když jde člověk stále rovně, daleko nedojde
Kousky, příběhy, recenze, příspěvky do soutěží a výzev… kde co, co jsem se zdráhala jen tak zařadit do myšlenek. 💭 Říkejme tomu hrampádí, nezařazené nebo prostě jakkoli vás napadne. 📎
Řešila jsem to dlouho. Tohle místo, tenhle blog, tahle doména. Začít blogovat na Blog.cz je strašně jednoduché. Všechno je primitivní, vše je v češtině, možnost být vidět je větší než jinde, díky hlavní stránce. Když už ale trochu blogově dospějete, začnete pokukovat po jiných stránkách. Po takových, kterým se nepřizpůsobujete vy, ale ony se přizpůsobí vám….
Asi před dvěma lety, jsem měla za úkol na jeden předmět napsat esej na téma budoucnosti internetu. Co se s ním stane, jak se bude vyvíjet a měnit. Kromě citování dat, jsem si neodpustila poetické srovnání, ve které věřím čím dál tím více. Internet je neprostupná džungle a lidé se v ní začínají ztrácet. Budoucnost…
Tak trochu je mi líto, že jsem se probrala moc pozdě na to, abych se zapojila do projektu o místě, kde vznikají blogy. Včera jsem zabloudila na díly projektu a usmála jsem se, protože jsem asi před dvěma lety myslela na to samé. Napsat nějakou výzvu a posbírat fotky koutů, kde se to všechno odehrává….
It’s simple. Prostě jen nabídneš někomu místo na přespání. Nebo on tobě. Kdokoli komukoli. A největší fór? Můžeš vycestovat a zadarmo si bydlet. A ještě ti poradí. Zlepšíš si cizí jazyk, poznáš nové lidi. Neber to, viď. Akorát ti hoteliéři asi zkrachují…. 🙂 Když jsem ještě bydlela v Praze na ípáku, sdíleli jsme studentský byt…
Předsevzetí. Obyčejně si je lidé dávají s počátkem roku. Já ale letos začínám dřív. Mám potřebu si ve svém chaosu vytyčit vrcholky, které chci zdolat. Nedělám to pro srandu králíkům. Dělám to, protože si to potřebuju uspořádat. Navíc, už mám nový diář a nepopsané listy vyzývají. Zjistila jsem, že pokud si nedám konkrétní cíl, který…
Jsem ráda, že Literární klub zase rozjel nějakou akci. Chtělo to trochu fouknout do prachu. A šli na to tradičně přes duel. V čem to spočívá. Na každý týden se přihlásí dva dobrovolníci, vyfásnou téma a píšou. Jejich věci se nastejně vyvěsí, a pak už hlasuj vůle boží… projít do dalšího kola, může vždy jen…
Opravdu hodně lidí v mém okolí si zakládá foodblogy a já trochu smutně přihlížím. Nemám totiž na to, abych si ho založila také. Ačkoli mě sem tam někdo do škatulky foodblogu přihodí, naprosto s tím nesouhlasím. Mám totiž poměrně jasnou představu o tom, jak by to mělo fungovat a také o tom, co je v…
Jednou za čas chodíme do naší maličké zoo. Říkám maličké, ale ona už dávno není tak malá, jak bývala. Za svůj život jsem zatím navštívila a plzeňskou a pražskou zoologickou zahradu a zamilovala jsem si je. Nejradši mám však stejně tu naší malou píďu v Hluboké nad Vltavou. Co je na ní pro tak mně…
Nejsem úplně dotazníkovej typ, vlastně upřímně doufám, že tehle článek nějak zapadne do blogové bažiny a nikdo ho moc nebude vytahovat na světlo. Ale přece bych na milou Tardis nehodila bobek, když do mě vložila svou otázkovou důvěru, že. Jak to funguje. – napíšete deset faktů o sobě – odpovíte na deset otázek, které vám…
Jeden ze skutečných klenotů české hudební scény. Včera v pražském Jazz Docku pokřtila DVD Live at Café v lese. Další koncert, který jsem se prohoupala v tónech, které vás skutečně dokáží rozechvět. K dalšímu čtení nabízím hudební kulisu .) Ačkoli jsem zaujatá, protože její hudebnost mám prostě ráda, jistě se dá najít na křestu nějaká…
S uměním je to vždycky trochu na hraně. Často si říkám, jestli to nebo ono je slavné, protože je dav stržen osobností umělce, či jde zrovna o nějakou módní vlnu. Ale pak si zase říkám, že kdyby dílo nevyvolávalo diskuzi, tak by to asi nestálo za zhlédnutí. Umění není řemeslo, které stačí dobře zvládnout. Umění…
Utíkal jsem. Utíkal jsem jako o život a bez nadsázky se dá říct, že tu o život šlo. Kdo mohl tušit, že jsme skutečně na správné stopě. Že jsme skutečně našli to místo, kde se skrývá. Zastavil jsem se a tiše oddychoval. Obezřetně jsem naslouchal zvukům nepokojné buše. Blížily se kroky. Někdo běžel. Instinktivně jsem…
Tohle není návod. Tohle je reakce. Je to odpověď na ty stovky blogových výkřiků, které naříkají v těch samých větách a slovech. Spisovatelka. Žurnalistka. Novinářka. Spisovatelkou se nestanete tak, že vystudujete školu. Dokonce ani tak, že napíšete knihu. Jediný způsob, jak být spisovatelkou, je knihu vydat a mít ji čtenou. Každý kdo uvaří, totiž ještě…
Nacházím se v tom stresovém období zkoušek a jak to tak bývá, bojuji s několika věcmi najednou. První věc je, že jsem se na to (jako vždy) vyflákla a teď už nemám šanci se to stihnout naučit. Druhá věc je ta, že se to budu snažit dohnat a budu potřebovat, aby to více lezlo do…
Když se má člověk učit, často to dopadne tak, že dělá něco úplně jiného a pak má výčitky svědomí. Mám do státnic necelé tři týdny a pořád se ještě přesvědčuju, abych už sakra začala něco dělat. Vychází mi to sedm a půl otázky na den a stejně mi to nezabrání prokrastinovat. Je tisíce možností, jak…
Čím začít. Saccuba psala, že by ráda věděla, jak vyrábím šperky z pet lahví. Inu dobrá. Dostala jsem se k tomu náhodou a nejvíc jsem se toho stejně naučila vlastním zkoumáním. Ten materiál se dá využít na mnoho způsobů a tvarovat se z něj dá šperk ledajaký. Jedna z možností jsou tyto květinky. Obrňte se…
Divadlo mám ráda. Nemyslím, že jsem nějaký extra odborník. Něco mám načteno, z dramatické výchovy jsem maturovala a mám za sebou pár let v divadelním souboru. Nepovažuji se ale za někoho, kdo by měl právo a tolik zkušeností, aby mohl říkat, co je dobré a co není. Přesto si nemohu pomoct a jsem zklamaná. Jsem…
Měsíce plánování, týdny a týdny práce a pak je to jako mžik. Jsem jedna z hlavních organizátorů malého festivalu v Českých Budějovicích. Někdo o něm mohl zaslechnout, někdo asi těžko. Co je ale důležité, právě máme za sebou pátý ročník. Mám pocit, že je to rok od roku těžší a těžší. Na druhou stranu je…
/Ptáci díl 2./ jak to začalo najdete TU / KONEČNĚ přiletěli ptáci do mého krmítka a cpali se jak šílení. Už je to delší dobu, co jsem psala, že čekám bez útěchy tři měsíce na ptáky. Ale všechno je jinak. Je to dva týdny, co ozbrojená skupina sýkorek atakovala naplněné krmítko. Jásala jsem a…
Začalo to nevinně pár slovy. Já chci ptačí budku. Krmítko. Chci mít na balkoně spokojený ptáčky. Budu se na ně dívat Budu je krmit. A fotit. Bude to príma. Pak přišel Jirka a povídá mi: „Hele, to jsou hrozný ptáci vopruzáci. Já je měl na koleji za oknem. Fakt hrůza. Nejdřív jsem je krmil, ale…