Tahle sezóna ovoce mě vážně zničí. Už jsem zavařila pět kilo třešní a šest kilo meruňek. Rybíz mě čeká za týden. To ovoce bych zakázala. Jenže.. když pak ještě tou horkou meruňkovou marmeládou polijete palačinky… hmm.. zkuste neodolat… Co je potřeba: – 2 kg meruňek, vypeckovaných – 1 kg cukru – 2 lžičky kyseliny citronové…
Světelné překážky
Mohla bych dělat tolik užitečných věcí. Zpracovávat další třešně, co na mě zírají z košíku, učit se, vyrábět trička na vodu, uklízet pokoj, měnit rybičce vodu (žumpu). Ale ne. Já se prostě musím vrtat v expozici, časech, světle a pořád mám pocit, že mi to ani za mák nepomáhá. Jenže já se prostě nehodlám vzdát….
Třešňový džem
Mohla bych možná začít tím, jaký je rozdíl mezi džemem a marmeládou. Jenže ono to není vlastně tak jednoduché. EU nám s tím trochu zamíchala a převzala britské rozlišení – tedy podle druhu ovoce. Marmeláda by tak oficiálně měla být jen z citrusových plodů. Ale hoďme EU za hlavu a vezměme to podle našich babiček….
Kouzelný úsměv na konci cesty
Asi jako každý student, přes léto brigádničím, neboť do kapsy je stále hluboko. Už druhým rokem se mi poštěstilo pracovat na recepci, v jednom nejmenovaném domově důchodců. Když jsem na tuhle nabídku kývla, měla jsem docela strach. Bála jsem se tolika starých lidí, nemocí, smrti. Místo toho jsem se ale stala svědkem malých životních radostí…
Jak jsem se proletěla s Jonathanem
Richard Bach – Jonathan Livingston Racek Je maličká a tenká. Strčíte jí do kapsy, až se půjdete projít ven. Na hodinu si sednete na lavičku a domů se pak vrátíte o něco bohatší. O touhu letět. O touhu plnit si své sny. O touhu beze strachu a svázání toužit po věcech, které se mezi ostatními nenosí….
Tajné samotářství
Nikdy jsem nechyběla na žádné akci. Vždycky jsem byla středem pozornosti a bavila všechny. A také organizovala vše. Přes to přese všechno jsem s sebou měla vždycky knihu a kdykoli se mi zachtělo, tak jsem prostě uprostřed bujaré grilovačky našla v chatě křeslo a šla si radši číst. Vyrostla jsem jako jedináček. Zvykla jsem si…
Moje rozutíkané vlakomyšlenky
Spolu s létem, ať už slunečným nebo deštivým, přichází moje radost z cestování vlakem. Mám vlaky ráda celý rok, ale v tomhle období je to jiné, hezčí. Připomíná to prázdniny, protože na výlety se u nás vždycky jezdilo vlakem. Bez vlaku to není výlet. Šumava je navíc protkaná malými lokálkami a je to kolikrát jediné…
Jak jsem hledala v smysl v žitě
J. D. Salinger – Kdo chytá v žitě Když jsem tuhle knihu četla, byla jsem překvapená. Ne tím, co jsem tam našla, ale tím, co tam lidé kolem mě nenašli. Jeden člověk mi řekl, že je to kniha o ničem. O klukovi, co je flákač. Že se tam nic neděje. Když jsem knihu půjčovala, bylo mi…
Vzduch voní
Sedím na balkoně a paprsky večerního slunce malují všude kolem mě zlatavé obrazy. Bylinky vzadu na poličce už rostou. Ve vzduchu je šum a tlumené hlasy se rozléhají tímhle krásným maličkým městem. Včelky na vedlejší lípě stále ještě bzučí a trylkování ptáků zaujalo kočku, která se mi otírá o nohu. Večerní letní melancholie, na jazyku…
Studentské bylinkofígle
Nacházím se v tom stresovém období zkoušek a jak to tak bývá, bojuji s několika věcmi najednou. První věc je, že jsem se na to (jako vždy) vyflákla a teď už nemám šanci se to stihnout naučit. Druhá věc je ta, že se to budu snažit dohnat a budu potřebovat, aby to více lezlo do…
V grafitových tónech
Každý Němec není Hitler. Každý Ital není Mussolini. Každý Rus není Stalin. Každý Němec není Einstein. Každý Ital není Leonardo da Vinci. Každý Rus není Dostojevskij. Každý Čech nekrade. Každý Čech nemá genialitu jako Cimrman. Každý národ má své klady a zápory. Každý není jako Láďa. A všichni nejsou jeho opakem. Přišel k nám do…
Focení na dotek
Obyčejně dávám svým článkům prozaičtější podobu, ale tentokrát chci vlastně hlavně klást otázky. Vás prosím o zasvěcené, odborné, obohacující komentáře nebo jen Vaše názory. 🙂 Kdo tedy rád fotí nebo ho to k tomu táhne, čtěte dál. Už uplynul pořádně dlouhý čas od doby, kdy jsem psala v článku Retrolove, že si brousím zuby na…
Čokoládové muffiny s kousky čokolády
Hebké, čokoládové, cestovní, rozplývající se na jazyku. Rychlé a jednoduché. A návykové! Ideální na snídani v trávě. Jen se zakousnout. 🙂 Co je potřeba: – 220 g polohrubé mouky – 100 g cukru krupice – 2 lžičky prášku do pečiva – 2 vejce – 170 ml mléka – 125 g rozpuštěného másla – asi 2…
Hledám kamaráda, zn. spěchá!
Když jsem chodila do školky, nechápala jsem ještě tak moc, že je důležité mít kolem sebe kamarády jako Anče od vedlejšího stolečku nebo Pepíka, co s ním máte společný háček na ručníček. Přátele prostě k životu potřebujeme a mé malé uvědomění si vlastní osamělosti přišlo až později, když už byla školková sdílení háčků jen nostalgickou…
Svět k kapce vody
(moje malá poezie proudech, které zmítají srdcem) Celý svět v kapce vody bezděky padá dolů. Padám s ním a tříštím se, tříštím v doteky. Stékám a čekám, čekám na řeku, která mě přijme a pohltí, v proudech mě rozdrtí potichu, vzdouvající a dravá. A ticho bubnuje tolik melodií o nás,…
Žemlovka
Když jí dělali ve školní jídelně, nebyla jsem moc ráda. Obyčejně to byla kejda a sem tam kůrka. U nás doma, když jsem byla malá, se nedělala nikdy. Až mnohem později se jednou stala ta věc, že se doma vyskytla skupina opuštěných rohlíků, ne tvrdých, ale ve stavu, kdy se nám do nich moc nechtělo…
Paneláková holka s vůní oregana
Někdo o mě může říct, že jsem paneláková holka. Ano, to jsem. Mám ráda horkou sprchu, prima postel a topení, kdy stačí otočit kohoutkem. Ale pak je tu ten druhý život. Od malinka jsem čas od pátku do neděle trávila na chalupě. Víkend co víkend. Samota, lesy, louky, lom, nikde ani živáčka. Potulovala jsem se…
Černí kocouři
(moje malé veršování o kočičích nocích) Tlapka za tlapkou, když nocí tiše jdou, za smrtí i když nic je nenutí. Tlapka za tlapkou, když nocí tiše jdou, oči ohněm, tělo tmou. Tlapka za tlapkou, když se nocí plíží, i stíny utekou, jen bílý měsíc shlíží. Tlapka za tlapkou, když nocí…
Rebarborový skořicový koláč
Rheum rhabarbarum je skutečně zvláštní ingredience. Nejen, že se dá konzumovat pouze řapík, a to ještě jen tepelně ošetřený, ale listy dokonce obsahují jedovaté látky, v první řadě kyselinu šťavelovou. Jo. Člověk si říká, proč by proboha tohle někdo někdy jedl. A hele. Jedl. A jak rád. 🙂 Co je potřeba: 300 g rebarbory 100…
Klíčovou dírkou do lesů
Když se má člověk učit, často to dopadne tak, že dělá něco úplně jiného a pak má výčitky svědomí. Mám do státnic necelé tři týdny a pořád se ještě přesvědčuju, abych už sakra začala něco dělat. Vychází mi to sedm a půl otázky na den a stejně mi to nezabrání prokrastinovat. Je tisíce možností, jak…
O živelných pohromách, slzách a smíchu
Věnováno panu Miloši Zemanovi. Člověka, bůhví proč, od přírody fascinují katastrofy. Fascinuje nás tornádo, které se řítí oblastí, unáší věci, zvířata, lidi, nechává spoušť. Přitahuje nás pohled na sopku chrlící lávu, je to nebezpečné a máme strach, ale stejně se musíme dívat. Chceme se dotknout vln při povodních, protože ta neskutečná a děsivá síla vody…