(Už je to mu nějaká doba, co jsem tahle slova poskládala. Patří k mé kytaře, takže je to vlastně píseň. Slova jsem v hlavě našla a zapsala, ale melodii jsem nepodchytila, a tak… zůstala jen tahle malá cigaretová úvaha…)
Životní závislost,
iluze davů,
zvrácená láska
pochybných mravů.
Její žár uštkne
a její jed hubí.
Každý to ví a chce,
každý se chlubí.
Chvíli chceš tiše křičet
v řevu hněvů
a postavit se davům.
A smát se ďáblu do očí
za to, že si tě ochočil.
Za to, že peklo je ti rájem
a kašleš na vykřičníky,
sen zapálíš a típneš o zem.
Koluje v krvi,
láskou tě dusí.
Každý to chce
a každý ví, že zkusí.
Dotkne se lehce rtů,
co umlčí,
svět rozostří
a vlčí mlhou zaskočí.
Chvíli chceš tiše křičet
v řevu hněvů
a postavit se davům.
A smát se ďáblu do očí
za to, že si tě ochočil.
Za to, že peklo je ti rájem
a kašleš na vykřičníky,
sen zapálíš a típneš o zem.
Chceš umřít znovu
každým dnem,
chceš umřít sežehnutý plamenem.
Chceš umřít znovu každý den
jako kámen letící do oken.
Jako Ikarus a Romeo.
Típnout ten vykřičník
a poznat dno.
No je to dobré:)
Fantastické. Číst tvoji poezii je vždy hodně osobní… Tu melodii dotvoř, budu mít motivaci zase vytáhnout kytaru. 🙂
… a ve mně zní melodie s nemožnosti vyjádřit se slovy…
Malá cigaretová úvaha je víc než pravdivá a varovná, alespoň mně tak zní ale stejně to skoro každý zkusí.:)
Kouřím… ano, kouřím. Čtyři dny jsem neměla nikotin, ale stejně si zase dám. Vím to. Zabíjí mě to, vím to…
Páni. Nádherný, silný.
Světské, "cigaretová úvaha" je vypovídající. Přesto na mě báseň zapůsobila nejen zajímavou formou, ale i čímsi v obsahu. Nejvíce asi zaujala poslední sloka, ba poslední verš. Dobré zakončení.