Někdy vám někdo chybí
pro věci, které jste ani nevěděli,
že vám mohou chybět.
Vysezený důlek na rohu gauče,
staré fialové vybledlé prostírání,
zmačkaný pruhovaný kapesník
položený na křížovkách
hned vedle čínky,
kterou se tak dobře píše.
To známé pokašlávání
a slova „rozumíš mi“
a „hačej pěkně“.
Káva černá s hustou sedlinou
v tlusté sklenici z tlustého skla,
plná reliéfů a na malé nožce.
Rybářská stolička dole,
před vraty od garáže
na které malujete mokrými štětci
a vaše tahy mizí, jen co uschnou.
Na zdi pak pruty a podběráky,
ve skříni tisíc tajných věcí,
co voní jako auto
nebo schované cigarety.
Je tolik příběhů, které jste slyšeli
a vzpomínek, nejen vašich,
které nechcete zapomenout
a je tolik střípků,
co vám chybí do skládačky
a tolik otázek,
které jste chtěli vyslovit
a udělali jste to pozdě.
Hezký…
Krasna basen, citit z nej nostalgiu…donutila ma spomenut si na par veci a momentov z vlastneho detstva, ktore sa mi odrazu vynorili v hlave.
U tebe na blogu už jsem nebyla sto let 😀 🙂 Moc hezké 🙂
Moc hezké:). Taky mi to dost připomnělo moje dětství, když ještě nebyly počítače, a tak.
Hezky napsáno! 🙂
Vážně úžasně napsané. I když to na mě působilo celkem nostalgicky, možná to byl účel. 🙂
[4]: to jsem.. ve čtyřech letech 🙂 krásná doba…
Přímo to dýchá dětstvím..krásnými časy, kdy jsme měli čas a chuť se na chvíli zastavit. Rozhlédnout se a přivonět.
Nádhera fakticky! Mám spoustu věcí, které ve mně vyvolají vzpomínky. A i spoustu již horko těžko zodpovídatelných otázek. A bohužel i pár odpovědí, co jsem nejspíš nestihla dát včas. Nebo je nekřičela dost nahlas…?
[8]: Přesně tak… dětstvím, kdy čas ubíhal úplně jinak…
Jestli existuje něco jako idea dědy, tak jsi jí tady právě napsala.
Je to nádherné, dojalo mě to.