Víte, já jsem prostě úžasná. Dokážu všechno na světě. Vykouzlím vánoční atmosféru kdekoli a kdykoli. Vážně. Umím to. Tyhle Vánoce jsem byla doma na tři dny. Napekla jsem, nazdobila, potěšila a vrátila se do neutěšeného šedého města bez hřejivé vůně jehličí a cukroví. To mě ale nepálí. Zjistila jsem, že věci a okolnosti v životě, jsou vždycky takové, jaké jsou, a dá se s tím celkem dobře vypořádat s trochou trpělivosti. Horší je to s lidmi.
Vánoce jsou děsný komerční svátek.
Obchody a obchodníci nám to ničí, a všude samá reklama.
Nemám peníze na dárky. Nestíhám nic napéct.
Blbý Vánoce, stejně není sníh.
Vánoce neslavím. Jsou mi fuk.
Pojďme si to shrnout.
Většina lidí dostane na Vánoce volno. Zcela ojediněle, pokaždé, když zapnete televizi, tak tam nikdo po nikom nestřílí, ale dobro vítězí nad zlem. Všechno je ozdobené. Ať je to sebevětší kýč, je to snaha udělat to krásné i tam, kde je to jindy obyčejné. Ať si na to sebevíc stěžujete, máte vždycky radost, když někomu něco dáte a jemu zazáří oči. Jen málokdy, se najíte u tak krásně prostřeného stolu. Je to shon, ale nemusí být. Je to shon jen pro toho, kdo chce ty Vánoce mít krásné. Pokud je vám to ukradené, tak přece nemusíte péct cukroví, uklízet a dokonce ani své milé obdarovat. Ani to ostatním kazit tím věčným brbláním.
Přes to všechno, Vánoce nejsou jen volno, dárky a večeře. Možná máme někdy pocit, že musíme, ale ve skutečnosti, když už jsme v tom, tak nám to dělá náramně dobře.
Každý rok na Štědrý den jezdíme zpívat do domova důchodců. Je dopoledne, před slavnostním obědem. Luky ladí kytaru, já čistím flétnu a dumám, jestli mám všechny texty ke koledám. Mamce, která dotváří naší hudební trojici, vysvětluji, že jestli se dojetím zase rozeslzí uprostřed básničky, tak to nebude dobré. Zkouším jednu předehru, nemůžu si vzpomenout, kde se hraje béčko. Chaos na hale ruší moje výkřiky „Co to je sakra za notu!“. Pak mi flétna spadne na nohu a rozloží se mi stojan na papíry. Luky mě uklidňuje. „Zahraj tam cokoli, stejně to neuslyší,“ a já se směju. Děláme tyhle vtípky, ale pak je konečně celá a mamka poví asi 30 stařenkám a dědečkům, že jsme tu už po desáté, a že s nimi Vánoce trávíme rádi a že jim přeje, abychom se za rok zase ve zdraví sešli. A já zpívám a hraju. Mamka cinká a recituje. Luky brká na kytaru a dělá mi druhý hlas. A oni si notují s námi. Nakonec zatleskají a v očích mají takový ten vlhký třpyt. Všichni se obcházíme a já jim přeji zdraví. Oni mi zase říkají „Terezko, to bylo krásné. A přijdete zase, viďte.“ A já jim tisknu teplé vrásčité ruce a směju se na ně. Přeju jim krásné Vánoce. Moc bych chtěla, aby tu se mnou stáli ti stěžovači… Ti, co nemají rádi Vánoce. Ti, pro které je to jen komerční svátek.
Doufám, že jste to letos zažili.
Ten pocit, že dobré skutky a sváteční pocit nejsou tentokrát pro blázny, ale pro všechny.
Pro pána, co neví kterou stanici vystoupit. Pro maličkou slečnu, co s bagrem v ruce hledá po obchodě ztracenou maminku. Pro sousedku, která si nechala koš na vynesení za dveřmi.
Ten pocit, že jsou Vánoce.
P.S. Jestli vám to připadá jako vánoční výkřik do tmy, tak vězte, že máte pravdu.
Jestli totiž uslyším ještě jednu stížnost na dobro a mír, tak už vážně nevím. 🙂
Prvně chci pochválit krásné fotografie, ze kterých vyzařuje příjemná vánoční atmosfér a a v druhé řadě chci smeknout.. Myslím, že je málo lidí, co berou Vánoce jako ty, ale naprosto souhlasím. Vánoce jsou o krásných chvílích, plných radosti a každý má právo si je udělat podle sebe, tak aby byly pro něj příjemné a pohodové. Nejde přeci o drahé dárky, ale chvíle s blízkými a vůni jehličí 😀 🙂
Připojuji se do skupiny zdobících, pečících a ostatní obdarovávajících.:-) Mám Vánoce moc ráda. A co se týče těch starých a opuštěných lidí, je moc hezké, co děláte. Pracuji s těmito lidmi celý rok, takže vím, že jsou pro ně svátky spíš utrpení – většina z nich je sama a smutná, zbyly jim jen vzpomínky. Proto je hezké, když jim někdo ukáže, že mu na nich záleží.
Jsem ráda, že to také někdo vnímá. Občas si totiž přijdu jako ztracené dítě uprostřed stěžovačů, stresovačů apod. Vánoce se prostě musí žít… Není to o penězích a cukorví (samozřejmě, s nimi to je jednoduší, ale…) Je to o nápadu, o poslouchání, o tom, že uděláme něco jinak než obvykle a snad třeba i lépe.
Máš krásný blog a supr dessing 🙂 Tento článek se ti taky moc povedl 🙂 Budu ráda když navštívíš i můj blog 🙂
Nadávat dokáže každý, protože na to není zapotřebí žádná práce, ani duševní ani fyzická. Není na to zapotřebí nic umět a ještě to v okruhu dalších nadávačů sbírá kladné body. Každého, kdo něco dělat chce, dělá to v dobré víře a ještě to navíc umí, si moc vážím. Naštěstí to má smysl, ať se tomu budižkničemové smějí sebehlasitěji :-).
úžasný článek, ostatně jako vždy 🙂 a kočička s mašlí mě dostala 🙂 je totiž božská, mňau!
Ten pocit, že jsou Vánoce.
Tu pohodu si prostě musíš zasloužit tím, že si pro to něco udělat. Ne, že se bude křičet do tmy, že "Vánoce jsou ta nejkomerčnější věc na světě, a že už nejsou to, co bývaly". Z toho prvního výroku se už stává klišé a ten druhý… jasně, že to bylo krásný, když jsme ještě věřili, že ten, kdo cinká zvonečkem je jenom Ježíšek, ale život jde dál a hezký Vánoce si můžeš udělat vždycky :-).
Na té přehnané komerci je pozitivní jen to, že si ji lidé stále víc uvědomují. A s tím vědomím mohou začít něco dělat proto, aby se vánoce nestaly jenom komercí.
Máš pravdu, vánoce jsou krásné a nerozumím tomu, proč si na ně tolik lidí stěžuje. Já jsem letos celý předvánoční týden vyráběla přáníčka a vybírala nejlepší dárečky a zdobila a uklízela… No bylo to úžasné. A všichni se na mě dívali jako na magora, když jsem se vracela autobusem domů se šťastným úsměvem na tváři, dvaceti taškami v rukou a obrovským košem jmelí…
Nazdobila jsem a naleštila dům, upekla dvanáct kil cukroví ( i pro tchyni, která přestože má sedm dětí od jiného cukroví nechce než ode mne), usmažila tři a půl kila kapra, nadělala hromadu salátu a nepočítaně chlebíčků, skoukla minimálně padesát pohádek a po celý vánoční čas si nesundala úsměv. Ne, já si nestěžji ani na dobro ani na mír. Bylo to opravdu krásné.
Chtěli byste zvýšit návštěvnost na schamte.blog.cz několikrát? Hledat v google: Masitsu's tricks