto s parmezánem

U nás doma se rizoto dělalo vždycky po česku, tedy rýže, smíchaná se spoustou další věcí. Taková ta sypká klasika. Potřeba je říci, že já nezavrhuji ani jednu z variant, což ani nejde, protože každé je úplně jiné jídlo. Pokud jste nikdy tu italskou verzi nezkusili, doporučuji to. Je to snadná věc, kterou dělám, když není co na zub a potřebuju něco rychlého. Parmezán mám doma totiž vždycky a vývar v mrazáku taky. Do 30 minut budete mít hotovo. 

Co je potřeba:

  • 1 cibule
  • 320 g rýže (arborio nebo carnaroli)
  • 200 ml bílého vína
  • vývar (700 ml – 1 l )
  • 4 lžíce nastrouhaného parmezánu + něco navíc na talíř
  • máslo
  • olivový olej
  • sůl
  • vejce podle počt porcí
  • (ocet)

Jak na to:

Cibulku si nakrájejte na jemno a zpěňtě ji na másle s kapkou olivového oleje.

Přisypte a osmahněte zlehka rýži. Zakapejte bílým vínem a po chvilce zalijte horkým vývarem. Vždy jen trochu, tak sotva ponořit rýži, odvařit a tak stále, dokud rýže nebude al dente.

Pak zasypejte parmezánem a přidejte kousek másla. Teprve teď osolte podle chuti.

Konzistence rizota je na vaší chuti, ale ideál je krémové a kašovité. Rýže ovšem nesmí být rozvařená, hustotu sami ovládáte množstvím vývaru.

Ztracené vejce si připravíte v hrci s vroucí vodou a trochou octa. Jakmile se voda vaří, stáhněte ji na nejnižší stupeň, aby už vodou neprodily velké bublinky a jen tak vrněla. Lžící vymíchejte vír, pak v klidu rozklepněte vejce doprostřed víru a nechte ho zatáhnout. Už do vody nesahejte a nechte minimálně tři minuty stát. Pokud máte větší vejce, čas posouvejte o půl minuty. Po ulynutí času vezměte naběračku s dírkama a vajíčko opatrně vylovte, položte na připravenou papírovou utěrku a osušte ho.

Na hluboký talíř nebo misku naberte rizoto, doprostřed položte ztracené vejce a lehoučce ho nařízněte. Mírně posolte, opepřete a posypte parmezánem. Já si pro vůni přidávám čerstvé lístky tymiánu, ale nic víc není potřeba. 🙂 

Tipy?

Vývar. Čím lepší vývar, tím lepší rizoto. Dodá tomu plnost. Používám svůj vlastní, většinou hovězí, dlouho tažený. Mrazím si ho do klasických zavařovaček a jedna mi akorát vyjde na rizoto pro dva. Pokud vám dojde vývar a nemáte víc, dá se na konci použít i trochu horké vody.

Rýže. Tohle rizoto neuděláte bez správných zrnek. Malá a kulatá zrnka arborio a carnaroli obsahují spousta škrobu. Díky tomu je rizoto pak tak krémové. Toho s dlouhozrnou rýží nedosáhnete. 

Sůl. Nesmí přijít na začátku, protože parmazán je slaný a dokud ho tam nedáte, tak nevíte kolik je třeba “dosolit”.

Vejce. Abyste vyrobili ztracená, pořebujete vejce čerstvá, abyste měli povrch hladký a nedělalo vám to neplechu. Ale, s trochou octa ve vodě byste to měli zvládnout i tak.

Tohle rizoto je úplný základ a já ho mám samozřejmě nejradši. Dá se ale přidávat hovězí maso, houby, hrášek, cokoli máte rádi… základ bude ale stejný. 

Ne vždy mám rizoto bílé. Občas, když nemám po ruce bílou cibuli nebo víno, použiju červené. Na krásu to není, ale výborné je to i tak. .) 

Žampionové rizoto – varianta

Pokud budete dělat další varianty rizota, základ je výše popsaný. Jako příklad dávám houby. V tomto případě čerstvé žampiony.

Ty si pokrájejte, osmahnetě pozvolna do zlatohnědé barvy. Na pánvičce s nimi můžete mít celý stroužek česneku, jen nakřápnutý pro ovonění a snítku rozmarýnu. Hotové houby přidejte v moment, kdy se do rizota přidává parmezán. A je to. V jednoduchosti. 🙂

U takové varianty nedávám navrch ztracené vejce, ale opečené žampiony, které jsem si nechala stranou.

Linecké cukroví

Tohle základní cukroví jsem celá ta léta nepřidala a přitom patří do nejdůležitějšího základu a žádné Vánoce se bez něj neobejdou. Tak to pojďme napravit. Recept je podle mojí babičky a děláme ho tak asi v rodině všichni. Není na tom co vymýšlet. 🙂

Co je potřeba:

  • 170 g moučkového cukru
  • 380 g hladké mouky
  • 250 g změklého másla
  • 1 vejce
  • 1 žloutek
  • vanilka (lusk, extrakt, vanilkový cukr,…)

Jak na to:

Smíchejte mouku, cukr a vanilku, máslo, vejce a žloutek. Vypracujte ručně hladké těsto, zabalte do folie nebo voskovaného papíru a nechte v lednici odležet, aby se dobře vykrajovalo. Bude stačit i půl hodinka.

Těsto si rozválejte na výšku 3mm a vykrájejte tvary vždy po párech, aby vám vyšlo na slepení.

Na pečícím papíru peču na 180 C přibližně 12 minut – do růžovění. Co nechám moc dlouho, tak pak při promazávání schovám. 🙂

Tipy

Vanilkový cukr. Je naprosto zásadní pro linecké cukroví. Pokud pokud vám nejede vanilínová náhražka nebo koupený cukr a extrakt, udělejte si vlastní.  Recept na domácí vanilkový cukr a extrakt >>>

Zdobení. Někdy je dělám jenom pocukrované, ale pokud je nějaký rok, kdy je vytáhnu z trouby moc tmavé a nebylo by to hezké, máčím vršky v čokoládě a sypu cukrovýma vločkama, hvězdičkama, zlatým a stříbrným zdobením… vypadá to pak krásně a nikdo nepozná, že jste je upekli jinak než do růžova.

Jemný velikonoční beránek

Moc mi nejede biskupský beránek, který se často peče a kupuje. Nemám ráda, když je beránek tvrdý a lámavý, nesedí mi v něm kandované ovoce. Mým favoritem je jemný piškotový beránek, který je lehoučký a můžete ho sníst k snídani půlku a ani nebudete vědět jak. Toho mám nejraději a peču ho tak už překvapivě víc jak deset let.

Forma na beránka – keramická, kovová nebo silikonová?

S beránkem je jedna taková potíž. Aby byl fakt pěkný, je potřeba vybrat dobře už formu. Zkusila jsem leccos, ale nejlepší fotma, kterou mám, je malá a tak dělám prostě beránky malé, ale dva. Pokud máte plynovou starou troubu jako já, zapomeňte na silikon a stejně tak nejrůznější kovy.

Kouzlo mé formy je, že je keramická a to má hned několik výhod. Skvěle vede teplo, úplně jinak než ostatní formy. Pečete o chvíli déle, ale forma peče sama rovnoměrně. Nemáte z jedné strany upečeno a z druhé beránka bílého. Keramika natáhne teplo a to pak postupně uvolňuje. Z keramické glazované formy jde také beránek vyklopit jedna báseň. Ušetříte si hodně nervů.

Pokud už máte vybranou formu ze skvělého materiálu a s krásným tvarem zvířete, můžeme se do toho dát.

Suroviny:

A.

Pokud je vaše forma veliká cca 27 cm:

5 bílků
180 g másla
240 g cukru
1 vanilkový cukr
5 žloutků
260 ml vlažného mléka
350 g polohrubé mouky
1 kypřící prášek do pečiva

B.

Pokud je vaše forma asi 20 cm

(já mám pidi formu a z tohohle množství dělám dva malé):

3 bílky
120 g másla
150 g cukru
1 vanilkový cukr
3 žloutky
170 ml mléka
230 g polohrubé mouky
10 g kypřícího prášku

Jak na to, aby to bylo dobré:

Postup

Suroviny si vyndejte hodinu před pečením z lednice, aby vše fungovalo.

1. Z bílku ušlehejte pevný sníh.

2. Změklé máslo, cukr a vanilkový cukr vyšlehejte ručním šlehačem do pěny a po jednom zašlehávejte žloutky. Přidávejte mléko, asi polovinu mouky smíchané s kypřícím práškem.

3. Po částech, už bez šlehání, přidávejte sníh a postupně ho zaparacujte všechen, nakonec přidejte a dobře vmíchejte zbytek mouky.

4. Základ úspěchu je dobře vymazat formu na beránka. Vymazávám ji máslem a vysypávám hrubou moukou. Těsto nalejte do formy asi do dvou třetin, protože těsto během pečení vyběhne. Přiklopte druhou polovinou beránka.

5. Vkládejte do vyhřáté trouby na 190 stupňů. Peče se přibližně 45 minut.

Po upečení odklopte víko a nechte malinko odpočinout. Pak ho vyklopte. Pokud by přece jen nešel, pomáhá položit na formu mńamočenou a vyždímanou utěrku. 

Hotového beránka polévám dobrou čokoládou. Používám hořkou 75 %. Rozpustím jí, beránka posadím na pečící papír a podložím špejlema, aby se nepřilepil. Pak lžící důkladně polévám. Když čokoláda napůl ztuhne, tak z cukrových kuliček udělám očička a z cukrových srdíček přilepím čumáček. 

Veselé Velikonoce.

Struktura piškotového beránka na zakrojení

Velikonoce se neobejdou bez kynutého mazance >>>

Mazanec

Aby byl opravdu nadýchaný, těsto se musí hnětat dlouho a nesmíte ho přepéct. Nějak se mi léta dělo, že kynul nějak moc, tlačil se do všech stran, hodně a nehezky praskal a trouba mu byla malá… Ale je to všechno o času. Prostě ho nechte kynout dlouho a několikrát, myslete na to, jak těsto pracuje a funguje. Pak to bude všechno jak má být. 🙂

Tedy, co je potřeba? 

Suroviny:

250 g hladké mouky
60 g krystalového cukru
špetka soli
50 g rozměklého másla
1 lžíce sádla
20 g droždí
2 vejce (1 do těsta, jedno na potření)
125 ml vlažného mléka
rozinky namočené v rumu, vykapané
plátky mandlí na posypání

Jak na to, aby to bylo dobré?

Postup:

Jako první je potřeba zadělat kvásek. Droždí si nadrobte do mísy, posypte trochou cukru, zalijte trochou vlažného mléka (nesmí být horké, jinak zahubíte bakterie v kvásku) a přidejte 2- 3 lžíce mouky. Promíchejte a nechte asi půl hodiny na teplém místě vzejít. Jakmile se hladinka zvedne a objem nafoukne, můžete pokračovat.

Máslo utřete s cukrem do pěny, pak přidejte mouku, sůl, vejce a sádlo, a nakonec přidejte vzešlý kvásek a mléko. Propracujte v hladké těsto. Ideální je nechat pracovat hnětací háčky robotu minimálně deset minut. Pokud se těsto hodně lepí, přisypte mouku. Vypracované lehce těsto pomoučete, zakryjte utěrkou a na teplém místě nechte kynout 1 – 2 hodiny. Ideální e v průběhu kynutí ještě jednou těsto propracovat.

Do vykynutého těsta zapracujte důkladně odkapané rozinky (já je vždy i trochu osuším). Vytvarujte bochánek a nechte v teple další půl hodinu odpočívat a kynout. Pokud to neuděláte, rozjede se vám při pečení a roztrhají ho velké praskliny. Pak teprve bochník potřete rozšlehaným vejcem, posypte mandlemi a uprostřed bochníku nařízněte opravdu ostrým nožem křížek. Nejde tu jen o symbol utrpení, ale také by to mělo pomoct, aby se mazanec v troubě nerozjel. Takhle mazanec šoupněte do dobře vyhřáté trouby. 

Je ideální ho dělat jako vyšší bochník, protože těžké těsto se při pečení trochu pohne do strany. Bochník tedy není dobré vkládat široce formovaný, hodně by se zplacatěl. Na druhou stranu, trochu rustikálna mazanci sluší, tak se nebojte zkoušet a hledat ten správný tvar.

Vkládejte ho do trouby na vyšší teplotu a po krátkém zapečení teplotu uberte a dopékejte na čistou špejli po vpichu. Pokud už má dobrou barvu a stále potřebuje střed dopéct, přikryjte ho pečícím papírem potřeným máslem.

Dobře upečený mazanec by měl mít hnědou leskolou kůrku a sladkou střídku měkkou a nadýchanou. 🙂 

Mazanec – struktura po nakrojení
Velikonoční mazanec

K Velikonocům patří i beránek, jemný, piškotový. >>>

Další velikonoční recepty >>>

Koprovka s hovězím a ztraceným vejcem

Omáčka, kterou jsem nikdy moc nemusela, patřila k těm obyčejným věcem, které v životě míjíte, protože jste je nikdy nejedli tak, jak opravdu mají chutnat. Naštěstí jsem jí v dospělosti ochutnala opravdovou, ze silného vývaru, bez rozkvedlané mouky a bez naředění mlékem… a teď? Teď jí miluju. 🙂

Co je potřeba

  • hovězí plec (nechte si poradit u řezníka, bude vědět nejlíp)
  • vývar (na něj případně další ingredience viz postup)
  • máslo (cca 50 g)
  • hladká mouka
  • ocet
  • cukr
  • sůl
  • smetana
  • čerstvý kopr
  • vejce (podle počtu porcí)
  • příloha – brambory nebo kynuté knedlíky

Postup – jak to chronologicky zvládnout nejlépe

Maso a vývar

Pokud nechcete trávit v kuchyni celý den, je nejlepší si maso a vývar připravit den předem.

Maso připravte buď v papiňáku nebo klasicky dlouho tažené v hrnci klasickém. 

Maso vložte do hrnce, osolte a zalijte vodou. Vařte zvolna do úplného změknutí. Musí být po celou dobu ponořené, takže si hlídejte a v případě potřeby dolijte vodou. Po 4 hodinách už by se mělo nádherně rozpadat. Vyjměte ho a nechte vychladnout. Zakryté nechte čekat na přípravu omáčky. 🙂 

Jak je to s vývarem? Čím lepší a silnější vývar na omáčku použijete, tím bude omáčka lepší. Máte tedy dvě možnosti. Použít vývar z masa, které jste vařili nebo použít z minulosti nebo souběžně připravený dlouho tažený, silný hovězí vývar, klasicky s kořením a kořenovou zeleninou. Ten je dobré táhnout 6-8 hodin a použít do něj nejen odřezky masa, ale i kosti. Bude silnější, tučnější a chuť omáčky budem mnohem výraznější. Jednou za čas takový vývar připravím a do zavařovacích sklenic nachystám do mrazáku. Pokud to děláte také, přesně takový v tenhle moment můžete vytáhnout. Pokud nemáte a nechce se vám dělat ještě s jedním hrncem, použijte alespoň slabší vývar z čistého masa, který vám zůstal po uvaření masa do koprovky.

Brambory

Knedlíky jsou samostatná kapitola a pokud je budete dělat, tak s velkým předstihem musíte zadělat a nechat vykynout těsto. Počítejte se 4 hodinovým předstihem, abyste je stíhali tak akorát k omáčce.

Pokud se vám nechce, koprovka je dokonalá i s bramborem. A ty stačí chystat těsně před tím, než začnete s přípravami omáčky.

Celé oškrábané brambory dejte do hrnce, zalijte horkou vodou, osolte a vařte do úplného změknutí. To zkontrolujte vpichem vidličkou. Po uvaření slijte vodu a místo toho je polijte máslem a nechte zakryté stranou čekat na finiš. .)

Koprová omáčka

I kdybyste koprovku nedělali s masem, ale jen s vejcem, omáčku připravíte vždy stejně. Na základu máslové jíšky a vývaru.

Ve vedlejším hrnci si zahřejte vývar, abyste ho měli při ruce. V novém hrnci rozpusťte máslo, zasypte cca třemi velkými lžícemi mouky a rozmíchejte spirálkovitou metličkou a restujte, aby stále zůstalo světlé. Pak vlijte naběračku vývaru a rozmíchejte zase metličkou dohladka a takhle pořád dokola, dokud nebudete mít hustý krémový základ omáčky v dostatečném množství. Nechte 20 minut na mírný stupeň probublávat. Občas promíchejte a zkontrolujte, že se omáčka nechytá. Po provaření základu začnete ochucovat a dělejte to po troškách. Začněte lžící octa a cukru a trochou soli, rozmíchejte a ochutnávejte a laďte chuť. Jakmile budete spokojeni, nalijte do omáčky celou smetanu, promíchejte a nechte dalších 5 minut provařit. Úplně nakonec stáhněte z plotny a přidejte na drobno nasekanou nať kopru (nechte si i maličko stranou na ozdobu). Omáčka je hotová.

Pokud máte přichystané nakrájené maso, můžete ho ohřát v napařovátku nebo ho šoupnout do horké omáčky, aby se prohřálo v ní. 

Samotná omáčka je nakonec velmi snadná, má ale své záludnosti. 

Co dělat, když dáte do koprovky moc octa a je kyselá?

Pokud to přeženete s octem, dá se to zachránit. Vyvažujte cukrem a solí, můžete dojemnit plnotučným mlékem. Případně ještě dolít trochu vývaru. Pokud plašíte ještě v momentě před dolitím smetany do omáčky, vydržte a nechte trochu provařit, ocet varem ztratí trochu palčivosti.

Co dělat, když je omáčka moc řídká?

Stalo se mi a vyřešila jsem novou jíškou vedle v menším hrnci. Znovu jsem rozdělala máslo a orestovala s moukou, vymíchala do hladka a dolila trochou vývaru. Dále jsem ale místo vývaru přidávala a vymíchávala s několika postupně přidávanými naběračkami omáčky. Nechala provařit a pak pečlivě vmíchala do zbytku hotové omáčky. Pokud to budete dělat stejně, opravdu nezapomeňte novou jíšku dobře provařit, abyste nedostali do jídla chuť mouky. 

Ztracené vejce

Nádhera koprovky je v kombinaci s vajíčkem. Často se podává s vejcem na tvrdo nebo na měkko, tedy když je bílek pevný a žloutek měkoučký a skoro tekutý.

Ale do koprovky je krásné použít i vejce ztracené. Připravíte ho v hrnci s vodou těstě před bodem varu – tedy vodou skoro vroucí, kde ale nebublají ty velké bubliny, ty by vám vejce roztrhaly. Také potřebujete vejce opravdu čerstvá, aby se dobře zatáhla a nerozpadla se ve vodě.

Pokud máte strach, že se nepovedou, dejte do hrnce s vodou, trochu octa, usnadní to zatažení bílku. Lžící udělejte ve vodě vír a doprostřed něj rozklepněte vejce. Teplotu stáhněte a nechchte vejce stočit a stát tři minuty. Pak jej vyjměte děrovanou podběračkou a osušte papírovou utěrkou, abyste vejce nevložili do jídla mokré. Vložte ho na nachystaný talíř s koprovkou a těsně před podáváním nařízněte, aby byl vidět tekutý žloutek. Nezapomeňte ho trošku osolit.

Snad jsem někoho nevystrašila detailním popisem, je to opravdu jednoduché a přitom dokonalé. A takhle by vás nemělo zaskočit vůbec nic. Leda to, jak rychle to pak zmizí.  

Vanilkový cukr a vanilkový extrakt

Čím dál víc se mluví o tom, jak si tyhle věci udělat doma a nekupovat umělé nebo drahé varianty v obchodě. Snadné to je obojí, ale jsou tu i záludnosti, o kterých v receptech často nepíší.

Vanilkový extrakt

Je je hrozně jednoduchá věc. Já na něj mám trochu vylepšený recept. Kromě vanilky totiž voní po mandlích.

Potřebujete:

  • vodku
  • rum
  • amaretto
  • 3 vanilkové lusky

Skleněnou lahvičku (já používám 500 ml, pokud si zouváte, že nemáte do čeho, poslouží i menší zavařovačka, jako dárek někdy dělám i miniskeničky)

Poměr:

Polovinu lahve naplním vodkou a druhou polovinu rozdělím mezi rum a amaretto. Amareto je mandlový likér a celé to krásně provoní hned. To důležité je ale vanilkový lusk. Měl by být čerstvý. Celý ho podlélně rozřízněte a přidejte do lahve. To je celé. Nechte stát někde v pokojové teplotě, aby se vanilka rychleji uležela. V chladu to půjde pomaleji. 

Přidávám po troškách do koláčů, korpusů, krémů a právě do cukroví. 

Záludnost v tomto receptu se skrývá v časovém předstihu. Aby to fungovalo, měly vy se kusky dlouhou louhovat. V pokojové teplotě alespoň měsíc. Láhev můžete dolévat, ale chce to pak po čase přidat zase čerstvé lusky.

Domáci vanilkový cukr / moučkový i pískový

Tady se snad ani nedá říct, že by šlo o recept, jak je to jednoduché.

Potřebujete

  • Cukr krupice
  • Vanilkový lusk

– poměr záleží na tom, jak intenzivní cukr byste rádi, podle mě 300 g cukru je tak akorát na jeden lusk

varianta A

Pokud jde o vanilkové rohlíčky, připomenu, že tam se vám bude hodit domácí moučkový vanilkový cukr. Ale! Ačkoli vám bude tisíc receptů na různých webech slibovat jednoduchost, rovnou varuji, že to není taková psina. Udělat doma vanilkový moučkový cukr není snadné, pokud nemáte opravdu hodně výkonný mixér. Obyčejný na tom utavíte. Na jemném prášku můžete zničit součástky a na většině strojů se k jemnému prášku ani nepropracujete. Recept samozřejmě snadný je, prostě krystalový cukr umixujete s vanilkovými lusky do hladka, to je celé. Ale jde o výkon. Tak na to pozor. 🙂 Pokud potřebujete jen trochu a máte moždíř, je tu i takhle varianta, ale na velké zásoby to asi není.

Varianta B

Existuje i snazší varianta, pokud nechcete mixovat, jen vyžaduje čekání a není tak intenzivní. Do nádoby s cukrem vložte několik podélně rozkrojených čerstvých lusků a nechte pár měsíců uležet. Sem tam promíchejte.

Měkké perníčky

Než jsem na tuhle záhadu přišla, musela jsem si projít sérií let, kdy jsem perníčky mohla nechat před plánovaným pozřením leda tak hodinu namočené nebo jsem s nima mohla lehkým hodem klidně vysklít okno. Nic jiného se nedalo dělat. Byly totiž jako kámen. A to i v případě, že se po upečení tvářily měkce. Jenže ztvrdly potom. Ať už byly tvrdé hned nebo později, nepotěšilo mě to nikdy. Kupodivu jsem odhalila, v čem je to tajemství. A protože nejsem hamoun, tak vám to řeknu taky.

Pokud chcete perníčky měkké hned a vláčné hodinu i 14 dní po vytažení z trouby, musíte přesně dodržet postup. Poměry tu totiž hrají zásadnější roli než tušíte. A ještě jedna věc. Musíte dodržet čas pečení. Také naprosto přesně. A to i přes to, že se vám to nebude zdát. Pokud je v receptu jedna lžíce medu, nedávejte nikdy dvě. Pokud se mají perníčky vykrajovat na výšku cca 0,5 cm a péct 8 minut na 180 stupňů, udělejte to tak. I když se vám budou zdát málo upečený. Věřte mi.

Problém perníčků je ten, že působí jako jednoduché vykrajované cukroví a člověka to svádí k improvizaci. Tadyhle dám víc koření, tady víc kakaa ať jsou tmavší, místo cukru přidám víc medu… nedělejte to. Neexperimentujte. Pokud dodržíte to, co tu píšu, tak budou měkké, vláčné, dobré a budete úspěšní.

Ingredience

(na jednu malou krabičku perníčků – vyjde mi na cca 30 vloček na obrázku)

  • 200 g hladké prosáté mouky
  • 70 g moučkového cukru
  • 25 g změklého másla
  • 1 vejce
  • 1 lžíce medu
  • malá plochá lžička jedlé sody
  • malá plochá lžička perníkového koření
  • velká lžíce hořkého kakaa
  • žloutek na potírání perníčků (na uvedené množství někdy až dva)

Postup

Smíchejte všechny suché přísady a teprve pak přidejte ostatní. Pečlivě vypracujte těsto, zabalte do folie a nechte zachladit.

Na pomoučené ploše pak znovu propracované těsto rozválejte a vykrajujte tvary. Ideální výška těsta je 0,5 cm a je lepší mít všechny stejně vysoké. Na to pomáhá položit kolem nějaké dvě destičky ve správné výšce a válet přes ně, abyste válečkem v koncích nezklouzli k tenčímu vyválení. 🙂 Jinak tlusté perníčky znamenají jinou dobu pečení podle tloušťky – a to fakt nechcete…

Protože při vykrajování několikrát zbytek těsta stlučete zpět do kuličky a budete znovu válet a tak dokola, dokud bude z čeho vykrajovat, může se vám stát, že těsto bude trochu vysychat. Na to stačí vzít tenký plátek másla a zapracovat ho do těsta. Bude znovu vláčné a bez prasklinek.

Připravené vykrájené perníčky postupně sázejte do trouby. Pečou se na 180, celkem 8 minut. Že jsou hotové poznáte tak, že se nafouknou. Ihned jak se na fouknou, jsou k vytažení. Nenechávejte je dopéct déle, i kdyby se vám zdálo, že to ještě není ono. Necháte-li je déle, budou tvrdé.

Ještě horké perníčky potírejte navrchu rozšlehaným žloutkem. Já tradičně každý rok přidávám červenou barvu. Když už, tak používejte kvalitní cukrářskou, doporučuji svou oblíbenou – vánočně červenou gelovou od Wilton, seženete ji ve speciálních cukrářských potřebách. Já ji pravidelně kupuju přes eshop u Malátků. 🙂 Perníčky pak vypadají ještě slavnostněji a kontrast s bílým zdobením je lepší.

Hned jak perníčky vytáhnete z trouby a potřete, tak je také stáhněte s papírem z plechu, aby víc nedocházely.

No a nakonec, i když je skladování v plechových krabičkách nádherné, doporučuji uzavřít vzduchotěsněji, abyste měli jistotu, že vám nebudou tvrdnout. 🙂  A to je celé.

I když – měla jsem celkem dlouho boje i s polevou na perníčky a vyzkoušela kde jaké babské rady. Výsledek je taky docela zajímavej. Takže pokud vás zajímá bílková poleva, recept jsem sepsala tady:

BÍLKOVÁ POLEVA NA PERNÍČKY >>>

 

 

Bílková poleva na perníčky – opravdu vychytaná

To byste nevěřili, jak snadno se dá podělat taková primitivní věc, jako je poleva na perníčky. Moc tekutá stéká, moc tvrdá nejde vytlačit, láme se a drolí, nedrží na perníčcích… Jo, ano, prošla jsem si tím. U nás doma se nikdy perníčky nedělaly, a tak recept na ty pravé a hned měkké jsem si musela léta objevovat (recept mimochodem tady >>). S polevou to nebylo jinak, žádná hodná babička mi neukázala jak na to.

Pročetla jsem na webech triliardu diskuzí a babských tipů. Zaručených. Žádnej mi nepomohl. Co mi pomohlo? Poctivost. Jak jinak. A technika.

Ingredience – potřebujete

  • bílek
  • moučkový cukr
  • citronovou šťávu

Postup – jak na to

Bílek nepoužiju úplně celý, protože pokud nevykrýváte velké plochy, zbytečně polevy zbývá. Odeberu si tedy cca polovinu bílku. Do něj přidám dvě – tři vrchovaté lžíce dvakrát prosátého moučkového cukru a zakapu citronovou šťávou.. jen pár kapek. A teď to hlavní. Vytáhnu šlehač, takový ten elektrický, metličkový a minimálně deset minut šlehám. Pak začnu postupně přidávat další cukr. Cukr přidávám pomalu a čekám na správnou konzistenci.

Poleva se bude táhnout, nebude se jí chtít kapat a bude působit nadýchlým dojmem. Bude hrozně lehká na to množství, jaké jí budete mít. Pokud uděláte stranou kapku, po chvilce zaschne. Hlavně ji šlehejte dostatečně dlouho. Deset minut šlehačem. Nestačí vidličkou zapracovat cukr a jen vytvořit hmotu. Cílem je udělat vlastně sníh, který bude držet jako podpěra pro cukr.

No a to je celé. Je to k naštvání, jak jednoduché to je a jak to kdysi umělo potrápit. 🙂

Ještě pár tipů..

* Na zdobení je fajn mít něco, co můžete zavřít. Já používám něco jako je tady – zdobičku v podobě tuby, která má zavírací špuntík.

* Je super mít po ruce třeba sklenici nebo hrnek, kam si zdobící sáček nebo zdobičku můžete odkládat na stojato 🙂

* Vždycky si někam bokem udělám úplně nakonec, třeba na ubrousek, tlustější čáru a na té si pak po chvilkách zkouším, jestli už je to dost zaschlé, měkké, gumové, tvrdé… abych mohla perníčky zaklidit.

* Je fajn mít po ruce ubrousek i jen tak, abyste si do něj průběžně mohli hrot otřít a měli tak linku vždy čistou

* Pokud perníček nebude potřený za horka žloutkem, poleva vám nebude dobře držet. Myslete na to i během zdobení částí, které jste třeba po pečení nanatřeli…

 

Nejlepší včelí úly (nebo také vosí hnízda)

Tohle je cukroví, jsem jako dítě nikdy nejedla a dlouhá léta jsem ho bojkotovala, protože mi u nikoho nejelo. No, jenže před pár roky mi šla u pohádek huba vandrem a protože na tácu nic jiného nebylo, strčila jsem do pusy tenhle úleček. Aha! Kde se to vzalo u nás doma, co to je, proč je to tak dobrý, okamžitě jsem rozjela pátrání.

Výsledek? Mamka dostala krabičku s cukrovím od jedné své babičkovské kamarádky a ta mi nejdříve jeden rok poslala těsto, abych si je uplácala taky a další rok mi poslala po mamce už rovnou celý recept. A bylo vymalováno. Stalo se z toho nejoblíbenější cukroví každoročního vánočního večírku a všichni je prostě zbožňují. Jak se říká, odříkaného největší krajíc, že…

Co je potřeba

Na těstíčko:

  • 200 g nastrouhaných piškotů
  • 120 g moučkového cukru
  • vanilkový cukr
  • 2 kávové lžičky kakaa
  • 100 g změklého másla
  • 3 polévkové lžíce rumu
  • 2 polévkové lžíce mléka

Na krém

  • 80 g změklého másla
  • 50 g moučkového cukru
  • 1 žloutek
  • 3 kávové lžičky rumu

 

Postup – co s tím tedy udělat

Piškoty nestrouhejte ručně, ale hoďte je do mixéru. Já jsem poměrně líná čekat na hladkou směs, takže v mých hnízdech najdete takový ty drobečky piškotů a ničemu to nevadí, tedy jemnost mletí je na vás.

Nahažte k tomu všechny ostatní suroviny a propracujte v těsto. To zabalte a dejte zachladit.

Přichází ten moment, kdy vytvarujete úl. Chladnější těsto bude pevnější a snáze se vám bude z formiček vyklápět. Měkké těsto bude ulpívat a nepůjde vyloupnout. Dělám to tak, že si nadělám z kousku těsta stejně velké kuličky a ty tlačím postupně do formičky vysypané moučkovým cukrem, aby šlo vyndavání snáze. Vařečkou, která má z nějakého důvodu na tohle ideální tvar vytlačuji ďolíčky a prázdné úlečky kladu prázdné na připravený tác.

Na krém musíte mít máslo hezky povolené, rozměklé. Pokud bude moc studené, budete v tom mít pucky a nebude to vůbec, ale vůbec pěkný ani dobrý, protože se to zkrátka nespojí dohromady. Empiricky ověřeno, že je lepší počkat a tuhle drobnost skutečně nemít na háku.

Změklé máslo s cukrem, žloutkem a rumem vyšlehejte šlehačem do hezkého nadýchaného krému. Pokud se obáváte konzistence, můžete rum zašlehávat postupně po kapkách. Pokud chcete mít krém hladký a chcete, aby se vám s ním ideálně pracovalo, měli byste přejít rovnou plnění. Pokud ho dáte do lednice ztuhnout a pak později na plnění necháte trochu povolit, už se s ním zdaleka nedělá tak dobře , pouští máslo a nemá tak krémovou konzistenci. I tak to občas dělám, a vždycky si to vyčítám, Takže doporučuji připravit prázdná hnízda a pak teprve dělat krém a rovnou plnit.

Jakou vybrat formičku?

Strašně záleží, jakou máte formičku. Existují dva druhy a každý má své pro a proti. Formičky, většinou ty špičaté, které se prodávají často i s vytlačovátkem na jamku, mají tu výhodu, že pak můžete prázdné úly pohodlně nastrkat do držáčku a plnit rychleji krémem.  Druhý typ je formička otevírací, tradičně s malou včeličkou. Ta má tu výhodu, že se z ní je snazší úl dostat neporušený ven, ale kdybyste si je chtěli nastrkat do držáčku, obtisk včeličky by se zničil a tak musíte vzít každé hnízdo do ruky a naplnit. Otevírací už se dnes dají ale koupit někde i ty špičaté a našla jsem dokonce i sněhuláčky a stromečky, což mi přijde celkem milé.

Sama dávám přednost otevíracím, nejsem moc trpělivý člověk a líbí se mi ta tradiční, protože mi ta včelička přijde roztomilá. Plnění dělám tak, že si vyskládám piškoty na tác, beru hnízda do ruky, zdobičkou ve druhé ruce naplním a hnízdo posadím rovnou na připravený piškot. Je to tedy nakonec rychlovka i bez držáčku. 🙂

Je to včelí úl nebo vosí hnízdo?

Klasický spor internetových diskuzí. Všichni se tak nějak kloní k tomu, že vosí hnízdo je špatně. Jak to vzniklo jsem nevypátrala. Někde jsem našla, že to špičaté je vosí hnízdo a to zaoblené včelí úl a cukroví se tak v názvu liší podle tvaru, ale to je celkem nesmysl.

Patrně někdo spíše dovodil, že zatím co včelí úl bývá hranatá boudička, vosí hnízdo má právě kulatý oblý tvar. Což je ovšem také chyba lávky. Správně je to skutečně včelí úl, jak napovídá tvar. Okamžitě ho poznáte, když se podíváte třeba na pohádku Jak se budí princezny.  Chasník Jakub tam včelky odváží přesně v takových slaměných úlech, aby se princezna nepíchla… 🙂 Tyto klasické úly se dělaly i ve tvarech připomínající druhou variantu cukroví – tu špičatější. Když ještě připomeneme, že náplň má zlatou barvu se sladkou chutí, což evokuje med, tak není pochyb o pravosti názvu cukroví.

Takže, to bychom měli jednu záhadu vyřešenou. Další záhadou už je jen to, jak dlouho vám jedna várka tohohle cukroví vydrží. Já se můžu vsadit, že do Vánoc to asi nebude. 🙂

 

Další vánoční cukroví

Laskonky – aneb jak se elegantně zbavit zbylých bílků

Nekřehčí vanilkové rohlíčky

Sněhové vločky

Kakaové rohlíčky

a další bude 🙂 …

Jednoduchý dort s kakaovým základem a lehkým krémem z mascarpone

No. Já vůbec neměla v plánu sem ten recept psát. Je to vlastně dost jednoduchý a říkala jsem si, co bych na tom asi tam mohla rozepisovat, že. Ale fakt je, že i když tuhle kombinaci občas dělám, tak se vždycky koukám do notýsku, jak že to vlastně bylo. Takže sepsat to, možná není úplně tak špatný nápad. 🙂

V první řadě je tu korpus. Kakaový, nadýchaný a bez vážení. Takže jedna dvě. Pár věcí se tam zkazit dá (ověřeno línou částí mého já), takže než suroviny bezhlavě naházíte do mísy a smícháte, raději čtěte dál…

Co je potřeba na těsto:

(množství na jednu vrstvu formy, pokud chcete korpus prořezávat, potřebujete vyšší a tedy násobte suroviny dvěma +  a totéž platí o krému – uvedené množství je na jednu nátěrku)

  • 3 vejce
  • 1 lžíce oleje
  • 3 lžíce polohrubé mouky
  • 1/2 lžičky prášku do pečiva
  • 2 lžíce kakao
  • 3 lžíce cukru

Co je potřeba na krém:

  • 1 kelímek mascarpone
  • 1 smetana ke šlehání (33%)
  • vanilka (vydlabaný lusk nebo co rádi používáte…)
  • Cukr jen tak maličko… funguje i troška medu

+ něco nahoru: borůvky, jahody, kousky čokolády… co máte rádi

Postup – aneb co s tím:

Začneme korpusem. Žloutky je potřeba vyšlehat s cukrem, pak pomaličku přikapávat teplý (ne horký!) olej (dělám ručním šlehačem).

Kakao, mouku a prášek do pečiva si smíchejte vedle a prosejte dohromady k vyšlehaným žloutkům.

Zašleháte sypké a vytvoří se hodně a hodně a hodně husté těsto… spíš taková táhlá kakaová pasta.

Do bílků přidejte špetku soli a pomalu je vyšlehávejte na nejnižší rychlost šlehače do tuha… musí to být pěkně a precizně, jinak vám to nebude držet těsto nadýchané.

Sníh postupně přidávejte ke kakaovému těsto, ale opravdu po kouskách. Nejprve tak lžíci dvě a stěrkou (ne metlou!) opatrně vmíchejte. Těsto bude s každou částí sněhu postupně povolovat svojí hustotu až bude jak peřinka.

Takovou vymíchanou směs už můžete nalít do formy (na pečící papír nebo vymazanou a vysypanou) a péct tak nějak středně dokud špejle po vpichu nebude čistá bez drobečků.

Na krém je potřeba do tuha vyšlehat šlehačku, pokud chcete docukřit, přidejte před šleháním.

Vedle v míse si rozmíchejte mascarpone s vanilkou. Pokud byste to kydli rovnou do našlehané smetany, máte po koncertu, takže opravdu dobře rozmíchat stranou.

Existuje hodně fíglů, jak krém dále upravovat – můžete do mascarpone přidat také rozmixované jahody, marmeládu, udělat žíhání hustou čokoládou, sirupem, dost dobrý je malinový krém i karamelová náplň do laskonek a nebo nechat základ takhle čistý.

Pak postupně lehce přimíchávejte (zase po částech) vyšlehanou tuhou šlehačku až se dostanete k nadýchanému krému. Ochutnejte a když ho budete chtít sníst, máte hotovo.

Na vychladlý korpus přijde krém. Měl by být dostatečně pevný na to, abyste ho buď vyhladili a on držel tvar nebo ho rustikálně načeřili. Bude maličko pouštět vodu, ale jen tak lehce. Z toho si hlavu nedělejte a dejte do chladu odpočinout. Korpus ji natáhne a pěkně zvlhne.

A to je celý. Není to žádná věda, vlastně je to celkem rychlovka. 🙂 Sama mám raději pudingové krémy, ale tenhle čas od času dělám. Všem kolem mě děsně chutná – rodinka, práce, kamarádi… a tak to zkuste taky. Třeba se to taky do vašich chutí trefí. Jestli máte rádi mascarpone, tak určitě. .)

Fotky:  nahoře fancy dort ku příležitosti narozenin s čistým krémem s mátou & dole obyčejný kousek jen tak doma místo koláče, kde je krém s vanilkou (a ukrojila jsem ihned aniž bych nechala uležet, proto krém, kvůli šlehačce pouští vodu. Když necháte odležet i třeba jen dvě hodiny, korpus ji nasaje, zvlhne a bude vláčný a krém perfektní.

Variace:

A pokud byste rádi malinovou variantu krému se světlým piškotem tak tady: Malinový dort s krémem z mascarpone >>>

Meruňkový koláč

Je velmi těžké najít ten pravý recept na jemný koláč. Mám na mysli takovou tu typicky českou buchtu s ovocem, bublaninu, která ale nebude mít to hrubé buchtové těsto, ale jemné a nadýchané. Najít recept mi trvalo docela dlouho. Několik jich bylo moc dobrých a já je občas upeču znovu, ale i tak jsem hledala ještě něco jiného, abych esa v ruce měla ve všech barvách. A našla jsem. Takže, tradá…. tady je.

Suroviny – co je potřeba:

  • 60 g změklého másla
  • 110 g moučkového cukru
  • 2 vejce = 2 žloutky a 2 bílky
  • 200 ml vlažného mléka
  • 250 g hladké mouky, prosáté
  • ½ kypřícího prášku do pečiva (7 g)
  • vanilka (lusk, olej, cukr, pasta – co jste zvyklí používat)
  • špetka soli
  • ovoce :), meruňky jsou skvělé, ale dá se použít cokoli

 Množství

Oproti normálnímu receptu uvádím množství surovin poloviční, záleží na velikosti plechu nebo formy. Já používám keramickou koláčovou formu 30 x 20 cm, která je jen 4 cm hluboká, uvedené množství je fajn na klasickou kulatou koláčovou formu (či dortovou). Počítám vždy s tím, že dám hodně ovoce a to mi těsto hodně vytlačí. Na takové ty staré klasické velké a hluboké plechy je várku potřeba dvojnásobit. 

Postup, jak to umíchat:

Změklé máslo utřu s cukrem a žloutky. Začínám vidličkou a později šlehám, aby hmota byla dokonalým spojeným krémem.

Přidám polovinu množtví mouky s kypřícím práškem a vlažné mléko, rozmíchám v těsto, postupně přisypávám další mouku.

Z bílků a soli vyšlehám dokonale tuhý sníh (dejte si záležet, abyste měli koláč opravdu nadýchaný.  .)

Sníh opatrně přimíchávám po částech do těsta (ne metličkou! a opravdu po částech a ne najednou) a když je vše spojené, tak vyliju na vymazaný a vysypaný plech.

Půlky ovoce kladu po zkušenostech už vždy řezem nahoru, aby slupka udržela šťávu a nerozmáčela zbytečně těsto. Pokud máte třeba zavařené meruňky, nechte je vykapat.

Peču ve středně vyhřáté troubě, dokud nemá pěknou barvu a špejle po vpichu do těsta není čistá.

Někdy koláč ještě sypu drobenkou nebo mandlemi (i obojím). Když se mandle v troubě vypečou, jsou krásně křupavé. Hotový a vystydlý ho popráším moučkovým cukrem. Pokud byste rádi koláč baštili třeba druhý den, necukrujte ho, jinak vám ho cukr „pomokří“. Počkejte s popraškem na podávání. 🙂

Zrovna včera jsem ho pekla blumový a ani tu fotku jsem si pořádně nestihla udělat, jak se po něm zaprášilo. Co vám mám povídat, že jo… 🙂

Kávové vzpomínky

Sedím si tak v tramvaji a dumám nad tím, jak vůbec nepiju. Víte, já celkově nemívám vůbec žízeň a doplňování tekutin je pro mě poslední dobou výzva. Něco, o čem si dlouho říkám (roky), že bych měla změnit a ono to tak nějak nejde.


Pokoušela jsem se stáhnout aplikaci na pitný režim, dávat si do džbánu brčko, ale nic. Jediné, co jsem ochotná pít samostatně na žízeň bez problému kdykoli, je mléko. Dohromady ale moje bilance obyčejně bývá jen 4 kafe denně. Při velikosti hrnku 250 ml je to celkem 1000 ml denně a bohužel, moje hrnky jsou velké, a tak si potichu myslím, že to bude i více. Takže vypiju vlastně za den více než 1 litr kafe. Skvělý. Jelikož kafe odvodňuje a za každé byste měli k pitnému režimu přidat sklenici vody, tak jsem odhadem v mínusu o tři litry.

A protože člověk je tvor „vychcaný, jak díra do sněhu“, hledá viníky jinde, aby se zbavil pocitu viny. Tedy zpět do tramvaje k mým úvahám. Jak se tam tak vezu a provádím tyhle sebemrskačské výpočty, tak mě napadá, kdy jsem se vlastně naučila pít kafe? Kdo za to může? To se asi ani nedá říct. A pak se rozvzpomínám…

Byli jsme v osmičce se třídou na vodě. Když jsme večer seděli u ohně a bylo tak vlhko a chladno ve vzduchu, tak jsem chtěla zahřát a W. mi podal svůj plecháček. Bylo v něm obyčejný nescafé 3 v 1, z toho malýho pytlíčku, co se tak dobře hodí na akce tohohle typu. Chtěla jsem jen ochutnat, jen si tak cucnout. Nevinnost sama.

Maličko jsem se napila a ách! Jak dobré to bylo. Sladké a jemné, trochu chutnající po smetaně, ale taky to tak hezky vonělo, jako ty sušenky v hnědém obalu. A tak jsem mu to vypila celé. A pak chtěla další. Tak je to se mnou konec konců vždycky.

Dnes už mi káva překapává z klasického dripperu (po hipstersku vé šedesátka) a já si vychutnávám, jak voní, když kapka za kapkou opouští papírový trychtýřek. Cukr už do ní nedávám a mléka do té dobré taky už ne tak moc. Ale ta vzpomínka na začátek mé kávové cesty mě trochu dojala. Dávno zapomenutá chvilka mi osvěžila další kousky z minulosti.

Každý v mém životě mě přece něco naučil. Š. mi jednou v hodině angličtiny nasadil sluchátka se oblíbeným cédéčkem, i když jsem nechtěla. A já seděla a poslouchala kytary, najednou na jiném světě v takovém tom rozechvění, když vám z tónů nasakuje husí kůže. Nevím, jestli jsem mu kdy poděkovala, že mě seznámil s mojí na dlouhá léta nejoblíbenější kapelou.

Takových okamžiků v životě je tolik. Jeden za druhým se mi vybavují. Proč mám rybičky, kdo mi dal ochutnat jako první pesto, kdo mě naučil pít víno, proč dělám tohle gesto a proč se dívám na tenhle seriál.

Tak jsem vám chtěla říct – vezměte si několik milých a oblíbených věcí, které máte ve svém životě a zamyslete se, odkud se tam vzaly. Někdy možná přijdete i na věci, které zapadly v temnotách vaší hlavy. A vylovit je na světlo je strašně krásný moment. 🙂