Rubrika: Verše

/něco mě tíží, asi, snad ve vzduchu, nevím… /     Otevřená, spadla jsem na zem jako kniha a stránky se mi pomačkaly.   Cosi tu zůstalo, tíha nepřečtených slov tiká.   Otevírá moje prázdno v tobě. Tak trochu si mě svlékl a nechal v dešti. Potrestanou.   Že jsem tě nepřečetla, nehodila na zem,…

(Už je to mu nějaká doba, co jsem tahle slova poskládala. Patří k mé kytaře, takže je to vlastně píseň. Slova jsem v hlavě našla a zapsala, ale melodii jsem nepodchytila, a tak… zůstala jen tahle malá cigaretová úvaha…)     Životní závislost, iluze davů, zvrácená láska pochybných mravů.   Její žár uštkne a její…

pusť si.. a pomalu čti….. Stojíš proti světu. A díváš se mu vstříc rukama češeš vzduch a cítíš jeho vůni.   Chceš křičet. Nebo se smát nebo tu jen tak být a dívat se.   Na tu krásu. Dýchat tu chvíli která tě nedrží ale postrkuje.   Ze dveří. Můžeš vzlétnout a pochopit, co je…

(Když literární klub vypsal tvůrčí téma „živý stín“…)       Když zavřu oči vidím tě všude v noci mě dýcháš do vlasů   přicházíš ke mně tak náhle a tiše bez varování bez hlesů   Svým hebkým prstem přejedeš v zádech zamrazíš cosi zašeptáš   jak zloděj se kradeš klidem mysli bereš a loupíš…

(moje malá poezie proudech, které zmítají srdcem)       Celý svět v kapce vody bezděky padá dolů. Padám s ním a tříštím se, tříštím v doteky.   Stékám a čekám, čekám na řeku, která mě přijme a pohltí, v proudech mě rozdrtí potichu, vzdouvající a dravá.   A ticho bubnuje tolik melodií o nás,…

(moje malé veršování o kočičích nocích)     Tlapka za tlapkou, když nocí tiše jdou, za smrtí i když nic je nenutí.   Tlapka za tlapkou, když nocí tiše jdou, oči ohněm, tělo tmou.   Tlapka za tlapkou, když se nocí plíží, i stíny utekou, jen bílý měsíc shlíží.   Tlapka za tlapkou, když nocí…

  Někdy vám někdo chybí pro věci, které jste ani nevěděli, že vám mohou chybět.   Vysezený důlek na rohu gauče, staré fialové vybledlé prostírání, zmačkaný pruhovaný kapesník položený na křížovkách hned vedle čínky, kterou se tak dobře píše.   To známé pokašlávání a slova „rozumíš mi“ a „hačej pěkně“. Káva černá s hustou sedlinou…

(moje malá poezie o tom, že vzpomínky mají barvy, chutě a emoce)   Vůně té chvíle mámivá, smělá. Vzpomínky na něj, na ni, na jednu duši, dvě těla.   Její vlasy jako pomeranče se skořicí Jeho ruce jako boj v kleci s lvicí   Její oči jako lžíce borůvek a džíny Jeho hlas jako večer…

(moje malá poezie o dopadech každodenních realit)   Hořké objevy v nahořklém dechu s prázdnou skleničkou hořce a beze spěchu.   Ledové pohledy v ledovém tichu a mezi ledy na dně ledovou hrdou pýchu.   Třpytivé oči v třpytivých krůpějích jsou přemítáním o dně a třpytivých nadějích.   Hluboké rány v hluboké duši za každý…