Já vím, zní to prostě šíleně. Ředkvičková! Mám jí z Apetitu, a když jsem to viděla poprvé, myslela jsem, že si někdo vážně dělá legraci. Jenže pak jsem si přečetla, co je do receptu potřeba a přišlo mi to tak strašně jednoduchý, že jsem se do toho dala hned.
Tak vám jí tedy posílám. Je skvělá! Chutná jako… já nevím. Připomíná mi něco mezi bramboračkou a brokolicovou. Takový hebký smetanový zeleninový krém. Hmm. Jako pohlazení. Jarní pohlazení. 🙂
Co je potřeba:
- 2 svazky ředkviček s hezkými listy
- cibule
- 2 lžíce másla
- zeleninový vývar – 800 ml
- smetana
- 2 – 3 brambory
- sůl, pepř
Jak to umíchat, aby to bylo dobré:
Cibulku pokrájím na drobno, hodím do hrnce a po chvíli přihodím i na drobno nakrájené ředkvičky. Nemusí to být na krásu, stejně se vše bude později mixovat. Nechám na másle restovat do měkka a přidám ředkvičkové listy. Ty po chvilce zavadnou a můžu vhodit i pokrájené brambory a vše zalít vývarem nebo, jako v mém případě, horkou vodou, do které jsem vložila zeleninovou kostku. Všechno to nechám klidně bublat.
Když už je vše uvařené do měkka, tak si směs přeliju do mixéru a do hrnce už vracím úplně hladkou polévku. Do bublajícího krému přidám smetanu, hlídám, aby se nepřichytila, a u toho už jen důkladně dochucuji solí a pepřem.
Baštím s kouskem čerstvé ředkvičky a trochou čerstvé bylinkové zeleně. 🙂
P.S. Vydrbte ty ředkvičky i listí pořádně, ať nekřoupete. .)
Může se hodit: Jak si udělat základ – pomalu tažený hovězí vývar >>>
Mě se z toho nejvíc líbí ta miska! Kdes ji sehnala? 🙂
[1]: Vlastním celou sadu těhle kousků. Je to nádobí Dity Pecháčkové. S touhle "měrkou" je malá musli miska, a pak velká hnětací mísa. Já mám vzor "len". 🙂
Zajímavý nápad. Ale bojím se, že dřív, než bych se dokopal ke kuchtění, bych ředkvičky slupnul syrové :-).
Proti gustu – žádný… jak se to říká, já jednak vůbec nejsem polévkový tip, a pak mám nejraději takové ty osvědčené, ale už vůbec ne smetanové nebo krémové! Ale když někomu chutná, nic proti tomu! Přeji dobrou chuť!
Chutná skvěle, jen tak dál.
V kuchařce od tebe mám řeřichovou, což mi zní možná ještě šíleněji 🙂
[6]: Řeřichoá zní taky šíleně. Ale jak jsou tady rozmixovaný ty 3 brambory, tak jsou hodně cítit na jazyku. Byla vážně dobrá. Jen mi tedy přišlo, že z ředkviček mi tam moc chutí nezbylo. 🙂
Miska "nejvíc" je prostě nejvíc nejlepší! 🙂
Krémové polévky moc nemusím, ale tahle vypadá náramně, možná to dělá to smetanové mramorování. Ředkvičková? Nikdy jsem nejedla. A postup není zas tak složitý, asi tento týden zakoupím svazek ředkviček. A jednu kysanou smetanu. 🙂
To zní jako něco, co by se dalo intru zvládnout
[8]: No jo.. tlapková miska! 🙂
Nejsi polévkový a přesto si neodpustíš komentář. Připomíná mi to pána Kohna, který si šel půjčit pro syna sáně k panu Roubíčkovi a celou cestu si říkal: von mi je stejně nepůjčí, je lakomej, nemá mne Ráth a tak to říkal celou cestu. Když pak zazvonil u jeho dveří a když on otevřel vybafl na něj: “ víte co pana Roubíček můžete si ty sáně strčit do pr…e. Mjte se dobře.