Aby bylo během studií na studia a na chleba, je potřeba pracovat. A jak říkají slečny od vedle, dělám „v módě“. Práce v obchodě s oblečením je celkově fajn, ale když tak u kabinek skládám ty haldy věcí a dumám o nesmrtelnosti chrousta, přicházím na zajímavé věci. Tak třeba, mám takovou svlékací typologii.
Nejdřív jsem si začala všímat jednotlivých znaků. Později jsem začala spojovat lidi a znaky a nakonec jsem vytvářela hypotézy, a sledováním je ověřovala. A věřte nebo ne – vysvlečete se a já z hromádky oblečení poznám, co jste zač. .)
Hodné holky
Ty, které po vyzkoušení přinesou oblečení zpátky na správném ramínku nebo alespoň trochu složené.
I tak někdy musíte oblečení upravovat, než jej vrátíte do oběhu, ale už jen ten pocit, že se někdo snažil, je to hezké. Vždy, když někdo přinese zpět z kabinky něco takového, tak je to člověk s úsměvem, milým vystupováním a vnější zjev tu nehraje žádnou roli.
Klasika
Většina lidí vám vrátí oblečení rozepnuté nebo jen ledabyle upíchnuté na ramínko. To nevadí. I když často spílám na všechny strany, proč by kdo proboha rozepínal všech dvacet mikro knoflíčků, když to může stejně dobře přetáhnout přes hlavu. Patrně abych si neustálým zapínáním procvičila jemnou motoriku, že. A já samozřejmě děkuji. Do této kategorie spadá takových 50% lidí, najdou se mezi nimi jak slušní a milí, tak naštvaní a nerudní. Navíc, vždy je lepší to vrátit rozepnuté než jako had.
Hadi
Pro tuhle skupinu chovám zvláštní nenávist. Už od začátku jsem si říkala, že člověk, který takhle vrací oblečení, už má vlastně hranici slušnosti jinde než já. Na pultík se vám dostane halda propleteného oděvu, z devadesáti procent naruby. Jako z hadí kůže. Tak si říkám – když vidím, že tam někdo stojí a skládá všechno to oblečení, no, jak bych to řekla, bylo by mi trapné mu to tam tak hodit. Jako přežvýkaný žmolek. A někdy je to vážně zvláštní pocit (rozuměj nepříjemně divný), protože oblečení je třeba ještě teplé od zkoušení. Jedna nohavice za druhou, zip, knoflík, složit, dál. Obrátit rukávy, zbytek, zapnout dvacet knoflíčků, dál. Další košile, obrátit, a hele – někdo to zapnul. Sakra, ale ob jeden se netrefil, tak rozepnout a předělat. Šaty smotané do uzlu, rozvázat, obrátit, zprovoznit zaseknutý zip, pověsit na správné ramínko, dál. Ach jo. Jsou to hadi, fakt. A přesně tyhle hady já vždycky poznám. Chovají se k vám, jako k neexistujícímu elementu. Bývají to, dámy s velkými šperky a velmi luxusně oblečené, ale často i pubertální přísně vyhlížející a rozchichotané slečny. Typický je ten výraz sdělující jejich vlastní důležitost. Nevím čím to je, ale ty usměvavé milé slečny mi to nikdy nevrátí jako chmoustanec. A víte, mě už je na práci jedno jestli to obracím nebo ne… jen mám pocit, že to něco napovídá o charakteru…
Lajdáci
Aneb kategorie „všechno je mi ukradený“. Bývá to rozepnuté, naruby, jako chmoustanec. Je fuk, co z toho to je. Podstatné je spíše, kde to je. Totiž, v kabince. Jednou za čas se jdete podívat, jestli někdo někde nezapomněl ramínko nebo třeba není zataženo někde, kde už dávno nikdo není a to pak najdete takovýhle štědrý klenot. Část visí, část se válí po zemi. Někdy je něco i natržené. Stojím tam chvilku před těmi zrcadly, které tu spoušť činí trojnásobnou, a říkám si, jak to asi vypadá u té které slečny doma. Tohle je kategorie, kde viníci jsou často na útěku. Sem tam si všimnete, že někdo vychází s prázdnou, ale uhlídat něco takového je těžké. Takže nevím. Ale asi tyhle slečny tajemné ani poznat netoužím… 🙂
Přes všechny hady a lajdáky mě ta práce celkem baví. Já navíc opravdu ráda skládám svetry. Jsou tak měkké a heboučké. Říkám to pořád. Vždycky si na tom musíte najít něco pozitivního. A ty svetry, na ty já bych sahala pořád. 🙂
(ale Leny nejsem!.)
Tak já většinou patřím do kategorie hodných holek, ale občas zapadnu i do klasiky. Ale to je jen, když pospíchám
Pěkná a trefná svlékací typologie. Nechci být domýšlivá, ale já stoprocentně patřím do hodných holek. Ale moje děti jsou takoví domácí hadi říznutý lajdákem 🙂
hodná holka. Obrátím, zapnu, poskládám, pověsím a vrátím na původní místo. A ještě se snažím to zarovnat do řady, aby nic netrčelo 😀 prostě slušně vychované dítko, co ví, že nemá přidělávat práci. A jak tak čtu tvůj článek, jsem ráda, že to dělám, když někomu pak usnadním práci 🙂
Moc pěkné 🙂 Kamarádka kdysi takhle rozdělila lidi podle obcházení/přeskakování louží 🙂 a já na něco podobného myslela v kuchyni, když jsem ode děcek a vedoucích slyšela věty od : "Můžete mi prosím podat hadr" až po "Hele služka!"
Já jsem hrozně moc hodná holka :D. Nedovolím si něco vrátit v hrozným stavu, přijde mi to bezohledný vůči tomu kdo tam pracuje a takový povýšený jako "ty tu jen pracuješ, já jsem zákazník – tvůj pán". A v jakém obchodě pracuješ? 🙂
Hlásím se k hodným hokám 😀 vždycky je mi líto prodavaček, když musí uklízet nějaký exemplář z kategorie "lajdáci" 😀
Je to vtipná a pravdivá teorie. Všechno co děláme tak v tom se vždy otiskne to jací jsme.
Hohoo minule jsem nechala v kabince viset dvě podprsenky, protože se mi už nechtělo vracet se s nimi přes celý obchod a připadala jsem si jako vyvrhel :D. Na svou obhajobu musím říct, že jinak jsem taky hodná holka. Většinou skládám a věším i to co si nezkouším (když vidím, že to visí křivě), taky by mě brigáda v obchodě bavila 🙂 mám nějakou úchylku na třídění věcí.
U mě v pokoji to sice často vypadá jako u lajdáka, ale v obchodech se snažím projevovat jako hodná holka, případně jako klasika. Ty hlady oblečení v kabinkách na zemi sejří i mě. Některý lidi by se měli preventivně profackovat… Článek je fakt super! 🙂
Moc dobré postřehy. Jen nevím, jestli v mém případě není podivné zařadit se do kategorie "hodná holka" 🙂
já se vždycky snažím to oblečení vrátit tak, jak jsem si ho vzala, na ramínku dané správně, upravené, stejně zaplé jako bylo a většinou i na místo, odkud jsem to vzala. mamka dělá v obchodě už moc dlouho a nechápu, proč lidi dávají kabáty na ramínka obráceně. vždyť to nedává smysl 😀
Poslední odstavec jako třešinka na dortu, pěkný 🙂 Hodní kluci tedy asi neexistují a nebo spíš o ně není zájem. Jen hodné holky. Genderová diskriminace! 🙂
Páni, to je psycho, ale řeknu ti, já zbožňuju takovéto osobní sociologické výzkumy. Já teda nevím jestli je to špatně, ale vždycky jsem vracela vyzkoušené věci na ramínka sama 😀 to se nemá? Každopádně se skvělý, že tě ta práce baví… koho by nebavilo se mazlit s oblečením 😀 a ještě máš prostor pro dělání pozorování… no prostě pecka! 🙂 jen závidím 🙂
Teda, ja mam spise prispevek ve stylu, ze mi pijou krev holky, co si chodi zkouset tuny hadru do panskeho oddeleni, obsadi vsechny kabinky a ja pak jak trotl musim cekat, abych si vyzkousel jednu, dve veci. A tyhle holky jsou zmije urcite! .-]]
Zajímavé rozdělení.
Já jsem něco mezi Hodnou holkou a klasikou. V poslední době spíš ta klasika, protože po obchodech věčně taháme mojí roční sestřičku, kterou zrovna dvakrát nezajímá, že jsem si ještě chtěla zkusit tohle a tamto. 😀
Já se většinou snažím to vrátit pokud možno do normálního stavu. Jen u podprsenek a věcí s těma namotávacíma ramínkama se mi to nikdy správně asi nepodaří O:-) 😀
Uf, jenom se mi trošku skrabatilo čelo, když jsem četla první odstavec. Taky jsem čekala leccos :D.
Hraničím s hodnou holkou a klasikou. 😀 Záleží na tom, jakou mám náladu. 😀 A jakou mám trpělivost. Například neumím na určitý druh ramínek dávat zpět podprsenku, prostě to NEJDE 😀 😀
Já bych se zařadila asi ke klasice, a taky mezi ty kteří rozepínají 20 mikroknoflíčků, aby to nemuseli přetahovat přes hlavu 😀
Wau, pěkná typologie… 🙂
A souhlasím s Em Zet: Za podprdy se omlouvám, to taky nezvládám! 😀
[1]: Tak sem tam to nevadí. Každý má taky svůj rozutíkaný život. 🙂
Podle všeho patřím k hodným holkám. Jsem tak zpitomělá z domu, že v obchodech skládám i to, co jsem ani sama neroztahala. Automaticky. 😀
A hele, tak jsem prý taky "hodná holka" 😀 ale jen jednou za dva roky, když už mamině začne vadit můj "stájl" a pod pohružkou smrtí mě přinutí jej vylepšit o nějaký ten kousek.. Zajímavý; já jsem normálně dost bordelář, ale když jde o cizí věci (které mám na starost nebo jejichž poškození byť třeba zmačkáním by mi mohlo být přisouzeno), tak jsem až úzkostlivě pečlivá.
No vidíš, hned ti můžu gratulaci k "titulce" vrátit 🙂
Já jsem rozhodně Hodná holka! 😀 I když je to docela paradox, jelikož doma se chovám jako prasátko. Spíš jde o to, že mi to přijde jako slušnost a samozřejmost, nechápu lidi, co by tam nechali oblečení jen tak válet. :/ 😀
Já vlastně pořádně nevím co jsem. Někdy nechám rozeplých pár knoflíčků, někdy nezapnu zip. Ale vždycky to otočím a správně (aspoň doufám, že je to správně) pověsím na ramínko. Nikdy bych se ale nesnížila na lajdáka. To mi přijde vážně neslušný. Jinak opravdu dobrý článek! 🙂
dost jsem se pri tom pobavila 😀 ale jeto kurva pravda mas dobrej pozorovaci smysl 😀
Já to vždy zapínám a tak, musím teda uznat, že jsou kousky, které na tom ramínku nedržely ani přede mnou a já nemám sílu to tam motat. 😀 Tak to tam dám, aby to hlavně drželo a jdu od tebe. Ale to se stává u máločeho. Většinou taky dávám všechno tam, kam bylo. Ti lidé, co to hodí na to ramínko vedle kabinek mi přijdou jako hrozní flákači.
Líbí se mi výtaz 'chmoustanec' 😀
Já budu nejspíš něco mezi "Hodnou holkou" a "Klasikou". Někdy, abych pravdu řekla, se se skládáním oblečení taky zrovna nepiplám půl hodiny, ale že bych to vrátila naruby, rozházený, nebo dokonce roztrhaný v kabince.. takoví lidi vážně jsou? ._.
Jsem "Hodná holka" podle tebe 🙂 Nevím jak ostatním ale mě příde blbý prostě odhodit to co mi neni naruby nebo nezaplý.. Vždy to dám tak jak jsem si to přinesla předtím 😀
Tak to já jsem asi ta hodná holka 🙂 I když se mi párkrát stalo, že jsem chvátala, tak jsem to jen tak nějak ledabyle dala na ramínko.. Ale lidi, kteří se řadí mezi ,,hady" nebo lajdáky… Tak chvilku by mně trvalo než bych to překousla 🙂
A to je to hlavní. Že to stále vnímáš pozitivně a práce tě baví 🙂 A výplata je také jistě fajn 🙂
Vážně povedený článek. Hned mi to připomnělo knihu Espressologie, kde holka zase rozdělovala lidi podle jejich oblíbeného kafe :D.
Já věci sice skládám, ale stejně většinou skončí podobně jako had.
To jsou opravdu zajímavé postřehy a řekla bych, že pravdivé! Někde u kabinky mají stojan, kde se mají věšet zkoušené věci, ale většinou ne. Tak je vracíme na místo, kde jsme je vzali a snažím se. Fakt. 🙂
Moc pěkný a hlavně pravdivý článek. Člověka by nenapadlo jak může práce v obchodě s oblečením být tak spojena s psychologií. Ale záleží na člověku. 🙂 A já zřejmě patřím k hodným holkám. Sice na to asi nevypadám, ale ráda vrátím do poličky (někdy i :D) hezky složené oblečení. Člověk z toho pak má takový lepší pocit, že někomu usnadní práci. 🙂 A teď mám ještě větší pocit uspokojení, protože jsem se ujistila že to vykouzlí i radost. 🙂
Veľmi sa mi páči ako o veciach dokážeš rozprávať, niektorých pracujúcich zaujíma len pretrpieť si deň a na konci mesiaca dostať prachy, ty si si našla nejakú zábavku 😀
Já se snažím všechno vracet na místo, přijde mi to tak nějak normální. Akorát nevím, zda to vracím pečlivě nebo "klasicky" 😀
Haha pobavila jsi mě! 🙂 Třeba jak maj v Takku ten stojánek, aby tam lidi nechávali oblečení, že si ho prodavačky zařaděj samy, tak mě je to tak protivný, že to oblečení pověsím krásně narovnané na ramínku zpět. Jen když mi nejde správně zavěsit (třeba různě přehnuté kalhoty, nebo podprdy, ty fakt vrátit do ramínka neumím), tak je nechám pověšený na tom odkládacím regále.
Asi jsem klasická hodná holka 🙂 Když pospíchám, tak klasika, když ne, snažím se prodavačům/lidem pracujícím v obchodě přidělat co nejmíň práce. Bylo by mi vážně blbé před Vás předhodit neidentifikovatelný chumel oblečení a jen tak si s nosánkem nahoru odkráčet..
Tak to je vskutku výborná teorie 😀 jsem hodná holka, vždy se na prodavačky usmívám a vracím v co nejlepším stavu zpět. Pracovala jsem ve společnosti McDonald's celý rok a ne, že bych před tím byla nějaký nezdvořák, ale získala jsem kvůli tomu úplně nový náhled na věc. Na všechny se usmívám (pokud si tedy prodavačka o naštvaný pohled vyloženě nekoleduje svou neochotou a tím, že mi má problém pomoc) a tak nějak s nimi soucítím.. 🙂
Jak kdy někdy hodná holka a někdy klasika 😉
Ano! Ano! Ano! Musíme si na tom najít něco pozitivního. Tvrdím to, už nějakou dobu a provozuji to dál, protože ono to opravdu funguje! Taky mám rád ty heboučké svetříky. Přemýšlím nad brigádou v obchodě s oblečením, i když mám už něco jiného. Možná je to moje první nadšení a brzo mě to přejde, ale za zkoušku nic nedám.
Musím se k něčemu přiznat! Neumím, přísahám že vážně neumím!,věšet zpátky na ramínka podprsenky!
Heh, já jsem "hodná holka". Vždycky se vyzkoušené oblečení snažím dát do původního "tvaru", jak jsem ho vzala. Mně přijde prostě trapné to tam dát, jako by to oblečení sežvýkala kráva… Jako by už na tom oblečení byla moje vizitka.
Je to zajímavé co všechno může člověk zjistit z jedné obyčejné věci, jako třeba oblečení…moc pěkný nápad 🙂
Já v obchodech oceňuju před kabinkami věšáky, na které dám oblečení, které jsem si zkoušela, ale nesedí mi ;). A musím se přiznat, že knoflíčky nezapínám, ale jinak se to všechno snažím dát na ramínko tak, jak jsem si to vzala.
Skvělý článek. Opravdu. A s tvými teoriemi souhlasím. Naprosto. Přestože jsem v obchodě s oblečením nikdy brigádu neměla, všímám si toho taky – jako kupující. A možná to nesu o něco hůř, hlavně teda to oblečení v kabinkách, to mě vždycky vytočí do maxima. Prostě nechápu, jak to tam někdo může nechat, já do těch kabinek pak ani nejdu. A taky vždycky když jsem s někým v obchodě a on nerespektuje místo vzetí věci i jako místo její opětovného odložení, dokáže mě to dopálit taky. Když je nezabije vzít si to, nezabije je ani to vrátit, ne? Kdyby to tak totiž dělali všichni a ve všem, byl by tu pekelný chaos.
Všechna čest za tvou trpělivost… Já se snažím vracet oblečení na správné místo. A složené. Jen když fakt spěchám, tak ho (složené nebo zavěšené na ramínko) nechám u jiného oblečení, ale cítím se při tom fakt provinile, že přidělávám někomu práci a snažím se pak rychle utéct 🙂
Vždycky se snažím tu věc poskládat, ale ono to někdy nejde přesně tak, jak to bylo.. přesto bych se zařadila mezi těch 50%, tedy klasiky 🙂 ale ještě nikdy jsem v kabince oblečení nenechala a vlastně jsem ho tam ani neviděla, ale určitě by mě to docela naštvalo..
Ja zas neznášam keď v obchode nie sú ukladacie pulty a vešiaky hneď ako vyjdem z kabínky. Ja to na to ramienko zavesím, snažím sa to uložiť, ale mne sa tiež do prčic nechce behať po celom obchode a všetko vracať na svoje miesto. Myslím to dobre.
Zajímavá typologie 🙂 Podle tvé typologie spadám k zařazení: hodná holka občas průměr.
Zaručeně patřím do kategorie hodných holek. Možná to mám od mé mámy která vždy lpěla na tom, abych každé oblečení doma vracela tak jak jsem ho tam našla. A jelikož to vždy bylo úhledně složené nebo přesně pověšené na ramínku, zůstalo mi to.
Ja osobne vždy všetko, čo si vyskúšam, zložím (alebo sa o to aspoň snažím) a vrátim to naspäť v pôvodnom stave.
Koukám, že jsem buď jediná, která se přiznala, nebo absolutní vyvrhel… Možná vím, co je víc pravděpodobné :D.
Jsem ta nejhodnejší. Svoje vyzkoušený věci skládám vždycky, včetně podprsenek – už mám grif 🙂 i když za to pak od "nanynek" čekajících na volnou kabinku s tunou ramínek v rukách sklízím pohledy plný nenávisti. Někdy, když si beru tričko z jednoho z těch stolů, kde jsou jen poskládaný bez ramínek, ještě přeskládávám ty zmuchlaný, co tam kdo nechal. Nevím jestli to je paranoia, že by si jinak všichni mysleli, že jsem to tam tak nechala já, nebo jen od maminky naučenej zvyk uklízet vždy a všude 🙂
Zajímavý postřeh 😉 😀
Já jsem většinou tak slušná, že donesu oblečení přes celý obchod zpět na příslušné ramínko v regálu i v obchodech, kde vyžadují, aby se odevzdávalo při východu kabinek skládající slečně. 😀 Zkrátka nevím, v kterých obchodech tohle funguje a kde ne, a nechci pohazovat vyzkoušené oblečení jen tak po pultu stylem "tak ho za mě někdo vraťte". 😀
Ja som urcite "hodna holka"! Ked uz moju kralovsku vysost niekto prinuti ist nieco skusat (obvykle si necham kupovat, vyskusam az doma a pripadne necham vratit!), tak neochotne do kabiny vleziem a palim ihned von pred obchod fajcit. Hodna sprievodkyna za mna vsetko upravi na vesiacik, cize ja vyleziem z toho ako "super hodna holka"!
Ostatne skoda, ze nemate panske oddelenie; mohla by si studovat zasadny rozdiel, ako si vyzliekaju pulovre a svetre cez hlavu muzi a ako zeny. Poznas ten rozdiel? (Aj by sa dalo potom urcit, ktory muz je "zzenstily"…)
Chtěla bych všem účastníkům DUELU oznámit, že se uzavírka posouvá do neděle, 26.1. a hlasování bude probíhat od pondělí, do pátku.
Zajímavé, že sis dal práci s pozorováním, protože hodně lidí je líných se jen dívat. Ale tvůj průzkum se mi líbí.
Tak já jsem hodná holka. Mojí zásadou je vrátit to oblečení přibližně tak, jak jsem ho na ramínku dostala. Ale někdy mám problém to správně smotat, třeba jak jsou podprsenky na takových ,,speciálech" a ta ramínka tak nějak různě uchycená… V tom se nevyznám.
Joj,brigády. Já jsem takhle pracovala v mléčném oddělení. Někteří zákazníci jsou opravdu praštění. Jednou na mě jedna ženská z uličky zařvala "Máslo?". A co jako máslo? Nechala jsem jí na pokoji. 🙂
V obchodě jsem hodná holka, kolikrát se jim tam snažím přerovnat rozhrabaný vystavený oblečení a jsem hrozně zoufalá, kdy mi právě něco nejde složit tak, jak bylo. 😀 Jak koukám, co se týče podprsenek, je nás víc, to se mi docela ulevilo, myslela jsem si, že jsem jediná, která je neumí pověsit zpátky na ramínko…
většinou jsem slušná holka. oblečení se snažím narovnat a vrátit v takovém stavu, v jakém jsem to našla. ale budu upřímná – nikdy v životě jsem nepochopila systém, kterým se věší na ramýnko podprsenky. a asi ani nepochopím. ale občas se mi stane – hlavně v těch velikánských dvoupatrových obchodech – že naprosto netuším, odkud jsem to oblečení vzala. když jde člověk do kabinky z deseti věcma, každý z jiného koutu obchodu, a nemají tam žádnou štangli na odkládání vyzkoušeného oblečení, nebo milou usměvavou slečku, které bych nesedící kousky svěřiala, holt to nechám v kabince. ale vždycky pověšené na ramínka co nejvíc v takovém stavu, v jakém jsem to našla.
[61]: přesně takhle se svlíkám a oblíkám doma taky. není to žádná věda. základem je najít díru na hlavu, prostrčit hlavu, potom poznat předek a otočit ho dopředu. nakonec se protáhnou ruce, a to stylem "leze leze po svetru, nedá pokoj, dokud nenajde cestu z rukávu ven" 😀
70 komentářů? 😀 Tak jedeme na rekord ne? 😀
Dobrý článek! 🙂
Další hodná holka prosím! 🙂
Oblečení se snažím vracet v takovém stavu, v jakém jsem si ho vzala. Složené, pověšené, zapnuté. Přestože zapínání mě zdržuje, knoflíčky rozepínám zásadně taky, přestože se je po sobě snažím zapnout sama (ačkoli občas teda ne, když spěchám). Právě proto, abych oblečení neponičila. Zašpinění od make-upu nebo to, že se prostě vytáhne látka tím, jak ten kus na sebe každý přes tu hlavu rve.
Patřím asi mezi klasiku. Snažím se vrátit věci do původní podoby, ale ne vždy to tak vypadá 🙂 A někdy, když nemůžu najít místo, kde jsem to vzala a jsem už opravdu otrávená, tak to pověsím jinam. Ale určitě bych to nikdy nenechala ležet v kabince. To jsem viděla několikrát v New Yorkeru.. Byl pomalu problém najít kabinku, kde se nic neválelo…