Mohla bych dělat tolik užitečných věcí. Zpracovávat další třešně, co na mě zírají z košíku, učit se, vyrábět trička na vodu, uklízet pokoj, měnit rybičce vodu (žumpu). Ale ne. Já se prostě musím vrtat v expozici, časech, světle a pořád mám pocit, že mi to ani za mák nepomáhá. Jenže já se prostě nehodlám vzdát. Na Zenit já fotit budu, kdyby trakaře padaly. Žádné clonové číslo mě nemůže zastavit.
Abych to vysvětlila. Už víc jak měsíc bojuji se mým drahouškem Zenitem E, který je na klasický kinofilm a k focení je tu zapotřebí určité zručnosti a hlavně znalostí. Vzhledem k jeho váze navíc ještě ochota posilovat.
Jako první mě čekalo vůbec nastudování jeho ovládání. Možná vás to překvapí (ne víc než mě), ale i po měsíci nemám pocit, že mého drahouška ovládám. Kromě tisícero nastavení, které provádím s každou fotkou, provádím ještě navíc experimentální pokusy změn, abych přišla na to, jak na změny bude foťák reagovat a hlavně, jak se projeví ve výsledku na filmu. Vštípila jsem si tedy ten absolutní bezpodmínečný základ. Jestli ho správně aplikuji, to ví jen Bůh.
Expozimetr je zatraceně důležitá věc. Měří dopadající světlo. Podle něj získám clonové číslo a díky clonovému číslu nastavím clonu. Je potřeba počítat s různým časem závěrky. To vše v poměru k nastavené citlivosti filmu. Pak už jen ostření a s ním související hloubka. Nezní to tak strašně. Kdyby to ovšem mělo očekávaný efekt.
První film byl zkušební. Citlivost 200 – ani moc, ani málo, zlatá střední cesta pro nováčka. Všechna nastavení podle expozimetru dobře, několik pokusů mimo vytyčené meze pro informaci. A tak jsem nechala vyvolat ten první zkušební film (komoru si nechám až na moment, kdy zvládnu tenhle čertův aparát). A jaké překvapení (nebo možná ne), z 36 snímků vyšlo jen pár. Zajímavý je ale důvod, proč ostatní neklaply. Přesvícení. Nabízí se otázka, čím to je. Pokud expozimetr nelhal, tak kde je chyba? Ovšem, pokud nelhal. Foťák je ročník 1983 a expozimetry se selenovými články prý časem vyšeptají a pozbudou funkčnost. Reakce rafičky na světlo je ale vcelku logická – na přímém světle skáče jako pominutá doleva, v šeru se drží maximálně vpravo a přirozeném zastíněném denním světle je uprostřed. Nedovedu si představit, jak jinak by to mělo být. Zkusím ještě jeden zkušební film se stejnou citlivostí a budu připočítávat větší clonu a fotit na co nejméně přímém světle. Počkám, jestli se ukáže po vyvolání nějaký rozdíl.
Když o tom dumám, potýkám se ale ještě s jedním problémem. Totiž, že mi v podstatě nestačí stupnice času závěrky. Prostě v určitém místě končí a dál je číselník prázdný. Nabízí se tedy možnost, že expozimetr je naprosto v pořádku a problém bude v tom, že bych potřebovala kratší čas (tedy kratší čas osvícení filmu v poměru k dopadajícímu světlu), který už foťák ale neumí. V tom případě bych to musela patrně kompenzovat větším zacloněním, ale to jen hádám, protože, pokud jste to ještě nepostřehli, jsem absolutní laik. Pořád si ale opakuji, že když vyzkouším všechny možnosti, musím najít tu jedinou správnou. Jediná správná se ale bude hledat velmi těžko, už jen proto, že světelné podmínky jsou pokaždé jiné, že…
Ještě je tu ale jedna věc, která mi leží v hlavě. Jsou to červené šmouhy na fotkách, které vyšly. U přidané fotky s jahodou jsou vidět dole. Nemám potuchy, z čeho mohou být. Zkoumala jsem objektiv, protože působí dojmem, že se viklá. Nicméně neviklá se celý, ale jen ostřící kroužek. Je možné, že by mi tudy vnikalo dovnitř trochu světla? Myslím si, že ne, ale i tuhle variantu budu muset ověřit. Zatím ale nevím jak. Možná by bylo nejjednodušší najít někoho, kdo fotí na stejný foťák a už ta tajemství odhalil. Na druhou stranu, když zapřemýšlím, kolik takových lidí opravdu znám, tak… hmm… musím se zamyslet… ano. Je to přesně 0. Patrně tedy nezbývá, než se znovu ponořit do studia expozic, clon, citlivostí filmů a zkoumání starých knih o starém focení na staré foťáky.
Ještě že mám takovou radost z každého objevení a pochopení. A ještě že se mi ten foťák, bez ohledu na váhu, tak líbí. 🙂
Zenit je klasika, ale s expozicí byl vždycky problém. Vyplatilo se napřed nafotit stovky fotek s ještě jednoduššími foťáky bez expozimetru, takže se přibližně správná expozice dostala "do krve". Využívám toho dodneška, když občas různé automaty selžou nebo lžou 🙂 Ale přímo na Zenit jsem nikdy nefotil.
Čo sa týchto technických vecí týka, bohužiaľ ti nepomôžem. Ja mám od júna 2013 zrkadlovku Nikon D5100 a stále s ňou neviem naplno pracovať. Návodu som sa vzdala asi pri 10 strane, kde ma v každej vete odkazovalo na ďalšie štyri strany. Ak sa mám priznať, absolútne neovládam veci ako clona (toto možno áno.. možno..) alebo uzávierka. Áno, shame on me!
[1]: Bojuji s tím seč to jde. Vzdát to jen tak nechci. Takže zatím na nic jednoduššího nejdu… zatím ještě mám trpělivost. 🙂
To je úplná věda a nevěděla bych co dělat dřív. 😀 Držím palce abys na všechno přišla. Ale fotky máš vždycky krásné.