(moje malá poezie proudech, které zmítají srdcem)
Celý svět v kapce vody
bezděky
padá dolů.
Padám s ním
a tříštím se,
tříštím v doteky.
Stékám a čekám,
čekám na řeku,
která mě přijme a pohltí,
v proudech mě rozdrtí
potichu,
vzdouvající a dravá.
A ticho bubnuje
tolik melodií
o nás,
o povodni,
kterou prožívám
a žiji. S tebou.
Topím se v tobě
a kapky mi hladí tvář.
Jsi moje povodeň,
ve které plavat neumím
a stejně
nechám otevřenou hráz.
… a tříštím se, tříštím v doteky.
Krásný! Má to styl. Ale je to smutný 🙁
Perfektní nápad, tato povodeň dává naději.
Líbí se mi přechod od vody k lásce…
Ty blááho, aké "zimomriavky" mám. 🙂 Skvěle. Konečně jiná "povodeň" než za celý den kouká z webu a TV… 🙂
Moc pěkné… 🙂
Krasne spracovanie temy, originalne pochopene 🙂
Je to tak krásně napsané.
Je v tom jakási osudovost, neodvolatelnost.
I když je básnička o povodni, má více smyslů. Teda aspoň já je našla :).
Ahoj, ptala ses u mě, jak dostat svůj blog na bloglovin. Už je to dlouho, ale myslím, že ten vygenerovaný kód je potřeba na chvilku vložit někam na blog (menu, nebo boxíky). Pak se ti přidá sledování komentářů a můžeš ten kód zase smazat.
[1]:[2]:[3]:[4]:[6]:[7]:[8]: Děkuji. 🙂
Vida, co v tobě dokáže vyvolat jedna kapka vody?! Krásné!
Tahle báseň je první za dost dlouhou dobu, která se mi opravdu líbí… 🙂
Je to krásné. Ona na povodeň tak nějak evokuje představu povodně emocí, lásky a slz, že? 🙂
hezky napsané
Krásné, působivé. 🙂
[13]:[14]:[16]:[17]: Moc děkuji za Vaše pochvalná slova. Těší mě to. 🙂
to jsi ty s tou slavnou fotkou, kterou jsem tak vynachválil! tajemství odhaleno 🙂
[19]: Óóo a já velmi děkuji za vynachválení. 🙂
Klaním se. Vážně dobrá.