když jde člověk stále rovně, daleko nedojde
pusť si.. a pomalu čti….. Stojíš proti světu. A díváš se mu vstříc rukama češeš vzduch a cítíš jeho vůni. Chceš křičet. Nebo se smát nebo tu jen tak být a dívat se. Na tu krásu. Dýchat tu chvíli která tě nedrží ale postrkuje. Ze dveří. Můžeš vzlétnout a pochopit, co je…
Všichni se dneska rozběhli slavit konec roku. Já se ale rozhodla vzít tentokrát oslavy trochu jinak. Odmítla jsem pozvání na bujaré veselí a nachystala jsem si osamocenou zábavu doma. Knihy, filmy, láhev vína a samo sebou něco na zub. Něco, u čeho se mi to víno dobře pije. Třeba tenhle zapečený hermelín s rajčátky. 🙂…
(pro Literární klub – soutěžní duel na téma „chaos“) Pršelo. Snažila jsem se prodrat davem lidí a dosáhnout na tramvaj 22, která slibovala, že se co nevidět dveře zavřou a nástup bude nekompromisně ukončen. Stařenka s hůlkou se zjevila v nepravý moment přímo přede mnou a donutila mě zastavit. Nebylo kam uhnout. Tramvaj zaklapla s…
Víte, já dokážu všechno na světě. Vykouzlím vánoční atmosféru kdekoli a kdykoli. Vážně. Umím to. Tyhle Vánoce jsem byla doma na tři dny. Napekla jsem, nazdobila, potěšila a vrátila se do neutěšeného šedého města bez hřejivé vůně jehličí a cukroví. To mě ale nepálí. Zjistila jsem, že věci a okolnosti v životě, jsou vždycky takové,…
Štědro klepe na dveře a vy zjistíte, že vám pro někoho malý dárek chybí nebo máte jen něco neosobního a chcete k tomu přidat trochu kouzla?… na to mám recept. Často říkám, že nejlepší dárky vůbec jsou ty, které se do tří měsíců spotřebují. Moje heslo je – žádné zbytečnosti. Jídlo, je ideální. Navíc, žádnému…
Nesu se městem plavnou chůzí. Ano, jsou to přesně ty kroky, které klade člověk, který obyčejně nepije vůbec. Dvě vína jsou pak jako šplhání po skále bez jištění. Nic není jisté. Metro se vřítilo do stanice a já obsadila strategické místo blízko u dveří. Takhle v noci je metro lepší. Málo lidí, víc myšlenek. Knihu,…
Dneska jsme se se spolubydlící na bytě rozhodly napéct perníčky a pro tu pravou atmosféru jsme si k tomu pustily koledy, zažehly svíčky a já v rámci příprav nachystala punč, abychom při pečení a zdobení měly veselou náladu. Zkuste ho. Všichni mě za něj zbožňují a skoro se vsadím, že vy budete také. Ten, co…
Znáte to. Přijdete do knihkupectví a voní to. Voní to jako hromada hlubokomyslného papíru. A to každý psavec / čtenář / dobrodruh prostě chce. A chce to mít pro sebe. Sám. Svoje. Ničí. Jen jeho. Jenže. Jeden chlapík, ke kterému chovám nesmírnou úctu, životní a umělecký obdiv a vůbec další takové ty city, jaké (jak…
aneb – je to rozbitý nebo co. Tak ale vážně. Omlouvám se všem, kteří píší skvělé články, a omlouvám se sama sobě, že nejsem schopná je po jednom dohledávat, když nefunguje bloglovin. Tak jsem si zvykla, že se mi vaše slova servírují na stříbrném podnose, že už jsem lenoch vzít krumpáč a jít dolovat žílu…
Králík na smetaně se u nás dělává nejčastěji podle kuchařky, kterou babička darovala svým dcerám někdy po vdavkách. Nemusím tedy asi ani zmiňovat, jak prastarý recept to je a kolikrát jsme ho mlsnými jazýčky všichni prověřili. Den předem se nakládá se zeleninou, která mi připomíná svíčkovou, a pak tu smetanovou dobrotu dlabeme s knedlíkem. Jenže….
Dlouho jsem se nezasmála u knihy tak, jako s Alanem a jeho kumpány. Skutečně neotřelá kniha s přístupem tak osobitým a příjemným, že vám zabere nanejvýše pár vteřin si na něj zvyknout. Ve chvíli, kdy přistoupíte na specifickou nadsázku Jonase Jonassona, si budete moci lebedit ve skvělém čtenářském zážitku. Humor, dějinné momenty, zapeklitý detektivní případ. A…
Dneska jsem přišla domů pozdě, hladová, prochladlá a trochu smutná. Matně si pamatuji, že nám na střední škole říkali, že nervy nedorůstají. Na tenhle problém mám tedy jediné řešení. Nervy důkladně obalit. Mám na to hned několik receptů. Jeden z nich je právě na mé milované cmundičky nebo jak asi jiní lidé říkají – bramboráky….
V metru je to pokaždé stejné. Všichni koukají do blba nebo se snaží předstírat, že si ničeho, ale vůbec ničeho nevšímají. Další část lidí zírá do mobilu, knihy, do novin, jen aby se nemuseli rozhlížet. Syndrom železničního kupé v metru prostě nefunguje. Lidé si drží odstup a hlídají si vlastní uzavřený svět. Leda by je…
Někdy se přesvědčuji o špatném systému, který většinou ve skutečnosti nevypovídá zhola nic o realitě. Ačkoli se tato myšlenka dá aplikovat téměř na všechna odvětví života, dneska tu dřepím na dece a mám hlavu v dlaních, protože jedna konkrétní absurdita mi zírá přímo do tváře. Jdu na pohovor na brigádu. Konečně. Vyžadují, abych přinesla nějaké…
Poslední záchvěvy podzimu schované v koláči. Tvaroh na sušenkové krustě, ve kterém se topí měkká jablíčka potažená skořicovým karamelem. Ještě kousnout a vychutnat, šup, než přijde zima. 🙂 Co je potřeba: balíček Bebe sušenek asi 150 g měkkého másla mletá skořice měkký tvaroh (250 g) 2 vejce 2 velké lžíce cukru…
Venku dneska je tak sychravo, že by ani psa nevyhnal a teplá deka mě přemluvila, ať školu dneska nechám svému osudu. A tak jsem se, jako pravý lajdák a nezbedník, zůstala válet doma se skvělou knihou. Protože u deky a knihy mi trochu chyběl horký čaj, podnikla jsem cestu do kuchyně. Když jsem do zlatavého…
Před chviličkou jsem se vrátila z jednoho čtyřsetstránkového setkání s Johnem Grishamem. Jedna z jeho posledních knih mě nechala prolajdat večer a noc a zanechala mě zase absolutně vzhůru a připravenou číst dál, kdyby bylo co. Tak je to vždy, když čtu o právu v jeho podání. Je to fascinující. Oddechovka, ale zatraceně chytlavá. Nemluvíme tu…
Jsem typ člověka, který nejdřív mluví a pak až přemýšlí. Je to proklatá vlastnost, které se prostě nezbavíte. V návalu nadšení ze sebe vysypete nějakou geniálnost a po chvíli (nebo po reakci ostatních) vám postupně dochází, že takhle asi ne… Myslím, že by se mi hodil dabing. Aby někdo přišel a namluvil to správně, tak…
Jednou za čas chodíme do naší maličké zoo. Říkám maličké, ale ona už dávno není tak malá, jak bývala. Za svůj život jsem zatím navštívila a plzeňskou a pražskou zoologickou zahradu a zamilovala jsem si je. Nejradši mám však stejně tu naší malou píďu v Hluboké nad Vltavou. Co je na ní pro tak mně…
Jsem organizační typ a bordelář v jednom. Je to tak. Jsem schopná strávit deset hodin v kuse tříděním, leštěním, rozdělováním a naprosto dokonale systematickým uspořádáváním. Stačí pak ale hodina, abych na perfektně naleštěný stůl navršila věci veškerého typu, a když se mi tam už nechtějí vejít tak začala vršit na židličku, postel, kam se dá….
Když jsem u Dity P. v kuchařce viděla její mini bábovky, chtěla jsem je udělat podle jejího receptu. Problém je, že u nás všichni milují ty moje. Roztomilé, heboučké, jemné. Jen se rozpustí na jazyku. A hlavně – mimořádně rychlé a jednoduché. Tedy, není jiné volby. 🙂 Co je potřeba: (jedna klasická bábovková forma nebo…