Dneska jsem přišla domů pozdě, hladová, prochladlá a trochu smutná. Matně si pamatuji, že nám na střední škole říkali, že nervy nedorůstají. Na tenhle problém mám tedy jediné řešení. Nervy důkladně obalit. Mám na to hned několik receptů. Jeden z nich je právě na mé milované cmundičky nebo jak asi jiní lidé říkají – bramboráky. Smaží se ve spoustě sádla, jsou křupavé i vláčné a navíc, krásně voní česnekem a majoránkou. Olíznu tedy mastné prstíky a povím vám, jak na ně.
Co je potřeba:
Na první problém jsem narazila hned.
Já nevím kolik čeho, snad se spokojíte s chabou mírou z mých slov.
– mísa oškrábaných brambor
– hrst hladké mouky (možná dvě – záleží na typu brambor)
– dvě vejce
– polovina paličky česneku
– kus měkkého salámu v celku
– sůl, pepř, majoránka
– sádlo
(-troška mléka)
Jak to umíchat, aby to bylo dobré:
Brambory na hrubo nastrouhám na struhadle. Pro lenochy se nabízí varianta s robotem, který umí strouhat (pokud jste však smutní a naštvaní, tak se ale při ručním strouhání můžete velice dobře vyřádit a to včetně pění písní, za které by se nestyděl ani válečný pochod husitů).
Do nastrouhaných brambor zamíchám rozmačkaný česnek, vejce a salám nakrájený na malé kostičky. Osolím, opepřím a zasypu spoustou majoránky. Mlékem jen zakápnu. Všechno důkladně promíchám a podle konzistence přidávám mouku. Čím větší obsah škrobu brambory mají, tím méně mouky bývá potřeba. Poznáte to pak i podle toho, jak cmunda drží na pánvičce tvar, jestli se nerozpadá.
V tuhle chvilku někdo zkouší na pánvičce vzorek na ochutnání, já jsem hrdinka, já ochutnávám syrové (jestli je to dost osolené a očesnekované). Když je dílo dokonalé, začnu sázet placičky do rozehřátého sádla (žádný olej – pravá cmunda jedině na sádle).
Naběračkou si kidnu hroudičku na pánev a lžící jí uhladím do hezké placky a smažím (během pečení si naběračkou z těsta vybírám přebytečnou vodu). Sádla je dobré mít dostatek a vůbec se ho nebojte. V průběhu smažení je potřeba po kouskách stále přidávat. Z obou stran opečené zlaté cmundy skládám na papírové utěrky.
Nu… a pak už jen finále. Křupavé vypečené okraje, uvnitř pak vláčné a měkké. Nezbývá než baštit, baštit, baštit. 🙂
Summary
Recipe Name
Based on 1 Review(s)
Bramborák - recept na ten klasický s křupavými okraji
Published On
Average Rating
Based on 1 Review(s)
proč to vypadá tak moc dobře, že bych si nejradši taky dala? 😀 jenže nemůžu, po mastných jídlech mi bývá děsně. tak si dej i za mě! 🙂
Děláš úžasné fotky jak už jídla tak i ostatních věcí, máš moc fajn články, líbí se mi tady :)) Určitě nějaký ten recept vyskouším 😉
A já přemýšlela, co zítra k obědu…:-)
Cmunda je bramborák, cmunda je bramborák… už si to konečně zapamatuju :D. Když u nás se to používá jako synonymum k úplně jiné věci, teda části těla ehm :-))
Krásnej vošouch ^^
Správný a klasický vošouch. Nebo jak říkala jedna moje distinguovaná známá: Ošouch! 🙂
Na tomhle jídle je snad nejlepší to roztodivné množství názvů… 🙂
[1]: Přidávám se k Michelle, po mastném bramboráku plném česneku mi bývá taky blběě… Ale když ono je to tak dobrý, že člověk aspoň vymýšlí a přemýšlí triky, jak to očurat, aby si to mohl dát. Já osobně bramboráky po usmažení pořádně osušuji papírovým ubrouskem. Jen nevím, jestli to skutečně pomáhá nebo to mám jen vsugerovaný ;D
Dobrý den,
Hned bych si šla taky udělat, jenže já taky nikdy nevím kolik čeho a tak to je vždycky tolik, že to smažím dvě hodiny 😀
Ojojoj, to mi připomíná ten úžasný plněný nejmastnější bramborák, který jsem kdy měla. Objednala jsem si ho v jedné roztomilé vísce u Liberce na začátku prázdnin, když jsme byly na výletě. Byl ohromný, ale vynikající.
[4]: Cože? 😀